Priroda, Evangelium, Uzel: Co To Je?

Už v době, kdy jsem Tě, Bože, tak nesměle hledal, jsem věděl, že nic, vůbec nic by tě nemohlo donutit k tomu, abys mě povolal a zvolil si mě za svého přítele. Neměl jsem žádné zvláštní kvality, které by odůvodňovaly mé přijetí. Zbývala jen naděje, kterou ty sám nabízíš, nekonečně malá naděje, že budu jedním z tisíců, nebo z desetitisíců. Takže vlastně absolutně nezasloužený dar.

Ve skutečnosti existuje jen jeden opravdu nezasloužený dar, dar Boží lásky, Božího povolání, cesty, která nás přivádí k Němu. Víte, co vlastně říkáte, když hovoříte o nezaslouženém daru, o nezaslouženém privilegiu? Nevíte o tom nic. Bez důvodu jsem byl vpuštěn dovnitř, bez důvodu mi také mohl být vstup odepřen.

Tak jsem jednoho krásného dne, který byl krásnější než kterýkoli jiný, zjistil, že jsem prošel branou. Vůbec jsem si nevšiml, jak se to stalo. Později jsem si však mohl s vděčností říci: "Ať se v budoucnosti přihodí cokoli, nikdo mi nevezme, že jsem alespoň po jistou dobu miloval Boha láskou, která přesahovala schopnosti mého srdce, láskou, která nevycházela ze mě."

Představoval jsem si tedy jakousi krásnou zahradu, do níž Bůh uvádí své přátele. Věděl jsem, že má touha mi sama o sobě neumožní nalézt vstupní bránu. Čekání se vleklo. Stále dokola jsem si přeříkával text svaté Terezie z Ávily: Ať chceme nebo nechceme, všichni kráčíme - ač různými způsoby - k prameni života.

Tušil jsem, že existuje jistá duchovní rodina, rodina Božích přátel, bolelo mě že k ní nepatřím, a nevěděl jsem, jak se do ní dostat. Toužil jsem po věcech, které jsem neznal. Ach ano, varujme se pohrdat tím, co nám nabízí Boží ruka a co ještě neznáme. Ale věřte mi, že jen jedna cesta k němu přivádí, a tou je modlitba. Klame vás ten, kdo vám nabízí jinou.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Boží slovo, jež padne do více či méně úrodné půdy, vynáší někdy stonásobek, někdy jen šedesát nebo třicet zrn, někdy také vůbec nic. Ale lidská modlitba, ať už je zaseta kamkoliv, vynáší vždycky stonásobek.

Dlouhou pouť do ráje zajišťují nebeské autobusy - jinak by přece nikdo nemohl dosáhnout cíle. Několik autobusů je vyhrazeno Božím přátelům, v následujících autobusech se zdarma vezou všichni ostatní. V autobusech, které přepravují Boží přátele, však jízdenky přijdou draho. Nejhorší na celé věci je, že Boží přítel musí za své místo během cesty zaplatit desetkrát či dvacetkrát. Pán prochází autobusem a každou chvíli vyžaduje nové jízdné. Nakonec Boží přátelé pochopí, že platí za ostatní cestující, kteří se dopravují bez lístku v dlouhé řadě bezplatných autobusů.

Každý Bohu oddaný člověk je za spásu druhých do určité míry zodpovědný. A proto musí platit i za vstupenky, které mají jinou barvu než ta, o které jsem mluvil před chvílí. U té šlo o náš osobní vstup do "druhého povolání". Teď mluvím o vstupenkách, které se týkají prvního, obecného povolání k věčné spáse. Víme také, že pokaždé, když se člověk uchází o Boží blízkost, vstupuje do hry společenství svatých, jehož cílem je spása všech lidí.

Kromě vytrvalé modlitby ... je k tomu, aby člověk objevil úzký průchod velkou zdí, nutno splnit ještě jednu podmínku: Poučení obsažená i v těch nejlepších knihách může člověk přejít bez povšimnutí. Kromě knihy musíte mít u sebe také přítele této knihy a nauky v ní obsažené. Musíte mít blízko sebe živého rádce, hlas, který poukáže na důležité pasáže. Takový zasvěcený hlas by vám pomohl odhalit směr, kterým je nutno se dát, a dodal by vám odvahy pustit se do dobrodružství.

