Vliv lidské aktivity na přírodu

Ekosystémy tvoří nezbytný základ pro život na Zemi, lidský blahobyt a zdraví. I přesto je jejich význam v politickém a ekonomickém rozhodování často přehlížen. Převládající přístup, charakteristický důrazem na tržní hodnotu a individuální materiální užitek, vede k neudržitelnému nakládání s ekosystémy a jejich degradaci. To má závažný dopad zejména na obyvatele zemí globálního Jihu, kde je velká část bohatství jednotlivců a komunit závislá na přírodním kapitálu.

Dopady urbanizace na evoluci druhů

Rozvoj a rozšiřování měst ovlivňuje evoluci přírodních druhů důležitých pro člověka. Tým vědců ze Spojených států, Británie a Chile zaznamenal změny u stovek rostlinných i živočišných druhů na všech světadílech kromě Antarktidy. V městských oblastech se podle srovnávací studie druhy měnily výrazně rychleji než v divoké přírodě.

Může jít o změnu ve velikosti nebo stavbě těla, mohou se měnit vzorce chování i reprodukční mechanismy. Například v roce 2008 francouzští odborníci pozorovali dramatickou změnu ve velikosti semen škardy, což je rostlina, která se svými květy podobá pampelišce. Městské rostliny tohoto druhu se na své životní prostředí adaptovaly tím, že zvětšily svá semena. Vědce přitom překvapuje hlavně rychlost, s jakou se rostliny ve městech změnily oproti jedincům stejného druhu žijícím ve volné přírodě.

Studií zabývajících se změnami fenotypu u rostlin a živočichů žijících v městských oblastech existuje víc než 1600. Ve městech a jejich okolí dnes žije víc než polovina lidské populace a podle všeho toto číslo poroste. Podle spoluautorky práce Mariny Albertiové z washingtonské univerzity dnes žijeme na urbanizované planetě, což je něco, co v budoucnu bude znamenat další změny. Vědkyně předvídá změnu funkcí jednotlivých druhů v městských ekosystémech - třeba jejich význam pro koloběh živin, čistotu vody nebo zastoupení živočichů a rostlin na daném městě.

Význam pohybové aktivity v přírodě

Lidské tělo je od přírody uzpůsobeno k pohybu. Příliš rychle si však zvykáme na život bez pohybu. Nedostatek pohybu z dlouhodobého hlediska vede k mnoha různým onemocněním. Naopak pravidelný pohyb v každodenním životě má pozitivní vliv na naše zdraví a kvalitu života. Příkladem je aktivní mobilita: do práce, do školy nebo i jinam se můžeme pokusit dopravit silou vlastních svalů, nikoli autem.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Tělesná aktivita je jedním ze základních pilířů zdravého způsobu života, protože pohyb ovlivňuje celé tělo. Mnoho lidí se však hýbe jen málo nebo téměř vůbec. Pro představu uveďme, že celkový energetický výdej člověka za jediný den přibližně odpovídá pěší chůzi dlouhé přibližně 20-25 kilometrů. Ve skutečnosti dnes lidé ujdou v průměru jen jeden až dva kilometry denně.

Cenou za nedostatek pohybu je u mnoha lidí obezita a vyšší riziko vzniku civilizačních onemocnění. Naopak pravidelná fyzická aktivita má celou řadu výhod: například pomáhá relaxovat, snižuje stres, spaluje více kalorií a udržuje člověka v dobré tělesné kondici.

Tipy pro zvýšení pohybové aktivity v každodenním životě

Odborníci doporučují alespoň 150 až 300 minut středně intenzivního pohybu týdně. K dosažení tohoto množství pohybu je vhodné využívat co nejvíce příležitostí k pohybu, které se téměř samy nabízejí v každodenním životě. Každodenní pohyb je také dobrým začátkem pro dlouhodobě aktivní život.

• Choďte někdy pěšky nebo jezděte na kole - třeba i do práce, do školy nebo na jiné každodenní pochůzky.
• Vystupte o zastávku dříve nebo jděte z kanceláře domů pěšky.
• Místo sledování televize se večer projděte.
• Zahrajte si s dětmi nějakou pohybovou hru.
• Využijte zahradní a domácí práce jako příležitost ke cvičení; zkuste přitom někdy dát přednost manuální práci před motorovými nástroji.
• Místo eskalátoru nebo výtahu používejte schody.
• Při telefonování se zvedněte ze židle a procházejte se.
• Při sledování televize využijte tento čas ke cvičení, např. k jízdě na rotopedu.
• Jděte s přáteli poklábosit raději na procházku než do hospody.

