Příroda Využívá Rezonanci: Příklady z Života a Vědy

Život je proces a rytmus. Od jednoduchých pulsací jednobuněčných organismů až k rytmu našeho dechu. Většina životních procesů je určována vnějšími rytmy přírody.

Země se například otáčí okolo své osy a rotuje kolem Slunce, a kolem Země obíhá Měsíc. Jsme vyladěni na sluneční a měsíční cykly a niterně sledujeme různé rytmy, které takto vytvářejí. Dnem i nocí je tak vytvářeno i různé chování: obvykle ráno vstáváme a v noci jdeme spát. Je-li náš rytmus narušen, například když přeletíme tryskovým letadlem půl světa, máme potíže. Rozdílně se chováme i podle rozdílných ročních období.

Zvuk můžeme také chápat jako něco rytmického. Má formu vln, které měříme v cyklech za vteřinu (v hertzích). Každý vlnový cyklus v přírodě můžeme rozeznat jako zvukový puls. Každá jednotlivá frekvence, kterou měříme, může být považována za rytmickou, a počet cyklů za vteřinu pak z oné frekvence dělá rytmus. Nízké noty pulzují mnohem pomaleji než vysoké noty.

Nejnižší nota, která se dá zahrát na pianu, vibruje frekvencí 27,5 Hz. Rozsah, ve kterém lidské ucho slyší, se různí, obvykle je člověk schopen slyšet vysoké tóny až do frekvencí mezi 16 000 a 20 000 Hz, nejnižší zvuky, které rozeznáváme, mají asi 16 Hz. Nižší frekvence neslyšíme, ale cítíme je.

Co je to rezonance?

Rezonance je zvláštní vlastnost zvuku spojená s rytmem. Silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektů. Tento jev má co do činění se snahou přírody ušetřit energii. Krásný příklad rezonance je uveden v knize I. Bentova. Jestliže umístíte do místnosti několikery kyvadlové hodiny a necháte kyvadla kývat se různě, po nějaké době se všechna kyvadla rezonančně shodnou a budou se kývat ve stejném rytmu. Tento jev byl objeven v roce 1665 Holanďanem Ch.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Toto zrytmizování je jeden z aspektů rezonance. Rezonance může být definována jako frekvence, ve které začne objekt přirozeně nejsnáze vibrovat. Jeden objekt rozvibruje druhý, pokud sdílejí stejnou rezonanční frekvenci. Všichni jste někdy viděli, jak zpěvák nebo zpěvačka dokáže svým hlasem roztříštit sklenici. To je příklad rezonance.

Stejně to funguje, když máte dvě stejně naladěné kytarové struny. Zvuková vazba, jakési vyladění (entrainment), je na rozdíl od pasívní rezonance jevem aktivním. Člověk tak může aktivně změnit vibraci objektu (frekvenci nebo rytmus). Oscilátory televizních a rozhlasových přístrojů se také vzájemně zavazbí. Když ladíte na stupnici svého radiopřijímače, někdy se stane, když jsou stanice velmi blízko sebe, že se vzájemně zavazbí, jakoby chtěly pulzovat spolu.

Rezonance v živých organismech

I živé organismy, tak jako televizní nebo rozhlasové přijímače, vibrují, pulzují, mají rytmus. Světlušky také blikají ve společných rytmech a právě tak nalezne sameček samičku. Studentky na jedné chodbě koleje po nějaké době menstruují ve stejné době. Části srdečního svalu se najednou rytmicky spojí a v dokonalém rytmu synchronizovaně stahují. K podobnému jevu ale dochází, i když si dva lidé jen tak povídají.

Jejich mozkové vlny oscilují různě, ale když je konverzace baví, rytmy mozkových vln začnou být synchronní. I uvnitř našeho těla probíhá spousta do sebe uzavřených rytmů. Náš tep, dech a mozkové vlny jsou také tak spojeny. Zpomalte dýchání a zpomalíte i srdeční tep a průběh mozkových vln. To je jeden z principů biologické zpětné vazby.

Naše mozkové vlny pulzují a oscilují v určitých frekvencích, které se, tak jako zvukové vlny, dají měřit v cyklech za vteřinu.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

• vlny beta - v rozmezí od 14 do 20 Hz (mozek je produkuje při našem běžném bdělém stavu vědomí.
• vlny alfa - od 8 do 13 Hz (vyskytují se při polosnění a ve stavu meditace.
• vlny delta - od 0,5 do 3 Hz (ve stavu hlubokého spánku a při bezvědomí.

Stejně tak, jako se dokáží vzájemně sfázovat funkce lidského těla, je možné použít vnější rytmus k ovlivnění vnitřních mechanismů srdečního tepu, rytmu dechu a mozkových vln.

Využití rezonance v terapii a učení

Tato možnost se zdá být logická, přesto se o ní v lékařských časopisech začalo psát až v 70. letech, kdy začaly být publikovány studie o rezonanci a sfázování tělesných procesů v závislosti na vnějších zvukových a rytmických stimulech.

