Přírodě blízká úprava Blanice ve Vlašimi

Už skoro měsíc si mohou obyvatelé Vlašimi vyjít na procházku po nové cestě kolem řeky Blanice. Ta vznikla spolu s protipovodňovými úpravami, které mají město chránit před stoletou vodou. Cesta vznikla zároveň s protipovodňovými opatřeními. Podle něj se ve městě dělala protipovodňová opatření „blízká přírodě“. Část opatření vznikla už loni, třeba protipovodňová zeď. Že Vlašim měla s velkou vodou problémy, to ví i místní historik a někdejší kronikář pan Moudrý.

V dnešní době se prosazuje nový přístup k intravilánovým úsekům vodních toků: Zajistit velkou povodňovou průtočnost, potřebnou k ochraně zástavby, ale nikoliv cestou kanalizace. Upravit vodní tok tak, aby si zachovával alespoň základní ekologické hodnoty a nevypadal a nefungoval jako kanál, ale jako potok nebo řeka. Tento směr se označuje v podstatě shodnými pojmy intravilánové revitalizace nebo přírodě blízké úpravy koryt v intravilánech.

Intravilánové revitalizace lze pokládat za zavedený jak pojem, tak typ vodohospodářské činnosti. „Intravilánové revitalizace“ se často používají jako snáze vyslovitelný ekvivalent pojmu „přírodě blízké protipovodňové úpravy koryt vodních toků v zastavěných územích“. Nikdo se zatím, naštěstí, nesnaží zahustit a znepřehlednit vodohospodářskou odbornost tím, že by mezi těmito pojmy vyhledával nějaké obsahové, organizační nebo právní odlišnosti.

Ovšemže revitalizace v nezastavěné krajině a v zastavěných územích se liší podmínkami, cíli a metodami. V sídlech a v jejich blízkosti platí priorita - zajištění určité úrovně ochrany zástavby před povodňovými průtoky a před nestabilitami koryt. Takto v blízkosti zástavby obvykle nepřipadá v úvahu zmenšování průtočné kapacity vodního toku, intravilánové revitalizace naopak většinou hledají příležitosti k jejímu zvětšování a bývají spojeny i s technickými protipovodňovými opatřeními.

Intravilánové revitalizace také mají velmi omezené možnosti, pokud jde o obnovování přirozené dynamiky a horizontálního vývoje koryt - což je mimo zastavěná území nosné revitalizační téma. V zástavbě se může omezovat nejspíše jenom na některé úseky koryt, řešené vložením přírodě blízké kynety do pevně stranově vymezeného hlavního koryta. Lidově řečeno, intravilánové revitalizace jsou součástí snah o to, aby vodní toky v zastavěných územích byly dostatečně kapacitní a stabilní, při tom však vypadaly a fungovaly ne jako kanály, ale jako potoky a řeky. Aspoň na úrovni jakéhosi „ekologického minima“, které bude moci veřejnost posuzovat například podle viditelné schopnosti vodního toku držet základní zarybnění.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Často jsou možnosti intravilánových revitalizací velmi omezené, nicméně přínosem může být například jenom využití dílčí příležitosti k přírodě blízkému stranovému rozvolnění koryta nebo vytvoření přírodě blízkého dna koryta i v takovém úseku, který musí být z prostorových důvodů opatřen břehovými zdmi. Lze říci, že obnova přírodě blízkého dna koryta, v co největším jeho půdorysném rozsahu, je základním heslem intravilánových revitalizací. Běžně zavodněné přírodě blízké dno je ekologicky mnohem cennější než jalové svahy zemních břehů koryta, opevněné nějakými pohozy či rovnaninami, nebo nějaké suché bermy.

Proto se v řadě intravilánových úseků smíříme se svislými zdmi podél koryta, pokud to umožní vytvořit mezi nimi co nejširší přírodě blízké dno. V otázce šířky dna se často naráží na obavy z nadměrného ukládání usazenin nebo zarůstání koryta. K tomu lze říci, že s těmito obavami se to často dost přehání. K profesi vodohospodáře, který se zabývá vodními toky, patří správně rozeznávat různé podmínky a potřeby různých prostředí, včetně náročných přechodových pasáží mezi zástavbou a volnou krajinou, v nichž se mohou přístupy k řešení různě kombinovat. využívají i drobných, dílčích příležitostí k rozvolnění koryta, resp. oproti revitalizacím v nezastavěné krajině bývají nákladnější na pořízení (při jejich výstavbě obvykle nejde používat nákladových standardů - tzv.

