Autoservis produkuje celou řadu nejrůznějších odpadů a zákony nařizují různé postupy a evidence, které je třeba dodržovat. Problematika odpadů je tedy zejména legislativní požadavek.
Základní rozdělení odpadů
Odpad se rozděluje na dvě základní skupiny: nebezpečné odpady (NO) a ostatní odpady (OO). Jak který odpad zařadit, uložit a označit, říká vyhláška č.
Podnikatel a odpad
Článek se zabývá povinnostmi, které vznikají podnikatelům při nakládání s odpady, a proto považujeme za vhodné nejdříve objasnit, kdo je podnikatelem. Definici můžeme nalézt např. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se za podnikatele považuje ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku a dále osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku.
Dále je třeba upřesnit, co přesně pod pojem odpad, jenž je pro tento článek klíčový, spadá. Zákon č. Zákon o odpadech zakotvuje také domněnku úmyslu zbavení se movité věci, a to v případě, že zaniklo její původní účelové určení.
Osoba má povinnost zbavit se movité věci, nepoužívá-li ji k původnímu účelu a ohrožuje-li tato věc životní prostředí či byla-li věc vyřazena na základě zvláštního právního předpisu, kterým je např. zákon č. Movitá věc, jež vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, není za splnění dalších podmínek, které musí být splněny kumulativně, odpadem, nýbrž vedlejším produktem.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Zákon o odpadech dále upravuje situace, za nichž movitá věc, která je odpadem, tímto být přestává. Příklad: Pokud je staré auto, jež je odpadem, zbaveno nekovových částí, jsou z něj odstraněny tekutiny a nebezpečné látky a jeho kovovou kostru lze upravit tak, aby vznikl čistý kovový šrot splňující kritéria umožňující stanovit, že se o odpad nejedná, odpadem být přestává.
Shromažďování odpadu v autoservise
Základem je vyhradit místo, které slouží pro dočasné shromažďování odpadů, zejména těch nebezpečných. Odpad se smí soustřeďovat, možná obvykleji shromažďovat, pouze za splnění technických podmínek, které stanovuje vyhláška č. 273/2021 Sb. v § 5.
Nejčastější chyby jsou ve značení odpadů, jejich třídění, vzájemném mísení různých druhů odpadů a zabezpečení proti možnému znečištění spodních a povrchových vod. Odkládání převodovek s vytékajícím olejem nebo chladičů venku kolem dílny je špatné řešení.
Chladič je sice kovový odpad, ale do kovu mezi kotouče a karosářské díly nepatří. Může totiž obsahovat zbytky nemrznoucí kapaliny s nebezpečnými látkami.
Zpětný odběr pneumatik a automobilových baterií
Použité pneumatiky a automobilové baterie, kterých se konečný uživatel chce zbavit, jsou předmětem zpětného odběru výrobků. Provozovatel místa zpětného odběru může odmítnout převzít pneumatiku/automobilovou baterii v případě, že z důvodu kontaminace nebo závažného poškození pneumatika/automobilová baterie ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, nebo pokud obsahuje případný odpad.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Provozovatel místa zpětného odběru může odmítnout převzít ke zpětnému odběru pneumatiku/automobilovou baterii, jestliže vzhledem k množství a typu pneumatik/automobilových baterií či jiným okolnostem lze mít důvodné pochybnosti, že jde o pneumatiky/automobilové baterie od konečného uživatele.
Provozovatel místa zpětného odběru může odmítnout převzít ke zpětnému odběru pneumatiku/automobilovou baterii v množství, které přesahuje okamžitou kapacitu místa zpětného odběru.
Konečný uživatel má možnost dle § 99 zákona na daňovém dokladu získat informaci o nákladech na zpětný odběr pneumatik, protože výrobce a distributor, včetně posledního prodejce jsou povinni při prodeji pneumatik uvádět náklady na zpětný odběr použitých pneumatik a zpracování a využití odpadních pneumatik odděleně.
Místa zpětného odběru pro pneumatiky a automobilové baterie musí být pro konečné uživatele dostupná v každé obci s pověřeným úřadem a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v každém městském obvodě nebo městské části.
Konečný uživatel pozná „Místo zpětného odběru použitých výrobků“ podle označení nápisem „Veřejné místo zpětného odběru použitých výrobků“.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Pneumatiky a automobilové baterie do směsného komunálního odpadu nepatří.
