Rozum a cit v díle Jane Austenové

Rozum a cit - dvě strany mince, mezi kterými nejednou v životě rozhodujeme. Autorka - mnohými považována za největší anglickou spisovatelku všech dob - předběhla svými netradičními příběhy svou dobu o několik desetiletí.

Jak už titul napovídá, mladší sestra Elinor, Marianna, byla jejím pravým opakem. Všechny své city prožívala naplno, dávala je znát svému okolí a totéž vyžadovala od ostatních. Tvrdila, že v životě nelze poznat víc než jednu pravou lásku. Její osud, zdá se, je nakonec nejtragičtějším. Nutno ale podotknout, že si za mnohé strasti mohla sama. V případě, že by častěji udržela chladnou hlavu jako její sestra, mohly být důsledky jejího počínání mnohem méně znatelné.

Autorka na románu pracovala déle jak deset let. Jeho původní podoba byla koncipována v dopisové formě (tehdy oblíbené) a měla titul Elinor a Marianne. Ačkoliv se nám titul může zdát dosti odlišným od toho dnešního, při hlubším uvažování dojdeme k závěru, že opak je pravdou a paralela je více než výmluvná. Důkazy hledejme v charakteristikách hlavních postav - sestrách Dashwoodových. Starší Elinor představuje totiž rozum, mladší Marianna cit.

Radoslav Nenadál o jinakosti literatury Austenové píše: „Snad nejzřetelněji vynikne novátorství této geniální ženy, když se podíváme, co vlastně četla Anglie na přelomu 18. a 19. století. Za největšího současníka Austenové lze považovat Waltera Scotta, autora známého historického románu Ivanhoe.

Román sleduje tři sestry Dashwoodovy, které se musí přestěhovat se svou ovdovělou matkou z Norland Park, kde vyrůstaly. Panství totiž v rámci dědictví přechází na Johna, syna z prvního manželství pana Dashwooda. Mají možnost pronajmout si skromný dům v Devonshiru, na pozemku vzdáleného příbuzného, Sira Johna Middletona. Tam Elinor a Marianne zažívají lásku, romantiku a zlomená srdce.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Elinor Dashwoodová - Rozum

Elinor zaujme, dá se říci, po smrti otce funkci hlavy rodiny. V domácnosti, kde žijí čtyři ženy - paní Dashwoodová s dcerami Elinor, Mariannou a Margaret - má ze všech nejjasnější a nejbystřejší mysl, vše dokáže řešit s rozvahou, vždy zachová chladnou hlavu, těší se dobrému úsudku.

„Elinor, nejstarší dcera, která uměla tak přesvědčivě poradit, byla nadaná bystrým rozumem a chladnou rozvahou, a proto se mohla stát matčinou rádkyní, ačkoliv jí bylo pouhých devatenáct, a často ku prospěchu všech zabrzdila paní Dashwoodovou v dychtivém rozletu, kdyby se náhodou dala strhnout k nějaké nerozvážnosti.

Životní útrapy Elinor se točí především kolem lásky k Edwardu Ferrarsovi, bratru její švagrové Fanny. Zamilují se do sebe ještě při pobytu na sídle Norlandu a ačkoliv na sobě své city nedávají znát, chamtivá Fanny Edwardovu zálibu v Elinor odhalí a dělá vše pro to, aby vztahu učinila přítrž. Okolí pomalu začíná plánovat svatbu, jen Elinor zůstává střízlivá.

„Edward Ferrars je neoslnil zjevem ani vystupováním. Nebyl žádný krasavec a člověk ho musel poznat blíž, aby ho zaujal svým charakterem. Nedostávalo se mu sebevědomí, aby se uměl prosadit, ale když se mu podařilo překonat vrozenou ostýchavost, ukázalo se, že má vřelé srdce. Byl inteligentní a vzdělání mu k tomu zajistilo solidní rozhled.

