Význam volného času v přírodě

Volnočasové aktivity mají v denní aktivitě každého člověka své nezastupitelné místo. Volnočasové aktivity mají tedy pozitivní vliv na vývoj dětí a dospívajících a také na jejich další život. Přijmeme-li tuto skutečnost u dětí bez postižení, pak také přijímáme pozitivní dopad volnočasových aktivit u dětí se zdravotním postižením.

Z hlediska naplňování psychických potřeb dítěte se zdravotním postižením je aktivní trávení volného času velmi významným činitelem. V bezpečném prostředí aktivity, která dětem jde a baví je, se dítě cítí jisté. Zároveň v takovém prostředí posiluje svou sebeúctu, je přijímáno ostatními v celé své hodnotě a může se realizovat.

Výzkumy nejen u nás, ale i v zahraničí, se shodují v žebříčku zájmů u dětí a dospívajících ve věku od deseti do osmnácti let. Velmi žádaný je sport, sociální interakce s vrstevníky, kultura a zábava zprostředkovaná zejména masovými komunikačními prostředky a také četba (Rotterová, Čáp, 1976). Děti s postižením mají stejné sny a touhy jako děti bez postižení, a stejně tak i dospívající touží po stejných věcech, jako jejich zdraví vrstevníci. Některá přání mohou být v důsledku jejich postižení nesplnitelná, ale mnohé se splnit dá.

Volný čas současných dětí a generace jejich rodičů

Volný čas se změnil naprosto zásadně. Nejde jen o jiný způsob života (dnes méně pohybu a manuální práce) a přítomnost nových technologických výdobytků (Internet, počítače, chytré telefony…). Především dnešní děti tráví nesrovnatelně méně času v prostředí vhodném pro spontánní nerušenou hru, která vždy byla důležitou součástí vývoje a poznávání. Existuje pro to mnoho objektivních i subjektivních důvodů, od reálného nebezpečí v podobě dopravního provozu, smogu či kriminality, až po skutečnost, že dnes volný čas ovlivňuje dostupnost zábavy ryze konzumní. Hra však zůstává pro děti zásadní, ne nadarmo se říká, že je to jejich "práce". A potřebuje přiměřené prostředí.

Podle psychologů by děti měly mít možnost měnit prostředí podle toho, co ta která hra vyžaduje, což má konkrétní a nezastupitelný význam.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

• Prostor "neorganizovaný" (např. opuštěné sklepy či půdy, kde se třeba kupí různé vyřazené předměty a kde mohou děti poznávat minulost, hrát dobrodružné hry a rozvíjet svoji představivost.
• Prostor k dětské hře uměle vytvořený a vybavený, tedy různá hřiště se skluzavkami a prolézačkami venku, klubovny a rodinná centra a samozřejmě dětské pokoje doma.

Právě v tomto posledním prostoru se dnes volného času dětí odehrává nejvíc.

Plánované plnění volného času u nejmladších dětí

Ano, doba je bohatá na organizované zájmové aktivity a dnešní rodiče je pro děti nezřídka vyžadují už od mateřské školy a vlastně i dříve, vzpomeňme třeba různá cvičení miminek a batolat. Rodiče mívají pocit, že to k dobrému rodičovství prostě patří. Tady bych připomněla dvě věci. Za prvé, úkolem předškolního věku není primárně vzdělávat intelekt, ale především dítěti umožnit, aby se zabydlelo ve vlastním těle a seznámilo se se sebou samým.

Hojný pobyt venku, pomáhání rodičům při práci doma i na zahradě, pohyb ve volné přírodě a rozhovory s laskavými dospělými, kteří umějí zajímavě povídat o světě a uvádět dítě srozumitelně a v souladu s věkem do souvislostí života, to je myslím před nástupem do školy to nejdůležitější. Kromě toho má dobrou tradici česká předškolní výchova. Je pestře pojatá a v rámci osnov docela přínosná. Zvláště když už si můžeme vybrat z pestré nabídky typů školek - včetně těch nestátních (např. Montessori, lesní apod.). Osobně si myslím, že do nástupu do školy dítě - snad kromě nějaké hudební či pohybové přípravky - žádné kroužky nepotřebuje. Pokud není v autentickém cizojazyčném prostředí, pak nepovažuji za efektivní ani všechny ty "angličtiny" a celý tlak na brzkou výuku cizích jazyků.