Vozidla s ukončenou životností
Každý, kdo se zbavuje vozidla s ukončenou životností nebo jeho části, je smí předat pouze osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností. Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí činnosti, jejichž výsledkem je vznik částí vozidel s ukončenou životností, může takto vzniklé části vozidel s ukončenou životností také předat přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadu do zařízení určených pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu.
Části vozidla s ukončenou životností, které jsou elektrozařízením, baterií nebo akumulátorem nebo pneumatikou, mohou být rovněž odevzdány v rámci zpětného odběru za podmínek stanovených tímto zákonem.
Před předáním podle výše uvedeného je vlastník povinen umístit vozidlo s ukončenou životností nebo jeho podstatné části na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí nebo zdraví lidí a v případě veřejně přístupného místa nenaruší vzhled obce.
Při předání vozidla s ukončenou životností osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností je předávající osoba povinna předložit průkaz totožnosti, technický průkaz předávaného vozidla a plnou moc udělenou jeho vlastníkem, pokud jím není sama.
Provozovatelé zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností jsou povinni od vlastníka vozidla převzít vozidlo s ukončenou životností bezplatně, pokud obsahují všechny podstatné části a neobsahují přidaný odpad.
Provozovatelé zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností jsou povinni vystavit potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností nebo neúplného vozidla, byla-li porovnáním údajů uvedených v technickém průkazu vozidla se skutečnými údaji odevzdávaného vozidla s ukončenou životností zjištěna shoda v identifikačním čísle vozidla (VIN); to neplatí v případě převzetí odstaveného vozidla nebo vraku podle zákona o pozemních komunikacích.
Likvidace starého oleje
Už vás někdy trápila otázka, co udělat se starým olejem, když jste si vybrali a koupili motorový olej nový a provedli jeho výměnu ve vozidle? Měníte si doma sami olej u auta nebo u motorky? Nebo u jiného zařízení, třeba u sekačky? Objevili jste v garáži zapomenutý barel se starým použitým olejem? Přemýšlíte, jak se ho zbavit? Láká vás vypustit jej do kanalizace, postupně jej vyhodit se směsným olejem nebo s ním dokonce topit?
Vyjetý olej je chemický koktejl. Fáze využívání a následnou likvidaci průmyslových maziv řeší zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, a to celkem striktním způsobem. Ustanovení § 3 a § 28 tohoto zákona řadí použitý motorový olej mezi odpad, který je možné likvidovat pouze ekologicky.
Takovou likvidaci může provádět výhradně k tomu oprávněná osoba, která má souhlas s provozem zařízení na likvidaci či další využití oleje od krajského úřadu. Pokud se toho přesto dopustíte, hrozí vám, jako fyzické osobě, pokuta až 1 milion korun a je jedno, jestli jste prvotním původcem odpadu nebo pouze jeho příjemcem, který ho chtěl likvidovat.
Oleje nelze likvidovat vyléváním do přírody ani do kanalizace. Na trhu existuje řada kotlů a kamen, jejichž palivem je olej, ale nikoli starý vyjetý, ale speciálně upravený. K vytápění nebo volnému spalování by bylo třeba vyjetý olej nejprve přepracovat na palivo dle normy ČSN 656690.
Jak se můžete oleje zbavit?
Pokud jste soukromník, máte to o něco těžší než firma, která produkuje odpadu hodně, třeba právě takový autoservis. Musíte si ve svém okolí vyhledat specializovanou firmu, která likvidaci oleje zajišťuje, tam jej donést a za jeho likvidaci zaplatit.
Určitým řešením mohou být i tak zvané sběrné dvory, které jsou provozovány obcemi nebo městskými částmi. I zde počítejte s tím, že budete muset hradit nějaké poplatky, ale není tomu tak vždy. Některá sběrná střediska mají svou činnost dotovanou a poplatky tak nevybírají. Nebo umí nasbírat takové množství odpadu, že jej likvidační firma odebere bez úhrady.
Obecně firmy řeší navíc i mnoho administrativních úkonů. Pokud při jakékoli podnikatelské činnosti vznikají nebezpečné odpady, má firma povinnost zajistit si souhlas k nakládáním s nebezpečnými odpady, a to podle § 16 odst. 3 zák. Zároveň pokud je produkce tohoto odpadu za jeden rok větší než 50 kg, popřípadě 100 t ostatního odpadu, musí podnikatel zasílat „Hlášení o produkci a nakládání s odpady“ na příslušný úřad obce s rozšířenou působností nejpozději do 15.2.
Vzhledem k tomu, že ne každá firma si může dovolit najmout zvláštní pracovní sílu, která se odpadovým hospodářstvím bude zabývat, využívají často specializovaných služeb společností, které odpady likvidují. To obnáší obvykle i dodání veškerého potřebného příslušenství, které je v rámci řešení odpadů potřeba.