Aktivní mobilita

Pod pojmem aktivní mobilita se rozumí jakýkoli pohyb z bodu A do bodu B s využitím vlastní svalové síly. Patří sem chůze a jízda na kole, ale také běh, jízda na inline bruslích, skateboardu nebo koloběžce. Předpokladem bezpečné aktivní mobility v každodenním životě je vhodná infrastruktura pro cestu z bodu A do bodu B: například bezpečné cyklostezky, pěší zóny nebo uzamykatelné stojany pro jízdní kola.

Pravidelný pohyb je zdravější než nárazový intenzivní trénink, při kterém se člověk přetěžuje. Proto je lepší umožnit svému tělu pohyb v průběhu týdne nebo dne, avšak bez nadměrné zátěže. Pro tento účel se aktivní mobilita ideálně hodí: můžete díky ní dosáhnout doporučené úrovně tělesné aktivity, podobně jako byste sportovali. Kromě toho lze aktivní mobilitu do každodenního života snáze zařadit (například ve srovnání s pravidelným tréninkem ve fitness centru).

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Pěšky chodí téměř každý - alespoň na krátké vzdálenosti - při každodenních pochůzkách. Chůze je zdravá, a ve srovnání s jinými druhy dopravy má nejmenší negativní dopady na životní prostředí.

Zejména pro starší lidi je chůze často nejdůležitějším prvkem aktivní mobility. Čas věnovaný této aktivitě lze snadno rozšířit a vnést do každodenního života více pohybu. Pro starší nebo dříve nesportující lidi, kteří mají nadváhu a/nebo jiné zdravotními potíže, je chůze ideální rovněž pro zlepšení vytrvalosti a zvýšení výkonnosti způsobem, který není tolik náročný na klouby. Nárazové zatížení kloubů je při chůzi přibližně třikrát nižší než při běhu. Při chůzi se zapojuje přibližně 70 % všech svalů těla, posilují se svaly na nohou, a při aktivním držení těla rovněž svaly trupu.

Co přináší aktivní mobilita?

• Pevnější zdraví a vyšší kvalitu života: Aktivní mobilita posiluje zdraví a má pozitivní vliv na kvalitu života. Pravidelný pohyb snižuje riziko infarktu myokardu i cévní mozkové příhody, a preventivně působí rovněž proti některým formám zhoubných nádorů, jako je například rakovina tlustého střeva a konečníku či rakovina prsu.
• Více spálených kalorií, nižší tělesnou hmotnost: Lidé, kteří pravidelně jezdí na kole, váží v průměru o čtyři kilogramy méně než lidé, kteří pravidelně používají auto. Možným důsledkům nedostatku tělesné aktivity, jako je cukrovka 2. typu nebo obezita, lze aktivně čelit i mírným pohybem (chůze, jízda na kole).
• Zvýšení výkonnosti, snížení hladiny stresu.
• Ušetříte čas i peníze: Každodenní pohyb, při kterém využíváte vlastní svalovou sílu, vás finančně skoro nic nestojí. Kromě toho nevyžaduje žádné speciální fitness vybavení ani velkou časovou investici. Jízda na kole, chůze i veřejná doprava jsou ve městě často rychlejší než používání auta (zvláště vezmete-li v úvahu hledání vhodného parkovacího místa).
• Sociální začlenění: Do aktivní mobility se mohou zapojit lidé všech sociálních skupin a věkových kategorií. Dáte-li přednost aktivní mobilitě před cestováním autem, pravděpodobně se budete setkávat s lidmi podobného smýšlení a můžete si najít i nové přátele.

Aktivní mobilita má pozitivní vliv nejen na naše zdraví, ale také na životní prostředí a na dopravní situaci ve vašem městě. Pokud se rozhodnete pro pohyb vlastními silami, vyhnete se nejen dopravním zácpám, ale i znečišťování životního prostředí (např. hlukem, pevnými částicemi nebo oxidy dusíku), které je způsobeno provozem motorových vozidel. Aktivní mobilita přispívá i ke snižování emisí skleníkových plynů (v tomto případě CO2).