Ing. Obyvatelé sídel chtěli i říční prostor co nejvíce stavebně využít, což vedlo k jeho zužování. Na druhou stranu chtějí mít obyvatelé svoje stavby chráněné před povodněmi, k čemuž je potřebná velká povodňová průtočná kapacita koryta. Tímto rozporem se v minulosti zabývaly technické úpravy intravilánových vodních toků. Průtočnou kapacitu, která je dána součinem plochy průtočného průřezu koryta a dosažitelných rychlostí proudění, získávaly jednak zahlubováním koryt, jednak vytvářením koryt tvarově jednoduchých a hydraulicky hladkých, umožňujících vznik velkých rychlostí proudění. Takto vnikala v řadě míst koryta vysloveně kanálového charakteru.

Mnohde se ani těmito přístupy nepodařilo vybudovat koryta opravdu spolehlivě kapacitní - v řadě obcí a měst existují vodní toky, které jsou sice technickou úpravou výrazně morfologicky a ekolologicky degradovány, ale pro zajištění dostatečné ochrany zástavby před povodněmi stejně nejsou jejich koryta dost velká. Vytváření technických koryt s dispozicemi pro velmi rychlé povodňové proudění se také může projevovat jako dvojsečné z hlediska dynamických účinků povodní - pokud povodeň významněji přesáhne kapacitu takového koryta, bude z něj vybřežovat s velkými rychlostmi proudění, které mohou zvětšovat povodňové škody. V naší době pak pociťujeme jako významné nedostatky technických úprav ekologickou degradaci intravilánových úseků potoků a řek a zmenšení pobytové a rekreační hodnoty říčních území pro obyvatele.

S tím může souviset otázka funkční využitelnosti prostoru koryta - technická koryta často vytvářejí prostory a povrchy, třeba různé suché bermy, které v době mimo povodně neslouží ničemu a nikomu a nanejvýše vyvolávají problémy s údržbou. Lidé zhoršovali povodňová rizika vždycky, když zapomínali na přirozené chování řek a potoků a snažili se přes míru zmocňovat jejich prostoru. Řadě lidí by přišlo vhod, kdyby se pro vodní toky v obcích a městech podařilo vynalézt něco na způsob kouzelného nafukovacího nebo teleskopického koryta.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Intravilánové úseky vodních toků jsou také často zatíženy příčnými stavbami - jezy a stupni. V řadě případů to jsou objekty, které neodmyslitelně patří k historické zástavbě a také určují dlouhodobé zavedené úrovně hladin povrchové i podzemní vody. Nutno však konstatovat také problémy:

• jezy a stupně působí jako překážky v migraci vodních živočichů (malé vodní elektrárny navíc obvykle ničí vodní živočichy, kteří se dostanou do turbin)
• vzdutí jezem nebo stupněm ruší přirozený podélný sklon vodního toku, zbavuje vodní tok přirozené proudnosti a tedy přirozené hydraulické členitosti
• v řadě situací mohou příčné stavby v korytě vodního toku zhoršovat průběh povodní (nevhodně situovaný jez v horní části zástavby může podporovat povodňový rozliv do zástavby, nevhodně situovaný jez v dolní části sídla může působit nežádoucí zpětné povodňové vzdutí).

Zajistit velkou povodňovou průtočnost, potřebnou k ochraně zástavby, ale nikoliv cestou kanalizace. Upravit vodní tok tak, aby si zachovával alespoň základní ekologické hodnoty a nevypadal a nefungoval jako kanál, ale jako potok nebo řeka. Tento směr se označuje v podstatě shodnými pojmy intravilánové revitalizace nebo přírodě blízké úpravy koryt v intravilánech.

