Přizpůsobení zvířat v přírodě: Příklady a strategie přežití

Biologové objevili novou oblast pro zkoumání vývoje živočišných druhů. Není to však nějaká zapomenutá část tropických pralesů, nýbrž zcela běžné město. Města jsou totiž ideálním jevištěm, na němž je možné sledovat, jak se vyvíjí chování živočichů, a to rychlostí, jaká se dá v přírodě jen stěží zaznamenat.

Evoluční pasti: Když se adaptace stane nevýhodou

Nové podmínky někdy připraví pro živočichy "evoluční past", do níž se chytí. Příkladem mohou být severoamerické veverky. Veverky se totiž po milióny let "učily" velmi rychle přebíhat velká otevřená prostranství. Když ale totéž dělají při přebíhání čtyřproudé silnice, je to špatný nápad.

Do jiné evoluční pasti se zase chytají floridské sojky křovinné (Aphelocoma coerulescens). Sojky totiž díky umělému dostatku potravy mají mladé o několik týdnů dříve než stejní ptáci v přírodě. Jenže ořechy, semínka a další rostlinná strava, která stačí dospělým jedincům, není dostatečná pro mláďata. Sojčí mláďata tedy trpí hlady, špatně rostou, nebo uhynou.

Zavádějící pro živočichy jsou i světla měst. V hustě obydlených oblastech však želvy po nakladení vajíček spíše zamíří k osvětleným domům a ulicím. A je dost pravděpodobné, že tam zahynou. Osvětlené město také vadí ptákům, kteří v noci migrují. Světla je oslní a opeřenci někdy narazí do budov.

Příklady adaptace: Jak se zvířata učí žít v nových podmínkách

Některé příklady adaptace už badatelé zaznamenali. Například Hans Slabbekoorn z univerzity v nizozemském Leidenu popsal, že sýkory koňadry zpívají ve městě ve vyšší tónině než v přírodě. Vyšší tóny jsou totiž pro ostatní ptáky lépe rozpoznatelné na pozadí městského hluku, který má spíše nižší kmitočet.

Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat

To, že rychlé přizpůsobení je možné, dokazují - k nelibosti lidí - také potkani. Potkani žijí v přírodě v norách, ale uměli se výborně přizpůsobit i městu. Ve městě prakticky nemají nepřítele, protože divoké kočky si troufnou jen na mláďata. Potkanům tedy hrozí jen člověk, když se je snaží otrávit. Tito hlodavci si však už postupně vyvinuli dědičnou odolnost vůči některým lidským jedům. Výborně také využívají svou chuť. Jak vědci zjistili, jestliže potkan něco jednou lehce okusí a není mu z toho dobře, už podobně chutnající potravu (nebo návnadu) nikdy nejí.

Adaptují se na městský život stejně úspěšně i jiné živočišné druhy? Většina druhů se teprve začala přizpůsobovat podmínkám prostředí, které vytvořil člověk. Městské populace sýčků v argentinských městech vzkvétají. Podobně úspěšní jsou v prostředí amerických měst jestřábi Cooperovi. Městští kosi černí využívají pouličního osvětlení k prodloužení doby, kdy mohou shánět potravu, a dne protaženého o hodiny umělého osvětlení využívají i k námluvám. Mají k tomu uzpůsoben dědičně podmíněný chod vnitřních biologických hodin. Město je vydatným zdrojem znečištění a nejednou jsou tu živočichové vystaveni vysoce toxickým látkám. Ryby chráněné původně vzácnou variantou genu, ale v otráveném prostředí prosperují. Na polychlorované bifenyly je odolná treska tomkod.

V Nebrasce si začali tito ptáci po roce 1982 budovat hnízda na zdech mostních pilířů. Nejvíce se jim líbily mosty a nadjezdy rušných dálnic. Detailnější pohled na vlaštovky ukázal, že se za tu dobu ptákům zkrátila křídla a tím se zlepšily jejich manévrovací schopnosti.

Adaptaci na město a jeho specifické podmínky zvládají i rostliny. Ve městech produkuje méně kyanidu, který mu slouží jako ochrana před býložravci. Je to logický evoluční počin, protože syntéza kyanidu jetel vyčerpává a snižuje jeho odolnost k suchu. Ve městě jeteli spasení býložravci nehrozí, ale nedostatku vláhy si tam užije dost a dost. Rozvoj měst může drasticky změnit místní životní prostředí a vytvoří nové ekosystémy, které mohou pohánět rychlou evoluci u široké škály organismů.

Adaptace na klimatické změny: Nová výzva pro divokou přírodu

Globální oteplování a extrémní počasí stále více ovlivňují i divokou přírodu v našich končinách. Přibývají tropické dny a dlouhodobá sucha, které snižují dostupnost vody pro ptáky a savce. Tyto extrémy nutí mnoho druhů měnit své chování a rozmístění. Už dnes pozorujeme, že se celá řada rostlin, ryb, motýlů, obojživelníků, ptáků, plazů i savců stěhuje do chladnějších oblastí - do vyšších poloh či severněji - aby unikli teplejším podmínkám.