Nutnost častých přesunů a aktivní mobilita jsou ideální kombinací, jak jednoduše a efektivně začlenit více pohybu do každodenního života. Pokud se rozhodnete častěji jezdit na kole nebo chodit pěšky, možná budete muset nejprve přehodnotit své vlastní návyky. Málokomu se podaří přesedlat z auta na kolo (například při dojíždění do práce) ze dne na den. Nejprve je potřeba najít vhodnou trasu, zjistit, kde se dá bezpečně zaparkovat kolo atd. Jakmile se vám ale podaří začít, můžete postupně frekvenci cest „na vlastní pohon“ zvyšovat.

I děti a mládež mohou cestu do školy často absolvovat pěšky nebo na kole, pokud je v okolí vhodná infrastruktura. Aktivní mobilita na cestě do školy podporuje zdravý tělesný i duševní vývoj dětí. Děti, které chodí do školy pěšky nebo jezdí na kole, se cítí psychicky lépe a lépe se soustředí.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Přibližně čtvrtina našich každodenních cest je kratších než 2,5 km. Tuto vzdálenost lze snadno a bez velkých časových ztrát zvládnout pěšky. Každodenní cesta do práce a z práce je pro dospělé vynikající příležitostí pro tělesnou aktivitu. Mnoho lidí si již vytvořilo zdravý návyk úmyslně ujít alespoň nějaký úsek cesty do práce nebo z práce pěšky. Jiní přesedlali na kolo, nebo jej alespoň používají v kombinaci s veřejnou dopravou.

Pravidelné ježdění na kole nejen zlepšuje kondici a kardiovaskulární výkonnost, ale také snižuje riziko vzniku mnoha onemocnění - například kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku, rakoviny tlustého střeva a konečníku a rakoviny prsu.

Jízda na kole je forma pohybové aktivity, která podporuje zdraví. Někteří lidé používají místo kola ke svým každodenním cestám i inline brusle, koloběžky, skateboardy apod. Při delších cestách lze kombinovat tělesnou aktivitu s motorizovanými prostředky: můžete například dojít pěšky nebo dojet na kole na autobusové či vlakové nádraží, a po výstupu z autobusu či vlaku dojít zbývající kus cesty pěšky nebo jej ujet na sdíleném kole.

Je třeba mít na paměti i to, že cyklisté jsou ohroženi nehodami v silničním provozu. Výzkumy však ukazují, že zdravotní přínosy pro obyvatelstvo převažují nad rizikem nehod a úrazů. Toto riziko klesá, pokud má cyklista možnost využít vhodnou infrastrukturu, jako jsou cyklostezky.

Podpora aktivní mobility - tipy pro zaměstnavatele

Způsob, jakým se zaměstnanci dostávají do práce, závisí mimo jiné na dostupnosti veřejné dopravy, kvalitě cyklistické infrastruktury a délce dojíždění. Zásadní je však i to, zda (a pokud ano, jak) zaměstnavatel podporuje aktivní mobilitu. Motivační účinek má například možnost bezpečného parkování kol na pracovišti, různé firemní soutěže, společné cyklovýlety nebo možnost opravy kola v areálu firmy.

Význam přírody pro rozvoj dětí

Hra v přírodě a s přírodním materiálem představuje skvělou možnost k celistvému rozvoji dítěte. Zapojuje všech pět smyslů: zrak, sluch, hmat, čich i chuť. Umožňuje rozvíjet nejrůznější vrozené dětské schopnosti a stránky intelektu.

Člověk jako živočišný druh strávil venku v přírodě převážnou část své historie. Tehdy jistě ani nedávalo smysl se ptát, k čemu je takový pobyt venku dobrý. Dnes stojíme na dějinné křižovatce. Poprvé v historii se z člověka stal převážně městský druh, pohybující se v převážně jím vytvořeném prostředí a trávícím podstatně více času mezi čtyřmi zdmi místností zíráním do elektronických obrazovek médií než venku přítomností v reálném přírodním světě. Poprvé v historii může vyvstat otázka, zda tento náš nový způsob existence není v rozporu s naší genetickou výbavou a zda nezačíná oslabovat naše fyzické i duševní zdraví.

