Pro moderního člověka 21. století není těžké vnímat přírodu jako něco vnějším, ležícím mimo lidská sídliště. Jezdíme do přírody sportovat nebo odpočívat. Je však nutné pojmenovávat některé hlubší informace a spojovat různé úhly pohledu.
Příroda je pojem, který se (s různými hláskovými obměnami) ve slovanských jazycích používá již odedávna. Původně se rozuměla jen živá příroda. Slovo příroda souvisí se slovesem růst. V jiných jazycích najdeme podobnou situaci.
Římané měli pro přírodu výraz natura, odvozený od lat. natura - rození, rod, původ. V jiných jazycích se dnes používá výraz převzatý z latiny. Je však nutné pojmenovávat některé hlubší informace.
Literární zachycení přírody je literárně zachycen již v nejstarších mýtech. Příkladem je Odysseia (jeho konečná podoba pochází z 8. století př. n. l.), druhý (po Íliadě) starořecký epos připisovaný Homérovi. Hrdina se snaží dostat domů, kde na něj čekají manželka Pénelopé a syn Télemachos a během cesty na něj čekají různé nástrahy.
Homér (asi konec 8. století př. n. l.) popisuje například, jak Odyssea a jeho družinu postihl hněv bohů poté, co snědli dobytek z krav Héliových. Zeus za to potrestal Odysseovy druhy, když se plavili po moři. Bůh slunce pohrozil, že přestane svítit a bude svítit jen mrtvým!
Čtěte také: Knihy a životní prostředí
Odysseova loď byla zničena a všichni jeho druhové se utopili. Pouze Odyssea zachránila nymfa Kalypsó, která ho nechal se unášet bouří. Nakonec se dostal k ostrovu, kde žila Kirké, která ho varovala před Sirénami, Skyllou a strašné Charybdy.
Aristotelés (384 - 322 př. Kr.) se ve svém spise O duši věnuje mj. i lidské duši. Podle Aristotela je duše skutečností přírodního, ústrojného těla. Kniha druhá: Výměr duše a její části. Vymezuje se, že životem rozumíme vyživování, růst a úbytek, jež se dějí samy sebou.
Jsou to mohutnosti vyživování, vnímání, myšlení a pohybu. Základní vlastností i smyslem jsoucna je bytí. Aristotelés se zaměřuje na konkrétní věci a skutečnost, která je; základní vlastností i smyslem jsoucna je bytí. Jeho myšlenky se staly základním pramenem evropského myšlení.
Vztah člověka a přírody se proměňoval. Ještě nedávno zahrnovala jen to, co bylo možné těžit, lovit nebo sklízet. Vichřice byla brána jako běžná součást života a až pak si vydatně stěžujeme na přírodní katastrofu.
V románu Jan Cimbura od Jindřicha Šimona Baara je příroda líčena jako nedílná součást života lidí. Cimbura miloval les a vnímal ho jako posvátný prostor, kde se stromy dělí o déšť, vzduch, světlo i půdu. Román se odehrává v Chodsku, kraji, který lákal pozornost beletristů před sto lety.
Čtěte také: Země: Příroda a lidé
V díle Jacka Londona Bílý Den je popsána drsná příroda Arktidy a boj člověka s ní. Bílý Den se snaží překonat meze svých sil a dosáhnout svého cíle. Jeho politické názory ukazují na cynický pohled na společnost a pohrdání hlupáky.
V díle Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo! je popsána scéna, kdy vojáci uvíznou s vozem v blátě a nakonec ho opustí. Tato scéna ukazuje na bezmocnost člověka tváří v tvář přírodním živlům a válečné realitě.
Čtěte také: Komplexní pohled na svět
tags: #priroda #lide #a #zeme #cos #charakteristika