Kouzlo zimní krajiny v České republice

Zima. Pro některé z nás to znamená být někde doma v teple u kamen a nevystrčit do té zimy ani nos. A přitom nám uniká tolik krásného. Rozhodla jsem se objevovat krásy paní Zimy, a proto jsem vyšla hned z rána, kdy ještě není venku takový hluk, do krásné zimní krajiny.

Stojím na kopci za naší vesnicí a tiše pozoruji tu bílou krásu. Všude kolem mě je bílo, jen tu a tam zpod sněhové peřiny vykukují větvičky jinak zcela zabalených stromů. Několik takových stojí majestátně opodál. Jsou jeden jako druhý, stojí v řadě jako bílí vojáci, kteří hlídají zasněženou krajinu. Je to až neuvěřitelné, v jak krásné symetrii se jeví celá tahle nádherná podívaná. Všude jsou nasněžené velké závěje sněhu, takže kouzelné smrčky vypadají, jako by ani nebyly vysoké. Na hustých větvích posetých jehličím je napadaná další vrstva čerstvého sněhu a bílé studené hvězdičky stále nepřestávají padat. Když mi sněhobílá vločka přistane na dlani, rozplyne se jako smetana na jazyce. Všechno je krásně schované pod nadýchanou peřinkou bílého prášku. Celá krajina odpočívá a nabírá novou energii a sílu na jaro. Nad hlavou mi září zlatý kotouč, který dodává celé té nádheře jiskru a lesk. Drobná zrníčka sněhu se třpytí jako kapky rosy v trávě. Mám pocit, že to kolem není sníh, ale že stojím uprostřed obrovského množství diamantů a nejrůznějších drahokamů. Z jejich lesku mě přechází zrak. Oči mám přivřené, abych neoslepla s krásy, která je všude kolem. Když se proberu z krásného zimního snu, zjistím, že i když nestojím v diamantech, krajina, jež mám před sebou, je pro mě daleko větším bohatstvím než všechny ty drahokamy. V této chvíli si vždy uvědomím, co pro mě znamená takový zážitek, když se na chvíli zastavím a všemi svými smysly vnímám všechnu krásu, na kterou může být paní Zima velmi pyšná. Tuhle nádheru nám dávají naše hory, louky, lesy, údolí a pole. Máme ji kolem sebe každý den, jen si ji tolik neuvědomujeme, protože stále za něčím spěcháme. Nikdy tohle neuvidíme z obývacího pokoje. Pokud si chceme vychutnat kouzlo zimy, musíme jít k ní blíž, a ona nám dá potom nahlédnout do svých čarovných zákoutí.

Pomalu, ale nerada se vracím domů. Procházím úzkou uličkou, která se vine kolem tiše zpívajícího potůčku, jenž je lehce zamrzlý a zasněžený. V poslední době ráda chodívám na jedno místo za naší vesnicí. Je to dlouhá alej lemovaná topoly a lípami. V této roční době, kdy je celá krajina zahalená sněhem, a svátky klidu a míru se neúprosně blíží, je návštěva tohoto místa více kouzelná. Vše pod bílou přikrývkou tiše odpočítá a nabírá nové síly, aby na jaře mohlo vše znovu vykvést. Na jednom tajném místě lze spatřit malý vodopád, který každou zimu zamrzá.