Objevuje se poptávka po novém typu zkoumání a snaha probádat, co vše nám příroda a pobyt v ní přináší, aniž si to dostatečně uvědomujeme. Vznikají nové teorie a metafory popisující náš pobyt v přírodě jako tajemný vitamín G, stejně důležitý pro naše zdraví jako ostatní vitamíny. Nebo naopak vykreslující některé naše zdravotní či společenské neduhy jako poruchy osobnosti spojené s nedostatkem pobytu v přírodě.

Výzkumy jednoznačně prokazují význam zeleně na fyzické a psychické zdraví člověka i jeho sociálně zdravé chování. Obzvlášť důležitá je také skutečnost, že k podobným závěrům docházejí zkoumání v různých zemích a kontextech, v různých typech zeleně a u různých aktivit v ní, u různých lidí od dětí po staré lidi na sklonku života a při různých typech a šířích výzkumu.

Negativní vlivy člověka na životní prostředí

Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Kde se dopouštíme největších chyb? Přečtěte si, co si o tom myslí studenti Přírodovědecké fakulty UK.

Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás. Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.

Tři hlavní skupiny negativních vlivů

Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin:

1. Neefektivní využívání zdrojů: Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.
2. Likvidace odpadů: Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy? Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let! Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!
3. Druhotné dopady: Třetí skupinu představují druhotné dopady problémů z prvních dvou kategorií. Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří. S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění.

Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Nespadá ani do neefektivního využívání zdrojů, ani do likvidace odpadů, ani není jejich dopadem. Je to prostě jen lidský vrtoch. Cigarety se sice postupně zdražují, ale přesto stojí jedna tak málo jako třeba houska - a stejně snadno jsou i dostupné. Není divu, že během dne potkáme spoustu kouřících lidí, ať už si tím zkracují čekání na zastávce, nebo si jen tak vykuřují na lavičce. Kouř ovšem lidi okolo neobtěžuje pouze svým zápachem. Zmiňme například polycyklické aromatické uhlovodíky, jež se dokážou přichytit na částice prachu a s nevinným nádechem se dostanou dovnitř našeho těla, kde často působí záněty - nehledě na to, že některé mají rakovinotvorné účinky. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z nesebraných uschlých psích exkrementů.

Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.

Klimatické změny způsobené člověkem

Člověk způsobuje změny klimatu 170krát rychleji než příroda. Tvrdí to vědecká práce, která vznikla na Australian National University. Tato studie je první, která přišla s matematickým vyjádřením toho, jak silný je vliv lidské aktivity na pozemský ekosystém.

„Během posledních 7000 let byly hlavními příčinami klimatických změn astronomické jevy - proměny v sluneční aktivitě, drobné nepravidelnosti v oběžné dráze Země a erupce sopek. Způsobovaly oteplování přibližně o 0,01 stupně Celsia za století,“ uvádí Steffen. „Lidmi způsobené emise skleníkových plynů za uplynulých 45 let způsobily oteplení o 1,7 stupně Celsia za století - čímž mnohokrát překonávají přirozené příčiny.“

„Netvrdíme, že by astronomické síly v naší sluneční soustavě nebo geologické procesy zmizely nebo neměly na oteplování žádný vliv - jen je jejich vliv nesrovnatelně menší než ten náš, lidský,“ dodává vědec.

Podle Steffena je pro lidi intuitivně velmi špatně pochopitelné přijmout fakt, že člověk může za krátký čas způsobit větší změny než celá příroda za miliony let. Vědec věří, že práce, na níž se podílel, by mohla pomoci zabránit nejhorším důsledkům, které klimatická změna nutně musí přinést.

Podle něj je stále ještě čas na to, abychom katastrofální klimatické změně zabránili: „Globální ekonomika může fungovat s nulovými emisemi. Výzkumy ukazují, že dokážeme nasytit populaci devíti miliard lidí a snižovat emise skleníkových plynů - současně.“

V listopadu roku 2016, získala Pařížská klimatická dohoda status mezinárodně platné smlouvy. Mnozí to považují za přelomový okamžik ve skutečně globálním úsilí zmírnit dopady klimatické změny a naléhají přitom, aby státy se stejnou rychlostí, jakou dohodu ratifikovaly, nyní začaly plnit její hlavní body.