Všechny, na kterých mi záleží, předkládám Bohu. Nehledám pro ně jiné duchovní vedení, každý den je předkládám Bohu. Pane, každého z těch, které miluji, vkládám do tvé dlaně, vidíš tak, co pro mě znamenáš. A přivedu ještě další, protože postupem času poznám a zamiluji si mnoho dalších. Všechny vložím do tvé dlaně. A náš život naplní jediná láska, láska k Bohu, našemu Otci.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Je zbytečné, abychom se na všechno snažili přijít sami. Duchovní život se podobá také manuální práci nebo sportu, a to v tom, že základní znalosti techniky činí tyto činnosti zajímavějšími a dávají těm, kdo se jim věnují, větší jistotu. Při hledání Boha si cíl a prostředky nemůžeme stanovit libovolně.

Písmo Svaté neposkytuje dostatečné poučení o všem, co je třeba o vnitřním životě vědět. Mnoho nezbytných pojmů nelze získat jinde než v dogmatické teologii a v nauce učitelů duchovního života. Právě ti nezkušenější z Božích přátel, kterým bezpochyby pomáhalo božské charisma, nám pro naše putování zanechali podrobné mapy a užitečné pokyny k jejich použití. Pokud tyto mapy a s nimi spojená vysvětlení nebudeme znát, nikdy se dost jasně nedozvíme, ani jakou cestu pro nás Bůh chystá, ani kudy a jak ho máme následovat. Vystavujeme se tak nebezpečí, že zbytečně promarníme svůj čas, že ohrozíme svůj život, nebo, což je ze všeho nejhorší, že to uprostřed cesty vzdáme.

Opakuji ještě jednou: Boží slovo nečiní zbytečnými slova Božích přátel, těch, kteří před námi kráčeli po stejné cestě, slova našich učitelů. Zjevení nestaví na vedlejší kolej úvahy o zkušenostech, které jsou tytéž u všech, kdo žili Bohu blízko. Je naprosto zřejmé, že modlitba, a především každodenní dlouhá modlitba mnicha vyžaduje přísně metodický postup. Bible se však k tomuto tématu vůbec nevyjadřuje. Musíme tedy hledat poučení v nauce duchovních učitelů. Nepřipravujme se o tento základ a o tuto spolehlivou oporu. Ptejme se těch, kteří uspěli. Důležité jsou první kroky na cestě duchovního života.

Vezměme si klasickou situaci mnicha, který začíná vést vnitřní život. Budou po něm chtít, aby se snažil odstranit některé své nedostatky, získával ctnosti a cvičil se v diskursivní modlitbě. Pokud takový řeholník ve svém cvičení věrně vytrvá, Bůh možná vezme věci do svých rukou sám. Tam, kde dosud vyvíjel úsilí jen on, převezme někdy iniciativu Bůh, a to skrze zkoušky seslané přímo Prozřetelností. Bůh mu znemožní pokračovat v diskurzivní modlitbě a v následujícím období ji nahradí modlitbou kontemplativní. Nemá-li dotyčný klást uvedeným změnám překážky, musí být opět o jednotlivých bodech přesně a s jistotou poučen. V případě, že Bůh převzetí takové iniciativy odkládá, nabízí se možnost nikoli ho k ní přinutit, ani si ji zasloužit, ale s pokorným vědomím své závislosti mu ukázat svou otevřenost ji přijmout.