V zimním období se však rychle stmívá. Měsíc vystřídá Slunce a začíná svou noční hlídku. Ve tmě přebere otěže místo zraku sluch, a já jen se zataženým dechem poslouchám zvuk praskání čerstvě napadeného sněhu s každým mým krokem. Ke sluchu se přidá i čich a je cítit tu nejčistší vůni mrazu. I hmat ví, co znamená zima. Pocit studeného sněhu na kůži nelze zapomenout. Ke chladnému počasí přeci neodmyslitelně patří červená líčka, zmrzlé prsty a znecitlivěný nos. Jak dále postupuji alejí, mohu v dálce spatřit chaloupky ozářené světly. Vypadají, jako kdyby se chtěly připojit ke hvězdám na nebi. Vše je tak nesmírně klidné a vyrovnané. Ach zima, tak krásná a krutá zároveň. Avšak pouze pro ty, kteří šetří opatrností. Přichází každý rok ve stejnou dobu a přináší s sebou svou bílou výzdobu. Zvěsti o jejím příchodu prozradí chladný vítr jež při proletu mezi skalami hraje svou zimní symfonii. Když zima konečně dorazí ve své plné síle, zakryje vše svou bílou, hedvábně hebkou peřinou. Ptáci náhle ztichnou, koncerty které hráli doposud, budou muset zase pár měsíců počkat. Jeden by se mohl bát, ale stejně se nechá její krásou přivolat. Žádný kopec ani cestička nezůstanou jako dříve. Cesty, které jsme znali, náhle zmizí, ale to nevadí. I když se naše nohy boří do vrstev sněhu, rádi si vyšlapeme cesty nové, své vlastní. Slunce vychází později a zapadá dříve, a tím zkracuje chvíle, kdy obloze nevládne měsíc. Spolu s nocí roste síla mrazu, jež nechá zamrznout potoky, které se rybkám stanou vězením. Vločky, snášející se z nebe s nebývalou noblesou tančí jako mistryně. Nádherné, blyštivé a hrající mnoha odlesky zimy. Miliony vloček a možná i víc, a přitom žádná z nich není stejná. Každá je originál, jako zima sama. Mocná čarodějka, která dokáže brát život, ale projevíte-li ji alespoň špetku pokory, nabízí nepopsatelné představení. Zanedlouho se může stát, že nás snad zima začne štvát, Z mrazu ledoví až na kost, ze dne krátkého žádná radost. Ale až se krajina opět rozkvete a sníh odejde společně se zimou, nebude trvat dlouho, a my se opět začneme těšit na její velkolepý návrat.

Je víkendové zimní ráno. Bělostný sníh, čerstvě napadlý, pokryl vše, co bylo v dosahu. Z okna se dívám na stromy, které jsou oblečeny do bílých načechraných kabátků. Stojím venku. Vidím, jak se slunce snaží protáhnout paprsky přes zataženou šedavou zimní oblohu. Zářivě bílé sněhové vločky jsou jako vyšité dečky od babičky. Každá tak nádherně jiná, mohou se pyšnit originalitou. Zamýšlím se nad tím, jak je příroda mocná čarodějka díky tomu, co vše dokáže vykouzlit. Námrazy, které se tvoří na okenních tabulkách všech domů v okolí, ve mně zanechávají uklidňující dojem. Připadám si jako v jiném světě, všude kolem panuje příjemné a ohlušující ticho. Pouze ptáčci poletují kolem. Hledají něco k snědku, něco, co zbylo z podzimu a co jim paní zima nestihla vzít. Sníh, jenž ráno přestal padat, se opět pomalu začíná snášet na zem. Vzduch opět chladne a teplota na teploměru klesá.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Bobr - architekt a inženýr zimy

Když zimní krajina ztichne pod náporem sněhu, velká část obyvatel přírody se uchyluje k hlubokému spánku nebo odletí za sluncem. Bobr na to ale jde jinak. Jako známý architekt si dokázal podmanit zimu způsobem, jenž fascinuje biology i náhodné pozorovatele. Bobr pod hladinou potoků a řek buduje impérium, kterému nevadí ani ty nejkrutější mrazy, jež se občas přivalí i do Čech. Základem bobřího zimního úspěchu je jeho hrad, monumentální stavba z větví, bahna a trávy, která na první pohled může působit jako chaotická kupa dříví. Ve skutečnosti se však jedná o sofistikovanou nízkoenergetickou stavbu, která by mohla konkurovat moderním pasivním domům. Před příchodem prvních mrazů bobří rodina horečně pracuje na „zateplení“. Každou skulinu mezi větvemi pečlivě vyplňují bahnem a tlející vegetací, která po zamrznutí vytvoří neprostupnou vrstvu, tvrdou jako beton. Tento přírodní kompozit plní dvojí roli. Uvnitř tohoto hradu se nachází ložnice, vystlaná suchými dřevěnými hoblinami a trávou. Díky tělesnému teplu celé bobří rodiny, která se k sobě v mrazivých nocích tiskne, se uvnitř udržuje teplota výrazně nad bodem mrazu, i když venku mrzne až praští. Zajímavým detailem je větrací šachta. Bobři při stavbě instinktivně nechávají na samém vrcholu hradu místo, kde bahno chybí. Právě tudy odchází vydýchaný vzduch a přichází čerstvý. Za jasných mrazivých rán pak může pozorný poutník u břehu spatřit magický úkaz - z hromady klacků stoupá jemný obláček páry.