Johannes Kneutgen ve své práci O efektu ukolébavek popisoval uklidňující efekt ukolébavek přehrávaných kojencům a následnou synchronizaci jejich dechu s rytmem hudby. Práce Janet a Hobarta Landrethových Vliv hudby na fyziologickou reakci uváděla, že změny srdečního tepu jsou přímo závislé na změnách tempa hudby. Série intenzívních výzkumů Harrerových nazvaná Hudba, emoce a autonomní funkce zkoumala některé vlivy emočního hudebního zážitku na autonomní nervový systém, včetně krevního tlaku, pulsu, dýchání, galvanického odporu kůže a svalového napětí. Autoři zjistili, že srdeční tep je citlivý jak na hlasitost, tak na rytmus hudby.

V roce 1980 byla publikována kniha Sheily Ostranderové a a Lynn Schgroederové Superlearning, která naznačila potenciální možnosti hudby k posílení efektivity učení. Autorky zkoumaly výukovou metodu bulharského lékaře Lozanova. Lozanov používal barokní hudbu a okamžitě po uveřejnění knihy se dramaticky zvýšil prodej právě barokní hudby. Přesnější výzkum ale ukázal, že takto optimálně fungovaly jen pomalé části barokních skladeb.

Citované studie ze 70. let, stejně jako informace o metodě superlearning bohužel neobsahují všeobecně použitelná data, zvláště pokud jde o určení nejvhodnějšího tempa srdečního tepu. Ukazuje se, že např. snížení tempa z 72 na 64 je subjektivně jinak vnímáno než snížení tepu jiné osoby na 68. Řada pokusných osob také podvědomě bojovala proti vlivu vnějšího rytmu.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Kromě oficiálních universitních a vědeckých výzkumů se tento fenomén začal studovat i soukromě. Robert Monroe na svém institutu začal studovat možnost ovlivnění mozkových vln. Původně obchodník a pracovník rozhlasu po zážitku OOBE (out-of-body experience), pocitu že jeho vědomí je mimo tělo, začal zkoumat vliv různých frekvencí na stavy vědomí. Část výzkumu se týkala možnosti vyvolat kýžený stav vědomí pomocí poslechu různých frekvencí. Přes řadu potíží a také díky intuici Monroe objevil, že určité frekvence vyvolávají odpovídající reakci mozkových vln. Zjistil, že mozek, stejně jako sklenice, rezonuje účinkem čistého tónu, je-li bombardován pulzujícími zvukovými vlnami.

Frekvence, pomocí kterých Monroe aktivně měnil mozkové vlny, byly stejné, jako rozsah samotných mozkových vln, tedy v rozsahu od 0,5 do 20 Hz. Ve stejné době biofyzik Dr. Gerald Oster z New Yorku zkoumal efekt rytmu na člověka. Jestliže totiž používáte dva nezávislé zvukové zdroje, například ladičku, která má 100 Hz, a druhou, která má 108 Hz, dohromady produkují tón, který pulzuje a zní jako kvákadlo nebo tep. Rychlost pulsací závisí na rozdílu mezi jednotlivými frekvencemi. V našem případě vytvoříme pulsaci 8 Hz.

Jestliže zvuk pochází z vnějších zdrojů, např. reproduktorů, tento rytmus pak dokáží obě uši zaregistrovat. Někdy puls registruje jen jedno ucho, a tento jev se pak nazývá monaurální rytmus. Jestliže jsou tyto dvě frekvence aplikovány nezávisle, každá do jednoho ucha posluchače, vytvoříme binaurální tempovou frekvenci. Není to přímo zvuk, jen frekvenční rozdíl mezi dvěma konkrétními zvuky. Tento výsledný zvuk je vnímán přímo samotným mozkem: binaurální rytmus je vytvářen přímo simultánně pracujícími mozkovými hemisférami.

Monroe tak našel způsob, jak sonicky synchronizovat práci levé a pravé mozkové hemisféry. Na tisících klientech a EEG monitorech si pokusně ověřil, že binaurální rytmus může skutečně aktivně ovlivnit mozkové vlny. Monroe tuto technologii vynalezl, ale není na poli využití zvuku k vyvolání určitých jevů v mozku sám. Mnich bratr Charles, předseda asociace M. S. H., se specializuje na využívání zvuku k urychlení a využití práce vědomí. Původně žák Swamiho Muktanandy, bratr Charles zjistil, že tato nová technologie téměř okamžitě zvyšuje kvalitu meditace a pomáhá dosahovat úrovní, kterých dosahují jen lidé s velmi dlouhou meditační prací.

Sharry Edwardsová z university v Ohio zjistila, že nejefektivněji lze ovlivnit mozkové vlny tím, že se aplikují dva rozdílné signály tak, aby rozdíl mezi nimi dával potřebnou frekvenci. Chce-li dosáhnout výsledného rytmu 7 Hz, použije jednu frekvenci 49 a druhou 56 Hz. Dnes se jako nejvýhodnější užívá frekvence 7,8 Hz. Existují magnetofonové pásky, které jsou schopny navodit tuto frekvenci. DeStrulle ji nazval "geomagnetické fázovací pole" (geo-magnetic field entrainment), zatímco Tollaksen ji nazval "zemské hertze" (earth hertz).

