Moravský kras je ukázkovou učebnicí krasového reliéfu s typickými krasovými jevy. Vhodné geologické podmínky umožnily vznik nejlépe rozvinutého krasového reliéfu v České republice s typickými krasovými jevy, jako jsou závrty, hřebenáče a skalní mosty, ponory, vývěry, škrapová pole a zejména jeskyně.
I takto si lze představit oblast dnešního Moravského krasu před 360 miliony lety: mělké, teplé a čisté moře s korálovými útesy. V devonském moři jižně od rovníku se utvářely jeho základy. Desítky milionů let klesaly na dno schránky mořských živočichů, aby se za dlouhé období přetvořily ve vápence, které známe dnes. Několikrát bylo území dnešního Moravského krasu zaplaveno mořem.
Sedimenty druhohorního jurského moře se zkamenělinami amonitů a jiných hlavonožců jsou zachovány u Olomučan. Poslední miocenní záplava ve třetihorách významným způsobem pozměnila krasovou oblast s tehdy již hlubokými kaňony. A tak až 200 m hluboký kaňon v Lažánkách je těmito sedimenty vyplněn dosud. Na jiných místech byly sedimenty vodami odneseny.
Krajina tak získala svoji současnou tvář od severu k jihu mírně ukloněných plošin, rozdělených hlubokými kaňony a údolími. V Moravském krasu v současnosti známe více než 1 000 jeskyní a na objevení čekají další. Nejdelší jeskynní systém Amatérské jeskyně (více než 40 km dlouhý) je vytvořen na podzemní Punkvě a jejích zdrojnicích Bílé vodě a Sloupském potoku. V roce 2004 byl zapsán na List mokřadů mezinárodního významu Ramsarské úmluvy.
Turistům je zpřístupněno pět jeskyní. Nejnavštěvovanější Punkevní jeskyně ročně zhlédne téměř 200 000 turistů. Jeskyně Císařská u Ostrova u Macochy je od roku 1997 využívána k léčení nemocí horních cest dýchacích - speleoterapii.
Čtěte také: Kniha "Jeskyně a člověk"
V jeskynních sedimentech se uchovaly pozoruhodné doklady vývoje lidského rodu. Nástroje neandrtálců z jeskyně Kůlna jsou staré více než 120 000 let. Z jeskyně Pekárna pocházejí nálezy nejstarších dokladů umění - rytin koní a bizonů kultury magdalénien z doby před cca 13 000-11 000 lety.
Jeskyni Býčí skálu proslavil tzv. halštatský pohřeb. Dnes je tento unikátní nález interpretován jako kultovní místo, kde byla našimi předchůdci obětována zvířata i lidé. I nejznámější soška býčka z bronzu s vložkami železa byla s největší pravděpodobností obětinou. Nejstarší datovaná jeskynní kresba v České republice z Býčí skály je stará 5 200 let. Nálezem evropského významu je kovárna z 5. století př. n. l. z téže lokality.
V 8. až 11. století byla ve střední části Moravského krasu těžena a zpracovávána železná ruda. Archeologický výzkum potvrdil, že se jednalo o největší dnes známé hutnické centrum té doby na území západních Slovanů.
Přestože je Moravský kras znám především jako oblast jeskyní, pozoruhodná je i živá příroda. Kolem 60 % území pokrývají lesy, které si ve střední a jižní části a na obtížně přístupných svazích na severu zachovaly téměř přirozenou druhovou skladbu.
V ostrůvkovitě vyvinutých teplomilných doubravách svazu Quercion pubescenti-petraeaev nejjižnější části krasu se vyskytují mj. dub cer (Quercus cerris), dub šípák (Q. pubescens), v podrostu s koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), kosatcem nízkým a různobarvým (Iris pumila a I. variegata), třemdavou bílou (Dictamnus albus) a s kriticky ohroženým hadincem nachovým (Echium russicum).
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Bohatství živočichů dokumentuje více než 1 700 druhů motýlů nalezených na Hádech (na ploše menší než 1 km2!). Řada druhů zde dosahuje nejsevernějšího bodu svého areálu. Příkladem je klíněnka Phyllonorycter abrasellanebo píďalka Therapis flavicariaa Idaea rubraria (Laštůvka et al. 2002).