Jednou z největších výzev zimy je nedostatek potravy. Bobr se však na rozdíl od jiných zvířat nespoléhá na náhodu ani na tukové zásoby v těle jako jediný zdroj energie. Vytváří si totiž podvodní lednici, jejíž efektivita je ohromující. Ještě než hladina zamrzne, bobři kácí vrby, olše a osiky v okolí svého teritoria. Větve pak transportují k vchodu do svého hradu, který je vždy bezpečně ukryt pod hladinou. Zde je zapichují do bahnitého dna nebo je důmyslně zaklínají pod kořeny stromů tak, aby nevyplavaly. Studená voda funguje jako konzervant. Zatímco větve na souši vysychají, pod vodou zůstává lýko, které je pro bobra hlavním zdrojem cukrů a minerálů, šťavnaté. Když pak ledová krusta uzavře přístup k okolnímu světu, pro bobra se vlastně nic nemění. Jednoduše vyplave ze suchého hnízda přímo do vody, uštípne si připravenou větev a odnese si ji zpět „do obýváku“. Tam ji v klidu okouše. Zbylé holé dřevo pak využije k dalšímu zpevnění své stavby nebo ho jednoduše nechá odplavit proudem.

Příroda bobra pro zimní podmínky vybavila několika unikátními vylepšeními. Jeho srst je neuvěřitelně hustá - na jednom čtverečním centimetru kůže se nachází až 23 000 chlupů. Pro srovnání, člověk jich má na hlavě jen několik stovek. Tato srst je navíc pravidelně promašťována výměškem speciálních žláz, díky čemuž je naprosto vodotěsná. Když bobr vyleze z ledové vody, stačí se jen jednou pořádně otřepat a jeho podsada zůstává suchá a hřejivá. Ještě zajímavější je však jeho ikonický ocas. Většina lidí si myslí, že slouží jen jako kormidlo nebo k varovnému plácání o hladinu, ale v zimě se jeho funkce mění na životně důležitý zásobník. Bobr si do něj během hojného podzimu ukládá přebytečný tuk. Ocas se tak stává jakousi externí baterií, ze které tělo čerpá energii v dobách, kdy je venku příliš nebezpečno nebo kdy jsou zásoby pod ledem hůře dostupné. Navíc funguje jako tepelný výměník.

Zimní život bobra je také příběhem o rodinné soudržnosti. Na rozdíl od mnoha jiných savců, kteří žijí samotářsky, jsou bobři silně sociální zvířata. V jednom hradě spolu přezimuje rodičovský pár, loňská a nová jarní mláďata. Tato společná izolace má hluboký smysl. Více těl znamená více tepla, ale také více času na důkladnou péči o srst, která je pro přežití v zimě klíčová. Pod ledem se také odehrává tichá komunikace. Bobři jsou v zimě aktivnější, než bychom si mysleli, a jejich životní rytmus se přizpůsobuje tmě. Pod hladinou se orientují pomocí svých citlivých hmatových vousů a skvělého sluchu. Přestože se zdá, že bobr v zimě jen pasivně přežívá ve své pevnosti, jeho vliv na českou krajinu je cítit i v lednu. Jeho hráze, které vybudoval během roku, i v zimě fungují jako retenční nádrže. Zadržují vodu v krajině, což je v čase klimatických změn nesmírně důležité. Zamrzlá bobří jezera poskytují útočiště mnoha dalším druhům. Pod ledem, v blízkosti bobřích staveb, nacházejí klidnější vodu ryby, které zde hledají ochranu před dravci a prudkým proudem. Je to zvíře, které nás učí, že zima není nepřítelem, ale jen další výzvou, kterou lze s trochou inteligence, píle a dobrého plánování nejen přečkat, ale i ovládnout.