V této souvislosti je třeba uvést, že elektromagnetické pole kolem planety Země bylo změřeno. Tato frekvence, která se nazývá Schumannův efekt, má 7,83 Hz, a to je také rytmus mozkových vln alfa. I. Bentov ve své knize spekuluje, že meditující osoba se dosažením této frekvence fázově propojí s frekvencí planety a rezonuje s ní. Dr. Robert Beck uvažuje, že tato frekvence je snad "kosmický přenašeč informací" a může být oním "bubeníkem", na kterého jsou naladěni léčitelé, proutkaři, jasnovidci atd. Posloucháním nahrávek s touto frekvencí tak člověk může rezonovat s frekvencí zemské aury.

Robert Monroe se pak soustředil nejen na tuto frekvenci, ale na svých nahrávkách používal spíše frekvencí vln théta a delta. Jiní se pokusili do své terapeutické hudby zavést další různé frekvence. Je třeba uvést, že skutečný efekt mají jen nahrávky, které nepřekročí rytmus 60 úderů za minutu.

Vztah mezi rytmem a mozkovými vlnami je využíván v nahrávkách jako např. Sny delfína, které se používají pro vytvoření optimálního prostředí pro meditaci a porod. Obsahují zvuky moře, tep lidského srdce, zvuky delfínů a sborový zpěv, který zpívá jeden nepřetržitý zvuk. Někdy sbor zpívá i sanskrtskou mantru Óm, a každý kanál je uspořádán tak, aby poslech v celkovém výsledku rezonančně navodil Schumannovu frekvenci 7,83 Hz. I některé zvuky delfínů jsou upraveny tak, aby navozovaly tutéž frekvenci.

Monroe s úspěchem využívá svých nahrávek při léčení různých psychických poruch, retardace, emočních potíží, Downova syndromu, snižování stresu, snižování prahu bolestivosti a relaxaci, ale také např. při zkvalitnění procesu učení - prokázalo se, že studenti, kteří při učení poslouchali jeho nahrávky, dosahovali lepších výsledků.

Ronald DeStrulle začal s velkým úspěchem používat frekvenci 1,45 Hz (nazval ji "tri-thalamic entrainment format") k ovlivnění štítné žlázy a hypothalamu a k léčení dyslexie a Alzheimerovy choroby. Ukazuje se, že kombinace této hudby, ve spojení např. s technologiemi Dr.

Rezonance v historii a kultuře

Tento jev vypadá jako objev naší doby, ale zvukové fázové interferenční posuny byly užívány šamany a léčiteli nejrůznějších kultur odedávna. Schopnost navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará jako hudba samotná. Tibetské činely se používají v buddhistické praxi již celá staletí. Jsou to dva činely, které jsou velmi lehce frekvenčně vzájemně rozladěny.

Peruánské píšťaly byly nalezeny v hrobech prastaré civilizace a nejprve se myslelo, že to jsou jen malé nádobky na vodu. Pak s nimi někteří lidé začali experimentovat a pískat na ně jako na píšťalky. Psychoakustický efekt byl překvapivý a značný. Kopie takovýchto píšťalek se začaly používat při různých dalších pokusech a ukázalo se, že při hře na tuto píšťalku hrající člověk rezonuje právě tak, jako rezonuje jeskyně, když se v ní hraje.

Tyto píšťalky se vyráběly v sedmi verzích a byly schopny vyprodukovat udivující škálu frekvencí. Stephen Garret a Daniel Statnekov frekvenčně a spektrografově také tyto píšťalky zkoumali a zjistili, že když se píská na několik píšťalek současně, z vysokých frekvencí interferenčně vzniká velmi nízký zvuk, který nelze natočit a reprodukovat, ale který vzniká přímo v uchu. Existuje teorie, že tyto nízkofrekvenční zvuky hrály důležitou roli při rituálech navozujících změněné stavy vědomí.

Podobné efekty dosahují tibetští (a mongolští a někteří současní) zpěváci pomocí tzv. harmonického zpěvu, lamové k podobným léčebným účelům používali i zvony a mísy. Tibetské činely i mísy i peruánské píšťaly jsou jen dva, tři příklady šamanských nástrojů, které se používaly k ovlivnění mozku a tedy k navození změněných stavů vědomí.

Závěr

Zvukové vyladění a další jevy, o kterých jsem se zmínil, nejsou samozřejmě univerzálním všelékem a je třeba s nimi zacházet obezřetně. Jako každý nový objev, je snadné jej zneužít. Nevíme zatím například, jaké budou efekty při dlouhodobém používání.

tags: #priroda #vyuziva #rezonanci #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní standardy pro školy v přírodě
• Pouštní klima: charakteristika
• Zjistěte, jak odpad ovlivňuje životní prostředí a zvířata.
• Kontejnery na odpad – přehled
• Osamocení na škole v přírodě