Jaro v krajině nepřichází naráz. Nejdříve se jen nepatrně změní světlo, vzduch změkne a les začne působit tišším dojmem. Není to však ticho prázdné. Je to ticho očekávání. Právě v těchto týdnech se totiž odehrává jeden z nejkřehčích příběhů přírody. Rodí se mláďata lesní zvěře a krajina se nenápadně zaplňuje novými životy. Les v této době není jen zelenější. Je mladší, citlivější a plný skrytých příběhů. A možná právě v tom spočívá jeho největší kouzlo.
Pro náhodného návštěvníka zůstává většina tohoto dění skrytá. Les nepředvádí žádné okázalé divadlo. Vysoká tráva, houštiny i nenápadné terénní vlny se však stávají útočištěm mláďat, která spoléhají na jedinou a dokonale osvědčenou strategii. Zůstat v klidu. Nehybnost je jejich ochranou, maskování jejich štítem. To, co lidskému oku může připadat jako opuštění, je ve skutečnosti promyšlený způsob přežití.
Jaro je obdobím, kdy se rodí mláďata některých druhů zvířat. Mezi ně patří například divoká prasata, srnčata nebo daňčata.
Srnčí zvěř přivádí mláďata na svět nejčastěji v květnu a červnu. Srnčata leží tiše ukrytá v trávě nebo v nízkém porostu a jejich hlavní ochranou je nehybnost. Matka se k nim vrací pouze na kojení a jinak se drží stranou aby na mládě nepřilákala pozornost predátorů. Setkání se srnčetem bývá pro člověka silným zážitkem, ale právě zde je nejdůležitější pochopit, že zdánlivá samota je zcela přirozená.
Také jelení zvěř má vrchol rození mláďat na přelomu jara a léta. Kolouchové se rodí se skvrnitou kresbou srsti díky níž téměř splývají s okolím. V lesním světle, které se láme mezi listy a větvemi, jsou téměř neviditelní. Většinu času zůstávají ukryti a čekají na návrat matky. Les tak může být plný života, aniž by si toho kolemjdoucí vůbec všiml.
Čtěte také: Mláďata v přírodě
Prase divoké vodí selata nejčastěji od března do května, ale mladé lze v přírodě spatřit téměř po celý rok. Selata se na rozdíl od jiných druhů drží v těsné blízkosti bachyně. Ta je ostražitá, vnímavá a v případě ohrožení velmi důsledná ochránkyně. Právě proto je dobré zachovávat odstup a respekt, protože divoká prasata patří k nejpozornějším rodičům v lese.
Brzy na jaře ožívají i liščí nory. V březnu a dubnu se v jejich okolí objevují liščata, zpočátku nejistá, později hravá a zvědavá. Okolí nory se mění v malé jeviště plné pohybu a energie. Přesto i zde platí nepsané pravidlo lesa. Nerušit, nezasahovat, zůstat jen tichým pozorovatelem.
Nejdelší období rození mláďat má zajíc. Od února do pozdního léta může mít několik vrhů a mladí zajíci nejsou ukryti v noře. Leží samostatně v terénu a spoléhají na dokonalé maskování. I zde je zdánlivá opuštěnost přirozeným stavem. Matka se vrací jen na krátké chvíle a jinak se drží stranou.
Každý rok se opakuje stejný omyl. Člověk objeví nehybné mládě a vyhodnotí situaci jako záchrannou akci. Soucit je pochopitelný, ale příroda funguje podle jiných pravidel než lidský svět. Dotek, přenesení nebo snaha o odnesení mohou způsobit více škody než užitku. Ve většině případů je nejlepší pomocí klid a tichý odchod.
Návštěvníci lesů by ale mláďata měli nechat v přírodě. „Lidé si myslí, když najdou opuštěné mládě v lese, že potřebuje pomoc. Ale ono je tam schované proto, aby bylo nenápadné pro predátory a jeho máma o něm vždy dobře ví. Ví, kde mládě odložila a pokaždé se k němu vrátí. Takže základní pravidlo zní, na opuštěná mláďata nesahat a nikam je neodnášet.“
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Podle předsedy Záchranné stanice pro zvířata Jaro Jaroměř Davida Čípa jsou některé druhy zvířat od svých mláďat během dne odloučená. I proto se může na první pohled zdát, že jsou opuštěná.
„Ve většině případů nehrozí žádné nebezpečí. Takže nechat mládě být, jít prostě pryč a rodiče si ho najdou a dohledají. Možná je tam mají schválně uložena, aby nebyla na očích predátorům.
S tím, že většina mláďat, která končí v záchranných stanicích - a letos už jich bylo přes tisíc - bývá odchycena zbytečně; z přírody je lidé vedení dobrým úmyslem vlastně „ukradli“ jejich rodičům.
„To, že se zvíře dostane do péče člověka, neznamená vždy, že je v bezpečí. Například srnčata jsou velmi náchylná na stravu a často se ani v péči odborníků jejich záchrana nepodaří.
Pohyb v lese má svá pravidla, jejichž dodržováním můžeme ochránit divoká zvířata i jejich potomky. Všeobecně platí, že bychom se zvířat v přírodě neměli dotýkat, a to ani v případě, že za námi samy přijdou.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Zraněná zvířata potřebují naši pomoc. Ta se ale musí řídit jistými pravidly. Pokud najdete v přírodě zraněné zvíře, ze všeho nejdříve kontaktujte pracovníky záchranné stanice, kteří vám poradí, co dál dělat.
Pomoc najdete v aplikaci Zvíře v nouzi nebo na centrálním dispečinku Národní sítě záchranných stanic - na čísle 774 155 155. Malé zvíře se můžete pokusit odchytit sami a odvézt jej na nejbližší záchrannou stanici. Řada samic nechává svá mláďata během dne o samotě a průběžně se k nim vrací. Proto pokud najdete osamocené mládě, je třeba se nejdříve pečlivě ujistit, že je opravdu osiřelé.
„Srnčata, daňčata, kolouchy, muflončata a malé zajíčky, pokud nejsou viditelně poranění, uvízlí nebo osiřelí, ponecháme na místě a rychle se vzdálíme. Mláďata veverek, kun, lišek, jezevců, malá selata nebo ježčí novorozeňata naopak potřebují naši pomoc. Opět se můžete obrátit na záchranné stanice v okolí.
Jarní a letní krajina je obdobím nových začátků, ale také mimořádné zranitelnosti. Každý krok mimo cestu, každý volně pobíhající pes i každé neuvážené gesto mohou narušit něco, co se rodilo dlouhé měsíce.
tags: #priroda #zvirata #mladata