Červené seznamy ohrožených druhů: Nástroj pro ochranu přírody

Červené seznamy globálně ohrožených druhů, které pravidelně vydává Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), se staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem. Od začátku 60. let 20. století se snaží co nejobjektivněji zhodnotit, jakému riziku vymření, tedy vyhubení nebo vyhynutí, čelí příslušný druh či nižší taxon.

Mezi volně žijícími živočichy, planě rostoucími rostlinami a dalšími organismy se státní i dobrovolná ochrana tradičně zaměřuje na druhy ohrožené vymizením, tedy vyhynutím nebo vyhubením.

Historie a vývoj červených seznamů

Začátky červených knih a červených seznamů spadají do roku 1959, kdy tehdejší předseda Komise pro přežití druhů (SSC) nejvýznamnější nevládní ochranářské organizace - Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) - plukovník Leofric Boyle začal vytvářet kartotéku ohrožených druhů (Burton 2001). První červená kniha celosvětově ohrožených druhů (Red Data Book) přinášela na jednotlivých kartách údaje o určitém druhu: jeho popis, rozšíření, ohrožení a bionomie (IUCN 1962-1964).

Uvádí se, že se všestranně nadaný Sir Peter Scott, který v čele komise nahradil Boyla, nechal inspirovat seznamem pohřešovaných lodí, který již více než 150 let vede známá pojišťovací společnost Llyod a který je uložen právě v červených deskách. Červené knihy a následně červené seznamy se staly obdobným přehledem druhů, o které můžeme přijít stejně jako o pojištěné lodě, pokud se jim nebudeme včas rozumným způsobem věnovat.

Během 70. a 80. let 20. století se červené seznamy a knihy staly významným nástrojem, napomáhajícím stanovit priority pro konkrétní ochranářské akce a získat pozornost nejširší veřejnosti a řídících pracovníků ohledně aktuálních problémů, které souvisejí s péčí o přírodu a obecněji o životní prostředí.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Až do začátku 90. let 20. století byla příprava červených seznamů a knih založena spíše na názorech jednotlivých odborníků, byť bezpochyby kvalifikovaných, než na pečlivém rozboru nezbytných údajů, ačkoliv pro hodnocení druhů byly navrženy rozmanité, často značně složité indexy.

Ve snaze vyřešit uvedený problém přijala IUCN v roce 1994 nové kategorie pro zařazování druhů do červených seznamů spolu s objektivnějšími a vědecky přísnějšími kritérii. Po intenzivní diskusi a ověřování byla jejich závěrečná verze v roce 2000 schválena a oficiálně uveřejněna o rok později (IUCN 2001, Plesník & Cepáková 2003). Aktuální text kritérií a kategorií IUCN pro zařazování druhů a nižších taxonomických jednotek do červených seznamů byl publikován v roce 2012 (IUCN 2012a).

Od roku 2004 jsou soupisy druhů a dalších taxonů ohrožených v celosvětovém měřítku každoročně IUCN aktualizovány a jsou zdarma dostupné na internetové adrese www.iucnredlist.org.

Protože pokračuje zájem vydávat červené seznamy a červené knihy ohrožených druhů v jednotlivých částech světa nebo státech, vypracovala IUCN v roce 2003 podrobný návod pro používání kategorií a kritérií pro červené seznamy na úrovni nižší, než je celosvětová. Máme na mysli kontinenty či jejich části nebo státy a jejich administrativní a geograficky vymezené jednotky (IUCN 2003, 2012b, Plesník et al. 2003b).

Na základě úspěšnosti červených seznamů pro ohrožené druhy připravuje IUCN kritéria pro hodnocení stupně ohrožení ekosystémů. Měla by odrážet míru změny v jejich rozsahu, složení, struktuře a fungování.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Podle posledních dostupných údajů dosud uveřejnilo celostátní seznamy ohrožených druhů 113 zemí: 70,7 % již využilo kritéria IUCN pro zařazování druhů do červených seznamů na úrovni nižší než celosvětové a 11,3 % je upravilo (Miller 2013, IUCN 2014c). Jak se dá předpokládat, nejvíce zemí publikovalo červené seznamy cévnatých rostlin (88 %), necévnatých rostlin (76 %) a obratlovců (67 %.). Naopak podstatně méně států vyhodnotilo stupeň ohrožení bezobratlých (53 %) a hub a lišejníků (jen 30 %).