Pro jižní a částečně střední části krasového území jsou charakteristické dubohabrové lesy svazu Carpinion, v podrostu s hájovými druhy sasankou hajní (Anemonoides nemorosa), prvosenkou jarní (Primula veris) aj. Společenstva bezobratlých jsou značně rozmanitá. Ze vzácnějších lze uvést krasce Eurythyrea quercus, roháče obecného (Lucanus cervus) a nápadnéhostřevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens). Dřívější způsob výmladkového hospodaření je v území dosud dobře patrný. V PR Velký Hornek se Správa CHKO snaží cíleným managementem rozsah a charakter světlin udržet.
Největší plochy severní a střední části Moravského krasu náleží bukovým až bukojedlovým porostům svazu Fagion. Jarní aspekt dokreslují porosty dymnivek (Corydalis sp. div.) a jaterníku trojlaločného (Hepatica nobilis), které střídají kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkatá (D. bulbifera), později v létě s druhy z čeledi vstavačovitých - okroticí bílou (Cephalenthera alba), o. dlouholistou (C. longifolia) a o. červenou (C. rubra). K vzácnostem těchto biotopů patří píďalka šťavelová (Entephria infidaria), známá nejblíže z Alp a Novohradských hor (Laštůvka et al. 2002). Ve starých bučinách hnízdí např. holub doupňák (Columba oenas), vzácně čáp černý (Ciconia nigra).
Na příkrých svazích krasových žlebů se uchovaly jasanové a lipové javořiny svazu Tilio-Acerion s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), v inverzních polohách s jilmem horským (Ulmus glabra) a autochtonním smrkem (Picea abies). Populace tisu červeného (Taxus baccata) v Pustém a Suchém žlebu převyšuje 1 000 jedinců. Vzácné jsou kriticky ohrožené druhy ploštičník evropský (Cimicifuga europaea) a kapradina jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium). V inverzních polohách údolí žije např. ohrožený střevlík nepravidelný (Carabus irregularis).
Výlučné postavení má propast Macocha, která tvoří jakýsi přechod mezi denním světlem a podzemím. Je jediným místem výskytu kruhatky Matthioliho (Cortusa matthioli) v České republice. Soják (Kovanda 1992) považuje populaci z propasti Macocha za endemický poddruh k. M. moravskou (C. m. subsp. moravica). Máloštětinatec Bythonomus absoloni v toku Punkvy na dně Macochy je udáván za endemita Moravského krasu.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Specifikem krasu jsou praví jeskynní živočichové - troglobionti. Z Amatérské jeskyně byly pro vědu popsáni např. chvostoskoci Onychiurus rauseria Arrhopalites ruseki (Šťastná et al. 2003). Několik z nich je považováno za endemity Moravského krasu. Charakteristickou skupinou jsou netopýři (Chiroptera). Na území Moravského krasu bylo zjištěno 22 druhů, z nichž 18 je známo ze zimovišť v jeskyních. Každoroční sčítání udává více než 5 000 jedinců. Nejpočetnějšími druhy jsou netopýr velký (Myotis myotis), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr černý (Barbastella barbastellus), v letním období in. vodní (M. daubentoni), n. řasnatý (M. nattereri) a n. velkouchý (M. bechsteini). Aktivní ochrana netopýrů je cílena zejména na ochranu zimovišť. Tři z pěti veřejnosti přístupných jeskyní jsou na část roku (v prosinci až únoru) uzavřeny.
Ve veřejnosti nepřístupných jeskyních, využívaných netopýry k zimování, jsou zakázány nebo omezeny speleologické výzkumy včetně exkurzí. Pozoruhodnost území dokládá i to, že z území Moravského krasu bylo platně popsáno 108 nových druhů živočichů (Šťastná a kol. 2003).
Kriticky ohrožená kapradina jelení jazyk (Phyllitis scolopendrium) roste na zastíněných vlhkých skalách a sutích v inverzních polohách Pustého žlebu a v Macoše. Kruhatka Matthioliho moravská (Cortusa matthiolii moravica) roste na stinné skalní stěně v propasti Macocha v počtu přes 100 exemplářů. Propast je jedinou lokalitou jejího výskytu v ČR.
Moravský kras byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí v roce 1956. Nejstarší rezervace však pocházejí již z let 1930 a 1933 (Moravský kras a Pekárna). V současnosti jsou nejcennější části území chráněny v I. zóně na 17 km2, tj. 18 % rozlohy CHKO. Síť chráněných území dává dobrý předpoklad perspektivní ochrany.
