Příroda má strach z prázdnoty: Význam a souvislosti

Strach a respekt z toho, že by někde nebylo vůbec nic, provází lidstvo odedávna. Myšlenky typu: A jak to „nic“ vypadá? Jaké má vlastnosti?

Historické kořeny odporu k prázdnotě

U starých Řeků a později Římanů měla nula solidní problém. A to nejen nula jako symbol „prázdného místa“ ale nula jako nic. Proč? Zásadní důvody byly dva. Jednak ani jeden z těchto národů neznal poziční numerickou soustavu. Když nemáte poziční soustavu, nepotřebujete symbol pro nic, prostě to zapíšete slovy. První Řek, který symbol pro „nic“ používal, byl Klaudios Ptolemaios, vrcholný řecký matematik a astronom.

Antická matematika byla značně navázána na geometrii. Ve chvíli, kdy si matematické operace představujete geometricky, tak je nula a s ní spojená záporná čísla něco, co je naprosto abstraktní až nepochopitelné. Jak si chcete představit třeba úsečku o „záporné“ délce? Stejný problém budete mít s úsečkou či jakýmkoliv geometrickým objektem o nulové velikosti. Z tohoto důvodu to měla nula a především záporná čísla v antice špatné. Výsledky výpočtů, které vedly k záporným číslům, byly považovány za absurdní.

Byl tu i problém filozofický. Největší z antických filozofů, Aristoteles (384-322 př.n.l.), přece jasně prokázal, že prázdno jako takové neexistuje. Příroda má z prázdnoty strach. A nula, to byl vlastně pouze zástupný symbol pro prázdnotu, pro nic. Nemohla proto existovat.

K tomu se přidávalo i matematické nepochopení, protože nula má značně podivuhodné vlastnosti, zcela odlišné od jiných čísel. Například při sčítání platí, že výsledek sčítání jakéhokoliv čísla s nějakým jiným je větší než oba sčítance. Všechna reálná čísla se podřizují tomuto pravidlu - kromě nuly. Součet jakéhokoliv čísla s nulou je opět pouze to číslo. Stejně tak se podivné věci dějí u násobení. Násobení jakéhokoliv čísla jiným (větším, než 1) znamená navýšení. Číselná osa jakoby se pomyslně „protáhla“ o příslušný násobek. U násobků nižších než 1 dochází naopak k jejímu smršťování. Jenže v případě nuly číselná osa zcela kolabuje. Jakékoliv číslo násobené nulou je opět nula. No a dělení? To vypadalo naprosto tajuplně. Co by vlastně mělo být výsledkem dělení nulou? To nikdo nechápal.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Na druhé straně euroasijského kontinentu to ale bylo o něco lepší. V Číně věřili v dualitu světa v principech jing a jang, takže nebyl problém těmto protikladným silám přiřadit též protikladná, tedy kladná a záporná čísla. Číňané tedy byli jediným národem, který neměl se zápornými čísly žádnou potíž s jejich pochopením.

Zde se právě prvně objevuje počítání se zápornými čísly, která jsou psána červeným inkoustem (zatímco ta kladná černým). Kladná čísla byla nazvána ziskem, zatímco záporná ztrátou. Soustava byla poziční, takže vyšší řády se psaly o znak před jednotkami, přičemž byl vymyšlen velice šikovný trik. Aby se jasně rozlišil řád, psaly se jednotky jako vertikální čárky, desítky jako čárky horizontální, stovky opět vertikální atd. Tudíž i bez vynechaného prázdného místa pro nulu bylo možné lehce rozlišit jednotlivé řády.

Experimentální ověření existence vakua

Poučku, že příroda má hrůzu z prázdnoty (horror vacui) a kdo tomu nevěří, je kacíř, jako první naboural - kacíř. Nutkání vyprazdňovaných prostorů nasávat do sebe věci se zdála podporovat tezi o horror vacui, Galileovi to ale nestačilo.

Evangelista Torricelli (1608-1647) si uvědomil, že atmosféra Země má hmotnost a tlačí na zemský povrch. Tušil, že to je pravou příčinou, proč se vzduch snaží zaplnit každé vytvářené vakuum… Jenže, pokračovat ve výzkumu s vodou bylo trudné - laborujte s výškou deset metrů! Při použití kapaliny hustší než voda by operační výška byla úměrně menší. Vůbec nejhustší kapalinou je rtuť.

