Stav územní ochrany přírody a krajiny spolurozhoduje o dalším vývoji zaniklých krajin. Pro vizualizaci stavu územní ochrany přírody a krajiny byla využita volně dostupná databáze zvláště chráněných území a vrstva lokalit soustavy NATURA 2000, které poskytuje AOPK ČR.
Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu.
„S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje.
Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. „Právem se lze domnívat, že v době rozmachu mamutí stepi prosperovali.
Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. „Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně. Přesto podle vědců Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou.
Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry. „S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry.
Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy. V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci.
V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky.
Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky.
Lidská civilizace jak ji známe se celá rozvinula v současné době meziledové. Holocén je díky člověku specifická doba meziledová, nicméně po něm přijde opět doba ledová. Poslední dva miliony let se naše fauna a flóra vyvíjela v "savanové" krajině utvářené nejen klimatem, ale i velkými zvířaty.
Velká zvířata částečně pufrovala klima, čili i během dob meziledových nebyl v Evropě hustý les - a to pak ani během Holocénu, protože právě to dělal člověk svým drobným zemědělstvím - a to taky dělají ochranáři v péči o chráněná území. No a místo sekačky lze použít například koně, protože na něho jsou kytičky adaptované.
Myslím, že ohledně termínu "původní krajina" není třeba řešit problém, zda za referenční období vzít dobu Marušky Terezky, konec poslední doby ledové apod. Co takhle představit si podobu krajiny, jaká by tu nyní byla, když by tu nebyl člověk (?).
Česká republika má mnoho přírodních krás. S trochou nadsázky lze říci, že se u nás dá najít všechno: od horské krajiny přes lesotundru, step, mokřady a rašeliniště, slaniska s dozvuky vulkanické činnosti, vyhaslé sopečné útvary, rozmanitá skalní města, ledovcová jezera ale i několik malých „pouští“, tzv. písečných přesypů. Pojďte tato místa objevit i vy!
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Zákon ze dne 19. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.
Definice:
Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku, je nutný souhlas orgánu ochrany přírody.
Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů.
Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů.
Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.
tags: #priroda #ceske #republiky #charakteristika