Rodiče potřebují ujistit, že když se budou svému dítěti věnovat a trávit s ním dost času, nechť klidně přeslechnou onen všetečný a módním trendům nakloněný hlas, který jim našeptává, že dítě, které na žádné kroužky nechodí, je nějak zanedbáno. Toto zdůrazněme - děti, a týká se to i těch starších, by zdaleka nepotřebovaly tolik organizovaných mimoškolních aktivit, kdyby si na ně jejich rodiče udělali více času, kdyby společně něco podnikali a kdyby panovala větší harmonie a kultivovanost v rodinných i komunitních vztazích. To by vedlo i k tomu, že by děti poznaly mnohem víc ohledně fungování vztahů i skutečné potřeby každodenního praktického žití.

Samostatná aktivita dětí

Domnívám se, že to stačí až s nástupem na základní školu. Protože u předškolních dětí dominuje, jak už jsme řekli, fyzický vývoj, růst a vyzrávání tělesných funkcí. Duševní vývoj se naproti tomu do značné míry děje automaticky, jsou-li děti obklopeny láskyplným a přiměřeně podnětným prostředím. Navíc, pokud je malé dítě příliš brzy jednostranně zatěžováno intelektuální zábavou nebo jednostranným pohybem (např. v určitém sportu), může dojít - a také často dochází - k celkovému a někdy i celoživotnímu oslabení, projevujícím se např.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Množství kroužků

Dnes má mnoho dětí každý všední den kroužek. Je to správné? Co potřeba osobního "nicnedělacího" volna? Vytíženost dětí v mimoškolních aktivitách velmi často nevychází z jejich přání a potřeb. Ve hře jsou už řečené společenské tlaky, ale také představy a ambice rodičů. Mnozí z rodičů dnes trpí soutěživostí, srovnáváním i perfekcionistickou úzkostí, aby něco nezmeškali, a mají tendenci hlásit dítě na všechno možné. A když u dítěte vystopují nějaké nadání, neváhají z něho dřít kůži, jen aby dosáhlo kýžených výsledků a aby nějak vyniklo. Je to kontraproduktivní. Ano, u mimořádně nadaných dětí - hudebně, matematicky, sportovně - lze dělat výjimky, protože vrcholových výsledků nelze dnes zpravidla dosáhnout, když se s tréninkem nezačne skutečně brzy.

Hodně dětí je šikovných nebo se zajímají o více směrů: hudba, sport, výtvarné umění... Odpověď nám dá samo dítě. Je-li šikovné a pro věc zapálené, na aktivity se těší, stíhá jich více a my rodiče mu je můžeme dopřát, proč ne - i takové děti jsou. Ať si dítě navštěvuje všechny kroužky, které chce, dokud si plní jiné potřebné povinnosti. Brzy se stejně bude muset rozhodnout - i učitelé v ZUŠ a jiných aktivitách dnes chtějí dítě "celé" - netolerují absence nebo neúčast na důležitých akcích, koncertech, zápasech. Dítě tyto nároky ve více kroužcích nakonec stejně nezvládá. Navíc v nadměrném nasazení se brzy ukáže přetížení. Najednou se dítěti do kroužku nechce, postonává, vymlouvá se.

Dítě bez zájmu

Co dítě, které naopak se neprojevuje žádným směrem a nechce dělat nic, chce to ze strany rodiče udělat lákadlo a k něčemu ho přemluvit? Děti lenivé a bez zájmu bývají až důsledkem dlouhodobé předchozí nekvalitní zábavy a nudy, nebo naopak přehnané předchozí stimulace, kdy si zvykly, že jejich čas stále někdo organizuje místo nich. Namísto kdovíjakého přemlouvání bych na místě rodičů takového dítěte zvážila, jak se stalo, že je dítě tak pasivní? A pak bych třeba využila toho, že kromě přemíry různých kroužků má česká společnost dlouhou tradici fungování kvalitních výchovných sdružení dětí a mládeže - už téměř sto let u nás působí (i přes zákazy totalitních režimů) např. skauti, od nichž se odvinula celá řada dalších tábornicky orientovaných sdružení. Nebo málokdo ví, že je Česko jednou ze světově nejsilnějších zemí, kde se udržela tradice indiánské lesní moudrosti (woodcraft). Tradice letního táboření zřejmě rovněž nemá ve světě obdoby. Pro začátek můžeme dítěti nabídnout právě něco zdravě kolektivního - seznámí se s jinými dětmi, ale také samo sebe lépe pozná.

