Typy klimatických oblastí

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. V rozložení hodnot jednotlivých klimatologických prvků jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj. jsou patrné tzv. geografické zákonitosti - souvislost rázu klimatu se zeměpisnou šířkou, georeliéfem nebo stupněm kontinentality.

Klimatické pásy jsou uspořádány ve směru podél rovnoběžek (zonálně) a vznikají na základě spolupůsobení hlavních klimatických faktorů (sluneční záření, atmosférická cirkulace, energetické bilance). Fyzická (skutečná) klasifikace vznikla na skutečném zemském povrchu spolupůsobením radiačních, cirkulačních a geografických faktorů klimatu. Klasifikovat klima, tedy vymezit jeho základní typy, je obtížný úkol. Proto ani dnes neexistuje klasifikace, která by byla zcela vyhovující a všeobecně uznávaná.

Klasifikace klimatu podle různých autorů

Mnoho autorů sestavilo podle definovaných znaků a hledisek klimatologické klasifikace. Vymezují jednotlivé typy klimatu na základě projevů určitých klimatotvorných prvků (vegetace, odtokové poměry), které jsou popisovány podle stanovených mezních hodnot. Mezi nejznámější patří klasifikace podle W. Köppena a B. P. Alisova.

Klasifikace klimatu podle W. Köppena

Klasifikace podnebí podle W. Köppena a R. C. W. Patří mezi nejrozšířenější a patrně nejzdařilejší konvenční klasifikaci. Konečná verze byla publikována v roce 1931. Autor dělí klimatické typy podle teplot a srážek ve vztahu k vegetaci. Vychází z přírodních krajinných celků na Zemi.

Klimatické oblasti nejsou určované číselnými hodnotami meteorologických prvků, ale nejtypičtějšími znaky krajiny. Největší nedostatek této klasifikace je ten, že autor nevyšel z předem stanovených charakteristik meteorologických prvků. Na rozdíl od konvenční klasifikace třídí klima na Zemi podle podmínek jeho utváření (geneze).

Čtěte také: Ochrana ještěrek

Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova

Klasifikace klimatu podle B. P. B. P. Alisov dělí klimatické pásy na 4 hlavní a 3 přechodné. Hranice mezi jednotlivými pásy, je určena polohou klimatických front. Alisov dále rozdělil klimatické pásy na několik typů: kontinentální a oceánské typy a také typy klimatu západních a východních pobřežních pevnin.

Uvedené oblasti jsou pod celoročním vlivem odpovídající vzduchové hmoty a hovoříme o hlavních klimatických pásech. Klimatické pásy jsou základní jednotkou světového členění klimatu - počasí ve světě. Pro každý z pásů, jsou typické klimatické poměry v dané oblasti. Klimatické pásy od sebe rozdělují obratníky a polární kruhy.

Mezi obratníky po obou stranách, se rozprostírá tropický klimatický pás, který zaujímá 40 % zemského povrchu. Mezi polárními kruhy a obratníky Raka a Kozoroha se nachází mírné klimatické pásy severní a jižní polokoule. Mírné pásy zaujímají téměř 52 % povrchu země. V nitru polárních kruhů naleznete studené a polární pásy. Arktický a Antarktický pás zabírá zbylých 8 % povrchu země. Existují ještě tzv. přechodné klimatické pásy (subtropický a subpolární). Na území základních pásů se tvoří určitý druh podnebí. Rozdělujeme podnebí oceánské, kontinentální a horské.

Klimatomorfogenetické zóny a oblasti

Na pevninách lze vymezit klimatomorfogenetické zóny a oblasti. Přitom analýza vlivu podnebí je značně složitá. Na základě těchto předpokladů pak H. rozlišili J. Hagedorn a H. klimaticky podmíněných tvarů do generací tvarů, tj. klimatomorfogenetických zón a oblastí, tj. určitého souboru exogenních geomorfologických pochodů ovlivněných podnebím, tj. klimatomorfogenetických zón a oblastí. Klimatogenetické geomorfologie - viz dále. Klimaticky podmíněné tvary se v oblastech vzájemně liší. Některé jsou rozšířené jen na poměrně malém území, jiné mají značný plošný rozsah. Např. závrty se vyskytují téměř ve všech krasových oblastech.

Podnebích se mění podíl hlavních typů zvětrávání podle ročních období. Např. chemického zvětrávání rychle rozkládá krystalických břidlic nebo pískovců. Nedostatek vody omezuje účinnost chemického zvětrávání. Klimaticky podmíněné tvary v oblastech vzájemně liší. Některé jsou rozšířené jen na poměrně malém území, jiné mají značný plošný rozsah.

Čtěte také: Klimatické typy ve třídě

Rozlišili J. Hagedorn a H. pochodů) na průměrné roční teplotě a průměrných ročních srážkách:

1. Zóna tropického zvětrávání a uchovávání zarovnaných povrchů. Tato zóna se nachází v okolí rovníku.
2. Zóna tropického odnosu. Sousedí s první zónou.
3. Zóna mírného plošného splachu. Navazuje na druhou zónu a tvoří již přechod k suchým oblastem Země.
4. Zóna aridních a semiaridních pochodů, občasného silného plošného splachu a občasných fluviálních pochodů.
5. Zóna mírného klimatu se stálým vlhkým režimem a občasnými silnými fluviálními pochody.
6. Zóna mrazového zvětrávání a slabými ostatními geomorfologickými pochody.
7. Zóna intenzivního splachu a intenzivních fluviálních pochodů včetně termoeroze. Tato zóna zahrnuje území s chladným podnebím včetně vyšších částí vysočin.
8. Zóna ledovcových pochodů. Zahrnuje oblasti pokryté ledovci a jejich blízké předpolí.