Zvláštností chráněného krasového území je, že I. zóna zde zahrnuje i zemědělskou půdu se soustředěným výskytem povrchových a podzemních krasových jevů. Šetrné hospodaření na pozemcích nad jeskyněmi je zásadní pro ochranu podzemního světa. Přírodně cenná území, jako lesy s druhovou skladbou blízké přirozené nebo plochy s rozptýlenými krasovými jevy byly zařazeny do II. zóny (40 km2, tj. 43 % rozlohy CHKO). Zbývajících 35 km2, tj. 39 % rozlohy CHKO patří do III. zóny. Pro rok 2012 je v plánu příprava novéhovyhlášení s upřesněním hranic, bližších ochranných podmínek a vymezením IV. zóny.
I. a II. zóna jsou jádrem EVL Moravský kras o celkové výměře 6 485,37 ha. V poměru k celkové rozloze území CHKO se jedná o jednu z nejvyšších hodnot mezi velkoplošnými chráněnými územími v ČR.
Moravský kras je krajinou ponorných vod mizejících do jeskynních systémů, krajinou vývěrů, ve kterých se tyto vody opět objevují na denním světle. Voda propojuje často vzdálené a bez znalosti funkcí krasové krajiny zdá se navzájem nesouvisející místa. V minulosti zdejší krajina prošla řadou změn, na něž musí reagovat i ochrana přírody.
Speleologické průzkumy mají v Moravském krasu velmi dlouhou tradici. Počátky lze hledat již v 18. a zejména pak v 19. století. Jejich pokračováním je práce amatérských speleologů České speleologické společnosti (ČSS). V současnosti Správa CHKO povoluje výzkumy a stanoví pro ně podmínky dvaadvaceti základním organizacím. Ochranu jeskyní podporuje i finančními prostředky, vynakládanými například na opravy a rekonstrukce uzávěr jeskyní v případech, kdy uzávěra chrání unikátní výzdobu nebo sedimenty s archeologickými a paleontologickými nálezy. To, co je skryto zrakům, mnohdy uniká pozornosti a potřeba ochrany tohoto unikátního světa se podceňuje.
Novým prvkem, který se objevil v posledních letech, je komerční využívání nepřístupných jeskyní. Správa CHKO přitom nemá jediného profesionálního strážce, který by uvedené aktivity pravidelně kontroloval.
Jedním z problémů ochrany největší rezervace Vývěry Punkvy byla automobilová doprava, vedená 150 m hlubokými krasovými kaňony. Jen k Punkevním jeskyním přijíždělo 250 až 300 000 turistů ročně. Prosadit její vyloučení s kompromisním zavedením náhradní dopravy turistů se podařilo v letech 1993-1995. Komunikace v Pustém a Suchém žlebu v celkové délce 13 km byly vyřazeny ze silniční sítě. Posledním krokem bylo odstranění nevyužívaného parkoviště u Punkevních jeskyní. Naplňování tohoto opatření přineslo bouřlivé diskuse včetně interpelací v Parlamentu. Dnes jsou tyto komunikace využívány spokojenými cykloturisty a pěšími.
Mnohdy necitlivé zpřístupňovací práce na počátku 20. století, masová návštěvnost a nedostatečná ochrana jeskyní se na některých místech projevily devastujícím způsobem. Na řadě míst chybí až 50 % původní krápníkové výzdoby a některé dominantní útvary byly nahrazeny modely z umělých hmot, neboť originály byly ukradeny. V návaznosti na přijetí zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a na změnu odpovědnosti za ochranu přírody Správa CHKO upravila podmínky turistického využívání jeskyní.
Byly stanoveny limity návštěvnosti, intervaly vstupů turistických výprav s povinností vypínat světla mezi skupinami a přítomnost dvou průvodců ve větších skupinách. Pozdější finančně náročné rekonstrukce vybavení jeskyní (investorem byla Správa jeskyní ČR) včetně nových elektroinstalací (v Punkevních jeskyních i se systémem videokamer a bezpečnostní signalizací) zvýšily ochranu tohoto přírodního dědictví.
Společným úkolem, který v současné době stojí před Správou jeskyní ČR a AOPK ČR - Správou CHKO, je zkvalitnění a rozšíření informací návštěvníkům krasu. Problém, na který poukazují podnikatelé i obce, je hodinová, maximálně jednodenní návštěvnost území. Příjmy z turistiky by přitom mohly výrazně přispět k rozvoji regionu.