Historický vliv člověka na přírodu

“Lidé si přírodu a prostředí upravovali desítky tisíc let. Lidská přítomnost měla vliv na všechno, od mamutů po mikroby. Již stovky let lidstvo svou přítomností ovlivňovalo stav přírody kolem sebe. Lidé si přizpůsobovali nejen plodiny, které pěstovali, ale také zvěř, kterou lovili, škůdce, které vyháněli nebo nemoci, které s sebou přinášeli.

“Panenská příroda neexistuje. A podle všeho neexistuje již několik století.” prohlásila Melinda Zeder, antropoložka Národního Muzea Přírodní historie na Smithsonském institutu. “Ochránci přírody mají svou představu, `pojďme se vrátit k původní podobě přírody, bez lidí`. Ale to je chiméra, falešná naděje. Lidé tíhnou k tomu si myslet, že lidstvo před tisíci lety nebylo technologicky vyspělé nebo chytré. Nicméně se ukazuje, že lidé minulosti byli stejní jako lidé současnosti. Hladoví po technologiích, objevech a úpravě svého okolí. S rozšířením lidstva po zeměkouli byly vynalezeny luk a šíp, rybářské sítě, keramika a zemědělské stroje, které jim ulehčily život, ale také ovlivňovaly svět kolem nich.

Na základě zkoumání a syntézy archeologických dat DNA se vědci domnívají, že lidé začali dramaticky měnit své okolí před více než 12 000 lety. V tu dobu se člověk z Afriky dostal do zbytku světa, který postupně kolonizoval. A to není jediný příklad změn, které již byly v pohybu. Dokonce před 50 000 až 100 000 lety naši předci pravděpodobně napomohli k vyhynutí některé z megafauny Austrálie a Tasmánie a to ať už přímo nebo nepřímo, díky lovu a zabíjení, jak potvrzuje výzkum.

Člověkem byly vybírány, pěstovány a šířeny druhy zvířat a rostlin vhodné pro člověka. Oblíbenými zvířaty se stali především přežvýkavci - krávy, ovce, kozy. Je jasné, že zemědělství mělo rozsáhlé důsledky pro přírodu na velkých úsecích půdy. Ale asi největší dopad mělo lidstvo na evolučně jedinečné ostrovní ekosystémy ve chvíli, kdy mořské národy našly způsob, jak se k nim dostat. Například Polynésané s sebou přinesli nejen zvířata, která jim v zemědělství měla pomáhat, ale omylem s nimi přivedli i škůdce.

Čím byly dopravní a obchodní systémy člověka pokročilejší, tím větší byl jeho dopad na krajinu. Pro lepší představivost vezměte v úvahu, že nyní i jediný kontinent, kde lidstvo trvale nežije - Antarktida, vykazuje jasný dopad lidské aktivity.

Antropocén

Co se týče vlivu změny člověka na přírodu a klima, mezi vědci existuje rozsáhlá debata. Někteří z vědců se domnívají, že se nacházíme v nové geologické epoše, v tzv. „antropocénu“ označující, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Mnoho vědců věří, že změna atmosféry prostřednictvím velkých infuzí průmyslových skleníkových plynů znamená začátek antropocénu, tudíž se začátek této éry zařazuje do posledních několika set let. Dalším z provokativnějších názorů je, že všudypřítomní lidé mění přírodu stejně dlouho, jako lidstvo samo, ale že to není vždy špatné. Domnívají se, že v mnoha případech staří lidé narazili také na inovativní a udržitelné způsoby obdělávání půdy a krajiny.

Návrh k rozuzlení tohoto problému má Nicole Bovin z Oxfordské univerzity. “Tato zjištění ukazují, že musíme přejít od paradigma ochrany Země před změnou k vytvoření nového paradigma pozitivního a aktivního ovlivňování druhů probíhajících změn, které se dějí. To zní děsivě a velmi samoúčelně. Realita je však taková, že na již silně pozměněné planetě žije 7 miliard lidí.

tags: #priroda #a #lidska #aktivita #vliv

Oblíbené příspěvky:

• Autoservisy a životní prostředí v ČR
• Význam pobytu v přírodě
• Nakládání s nebezpečným odpadem
• Aktuální stav ovzduší Pardubice
• Vysvětlení Darwinismu: Funkce a orgány