Klimatické regiony v České republice

Klimatický region (KR) zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Tyto údaje byly vypracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901-1950. V současné době se řeší nová klimatická regionalizace České republiky v rámci projektu NAZV QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“. Důvodem jsou klimatické změny, které je nutné v regionalizaci klimatických regionů zohlednit.

Nové hodnocení klimatické regionalizace je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem ve spolupráci s VÚMOP, v. v.

Příklady klimatických regionů v ČR

• Klimatický region VT: zahrnuje jižní část Moravy (jižní a střední část Dyjskosvrateckého úvalu, Pavlovské vrchy, Dolnomoravský úval) a jeho rozšíření je totožné s rozšířením velmi teplé černozemní oblasti stanovištních jednotek (ČMt).
• Klimatický region T2: je rozšířen ve středních Čechách (východně od Vltavy po Kutnou Horu), dále koncentricky kolem regionu T1 v severozápadních Čechách.
• Klimatický region MT4: je z klimatických regionů plošně nejrozšířenější. Zaujímá všechny vyšší části pahorkatin a navazuje tak na region MT2: patří sem Tachovská brázda, Chodská pahorkatina, části Středočeské pahorkatiny, Brdská vrchovina, největší část Českomoravské vrchoviny, Drahanská vrchovina, Vizovická vrchovina, Nízký Jeseník, Žulovská pahorkatina, Podkrkonošská pahorkatina atd.
• Klimatický region MCH: zahrnuje všechna podhůří v nadmořské výšce zpravidla nad 550 m; jeho plocha je zhruba totožná s vrchovinnou oblastí stanovištních jednotek. Zaujímá nižší části Krušných hor a Českého lesa, Šumavské podhůří, nejvyšší části Středočeské pahorkatiny a Brdské vrchoviny, značnou část Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpat, Javorníků a Hostýnských vrchů, nižší část Moravskoslezských Beskyd, nižší část Nízkého Jeseníku, Orlické podhůří, Frýdlantskou pahorkatinu atd.
• Klimatický region CH: je v podstatě totožný s horskou oblastí stanovištních jednotek, která byla vymezena podle týchž kritérií.

Klimatické poměry v České republice

Česká republika leží v mírném podnebném pásu a je pro ni typické střídání čtyř ročních období s převládajícím západním prouděním vzduchu. Klimatické poměry v ČR ovlivňují proměnné (dynamické) a neproměnné (stálé) faktory. Počasí v ČR je proto proměnlivé a nestálé. Vnitrozemská poloha uprostřed evropského kontinentu způsobuje, že jsme na rozhraní západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního klimatu. V mírném podnebném pásu převládá západní proudění, které přináší vlhký vzduch z Atlantského oceánu. Nadmořská výška území, jeho expozice - orientace vůči světovým stranám, poloha, směr horských hřbetů, návětrný a závětrný efekt pohoří má vliv na výškovou stupňovitost podnebí.

Rozložení tlakových center, cyklon a anticyklon nad Azorskými ostrovy, Islandem, Britskými ostrovy, Skandinávií a Ruskem se v průběhu roku mění a ovlivňuje tak počasí na našem území. Zasahují zde vzduchové hmoty polární, tropické i arktické. Na styku různě teplých vzduchových hmot se vytvářejí vzduchové víry, fronty, které způsobují časté změny počasí. Cyklona, tlaková níže, postupuje po skupinách, směrem k východu a obvykle znamená zhoršení počasí. V průběhu roku prochází našim územím kolem šedesáti cyklon. Anticyklona, tlaková výše, přináší jasné počasí.

Čtěte také: Česká ochrana přírody

Rozložení teplot závisí od polohy místa a nadmořské výšky. Průměrné měsíční teploty vzduchu dosahují minima převážně v lednu a maxima v červenci. K nejteplejším oblastem ČR patří jižní Morava, střední Polabí a Praha s průměrnými ročními teplotami okolo 9° C (Hodonín 9,5° C). Teplotní extrémy v ČR: - 42,2 ° C bylo naměřeno 11. 2. 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic a + 40,2 ° C bylo naměřeno 27.7.

Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek na území ČR činí 679 mm. K nejsušším oblastem patří jižní Morava, Žatecko a Kladensko ležící ve srážkovém stínu Krušných hor, kde roční úhrny srážek nepřevyšují 450 mm. Nejvíce srážek mají v Jizerských horách, kde roční úhrny dosahují i více než 1 700 mm, na Šumavě,v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydách. Nejvíce srážek spadne v letních měsících až 40 % a na jaře 25 %. V létě mají srážky často přívalový charakter. Nejvyšší úhrn srážek spadlých za 24 hodin byl zaznamenán 29. 7. 1897 na stanici Nová Louka v Jizerských horách - 345,1 mm.

Sněhová pokrývka se v horských oblastech objevuje už v říjnu, v nížších polohách v listopadu nebo počátkem prosince. Délka trvání sněhové pokrývky se pohybuje od 40 dní za rok v nížších polohách až po více než 150 v horských oblastech. Z celkového množství srážek v ČR třetina odteče povrchovou cestou,třetina se vypaří a třetina se vsákne.

tags: #typy #klimatických #oblastí

Oblíbené příspěvky:

• Nápady pro tvoření s dětmi venku
• Třídění odpadu v ČR
• Předškolní vzdělávání v přírodě
• Tramvajová konečná Kobylisy
• Likvidace nebezpečného odpadu v ČR