Přichystal si necelý metr dlouhou skleněnou trubici na jednom konci zatavenou, na druhém otevřenou. Naplnil trubici rtutí až po okraj, zakryl otevřený konec prstem, pak trubici převrátil a kolmo ponořil otevřeným koncem pod hladinou rtuti v misce. Jakmile prst uvolnil, hladina rtuti v trubici poklesla. Ustálila se okolo očekávaných 76 cm nad hladinou v misce, bez ohledu na šířku trubice. Torricelli tak jako první proměnil spekulativní vakuum filosofů v reálné vakuum fyzikální.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Torricelli vytvořil v obrácené trubici se rtutí prostor, o kterém se domníval, že je zcela prázdný. Dnes víme, že v tomto prostoru jsou páry a plyny uvolněné ze rtuti a z vnitřního povrchu trubice - vzduch, vodní pára - o celkovém tlaku několik tisícin mm Hg.

V roce 1646 se o vakuum a atmosférický tlak začal zajímat mimořádně talentovaný mladík Blaise Pascal. Mimo jiné chtěl potvrdit Torricelliho domněnku, že vzduch je ve velké výšce řidší. Požádal tedy svého venkovského švagra Florina Périera, aby srovnal hladiny rtuti v Torricelliho trubici na úpatí a na vrcholu místní hory. Řídnutí vzduchu s výškou vedlo Pascala k úvahám, co je nad atmosférou? Obklopuje Zemi vakuum, nebo tam „něco“ je?

Vakuum ve fyzice

Vlny se mohou šířit prázdným prostorem, vakuem. Fyzikové chápou vakuum jako svět, který v sobě v latentní podobě obsahuje veškeré částice a síly. Jako vakuum (z lat. vacuum - prázdno) označujeme prostředí, ve kterém nejsou žádné částice. Takové prostředí se ještě na Zemi ani ve vesmíru nepodařilo najít. Takže vakuum jako absolutní nic je pouze abstraktní pojem. Přiblížit se v reálu k němu můžeme snižováním tlaku = zředěním plynu. Proto ve fyzice jako vakuum označujeme prostor s tlakem nižším než je atmosférický tlak při běžné teplotě.

Experimenty s vakuem se konaly přímo v Torricelliho prostoru. Snižování tlaku plynu je spojeno s konstrukcí vývěvy. První mechanickou pístovou vývěvu sestrojil v roce 1654 Otto von Guericke a popsal ji ve spisu Experimenta Nova, ut vocantur Magdeburcia de Vacuo Spatio vydaném v roce 1672.

V polovině 19. století práce s různým stupněm vakua přinesla objevy z dalších oblastí fyziky - Julius Plücker v roce 1859 objevil katodové paprsky, byl objeven doutnavý výboj, kanálové paprsky, Wilhelm Röntgen objevil paprsky X, Johann Wilhelm Hittorf první zatavil kov do skla, Heinrich Geissler prováděl sám první vakuové sklářské práce. Právě tyto poznatky měly řadu technických aplikací: Thomas Edison zkonstruoval první žárovku s uhlíkovým vláknem; John Ambrose Fleming v roce 1904 zkonstruoval první elektronku.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V průmyslu se využívá vakuum charakterizované snížením tlaku z normální hodnoty na tlak v rozmezí 10³ Pa až 10^-4 Pa.

Kvantová teorie a fluktuace vakua

Na počátku 20. století do fyziky zasáhla kvantová teorie. Neurčitosti ovlivňují poznatelnost stavu těles a mají zajímavé důsledky. Ionty tvořící krystaly vykonávají i při absolutní nule tzv. nulové kmity. Obdobná je situace pro elektromagnetická pole ve vakuu. Střední kvadratické fluktuace polí ve vakuu nikdy nemohou být nulové. Jakoby z ničeho vznikne pár částice a antičástice a po krátké době zanikne. Z důvodu neurčitosti v časové oblasti, Δt < h / (4πΔE), prázdného prostoru ztrácí svůj smysl.