Červené seznamy v České republice

V bývalém Československu začaly červené seznamy vycházet od konce 70. let 20. století (Čeřovský et al. 1979, Holub et al. 1979, Hudec 1979, Baruš 1981, Donát & Sedláček 1982, Rybář 1984, Baruš et al. 1988, Trpák et al. 1988, Šťastný & Bejček 1992).

V letech 1988-1999 byla uveřejněna edice červených knih ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa, resp. ČR a SR (Sedláček et al. 1988, Baruš et al. 1989, Škapec et al. 1992, Kotlaba et al. 1995, Čeřovský et al. 1999). Rozsahem i způsobem zpracování se bezpochyby řadí mezi nejzdařilejší publikace tohoto typu v celoevropském měřítku.

Od roku 1995 byly v ČR sestaveny červené seznamy využívající nové kategorie a kritéria IUCN či jejich upravené verze. Přípravou oficiálních červených seznamů pověřilo MŽP AOPK ČR. Až dosud byly uveřejněny celostátní červené seznamy všech hlavních taxonomických nebo ekologických skupin: hub, lišejníků, mechorostů, cévnatých rostlin, bezobratlých a obratlovců.

V současnosti čelí podle odborníků sestavujících červené seznamy ohrožených druhů v ČR zvýšenému nebezpečí vyhynutí nebo vyhubení plná třetina druhů (Chobot 2010). Ukazuje se ale, že čím méně druhů hodnocený taxon či ekologická/funkční skupina zahrnuje, tím je v ní patrnější jak stupeň ohrožení, tak počet vyhynulých nebo vyhubených druhů.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Červené seznamy ohrožených druhů nejsou nikde - s výjimkou Ukrajiny - legislativní normou, a nejsou tedy právně závazné. Představují nicméně ucelený názor na to, jak hodnotí stav cílových druhů a dalších taxonů z hlediska jejich ohrožení přední odborníci, a zůstávají tak těžko nahraditelným informačním zdrojem pro tvorbu příslušných zákonů, vyhlášek, nařízení či výnosů.

Metodologie a kritéria pro zařazování druhů

Zkušenosti s výběrem prioritních druhů pro ochranu opakovaně potvrzují, že čím dokonalejší a vědecky jednoznačnější jsou kritéria pro hodnocení druhů z hlediska jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, tím méně bude existovat druhů, o nichž máme k dispozici nezbytné aktuální a věrohodné údaje.

Přestože je pochopitelná snaha odborníků, kteří připravovali uvedený systém hodnocení druhů, používat pro přípravu červených seznamů pouze jedinou metodiku, je nanejvýš problematické, zda vůbec může být natolik obecná, aby plně platila pro tak rozdílné taxony či ekologické skupiny, jako jsou kupř. řasy a savci.

Kritéria pro hodnocení nebezpečí vymizení druhů na úrovni nižší než celosvětové poněkud nadhodnocují stupeň ohrožení populací vyskytujících se na okraji areálu rozšíření příslušného druhu, zejména izolovaných populací planě rostoucích rostlin, a naopak podhodnocují stav ohrožení u druhů, u nichž sice došlo k významnému poklesu početnosti, ale které přesto zůstávají poměrně běžné (Eaton et al. 2005, Abeli et al.

Pro hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), přípravu a naplňování resortních strategií, koncepcí, plánů, akcí a realizaci mezinárodních mnohostranných úmluv, dohod a protokolů bychom neměli brát v úvahu jen závěrečné zařazení cílového taxonu do určité kategorie ohrožení, ale zejména údaje, které k němu vedly.

Červené seznamy celosvětově ohrožených druhů připravované IUCN poskytují cenná data o ohrožení hodnoceného taxonu, ale i o jeho rozšíření a do určité míry také o jeho nárocích na prostředí.