Marianna Dashwoodová - Cit

„Marianna byla v mnohém směru dívka stejně pozoruhodná jako Elinor. Rozumná a bystrá, ale všechno vášnivě prožívala: v smutku ani v radosti neznala míru. Byla velkomyslná, milá, zajímavá: všechno jen ne rozvážná. Ve všem se nápadně podobala matce.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Při jedné z vycházek uklouzne, vyvrtne si kotník a k domovu jí pomůže neznámý mladý muž, do něhož se okamžitě bezhlavě zamiluje. Mladík se představí jako Willoughby.

„ Jeho přitažlivý mužský zjev a jeho velmi uhlazené vystupování se staly okamžitě předmětem všeobecného obdivu a žertovné poznámky o jeho galantním skutku, adresované Marianně, dostávaly vlivem těchto okolností zvláštní šťávu. Všechno kolem jeho osoby znělo zajímavě. Vztah Willoughbyho a Marianny se jevil naprosto idylicky. Jeden mohl na druhém oči nechat, neudělali bez sebe ani krok. Proto bylo pro všechny velkým překvapením, když Willoughby bez vysvětlení ze dne na den z Bartonu odjel. Marianna pro Willoughbyho od této chvíle truchlí, nejí a stále usedavě pláče, bližní se bojí o její zdraví.

Ostatní postavy

Třetí sestře, Margaret, se autorka téměř nevěnuje. Od okamžiku, kdy starší sestry na zimní sezonu přesídlí do Londýna, se o ní více nedozvídáme. „Margaret, třetí sestra, bylo veselé, dobromyslné třináctileté děvče.

Postavami, díky kterým se rozběhne celý dějový kolotoč, jsou John Dashwood, nevlastní bratr Elinor a Marianny, a jeho žena Fanny Dashwoodová. Nejcharakterističtější vlastností mladých manželů je lakota. Když dívkám umírá otec, má celé panství Norland dle staré rodinné závěti připadnout pouze Johnovi.

John Dashwood nebyl tak citově založený jako ostatní členové rodiny, přesto ale ho otcova žádost v takové chvíli dojala, a proto ho ujistil, že pro ně udělá, co bude v jeho silách. Otec se tím upokojil a pan John Dashwood měl dost času v klidu si rozvážit, nač mu v tom směru síly stačí. Přesně podle tohoto popisu si John Dashwood stojí po celou dobu trvání příběhu. Snad ještě navíc se projeví jako hlupák, který si neumí udržet vlastní názor. Tato jeho vlastnost mě iritovala ze všech nejvíc. Hybatelem jeho myšlení se vždy stala jeho manželka Fanny, která svou vychytralostí a hrabivostí přiměla Johna udělat vždy to, co si ona sama přála. Mladé paní Dashwoodové se nezamlouvalo, že manžel míní něco učinit pro své sestry. Odejmout tři tisíce liber z majetku jejich drahého chlapečka znamená přece hrozné ochuzení. Prosila manžela, aby si to ještě rozvážil. Jak si sám před sebou zodpoví, že připravil syna, své jediné dítě, o tak obrovskou částku? Jakým právem od něho slečny Dashwoodovy, které jsou s ním pokrevně spřízněné jen napůl, což paní Fanny za příbuzenství ani nepovažovala, očekávají velkomyslný dar v takové výši?

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

„Vždyť ani nevěděl, co mluví - krk bych na to dala, že tou dobou už blouznil. Slečny Dashwoodovy se po neshodách s bratrem a především švagrovou brzy stěhují do nového domova, do zahradního domku u zámku v Bartonu, který jim ochotně nabídl vzdálený příbuzný, sir John Middleton. „Zámek Barton dělila od zahradního domku vzdálenost asi půl míle. V novém domově, který Marianne nejdříve odmítla přijmout za vlastní, poznávají nové přátele. Tito známí jsou ochotní Dashwoodovým podat pomocnou ruku a jsou narozdíl od Johna a Fanny rádi, že mají tak milou společnost. A v brzké době se v Bartonu zalíbí i Marianně.