Puberta a nové zájmy

V pubertě děti často mají chuť pro nové zájmy (ve stylu potřeby častého setkávání s přáteli) a zároveň opustit mnohaletý koníček (ať už sport nebo hudební nástroj atd.), jak se nejlépe zachovat? Puberta je složité období a je pravda, že dospívající se může dočasně projevovat i docela sebedestruktivně. Doporučuji potomky podpořit, když budou mít krizi např. ve hře na nástroj, na který jinak po celý svůj dosavadní život rádi hráli - pozor, nejde o situace, kdy dítě od mala nutíme, ač nás opakovaně upozorňuje, že ho to vůbec nebaví, a navíc ani neprojevuje hudební nadání… Dále bych respektovala, že puberta je předehrou pozvolné separace od rodičů. Náš potomek si stejně bude jednou dělat, co bude chtít.

V klidu řekněme svůj názor a vyjádřeme i případnou starost (je škoda zahodit roky perné předchozí práce, krize se dají překonat…), ale netlačme na pilu. Dospívající někdy potřebuje udělat chybu a pocítit, že si ji způsobil sám přes varování rodičů. Nátlak a násilí ničemu nepomohou. Velkým problémem současné doby je, že děti jsou od samého nástupu do školy (a často už před tím) neúměrně vytíženy vlastními povinnostmi. Když denně absolvují vyučování a všechny kroužky, vracejí se domů utahané, navíc ještě s vidinou školních úkolů. Rodiče se na to zpravidla snaží brát ohled a ulevují dětem v domácích pracích, což je ovšem kontraproduktivní. Právě zde jsme u kořene obtížné situace "líných" dospívajících, kteří doma nehnou prstem a domácí práce považují za nutné zlo, o to větší však mívají nároky.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Dnešní rodiče bývají zoufalí, že jim potomci doma nepomáhají. Přitom tohle je věc rodičů, protože oni sami se často chovají jako poskytovatelé služeb, a děti si připadají málem jako klienti, kteří jen berou, ale nepřispívají. Tady platí, že co své děti nenaučíme záhy, později nedoženou. Nepromarněme vhodnou vývojovou příležitost a nejpozději na počátku mladšího školního věku využijme dosud přirozeného nadšení malých dětí. Když je vhodně motivujeme a zaúkolujeme, rády nám se vším pomohou a rády s námi tráví čas. S chutí vykonávají práce doma či na zahradě, učí se jimi kompenzovat nároky školních povinností a zažívají nedělitelnost obou těchto světů (práce pro školu/profesi a práce pro vztahy a soukromý život).

Tipy pro rodiče

1. Naslouchejte zájmům svého dítěte. Výběr mimoškolních aktivit by měl být otázkou vzájemné dohody mezi dítětem a rodičem. Rodič se může poradit s učitelem, na co je dítě šikovné, k čemu má vlohy.
2. Důležitá je dobrá parta. Dítě by mělo mít kolem sebe dobrou partu vrstevníků, protože ti hrají při výběru zájmových činností velkou roli.
3. Nejdříve stačí ochutnat. Není neobvyklé, když dítě v raném věku vyzkouší několik zájmových aktivit. Nelze mu proto vyčítat nestálost.
4. Nemusíte mít nutně génia. Dítě, navzdory prokazatelnému talentu, do mimoškolních aktivit vysloveně nenuťte. Pravdou je, že talentované dítě musí, pokud chce dosáhnout úspěchů, hodně obětovat. Rodič by měl dítě spíše citlivě motivovat, pěstovat v něm zájem o danou aktivitu. Je rozhodně lepší mít zdravé tzv.
5. Nechte své dítě užívat si dětství. Neorganizujte dítěti všechen volný čas a ponechte mu i pár hodin týdně na trochu "obyčejného lenošení".
6. Myslete na celkový rozvoj dětské osobnosti. Zdaleka ne každé dítě bude vrcholovým sportovcem nebo houslovým virtuosem. Rodiče si často přejí, aby dítě dosáhlo toho, čeho oni sami nedosáhli a promítají do svých dětí své nenaplněné sny a ambice. Pokud přitom nerespektují individualitu dítěte, jeho nadání a zájem, málokdy to vede ke skutečnému úspěchu.
7. Hledejte kontakty a reference. Ptejte se na reference o sdružení, oddíle či kroužku ve svém okolí - dobrá zkušenost někoho z okolí je nejlepším doporučením. Kontakty na sdružení dětí a mládeže najdete i na internetu, celostátně např.
8. Vyžadujte zpětnou vazbu.
9. Myslete s předstihem i na prázdniny.
10. Rodina je rodina. Sdružení dětí a mládeže (ani střediska volného času se svými kroužky) nejsou místem, kde děti máte co nejčastěji "odkládat".

