Klimatická změna ovlivňuje ekologickou stabilitu lesních ekosystémů, což vede k potřebě alternativních přístupů v lesním hospodářství. Využívání lesů jako komplexního adaptivního systému poskytuje lepší alternativu pro lesy s dominantní produkční funkcí, ochranné lesy a pro zabezpečení trvale udržitelného lesního hospodářství. V současnosti na Slovensku i v Česku drtivě převládá les věkových tříd (více než 95 %). Tento typ lesa bude ještě dlouhé období dominantní. V těchto porostech je potřeba uvažovat se silnou úrovňovou probírkou nebo strukturalizační probírkou.
Přírodě blízké lesnictví představuje alternativu k hospodaření založenému na stejnověkých monokulturách (pasečnému hospodaření), a to zejména v podmínkách středních a vyšších poloh v přirozeném prostředí stín snášejících dřevin. Přírodě blízké lesnictví odmítá pasečnou (zvláště pak holosečnou) obnovu porostů a cílí na maximální využití přírodních procesů, zejména na přirozenou obnovu dřevin, jejich autoredukci a diferenciaci pod vlivem horní stromové etáže. Jde o systém zaměřený na produkci kvalitního dříví, ovšem pouze v rámci ekologického potenciálu stanoviště. Pozornost věnuje jednotlivým stromům a usiluje o biologickou automatizaci.
Přírodě bližší lesní hospodářství definujeme jako „zastřešující lesnictví“ (umbrella) zahrnující všechny přístupy a terminologie, které pod záštitou udržitelného lesního hospodářství (SFM) podporují biodiverzitu, odolnost a adaptaci na klima v obhospodařovaných lesích a zalesněné krajině.
Cílem a smyslem mozaikové struktury není řídký a dole prázdný les, ale plynulá přirozená obnova a etážovitost porostu. Moderní les musí být smíšený, mazaikovitý, bezpasečný, patrovitý, etážový. Protože v něm musí fungovat biotická pumpa- ta nejlíp funguje v pralese a musí zastińovat- tj. oproti louce, která se přehřívá, více zadržuje vodu.
Výrazný zmatek je spojen s termíny přírodní, přirozený a v první řadě přírodě blízký. S pěstováním lesů jsou od počátku lesnictví jako cílevědomé činnosti spojeny specifické společenské požadavky. Předně na trvalost, u větších majetků brzy i vyrovnanost a bezpečnost produkce v maximální dosažitelné kvalitě. Princip trvalé udržitelnosti tak byl Hansem Carlem von Carlowitzem formulován na počátku 18. století. Ve druhé polovině století 20.
Čtěte také: Přírodě Blízké Lesnictví
Současná „lesnická věda a praxe“ by měla cíleně využívat několik z nich (podle terminologie propracované např. prof. Polenem):
Způsob přestavby bukového lesa věkových tříd na formy přírodě bližší v podmínkách Slovenska dlouhodobě studují vědci z Technické univerzity ve Zvolenu. V Badínském pralese, ale i v dalších pralesích s dominancí buku výzkumníci potvrdili samovolný rozvoj maloplošné struktury mezer s existujícím přirozeným zmlazením a plochou do pěti arů. Převážná většina mezer vznikla odumřením 1-2 stromů v horní vrstvě pralesa. Z výzkumu vývoje pralesů lze odvodit pravidla pro perspektivní pěstování hospodářských lesů.
Vědci realizovali svůj výzkum v porostech na Vysokoškolské lesním podniku TU Zvolen. Cílem vědeckého experimentu bylo za období 24 let postupně vytvořit výběrnou, resp. mozaikovou strukturu. Navržené cyklické modely hospodaření mají reálné uplatnění ve stejnorodých bukových lesích Slovenska, resp.