Axiony a hledání temné hmoty

Narušení CP symetrie i v silné interakci, které nebylo nikdy pozorováno, lze vysvětlit zavedením dodatečné globální symetrie (tzv. symetrie), která je v přírodě narušena pomocí axionů. Existuje řada experimentů, hledajících reliktní, sluneční i další axiony. K nejvýznamnějším experimentům současné doby patří CAST a FLASH. Stočení bylo mylně vysvětlováno přeměnou části fotonů na pseudoskalární částice podobné axionům.

CAST - CERN Axion Solar Telescope, experiment hledající částice temné hmoty (axiony) v evropském středisku jaderného výzkumu CERN. Jde vlastně o dalekohled určený pro pozorování axionů vznikajících v nitru Slunce. Silný magnet o indukci 9 T a délce 10 m by měl některé sluneční axiony konvertovat zpět na RTG fotony, které je možné zachytit detektory.

FLASH - Free-electron LASer in Hamburg, laser na volných elektronech vybudovaný v německém středisku jaderného výzkumu DESY v blízkosti Hamburgu. Urychlené elektrony jsou vychylovány v undulátoru a generují koherentní paprsek elektromagnetického záření, který je laditelný od UV po měkké RTG. Celé zařízení je dlouhé 260 metrů.

Strach z prázdnoty v psychologii: Thanatofobie

Do terapie přicházejí lidé, kteří si stěžují na nekonečný pocit prázdnoty a znuděnost - chvíli je něco baví a brzy zas přestane. Jsou to hlavně lidé mladí a středního věku. Někdy taková prázdnota může vycházet z nesvobody, kdy nám okolí předurčuje, co máme dělat, aby nás přijímala společnost, přátelé, partner či rodina. Takový člověk přestává řídit vlastní život a dělá věci, které v nitru třeba ani nechce. Závislost na podnětech zvenčí se často začíná rozvíjet již v dětství.

Co je to thanatofobie?

Thanatofobie, tedy strach ze smrti či umírání, je z hlediska kognitivně-behaviorální psychologie vnímána jako úzkostná porucha, která je spojena s nadměrným a iracionálním strachem ze smrti vlastní nebo druhých. Tento strach může být doprovázen různými maladaptivními přesvědčeními a myšlenkami.

Příčiny thanatofobie

Thanatofobie vzniká jako důsledek interakce myšlenkových schémat, chování a emočních reakcí. Jednou z hlavních příčin jsou katastrofické myšlenky, které vedou člověka k představě smrti jako nepřekonatelné a ohrožující události. Tyto myšlenky mohou být posíleny negativními zkušenostmi, například traumatickou ztrátou blízkého nebo vystavením dramatickým obrazům smrti ve sdělovacích prostředcích.

Důležitou roli hraje také vyhýbavé chování, kdy se člověk záměrně vyhýbá situacím, které by mu smrt mohly připomínat, jako jsou pohřby nebo nemocnice. Tím však k vystavení strachu nedochází a úzkost může sílit. U lidí se silnou potřebou kontroly může být strach ze smrti zvlášť intenzivní, protože smrt vnímají jako něco nepředvídatelného a nekontrolovatelného.

Projevy thanatofobie

Strach ze smrti se může v běžném životě projevovat různými, často nenápadnými způsoby. Mnozí si tento strach ani neuvědomují, přesto ovlivňuje jejich rozhodování, chování a emoční prožívání. Jeden z nejčastějších projevů je vyhýbání se situacím připomínajícím smrt. Lidé se mohou snažit tato témata ignorovat nebo bagatelizovat, aby si nemuseli připouštět vlastní smrtelnost.

Na emoční úrovni může strach ze smrti vést k pocitům prázdnoty, depresi nebo existenciální krizi, zvláště pokud má člověk pocit, že jeho život nemá dostatečný smysl. Ve vztazích může strach ze smrti ovlivnit způsob, jakým se lidé vážou na druhé. I když je strach ze smrti přirozenou součástí lidské existence, může být užitečné zamyslet se nad vlastními obavami a hledat způsoby, jak je lépe pochopit a přijmout.

Vliv thanatofobie na zdraví

Thanatofobie má vliv na psychické i fyzické zdraví. Na psychické úrovni se projevuje intenzivní úzkostí, což může vyvolávat pocity paniky, deprese, nespavost a obavy z budoucnosti. Lidé s thanatofobií často přemýšlejí o vlastní smrtelnosti, což vede k omezení běžných aktivit i vyhýbání se situacím, které smrt nebo ztrátu připomínají. Tyto negativní myšlenky mohou narušovat mezilidské vztahy a způsobovat sociální izolaci.