Pobyt v přírodě a jeho prospěšnost

Když se někoho zeptáte, zda je podle něj pobyt v přírodě prospěšný pro zdraví dítěte, samo sebou automaticky kývne na souhlas. Všichni nějak víme, že zelená barva uklidňuje. Už naše babičky nám říkaly, že nám pobyt na čerstvém vzduchu prospěje. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po deseti tisíce let vyvíjeli. V minulosti byli lidé už od narození v přímém propojení s okolním prostředím. To, jakým způsobem dokázali naši předkové v přírodě existovat, zajišťovalo jak jejich přežití, tak do velké míry utvářelo jejich osobnosti. Proces identifikace s přírodou probíhá i dnes, ale změnily se vnější podmínky. Procesem socializace se napojení na přírodu zmenšuje a poznávání sebe sama se stává od přírody odděleným procesem. Úplné oddělení dítěte od přírody může mít dokonce vážné následky.

Americký spisovatel Richard Louv reaguje na informace, že děti dvacátého prvního století tráví výrazně méně času v přírodě oproti minulým generacím. Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění. Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností. V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Dosavadní empirické studie se snaží ověřit, že přírodní prostředí představuje pro děti příhodný prostor, který je přirozeně vtahuje a umožňuje jim volně zkoumat a objevovat, což pozitivně přispívá k jejich dlouhodobé duševní pohodě.

Vývojové benefity

Výzkumy ukazují, že aktivní zapojení dětí v přírodním prostoru souvisí s řadou vývojových benefitů. Venkovní hra v přírodě zvyšuje míru dětské fyzické aktivity, zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti, podporuje kognitivní a sociální kompetence a má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou. Nejvíce probádanou oblastí je vliv bezprostředního kontaktu s přírodou na obnovu pozornosti. Už jen procházka parkem má prokazatelný vliv na snížení mentální únavy. Hlavním důvodem je pocit odpoutání se od běžných starostí, kdy na chvíli můžeme zapomenout na veškeré povinnosti. Když jsou děti v přírodě, zapojují jiný typ pozornosti než při plnění běžných úkolů.

Přímá pozornost dítěte se rychle vyčerpává. Když se dítě musí soustředit na jasně ohraničený předmět nebo strukturu, je neustále jednosměrně zatěžováno. Charakter přírody umožňuje pozornosti volně klouzat a přesouvat se z jednoho podnětu na druhý. Uslyší zacvrlikat ptáka, uvidí veverku, sebere ze země oválný kamínek nebo klacík se zajímavou strukturou dřeva. Stejné doklady prospěšného vlivu přírody na mentální obnovu platí i u dětí s diagnostikovanými poruchami pozornosti. Už dvacetiminutová procházka v parku měla prokazatelný vliv na snížení symptomů u dětí s diagnózou ADHD.

Hra je s pobytem dítěte v přírodě úzce spjata a je těžké od sebe tyto dva fenomény oddělit. Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Příroda je otevřené a neustále se měnící prostředí, kde je možné zažívat svobodu, nespoutaný pohyb a kontakt s přírodními prvky, které podněcují dětskou představivost a naplňují dětskou potřebu neustálého objevování. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama. Pokud je dětem dovoleno samostatně řídit hru, trénují dovednosti potřebné pro rozhodování, mohou se posouvat vlastním tempem, objevují oblasti svého vlastního zájmu.

Emoční prožívání v přírodě

Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu. Vědci nejlépe probádaným prostředím jsou prostory v okolí školy a školního hřiště. Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech. Výzkumy dokumentují, že školy využívající své okolí jako přirozený rámec pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejen v přírodních vědách a matematice, ale také ve čtení a psaní či společenských vědách.

Rizika a nezávislost

Velkým benefitem a zároveň bariérou v kontaktu dětí s přírodou je vnímaná míra rizika. Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí. Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních. Zažívá nejen překonávání výzev, ale i důsledky svého jednání: pocity úspěchu a štěstí, kdy je výzva zdárně překonána a došlo k osvojení nové dovednosti, případně poučení o vlastních limitech a rozvíjení smyslu pro to, co si může dítě dovolit. Pokud budeme minimalizovat rizikové situace, děti nebudou vědět, jak si s nepředvídatelným prostředím poradit a nebudou mít dostatečnou důvěru, že dokážou překonat překážky vlastním způsobem.