Kategorie ohrožení

Zařazení druhů do kategorií ohrožení je založeno na zhodnocení zeměpisného rozšíření a jeho velikosti, trendech a fragmentaci populace vzhledem k stanoveným prahovým hodnotám, přičemž pozornost je třeba věnovat i definici základních pojmů (populace, generační doba, lokalita, areál atp.). Pro použití kritérií mohou mít často význam odlišný od obvyklého užití.

K dispozici je pět sad kritérií, odpovídající i možným rozdílným projevům ohrožení:

• populační početnost byla významně redukována,
• populace má omezené geografické rozšíření a postupně ubývá, je vážně fragmentována nebo významně kolísá,
• populace je malá a postupně ubývá,
• populace je velmi malá,
• kvantitativní analýza (např. analýza životaschopnosti populace) naznačuje vysokou pravděpodobnost vymření.

Jednotlivé kategorie obecného ohrožení (tj. CR, EN a VU) mají v kritériích stanoveny prahové hodnoty (jejich celý český překlad uvádí Plesník & Cepáková 2003). Například v kategorii kriticky ohrožený (CR) je pro splnění kritéria A stanoven pokles populace o 80 % během 10 let (nebo tří generací), u kritéria B je pak prahem rozloha areálu pod 10 km2a zároveň fragmentovaná populace s klesající početností, dle C je pak hranice pro tuto kategorii maximálně 250 dospělých jedinců a setrvalý pokles početnosti, dle D 50 dospělých jedinců. Pravděpodobnost vymření (dle E) musí být nejméně 50%.

Nové evropské červené seznamy

Pro Evropu jako celek bylo dříve publikováno několik červených seznamů a knih, byla ale pociťována potřeba objektivního a nového hodnocení pro ochranu přírody klíčových skupin. V roce 2010 tak začala vycházet na základě zadání Evropské komise edice nových evropských červených seznamů řady skupin živočichů i rostlin.

Celkem bylo vydáno devět seznamů, jako sešity byly vydány stručné souhrny výsledků (kompletní dokumentace druhů je pouze na webu IUCN): červený seznam savců, obojživelníků, plazů, cévnatých rostlin, vážek, denních motýlů, sladkovodních ryb, saproxylických brouků a suchozemských měkkýšů.

Hodnocení prováděla vždy oslovená skupina expertů na společném semináři pod vedením koordinátora z IUCN. Proces byl velmi striktní, celá řada druhů, na národní úrovni tradičně vnímaných jako symboly ochrany přírody, byla hodnocena v nižších kategoriích ohrožení. I přesto je podíl ohrožených druhů v Evropě varovný.

Červené seznamy ekosystémů

Červené seznamy globálně ohrožených druhů pravidelně vydávané Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN) se od začátku 60. let 20. století, kdy se objevily vůbec poprvé, staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem, snažícím se co nejobjektivněji zhodnotit, jakému riziku vymření, tedy vyhubení nebo vyhynutí, čelí příslušný druh či nižší taxon.

V IUCN se mnohovrstevnatou problematikou ekosystémů zabývá zejména komise pro péči o ekosystémy (CEM). Právě ji k vypracování nezbytných podkladů pro sestavování červených seznamů této hladiny organizace biologických systémů zmocnil už IV.

Jako ekosystém, tedy strukturní a funkční celek složený ze všech živých organismů (bioty) a neživého (abiotického) prostředí v určitém čase a prostoru, můžeme vymezit jakoukoli část prostředí osídlenou organismy, a to včetně zcela umělého, vytvořeného člověkem.

Na druhou stranu je specifická biologická entita mezi společenstvem a krajinou nesporně užitečná, v našem případě mj. Ekosystémová diverzita se určuje obtížněji než druhová nebo genetická rozmanitost právě proto, že skutečně funkční hranice společenstev a ekosystémů jsou obvykle jen těžko rozpoznatelné.

Nicméně po několikaletém intenzivním úsilí předložila IUCN, konkrétně CEM, propracovaný návrh na klasifikaci ekosystémů (Keith et al. 2020, 2022). Zatímní zkušenosti potvrzují, že čím dokonalejší a vědecky jednoznačnější jsou kritéria pro hodnocení druhů z hlediska jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, tím méně bude existovat druhů a nižších taxonů, o nichž máme k dispozici nezbytné aktuální a věrohodné údaje. Totéž se vztahuje také na ekosystémy.