Venkov a Londýn

Jak vidno, největší část děje umístila Jane Austenová na anglický venkov. Všímá si zde přírody, jejích barev, rozmanitostí, zvuků, proměn v počasí. Barvitými popisy mi připomněla našeho českého autora Vítězslava Hálka, který neopomene sebemenší detail, jenž lidské oko může zachytit. Na čtenáře ze stránek sálá teplo venkovského slunce, až k němu doléhají všechny vůně přírody. Z popisů je cítit, že Austenová venkov hluboce milovala a je snadné se dovtípit, že zde strávila velkou část svého života.

Naopak Londýnu, kam se děj na zimu přesouvá, je věnována podstatně menší pozornost. Podle toho se chová i děj. Zatímco na vesnici se odehrají všechny šťastné události, město přinese slečnám Dashwoodovým pouze smutek a trápení. Marianna se do Londýna vydává, aby po dlouhých dnech odloučení konečně opět stanula před svým milovaným. Po dlouhém čekání konečně pohlédne Willoughbymu do očí, setkává se však jen s neúctou a opovržením. Mnohé se změnilo. Willoughby se kvůli možné majetkové ztrátě zasnoubil s bohatou paničkou.

Život Jane Austenové a šťastný konec

To Elinor si počíná statečněji. Dosud, domnívám se, vycházela Austenová ze svých životních zkušeností a ze svého nelehkého postavení. „To všechno měla možnost vidět kolem sebe. Narodila se v hampshirském Steventonu v rodině venkovského faráře jako sedmá ratolest. Měla pět bratrů a sestru. Pro otce George Austena nebylo snadné udržet rodinu na slušné životní úrovni, vyžadované podle tehdejších představ od člověka jeho postavení. Sám pocházel z chudších poměrů a na vzdělání získal prostředky od bohatého strýčka.

Svým hrdinkám ale nakonec připravila šťastný konec. Možná proto, že se sama nikdy nevdala a nebyl jí souzen život s happy-endem, chtěla ho dopřát alespoň svým hrdinkám. Elinor došla svého snu s Edwardem, který ze zasnoubení nakonec vyklouzl, aniž by byla poškozena jeho čest (ze slibu odstoupila daná slečna). Nejhůř tak nakonec dopadl Willoughby: „ Žil si čiperně a často i radostně. Jeho choť nebyla vždycky protivná ani jeho domov neútulný a ve svém chovu koní a v psinci, ve sportování všeho druhu nalézal v míře dosti hojné životní spokojenost.

Hodnocení audioknihy Rozum a cit

Co napsat o knize, která má tolik filmových podob, je tak známá a stále tolik lákavá? Jasně, je naprosto úchvatně načtená a hlavně obsahuje i to, co běžně ve filmových zpracováních není k dostání a to je ten balzám na konci, jemné rozhřešení pro všechny účinkující. Ostane se nám popisu všech slečen Daswoodovy a také vysvětlení toho, jak vlastně celá obtíž s dědictvím začala. Rozhodně znalost celého příběhu neubírá na jeho dokonalé působivosti a rvoucích pocitech, které prožívá Mariana i Eleanor. Kniha lze pohodně poslouchat opakovaně a stále je zábavná.

Audiokniha mě zpočátku moc neoslovila - začátek mi přišel pomalý a málo poutavý. Když jsem si ji ale pustila znovu doma při úklidu, úplně jsem se do ní zaposlouchala a nakonec jsem si příběh užila. Dana Černá odvedla skvělou práci, její přednes je příjemný a uklidňující, což mi pomohlo vnímat detaily příběhu lépe než při čtení. Díky tomu, jak si mě audiokniha získala, mám teď v plánu pustit si i další díla od Austenové.

tags: #priroda #v #dile #rozum #a #cit

Oblíbené příspěvky:

• Dopad Euro norem na vozidla Škoda
• Využití magnetu pro sběr odpadu
• Mořské ekosystémy severu
• Odpad autodíly Nový Bydžov - podrobná recenze
• Separační WC a jeho funkce