S postupným vývojem dítěte a zvyšujícími se schopnostmi pohybu se způsoby využívání prostoru v přírodě mění. Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Mimoděk se rozvíjí jejich hrubá i jemná motorika. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Mohou v ní hloubat, zkoumat, objevovat, schovávat se. Zdolávají výzvy a testují vlastní hranice. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.

Co si představit pod pojmem příroda

Často zmiňuji slovo příroda nebo přírodní prostředí. Každý z vás si pod těmi slovy zaručeně něco představí, s velkou pravděpodobností ale nebudete mít na mysli totéž. Někdo má s přírodou spojenou představu divočiny, kam lidská noha několik let nevstoupila. Někomu zase stačí zahrádka za domem, nebo procházka do blízkého parku. Přírodu bez zásahu člověka byste u nás v dnešní době hledali jen stěží. Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití. Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají.

Vliv přírody na zdravý vývoj dítěte

Jak je uvedeno výše, kontakt s přírodou má prokazatelné pozitivní účinky na zdravý vývoj dítěte. Kromě věku, kterému je potřeba přizpůsobit typ aktivity, hraje svou roli také pohlaví. Chlapci preferují větší skupinky a hry s jasně danými pravidly, zatímco dívky dávají větší prostor své fantazii a nestrukturovaným hrám. Venkovské děti mají většinou více možností a volnosti pohybu než děti žijící ve městě. Zaručeně největší vlivem je ale postoj rodiče, případně pedagoga. Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat. Strach rodičů je jednou z největších bariér, které stojí mezi dítětem a jeho volným pohybem v přírodě. Vnímání (ne)bezpečnosti pro dítě, strach z jeho zranění a další faktory vedou rodiče často k omezování toho, co dětem dovolí venku dělat. Nebo většinu volného času tráví v interiéru s narůstajícím technologickým vybavením, bez primární zkušenosti kontaktu s přírodou.

Nechci nijak snižovat potřebu rodičů, aby jejich děti byly zdravé a v pořádku. Pokud jim ale neumožníme objevovat svět na vlastní pěst a samostatně testovat své hranice, svět pro ně nikdy nebude bezpečným místem, ve kterém si s každou situací dokážou poradit. Současné technologie nabízí řadu simulovaných prostředí, které umožňují zažívat přírodu přímo doma. Přestože přinášejí řadu zážitků a osvojených dovedností, postrádají zapojení všech smyslů, které je možné zažívat pouze v reálné přírodě venku. Často také odkazují na exotické oblasti, nebo přírodu různě modulují. Dítě si pak není vědomo toho, jaké rostliny může vidět běžně za domem a jak vypadá jeho nejbližší okolí.

Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Když vezmeme v úvahu, že jsou do toho započítány i cesty do školy a zpět a čas strávený venku o víkendu, můžete si sami odpovědět, zda vám to připadá hodně nebo málo. Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí. Nabízí nám dostupné prostředky, které můžeme využívat a je jen na nás, zda tomu tak opravdu bude.

Rizika trávení volného času dnešní generace

Rizikem takto tráveného volného času dnešní generace dětí a dospívajících však není jen vysoký krevní tlak, zhoršující se zrak a fyzická neobratnost, ale také vliv party a s tím spojená sociálně patologická rizika. Vliv party, nebo lze použít i pojem „ulice“, se dotýká i dětí a dospívajících se zdravotním postižením. Úzká uzavřená komunita však nabízí ideální prostředí pro experiment, porušování pravidel nebo vytváření vlastních. A tak se například i na internátech škol pro děti se zdravotním postižením dnes již můžeme setkat s kouřením cigaret a marihuany, s pitím alkoholu, ale i s experimentováním s tvrdšími drogami, zrovna tak jako se sexem. Jednoduše řečeno: i dítě se zdravotním postižením zahání nudu stejnými způsoby jako dítě zdravé.

Z kvantitativního hlediska je volný čas takový časový úsek, kterým může člověk manipulovat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. K uskutečnění těchto příležitostí je třeba nejen pozitivní hodnocení zájmových činností, ale i pozitivní vzor trávení volného času z nejbližšího společenského prostředí. Jinými slovy je potřeba, aby dítě danou aktivitu vidělo běžně i ve svém okolí, kdy se například jeden z rodičů pravidelně věnuje sportovní aktivitě, působí v místním spolku, nebo dokonce vede nějaký zájmový kroužek.

tags: #význam #volného #času #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Nejlepší koupelnové sifony
• Ford a závady systému řízení emisí
• Ekologické třídění odpadu
• Co tvoří louku
• Ochrana hmyzu v ČR