Od roku 2005 je na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity řešen výzkumný projekt s názvem Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Projekt je řešen ve třech lokalitách Středních Čech: Klokočná, ŠLP Kostelec nad Černými lesy a Hetlín. Hlavním cílem projektu je co nejkomplexnější vyhodnocení tzv. přírodě blízkých postupů při pěstování lesů, a to z pohledu všech základních funkcí lesů.
Na lesnickém úseku Klokočná se výzkum zaměřil především na hodnocení struktury a produkčního potenciálu lesních porostů a také na posouzení reálnosti a možné důsledky vytvoření trvale diferencovaného lesa. V první fázi aktivního pěstebního managementu tu byla především snaha o široké uplatnění výběrných principů a zásadní omezení plošných prvků obnovy lesa (mýtní těžba prostřednictvím výběru jednotlivých stromů). Tento postup přináší některé nesporné výhody, které spočívají především v omezení vstupů dodatkové energie do ekosystému a v rozsáhlém uplatnění prvků biologické automatizace (procesy diferenciace a auto-redukce).
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Analýzy trvalých výzkumných ploch napovídají, že struktura lesních porostů v zájmovém území je značně heterogenní a nachází se v různé fázi přestavby. V zásadě je možné zkoumané porosty zařadit do dvou skupin:
Podpora přirozeného vývoje lesa, tj. i přirozené obnovy a dalších autoregulačních prvků je jedním ze základních atributů přírodě blízkého hospodaření v lesích.
Na všech sledovaných lokalitách se nicméně potvrdil pozitivní vliv pomalého obnovního postupu, který se realizuje jednotlivým výběrem stromů, na přirozenou obnovu porostů. Také dlouhodobý zástin nárostů pozitivně ovlivňuje jejich autoredukci při zachování jejich dostatečné vitality a stability. Vývoj druhového složení však logicky směřuje k převaze stinných dřevin.
Na výzkumných plochách na LÚ Klokočná byla zjištěna porostní zásoba v rozmezí od 253 m3 do 395 m3 na hektar plochy. Běžný roční objemový přírůst na hektar plochy se pohyboval na úrovni 6,5-9,5 m3. Vysoký produkční potenciál porostů s uplatněním přírodě blízkých pěstebních postupů byl doložen i ze ŠLP Kostelec. Zde se v rámci projektu hodnotí metoda individuálního výběru stromů k mýtní těžbě na základě kulminace průměrného objemového ročního přírůstu.
Vzhledem k rozdílnému stavu porostů je nutné navrhnout variantní způsoby porostní přestavby:
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
Uplatnění obou navržených postupů by mělo vycházet z konkrétních porostních podmínek. Výsledkem by tedy měla být pestrá mozaikovitá textura lesa, jehož cílovým stavem nebude výběrný les, pro jehož existenci nejsou v této oblasti ideální půdní ani klimatické podmínky.
Terminologická ustálenost je jedním z předpokladů zdárného a jednoznačného dialogu mezi vlastníky lesů a pracovníky ochrany přírody při rozhodování o managementu lesů v chráněných územích. Po analýze a sjednocení našich i zahraničních termínů je pro hodnocení ZCHÚ dále používáno třístupňové rozdělení původní - přírodní (přirozený) - přírodě blízký les, které umožňuje rozlišení zásadních vlivů v minulosti, jež měnily či mohly měnit fungování dynamiky vývoje sledovaného společenstva.
| Autor | Definice pralesa |
|---|---|
| TSCHERMAK (1910) | Les, který se dosud nachází v tom stavu, jaký na sebe vzal bez jakéhokoliv lidského zásahu. |
| RUBNER (1918) | Velká, lidskou rukou nedotčená lesní plocha, ve které od nepaměti člověk nijak nezasáhl. |
| SCHENCK (1927) | Každý les, do kterého ještě nepronikl kulturní člověk za účelem těžby. |
| MÜLLER (1929) | Prales je kulturním člověkem dosud neovlivněná lesní vegetace. |
tags: #přírodě #blízký #les #definice