Tabulka: Adaptace bobra na zimu

Zimní krajina ve vašem interiéru

Chtěli byste, aby váš domov působil jako klidné útočiště uprostřed tichého lesa? Zimní krajina stěně vytvoří idylickou atmosféru, takže budete mít pocit, že jste právě vstoupili do horské chaty. Zasněžené lesy, bílé vrcholky hor nebo malebné vesnice ukryté pod sněhovou pokrývkou patří k tomu nejkrásnějšímu, co zimní období nabízí. Pokud se vám také stýská po pravé ladovské zimě, nezoufejte. Z obrazů, které zachycují zimní krajinu, čiší klidná elegance. A nezáleží na tom, jestli si na zeď pověsíte realistické fotografie, abstraktní díla nebo umělecké malby. Pokud se bojíte, že se vám pohled na zimní krajinu brzy okouká, vsaďte na plakáty. Chcete-li si s výzdobou interiéru vyhrát, pořiďte si nástěnné samolepky. Vločky, siluety stromů a horské obrysy nebo celé zasněžené vesničky můžete umístit nad postel, na schodiště nebo do dětského pokoje. Jako sezónní dekorace jsou samolepky naprosto ideální, protože je snadno nalepíte i sundáte.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Tipy pro zimní dekorace

• Zasněžené lesy: Jehličnaté stromy obtěžkané bílým prašanem působí uklidňujícím dojmem.
• Horské vrcholky: Panoramatické záběry hor dodávají interiéru pocit otevřeného prostoru.
• Dřevěné chaty a horské cesty: Motivy horských srubů a cest lemovaných stromy vnášejí do domova útulnost a nostalgii.
• Zimní detaily zblízka: Makro záběry vloček, šišek, jehličí nebo námrazy na skle vypadají jemně a elegantně.
• Mlžné a sněhové scenérie: Motivy s lehkou mlhou nebo hustým sněžením navozují pocit ticha a klidu.

Tip: Zimní náladu nejlépe odráží tlumené barvy.

Zimní krajina dokáže z obyčejné stěny vytvořit okno do přírody. Panoramatické výhledy na hory, mlžné lesy nebo akvarelové zimní krajiny jsou velmi působivé, dodávají místnosti hloubku a opticky ji rozšiřují.

Další možnosti dekorace

• Dřevěné obklady a panely: Dřevo okamžitě navodí atmosféru horské chaty, proto se jeho použití nebojte ani na stěnách.
• Kovové a plechové dekorace: Siluety hor nebo stromů z tmavého kovu vyniknou na světlém pozadí a naopak.
• Akcentní stěna: Vyberte si jednu stěnu a proměňte ji v umělecké dílo. Přechody mezi bílou a šedou barvou mohou připomínat mlhu nebo sněhovou krajinu, zatímco benátský štuk nebo strukturovaná omítka dodají prostoru hloubku a zajímavou texturu.
• Textilní dekorace: Možná se budete divit, ale i textil patří na stěnu. Závěsné látky, gobelíny nebo makramé v béžových a šedých tónech interiér zjemní a zútulní.
• Dřevěné poličky: Jako dekorace poslouží také klasické dřevěné poličky, na které stačí vystavit svíčky, kameny nebo figurky zvířat.
• DIY přírodní dekorace: Pokud rádi tvoříte, zkuste si vyrobit vlastní nástěnnou dekoraci. Může to být rámeček ozdobený větvičkami, mechem nebo kůrou, zimní věnec z jehličí nebo háčkovaný lapač snů.

Stačí pár prvků a i malý prostor získá kouzlo horského útočiště. Začněte dominantou - fototapetou, obrazem nebo fotografií s horskou krajinou, která na první pohled upoutá pozornost. Přidejte doplňky z přírodních materiálů (vlněnou deku, dřevěný stolek, proutěný koš nebo kožešinový polštář) a snažte se, aby barevně ladily se zimním motivem na stěně.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #příroda #zimní #krajina #popis

Oblíbené příspěvky:

• Krajina a příroda v ČR
• Vrbovec: Vše o svozu odpadu
• Rybí ekosystém
• Test ekologických pracích prášků
• Více o ekologii a hodnotě druhů