Definice přírodě blízkého vodního toku v České republice

Významné krajinné prvky jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability.

Mezi významné krajinné prvky podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon explicitně řadí také rybník.

Pojem „rybník“ ve smyslu významného krajinného prvku není zákonem o ochraně přírody a krajiny samostatně definován.

Rybníkem se podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) rozumí „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“

Tato definice popisuje pouze funkčně technické vlastnosti rybníků jako specifických vodních děl, nikoliv jeho ekologické či hydrologické funkce, resp. rybniční ekosystém, proto je pro potřeby ochrany rybníků jako významných krajinných prvků ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny nevyhovující.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Charakter, složení a dynamika rybničního ekosystému, od něhož jsou odvozeny ekologicko-stabilizační funkce rybníka jako významného krajinného prvku závisí na mnoha faktorech; k těm podstatným patří zdroj vody (nejčastěji vodní tok, zřídka i dešťová voda nebo pramen), pozice rybníka ve vztahu k vodnímu toku, proporční parametry rybníka (plocha, tvar, hloubka, svažitost břehů a dna) a charakter rybničního hospodaření (druhové složení rybí obsádky, intenzita a technologie chovu).

Pod pojem rybník ve smyslu významného krajinného prvku je třeba vedle nádrží splňujících definici dle zákona o rybářství navíc zahrnovat také malé vodní nádrže, které plní ekologicko-stabilizační funkce rybníku v krajině (např.

Do kategorie otevřené vodní plochy ve městě řadíme především jezírka, retenční nádrže nebo tzv.

Otevřené vodní plochy ve městě poskytují z hlediska ekosystémových služeb celou řadu užitků, které přispívají ke kvalitě života ve městech.

Zachycováním srážkové vody přispívají otevřené vodní plochy k zadržování vody v krajině, která může být eventuálně dále využita např. pro zavlažování.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Regulací rychlosti povrchového odtoku přispívají otevřené vodní plochy ke snížení rizika lokálních záplav.

Otevřené vodní plochy pozitivně ovlivňují klimatické podmínky v okolí díky zvýšenému odpařování vody, čímž snižují teplotu prostředí a efekt tepelného ostrova města.

Otevřené vodní plochy posilují retenci vody ve městě a plní funkci přírodě blízké protipovodňové ochrany.

Poskytují útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporují zachování městské biodiverzity.

V městském kontextu mají otevřené vodní plochy významnou estetickou a rekreační funkci.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Otevřené vodní plochy ve městě mohou přispět ke snížení spotřeby energie (úspory energie snížením objemu vod v čistírnách odpadních vod).

Významné uplatnění v ochraně vodních prvků v krajině, ale mohou mít také další instituty obecné územní ochrany, tj.

Významný krajinný prvek (VKP) = ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability (viz § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody).

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením a lze je využívat pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

Právě institut VKP je z hlediska rozsahu v největší míře spojen se zajištěním právní ochrany vodních prvků v krajině, protože zpravidla již jejich samotný charakter naplňuje definici významného krajinného prvku, neboť se v naprosté většině případů skutečně jedná o ekologicky, geomorfologicky či esteticky hodnotnou část krajiny, která utváří její typický vzhled a přispívá k udržení její stability.

Podstatné ale je, že k VKP ze zákona patří všechny vodní toky, údolní nivy, rybníky, jezera a rašeliniště.

Z výše uvedeného je tak zřejmé, že prostřednictvím institutu VKP ze zákona je zajištěna právní ochrana velké části vodních prvků v krajině.

Nezbytné je ještě upozornit na vnímání pojmů "vodní tok" a "údolní niva" ve správní praxi.

Pojmy "údolní niva" a "vodní tok" totiž nejsou nikde v zákoně o ochraně přírody výslovně definovány.

Vnímání těchto pojmů správním orgánem pro účely správní praxe proto nemusí být shodné s představou definice těchto pojmů z pohledu přírodních věd.

K tomu lze uvést, že obecně se ve správní praxi orgánů ochrany přírody uplatňuje komplexní vnímání pojmu "vodní tok", kdy se jím rozumí nikoliv pouze vodní proud, ale i koryto a břehy vodního toku (Pozn. Na rozdíl od vodního zákona, tj. zákona č. 254/2001 Sb., kde se vodním tokem míní jednoduše řečeno pouze tekoucí či vzduté povrchové vody).

Údolní niva je dle sdělení MŽP "rovinné údolní dno aktivované při povodňovém stavu vodního toku; tvoří ji štěrkovité, písčité, hlinité nebo jílovité naplaveniny, jejichž úložné poměry často vykazují nepravidelnosti způsobené větvením toku, vznikem ostrovů, meandrů, náplavových kuželů a delt, sutí, svahových sesuvů apod.".

Komentář k zákonu o ochraně přírody k pojmu "údolní niva" uvádí -- "typický geomorfologický prvek, pro nějž je charakteristické údolní rovinné dno vzniklé usazením nivních sedimentů, resp. povodňových sedimentů, a specifický hydrologický režim" a doplňuje, že je důležité si uvědomit, že významnou funkcí údolní nivy je funkce "utváření typického vzhledu krajiny", a z ekologického hlediska pak vzít v úvahu skutečnost, že v kulturní krajině je tento prvek tvořen mozaikou ekosystémů s různou ekologickou stabilitou.

Vyhodnocení ekologicko-stabilizační funkce by se proto nemělo týkat pouze několika parcel nebo částí tohoto významného krajinného prvku (Miko, 2007, str.

Pro úplnost je na místě doplnit, že podobně jako v případě pojmu "vodní tok" není možné převzít jeho definici z vodního zákona, není možné převzít ani definici pojmu "rybník" ze zákona o rybníkářství a vzato do důsledků ani pojmu "les" z lesního zákona.

Krajinný ráz = zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti (viz § 12 odst. 1 zákona o ochraně přírody).

Zásahy do krajinného rázu podléhají zákonným omezením, přičemž k činnostem, které by vedly ke snížení nebo změně krajinného rázu, je nutný souhlas územně kompetentního orgánu ochrany přírody.

Tento nástroj územní ochrany umožňuje ochranu přírodních a estetických hodnot v oblastech jiným způsobem jen obtížně chráněných.

Územní systém ekologické stability (ÚSES) = vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu (§ 3 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody).

Rozlišuje se lokální, regionální a nadregionální územní systém ekologické stability (ukázky schématických map ÚSES na úrovni ČR, Jihomoravského kraje a města Brna jsou k dispozici zde).

Územní systém ekologické stability by měla tvořit vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií (Míchal, 1994).

Základními skladebními prvky ÚSES jsou tzv. biocentra a biokoridory, které doplňují tzv. interakční prvky.

Zásadní vliv na zachování funkčnosti vymezených ÚSES mají prostorové parametry, které by měly s ohledem na příslušnou úroveň ÚSES (lokální, regionální, nadregionální), vycházet ze stanovených pravidel.

Na revitalizace vodních toků by mělo navazovat obohacování sídelního prostoru dalšími vodními prvky, jako jsou například vodotrysky.

tags: #prirode #blizky #vodni #tok #definice

Oblíbené příspěvky:

• Pečicí papír a jeho recyklace
• Tipy pro výběr dámských bot do přírody
• Recenze ekologických krabiček
• Ráj pro potápěče
• Techniky přežití pro získání jídla