Jsou to například popelnice na filtry, obaly, hadry a jiné nebezpečné odpady, sudy a barely na kapaliny, sorpční materiály atd. Svoz odpadu pak probíhá po naplnění nádob nebo pravidelně po určité dohodnuté lhůtě.
Tyto speciální firmy mohou zajistit také zápis evidenčních listů přepravy nebezpečných odpadů (tzv. Tím má podnikatel (třeba autoservis) zabezpečeno legální a řádné likvidování nebezpečného odpadu.
Rozšířená odpovědnost výrobce
Zákon zavádí tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce, pokud uvádějí na ČR trh vybrané výrobky, za které jsou zákonem považovány elektrozařízení, přenosné, automobilové a průmyslové baterie a akumulátory nebo pneumatiky vč. některých „toků" protektorovaných pneumatik.
Znamená to, že „výrobce" musí na své náklady zajistit jejich zpětný odběr, zpracování, využití, odstranění v zákonem stanovené míře a informování konečných uživatelů o tom, jak se mají zachovat, když se budou chtít výrobku na konci jeho životnosti zbavit.
Tuto povinnost může výrobce splnit samostatně v tzv. individuálním systému nebo společně s jinými výrobci v kolektivním systému, a za tím účelem musí být zapsán v Seznamu výrobců.
Zákon se netýká jenom těch osob, které uvádějí na trh jednotlivé kusy vybraných výrobků, ale také těch, kteří uvádějí na trh funkční celky, ve kterých jsou zabudovány nebo ke kterým jsou přiloženy.
Dalšími subjekty, na které klade zákon povinnosti, jsou distributoři a poslední prodejci, kteří vybrané výrobky buď samostatně anebo jako součást funkčního celku, uvádějí dál do oběhu a distribuují je k jejich konečným uživatelům. Pokud by prodávali vybraný výrobek od „výrobce", který není zapsán v Seznamu výrobců (veřejně dostupný seznam), propadají všechny povinnosti z tohoto zákona na distributory.
Recyklační příspěvek
Významnou povinností všech osob při prodeji vybraných výrobků - výrobců, distributorů, posledních prodejců - je viditelné uvádění recyklačního příspěvku (oddělené uvádění nákladů na zpětný odběr a zpracování vybraných výrobků na konci životnosti) na daňovém dokladu odděleně od ceny elektrozařízení a pneumatik (baterií a akumulátorů se tato povinnost netýká).
Například každý autoservis nebo pneuservis by měl při prodeji nebo při použití těchto výrobků při opravě vozidla, uvádět viditelně na faktuře nejen cenu služby a jednotlivých prodaných dílů, ale v případě baterií a pneumatik také jednotkovou sazbu recyklačního příspěvku a jeho celkové výši. Tuto povinnost už nelze splnit pouze sdělením, že recyklační příspěvek je součástí ceny, jak tomu bylo v minulosti.
Firmám, které si byly vědomy svých povinností i podle starého zákona o odpadech a doposud je plnily v individuálním systému, zákon stanovil do 30. dubna 2021 přechodnou lhůtu na to, aby doplnily své podání na zápis do Seznamu výrobců o informace, jakým způsobem zajišťují nově stanovené povinností.
Způsoby plnění povinností zpětného odběru pneumatik
Ustanovení § 38a zákona o odpadech stanoví dva možné způsoby plnění povinností zpětného odběru pneumatik, a to v individuálním systému, nebo v kolektivním systému. Jiné způsoby plnění těchto povinností nejsou povoleny.
V individuálním systému plní každá povinná osoba své povinnosti samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady. Za podmínky dodržování předpisů na ochranu hospodářské soutěže je v tomto systému možná spolupráce mezi povinnými osobami, a to zejména formou sdílení míst zpětného odběru a společného svozu pneumatik.
Při individuálním způsobu plnění povinností zpětného odběru pneumatik je nutné, aby si každá osoba vedla odděleně evidenci míst zpětného odběru a množství zpětně odebraných pneumatik na těchto místech. Za případné neplnění povinností zpětného odběru je plně zodpovědná individuálně plnící povinná osoba a není možné zodpovědnost za plnění těchto povinností přenést na jinou osobu.
Veřejná místa zpětného odběru
Povinné osoby mají povinnost zřídit místa zpětného odběru pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje.
tags: #znecisteni #okoli #autoservisem #legislativa
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]