Situaci by rovněž mohla zlepšit aktivita informačních středisek v obcích a zejména pak výstavba návštěvnického střediska (Domu přírody) se stálou expozicí na Skalním mlýně se zaměřením na celou oblast Moravského krasu. Kvalitní informace a doprovodné programy pomohou rozložit návštěvnost do delšího časového období a přesměrovat návštěvníky na další zajímavá místa. Diskutovaným tématem je rozsah a zaměření služeb zejména u Punkevních jeskyní. Do centra rezervace s omezeným příjezdem je únosné umístit jen vstupní objekt se základními službami.
U jeskyní se bráníme umisťování stánků a tržišť s cílem zachovat přírodní charakter místa. Další služby je třeba rozvíjet mimo rezervaci a v obcích, čímž by se podpořil rozvoj místní ekonomiky. V souladu s touto koncepcí je i plánované rozšíření expozic v přístupných jeskyních, cíleně zaměřených na specifika dané lokality.
Podle údajů Agentury CzechTourism je Moravský kras nejnavštěvovanější přírodní lokalitou ČR a kvalitní návštěvnická infrastruktura je jednou z podmínek prosperity. Druhou je zachování přírodních a kulturních hodnot, za kterými návštěvníci přijíždějí. Tyto zdánlivě nesourodé úkoly nepůjde naplnit bez zlepšení spolupráce zainteresovaných partnerů. Návštěvníkovi, který přijíždí do Moravského krasu, je jedno, zda mu služby a informace poskytuje státní či privátní organizace nebo obec. Mělo by být v zájmu všech partnerů v regionu tyto služby co nejvíce propojit.
Vstupní portál a skalní útvar Hřebenáč jsou součástí přírodní rezervace Sloupsko-šošůvské jeskyně.
Tématem, kterému Správa CHKO věnuje stálou pozornost, je zemědělské hospodaření na pozemcích nad jeskyněmi. Modelovým územím je Ostrovská plošina, pod níž v hloubce kolem 100 m probíhá nejdelší jeskynní systém České republiky Amatérská jeskyně. Závrty, které jsou oborány až na hrany, se splavovaná ornice dostává do podzemí. Z půdy jsou do jeskyní vyplavována průmyslová hnojiva a rezidua pesticidů. Výzkumy prokazují více než desetinásobné zvýšení obsahu dusičnanů a trojnásobné zvýšení chloridů ve skapech pod zemědělskými pozemky v porovnání se skapy pod lesem.
Díky pochopení zemědělců z akciové společnosti Zemspol Sloup se z velké části podařilo zatravnit pozemky s nejintenzivnějšími průsaky do krasového podzemí. V letech 1987-2004 bylo postupně zatravněno více než 150 ha orné půdy. Obdobný záměr se však nepodařilo realizovat na Harbešsko-vilémovické plošině. Dosud se zde setkáváme se zaoráváním nově se tvořících či obnovujících se závrtů. Na pozemcích nad jeskynními systémy (např. v okolí závrtu Společňák) je pěstována kukuřice s vysokými dávkami hnojiv a pesticidů.
V Moravském krasu byl realizován vůbec první projekt LIFE-Nature v ČR ◊Péče o teplomilné biotopy Moravského krasu“. Jeho nositelem byla v letech 2004-2007 ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády. Mimo jiné byla obnovena extenzivní pastva některých cenných lokalit.
Na znečištění krasových vod se významně podílejí odpadní vody ze sídel. Na kontaktu vápenců a nekrasových hornin jsou povrchové vody v ponorech odvedeny do podzemních systémů. Většina obcí je situována těsně před ponory. Ještě před několika lety v těchto obcích čistírny odpadních vod (ČOV) chyběly. S dotacemi Státního fondu životního prostředí byly postupně alespoň ve větších sídlech ČOV vybudovány. Bývají však postaveny v nejnižším místě obce.
| Zóna | Rozloha (km²) | Podíl na rozloze CHKO (%) | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| I. zóna | 17 | 18 | Nejcennější části území, zahrnuje i zemědělskou půdu |
| II. zóna | 40 | 43 | Přírodně cenná území, lesy s druhovou skladbou blízké přirozené |
| III. zóna | 35 | 39 | Ostatní území CHKO |
tags: #priroda #moravskeho #krasu #zajímavosti