Hodnocení určitého ekosystému začíná syntézou dostupných znalostí a informací o něm. Může jít o jeho popis, kupř. prostřednictvím charakteristických druhů, procesů, funkcí a dalších znaků, mapové podklady o jeho minulém, současném a předpokládaném budoucím rozšíření, určení hlavních vnějších činitelů (hnacích sil), jež jej ovlivňují, prostorová data a indikátory trendů ekologické integrity.

Získané údaje jsou hodnoceny níže uvedenými kritérii. Kritéria se tak zaměřují jak na prostorové rozšíření hodnoceného ekosystému (A-B), tak na dva prvky ekosystémové integrity (C-D), a to jak v minulosti (nejméně padesátiletá historie), přítomnosti a budoucnosti (výhled 50 let).

Splnění jakéhokoli z výše uvedených kritérií kvalifikuje daný ekosystém pro zařazení do příslušného stupně ohrožení. Každý ekosystém by měl ale být hodnocen všemi kritérii, pro která jsou k dispozici údaje, přičemž využita by měla být nejlepší dostupná data.

Červený seznam ohrožených ekosystémů využívá většinu kategorií ohrožení uplatňovaných v druhových seznamech, a to od nejméně ohroženého: Málo dotčený (LC), Téměř ohrožený (NT), Zranitelný (VU), Ohrožený (EN) a Kriticky ohrožený (CR).

Přestože se klasifikace ohrožení ekosystémů zánikem netěší takové pozornosti, jako je tomu v případě druhů, do roku 2024 vyhodnotilo z tohoto hlediska všechny suchozemské ekosystémy 63 států. V případě mořských ekosystémů šlo o 32 zemí, kdežto soupisy ohrožených sladkovodních ekosystémů včetně mokřadů uveřejnilo 42 států.

Na druhou stranu červené seznamy ohrožených ekosystémů najdou zcela určitě vhodné uplatnění při naplňování klíčového strategického dokumentu přijatého Úmluvou o biologické rozmanitosti - Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (KMGBF, UNEP 2022c, 2022d, Plesník 2023b).

V roce 2024 publikovala IUCN vůbec první červený seznam v celosvětovém měřítku ohrožených ekosystémů. Odborníci si pro zmiňovaný soupis zvolili specifické, ale relativně dobře vymezitelné ekosystémy, o nichž již určitou dobu víme, že se celkově nenacházejí v příznivém stavu - mangrovy (IUCN 2024b).

V ČR takto vyšel stále ještě nedoceněný Červený seznam ohrožených biotopů České republiky (Chytrý et al. 2019, 2020). Autoři z ČR se významně podíleli i na přípravě Evropského červeného seznamu ohrožených biotopů, pochopitelně v případě suchozemských a sladkovodních stanovišť (Janssen et al. 2016).

Závěr

Sestavení červeného seznamu ohrožených ekosystémů na jakékoli úrovni bude vyžadovat velké množství důvěryhodných údajů. V některých případech bude možné při sběru dat pro hodnocení ohrožení ekosystémů s úspěchem uplatnit výstupy dálkového průzkumu Země, a to včetně použití umělé inteligence nebo terénního mapování biotopů.

Je zřejmé, že státní ochrana přírody (především AOPK ČR) by měla hrát významnější roli centrálního koordinátora a stálého vydavatele. Pokud se podaří realizovat tuto vizi, AOPK ČR by mohla být vydavatelem pravidelně aktualizovaných červených seznamů a zároveň i metodickým garantem jejich přípravy, která by tak dostala jasné a jednotné kontury i stálé zázemí.

tags: #priroda #24 #cerveny #seznam #ohrozenych #druhu

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace přírodou ve výtvarném umění
• Ochrana životního prostředí – aktuální pohled
• Nové emisní normy v automobilovém průmyslu
• Umístění kontejnerů na tříděný odpad Příbram
• Ekologické katastrofy a archeologie