Mnich se totiž nesmí spokojit s pasivním očekáváním těchto milostí. Jsou věci, které může udělat sám, aby se na jejich přijetí aktivně připravil. A to opět vyžaduje řadu zcela konkrétních znalostí, navíc mnohem podrobnějších, než ty předchozí. K první z těchto tří etap by se možná v Písmu svatém ještě nějaká pravidla našla, ale k těm dvěma zbývajícím tam rozhodně nic přesného řečeno není. Znamená to, že pokud chcete v Písmu najít pomoc pro život své duše, musíte nejprve znát nauku o duchovním životě.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Proto vám přeji, abyste zatoužil po onom nádherném poznání, po oné úžasné vědě, která vás naučí, jak se přiblížit k Bohu a získat si jeho přátelství. Především bych vám přál, abyste si osvojil přesné pojmy. Řekněte mi, jaký význam mají například výrazy "různé způsoby jak zalévat zahradu", "získané, vlité, pociťované a nepociťované" a nebo "čtvrtý příbytek". Dokážete tyto pojmy správně spojit či rozlišit? A to jde jen o dětské krůčky v této oblasti.

Odpovíte mi: "Já se modlím jen tak, bez techniky a bez nauky, a stačí mi to." Ano, pokud se celý život chcete držet hezky při zemi, pak se s něčím takovým můžete spokojit. Jenže při nízkém letu stačí úplně banální terénní nerovnost, abyste se s definitivní platností ocitl u konce své cesty... Proto je lépe nabrat trochu výšku a povznést se nad překážky.

Milosti spojení s Bohem jsou vám dány jako prostředky na cestě. Jakmile se vám jich dostane, musíte je okamžitě umět využít. Rozjímejte nad podobenstvím o moudrých a pošetilých pannách - právě sem se hodí. Ve chvíli, kdy přichází milost, nebo sám Dárce milosti, musí naše lampy hořet a zásoby oleje být doplněny. V sázce jsou naše možnosti.

Myslím, že věda, která se zabývá pravidly Božího přátelství, by se mohla nazývat "mlčenlivá teologie", na rozdíl od "kazatelské teologie". Pro toho, kdo více než cokoli jiného hledá důvěrné společenství s Bohem, se v kazatelské teologii nachází méně pravdy a lásky, jedním slovem méně možností, než v teologii mlčenlivé. Je však samozřejmě nutné, aby si mlčenlivá teologie zasloužila být nazvána teologií a aby dostála jejím nárokům. Protože je současně moudrostí i vědou, musí obsáhnout široký horizont, směřovat k praktickému použití a dokázat naplnit duši pokojem. Navíc musí umět správně vymezit svůj obor: dobře definovat pojmy a předkládat pravdivé a přesné teoretické poznatky.

Uvažte, jaké je povolání mnicha: vzhledem k času, který věnuje vnitřnímu životu, má přímo povinnost osvojit si tuto mlčenlivou teologii. Jenže v této teologické disciplíně je potřeba být přesnější, pracovat více a soustavněji než v teologii kazatelské, kde stačí jednou dobře naplnit hrnec a pak už ho jen občas přihřát nad ohněm. Mlčenlivá teologie je zdrojem života pro duši. Na jejích jistotách a pravdivosti závisí život spojení s Bohem. Dává směr našim rozhodnutím. Utváří srdce. Probouzí a řídí naše touhy. Ovlivňuje modlitbu. Mnich tedy tuto vědu nutně potřebuje a biblická exegeze ji sama nemůže nahradit.

Ukažme svým bratřím materialistům, jež nepochopitelné tajemství utrpení vede k protestům a vzpouře proti Bohu, že naše protesty bez vzpoury jsou stejně energické jako ty jejich. Jsou-li pohoršeni, ať slyší i naše pohoršení! Není o nic méně bolestné. i když je doprovází podřízenost plná důvěry, zatímco oni své pohoršení završují popřením. Věřící nemůže uniknout utrpení. Nalézá však svou spásu v tom, že se nesnaží kvůli utrpení uniknout Bohu.

Stěžujme si na Boha. Stejně jako Jób, reptající, ale věrný. Stížnost se také může stát svědectvím - samozřejmě svědectvím víry, o jiné nestojím. Ty sám, Pane, mi tedy poraď, jak si mám na tebe stěžovat.