Fyzicky může thanatofobie způsobovat zvýšenou hladinu stresových hormonů, zejména kortizol, což vede ke zdravotním problémům jako zvýšenému krevnímu tlaku, oslabení imunity či chronickým bolestem hlavy. Neustále aktivovaný stresový systém může zhoršit celkový zdravotní stav.

Jak zvládat úzkost a strach

Strach a úzkost spojené s myšlenkami na smrt jsou přirozenou reakcí na neznámo a konečnost, které smrt přináší. Je důležité si uvědomit, že tyto pocity jsou běžnou součástí lidského prožívání a je možné s nimi pracovat. Jedním ze způsobů, jak strach zvládat, je přijetí vlastní smrtelnosti. Dalším krokem je hledání smyslu v životě. Zaměření na věci, které nás naplňují - vztahy, koníčky či přínos pro druhé - nám pomáhá prožívat hodnotu našich dnů. Velmi účinným nástrojem je také praxe mindfulness, která učí zaměřovat pozornost na přítomný okamžik.

• Vědomé dýchání
• Meditace
• Vnímání daného momentu

Tyto techniky mohou pomoci zmírnit úzkost tím, že odvádí pozornost od myšlenek na budoucnost. Důležitou roli může sehrát také vzdělávání o smrti a umírání. Čtení knih, sledování dokumentů nebo účast na diskusích o této problematice může přinést lepší pochopení a mírnit strach z neznámého. Stejně užitečné je sdílení svých obav s důvěryhodnými přáteli, rodinou či odborníkem na duševní zdraví, protože rozhovor pomáhá snižovat pocit osamění.

Terapeutické přístupy ke zvládnutí strachu ze smrti

Strach ze smrti je přirozenou součástí lidské existence, ale pokud významně omezuje každodenní život, může být vhodné pracovat s ním terapeuticky. Existuje několik přístupů, které mohou pomoci jej zmírnit a lépe zpracovat. Každý klient je jedinečný, proto je důležité zvolit přístup, který nejlépe odpovídá jeho potřebám, hodnotám i životnímu stylu. Jakékoli hlubší obavy ze smrti je vhodné konzultovat s odborníkem na duševní zdraví.

Mezi terapeutické přístupy patří:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
• Expoziční terapie
• Existenciální terapie
• Mindfulness a meditace
• Terapie zaměřená na soucit
• Logoterapie
• Psychodynamická terapie
• Terapie zaměřená na spirituální otázky
• Skupinová terapie a podpůrné skupiny
• Práce se strachem prostřednictvím umění a expresivních technik

Jak přijmout smrt jako přirozenou součást života

Přijmout smrt jako přirozenou součást života je výzva, kterou si klade každý z nás, ale právě její zvládnutí může vést k hlubšímu pochopení a smíření s vlastním bytím. Smrt je neoddělitelnou součástí životního cyklu - začátek i konec, které se střídají. Máme tendenci vnímat smrt jako něco děsivého a neznámého, protože narušuje naše představy o „normálu“. Často je spojována s bolestí, ztrátou a neúspěchem, ale pokud si uvědomíme, že každý život má svou fázi se zakončením, můžeme se více soustředit na to, jak jej prožít naplno.

Podíváme-li se na smrt z pohledu přírody, je to jednoduše součást koloběhu života - jako podzim, který přichází po létě, aby vytvořil prostor pro nový růst. Smrt není jen konec, ale zároveň začátek něčeho nového, ať už jde o obnovu přírody, nebo energii, kterou přenášíme dál. Proto je důležité učit se vnímat smrt nikoli jako něco, co nás ničí, ale jako součást širšího plánu, který přesahuje naše možnosti kontroly. Přijetí smrti nám může pomoci více si vážit života a užívat si každý okamžik naplno.

tags: #priroda #ma #strach #z #prazdnoty #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Historie skrze archeologii v ČR
• Ochrana přírody v Děčíně
• Bezpečný Přístav pro Ohrožené Děti
• Dávkování pracího prostředku
• Další informace o kvalitě ovzduší v příhraniční oblasti