Začínáme si uvědomovat, že veřejný prostor sídel je příliš cenný na to, aby byl znehodnocen nějakými druhořadými technickými úpravami nebo obětován výdělkářským aktivitám, které se míjejí s veřejnými zájmy. Z toho vycházejí vodohospodářská řešení, která integrují protipovodňovou ochranu a obnovu ekologické, vzhledové a pobytové hodnoty vodních toků a jejich niv. V zastavěných územích se ovšem revitalizace odehrávají v jiných podmínkách než ve volné krajině, mívají poněkud jiné cíle, používají specifická řešení….a vyvolávají specifické objemy nákladů.

Intravilánová protipovodňová a revitalizační řešení se mohou odbývat v podstatě ve dvou situacích. Ve stísněných podmínkách zejména historických středů sídel, kde je vodní tok vymezen existujícím korytem a jeho prostor není možné rozšiřovat, se kombinují pasívní opatření na protipovodňovou ochranu jednotlivých budov a čtvrtí (dílčí stavební úpravy domů, pevné a mobilní protipovodňové stěny) se zajišťováním jakéhosi řekněme „ekologického minima“ koryt. V uvolněnějších podmínkách zpravidla okrajových částí zástavby se pak mohou uplatnit velkorysejší řešení, v nichž se jako aktivní prvek protipovodňové ochrany objevuje zvětšování průtočné kapacity koridorů vodních toků rozšiřováním nebo zdvojováním koryt nebo přetvarováváním terénu nivních území.

Některé z nosných přístupů intravilánových revitalizací:

• Hledat veškeré i dílčí příležitosti ke zvětšení prostoru vodního toku. Cílem je zvětšování povodňové průtočnosti a zpomalování povodňového proudění (dynamická retence v korytě).
• Pokud možno přírodě blízká rozšíření koryta provádět i za cenu těžení větších objemů zemin (vytváření druhotné, snížené úrovně nivy).
• Kde byly v minulosti těsně ke korytu přisazeny protipovodňové hráze, hledat příležitosti k rozšíření přírodě blízkého říčního prostoru odsazením těchto hrází.
• Povodňový prostor vodního toku řešit jako vícefunkční. To nejspíš znamená umožnit v tomto prostoru rozvoj přírodních prvků nebo jej otevřít pro pohyb a rekreaci lidí.
• Ve stísněných podmínkách se smířit s technickým řešením břehů (v nejhorším případě i břehové zdi), ale trvat na přírodě blízkém provedení dna, které je základem ekologických funkcí vodního toku.
• Zbytečně nezvětšovat rozsah suchých, jalových berem a jiných neužitečných ploch. Rozšiřování koryta co nejvíce využívat ke zvětšování rozsahu přírodě blízké kynety - té části vodního toku, která je vyplňována běžnými průtoky. Vodou zatopená kyneta je hlavním nositelem ekologických funkcí vodního toku.
• Dno koryta, respektive kynetu řešit jako přírodě blízké, tvarově členité. Nezapomínat na možnost hloubkového členění dna - vytváření soustav prohlubní, dnových tůní.
• Zajistit migrační prostupnost vodního toku. Nepotřebné migrační překážky a vzdouvací objekty odstranit, nezbytné výškové rozdíly stabilizovat migračně prostupnými rampami a skluzy. Jezy, které nelze odstranit, vybudovat rybí přechody, elektrárny opatřit funkčními ochranami proti vstupu ryb do turbín.
• Potoční nebo říční pás řešit jako součást parkových úprav v obci.
• Lidem poskytnout přístupy k vodě, hezké pohledy na vodu, možnost slyšet proudění vody, možnost příjemně odpočívat v blízkosti vodního toku.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Intravilánová revitalizace (zde úředně „přírodě blízká protipovodňová úprava“) Blanice ve Vlašimi. Stavba Povodí Vltavy, s.p., z roku 2014, podpořená v rámci osy 1 operačního programu Životní prostředí.

tags: #přírodě #blízká #úprava #Blanice #ve #Vlašimi

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce napojením odpadu do jímky
• Ekologická Soutěž - Pravidla
• Pranostiky o počasí
• Problém recyklace papírových kelímků
• Liptovský Mikuláš a Nízké Tatry