Když mnich, poslušný prvého povolání, které jej dovedlo do kláštera, prosí, aby se mu dostalo i druhého povolání, které spočívá v důvěrném společenství s Bohem, netuší, jaké podstupuje riziko. Nemá sebemenší tušení o tíze ani o délce zkoušek, které budou následovat po obdržení milostí, o něž prosí. Opět ona vstupenka, kterou je třeba zaplatit až dodatečně, ve chvíli, kdy už nelze udělat krok zpět. Bůh rád odkládá věci, po kterých jeho přátelé touží. S oblibou před nimi nechává vychládat šálek, který jim slíbil a jehož obsah pro ně nejprve sám ohřál. Ó všemocný Mistře, jenž nikdy nespěcháš!

Mají duše víru v mou skutečnou přítomnost ve svatostáncích mých kostelů? Nebo již zcela zapomněly, kdo jsem a kde mě mohou nalézt? Ve svátosti mé lásky jsem láska sama. Mé Srdce je připravené přijmout všechny, dokonce i ty, kdo ve svém srdci nemají víc, než slabou jiskřičku víry v mou skutečnou přítomnost. Nechť přijdou ke mně a z té malé jiskry se stane planoucí oheň, dávající radost a naději všem, kdo spatří jeho světlo. Jsem zanechán o samotě ve světě, kde mnozí naříkají nad svou osamoceností. Kdyby jen duše přicházely ke mně a setrvávaly v mé přítomnosti, objevily by lásku, jež naplňuje srdce tak mocně, že vytlačí každou osamocenost a stane se zázračně plodnou v životech těch, kdo ji přijímají.

Chci, aby všechno poznání o mně vedlo k lásce ke mně. Teologie je užitečná pouze tehdy, vede-li ke společenství se mnou v pokorné modlitbě a klanění. Teologie je ve službách lásky. Pane Ježíši, nežádáš od mě nemožné, neboť i když žádáš něco, co se mi zdá neuskutečnitelné, svou milostí to již činíš možným. Tobě a těm, kdo tě milují, není nemožné nic. Mohu konat všechno v Tobě, jenž mi dáváš sílu. Když přicházíš k adoraci, buď před mou eucharistickou Tváří jako zrcadlo nastavené slunci. Tak zachytíš jas mého obličeje a oheň planoucí v mém srdci. Tak se staneš světlem i ohněm pro duše ponořené do temnot a pro chladná srdce.

Povolal jsem tě k životu ustavičné adorace. Ustavičná adorace je postojem milující pozornosti vůči mé přítomnosti. Je to hledání mé Tváře a neustálé, každý okamžik tvého života naplňující tíhnutí k mému srdci. Nyní není čas, aby ses oddával malomyslnosti, aby ses vzdával před překážkami a ustupoval v pochybách. Je čas vykročit vpřed a využít darů, jež jsem dal tobě a tvým synům. Adorace je výhní a kovadlinou. Duše povolaná k životu adorace musí očekávat utrpení jako v ohnivé peci a narovnání všeho, co je v ní pokřivené na kovadlině mé božské vůle. Stačí, aby se nabídla mé božské lásce a zůstala pokorná a tichá, když ji budu očišťovat a přetvářet. Adorace je strohou modlitbou, protože se opírá o víru samotnou. Adorace není složitá. Je to něžné přebývání v mé přítomnosti, spočinutí v jasu mého eucharistického srdce. Slova, byť mohou někdy pomoci, nejsou nutná. Co chci od těch, kteří se mi klanějí v duchu a v pravdě, je srdce zapálené láskou. Srdce ochotné pokojně přebývat v mé přítomnosti, v tichu a klidu, soustředěné pouze na to, aby mě milovalo a přijímalo mou lásku.Proč zůstávají daleko ode mě, když jsem vykonal tento zázrak své lásky, jímž je má s...Proč zůstávají vzdáleni, zatímco já jsem připraven přijmout je v jakoukoli hodinu ve dne i v noci ve svatostáncích, do kterých mě vlastníma rukama uložili? Proč jsou zarputilí a tvrdého srdce? Utápějí se ve světských požitcích a trpí hroznou znuděností těch, kdo v tomto světě a jeho klamu hledají radost, již jim však mohu dát jen já.

tags: #priroda #evangelium #uzel #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Norské lodě ohroženy
• Specifika překladu ekologických termínů
• Snižování Odpadu
• Fascinující německé dokumenty o přírodě
• Kedlubny a kompost