Čtěte také: Zemědělství a životní prostředí: Infografika

Letní tropická horka nad 30 °C jsou život ohrožující také pro volně žijící zvířata. V městech a suchých oblastech mohou ptáci, ježci či drobné savce trpět žízní a přehřátím - nemají majitele, který by jim zajistil vodu a stín. Teplotní rekordy a měnící se roční období ovlivňují i chování živočichů. Jedním z pozorovaných efektů je posun migrace a rozmnožování. V praxi to znamená, že ptáci, motýli či savci dnes častěji mění tradiční trasy a načasování kvůli odlišným teplotám a srážkám. Tyto fenologické posuny však také přinášejí riziko nesouladu potravních řetězců: pokud by se živočichové adaptovali pomaleji než jejich zdroje potravy, hrozí hladovění mladých druhů závislých na hmyzu či jiných dočasných zdrojích.

Změna klimatu umožňuje postup nepůvodních, teplomilných druhů dále na sever. I u nás se objevují noví hosté, kteří by dříve v mírném podnebí nepřežili. Klimatické podmínky, které tento druh v Evropě skvěle vyhovují, umožnily jeho rychlé šíření. Stejně tak v městských potocích přezimující nutrie profitují z mírných zim a hojných zdrojů potravy: v posledních letech se přemnožily v několika městech, protože se množí až několikrát do roka, a místní lidé je přikrmují.

V důsledku oteplování a úbytku přirozených potravních zdrojů se vlci i medvědi stále častěji přibližují k lidským obydlím. Hladoví jedinci, proto hledají snadnou potravu - objevují se například u popelnic či skládek, případně bloudí na polích, v sadech nebo okolo včelích úlů, kde sbírají ovoce či med. Podle odborníků sucho a úbytek přirozených biotopů doslova nutí velké šelmy opustit lesy: pronikají k vesnicím a městům hledat zbytky sklizně či další snadno dostupné zdroje potravy.

Zajímavým příkladem adaptace živočichů je bobří návrat do krajiny. Bobři budují hráze, které stojí za zmínku. Jejich stavby totiž zadržují značné objemy vody v mokřadech, což pomáhá krajinu stabilizovat: hráze vyrovnávají průtok v tocích, zmírňují návalové povodně i období sucha.

Klimatická změna se týká nejen lidí, ale i všech zvířat a rostlin kolem nás. Studie a zprávy ukazují, že spousta živočichů už adaptaci „rozjela“, ale hranice jejich schopností jsou omezené. Proto není na místě rezignovat - naopak ekologické vzdělávání a osvěta jsou klíčové pro pochopení změn a ochranu biodiverzity.

Čtěte také: Rizika návratu vyhynulých zvířat

Příklady adaptace na specifické podmínky

Když se za druhé světové války utíkali Londýňané schovat do tunelů metra, čekali tam na ně krvežízniví komáři. V prostorách metra sice našli komáři bezpečný úkryt před přirozenými nepřáteli, ale ptáci tam z pochopitelných důvodů chyběli. A tak se komáři rekvalifikovali na pijáky savčí krve. Lidé hledající v metru úkryt před německými bombami pro ně pak představovali velkolepou hostinu. Podzemním komárům to vyneslo zoologické označení Culex pipiens molestus čili komár obtížný.

Jednou z podmínek je poměrně velká variabilita chování, kterou dnes vědci často neváhají označovat jako osobnost. V městském prostředí se prosadí obvykle tvorové nebojácnější a odolnější k stresu.

Americká vlaštovka pestrá si podobně jako naše vlaštovky staví hnízda z hlíny, která lepí na stěny budov. Ve městech je průměrná teplota o několik stupňů vyšší než v okolní venkovské krajině. Na mnoha místech bývají stěny, vozovky nebo chodníky vstavené slunečnímu úpalu, a pak jejich teplota dosahuje extrémních hodnot. I tomu se dokážou živočichové přizpůsobit.

Strategie přežití v zimě

Zvířata využívají různé strategie k překonání zimy, jako je zimní spánek, migrace a další. Během zimního období se mění tělesné funkce zvířat, jako je zpomalení metabolismu, snížení tělesné teploty a úspora energie. Zimní spánek a další strategie přežití mají význam pro udržení rovnováhy v ekosystému a pro zachování biodiverzity.

Zvířata si vytvářejí zásoby potravy, budují si úkryty a připravují se na dlouhé měsíce chladu a nedostatku.

Veteranizace stromů: Pomoc ohroženým druhům

Stromové dutiny potřebuje spousta druhů hmyzu, hub, ptáků i netopýrů. Dutých stromů dnes vzniká méně, ale mizí rychleji než dřív. Organizmy, které je potřebují, proto rychle ubývají.

Jednou z možností, jak těmto ohroženým druhům pomoci, je veteranizace stromů, tedy cílené zásahy, které chybějící dutiny a další vhodná stanoviště na stromech vytvoří nebo urychlí jejich vývoj. Před půl stoletím s ní začali ochranáři v Severní Americe, používá se i v Austrálii pro vzácné vačnatce a ptáky. S veteranizací začal tým přírodovědců a ochránců přírody v národním parku Podyjí a ve středních Čechách. Do kmenů několika desítek mladých dubů vyřezali dva typy dutin nebo z části kmene odstranili kůru.

Poškozené stromy přitahovaly mnohem více brouků než stromy nepoškozené, mezi nimi i řadu ohrožených druhů, například roháče obecného. Už teď je ale jasné, že jde o jednoduchý způsob, jak podpořit řadu ohrožených druhů a biodiverzitu v lesích obecně.

Zásahy ale směřujeme na stromy, které nejsou biologicky ani jinak cenné a byly by stejně odstraněny například při těžbě nebo probírkách. Navíc je podle něj třeba si uvědomit, že stromy po tisíce let usilovně poškozovali sekerami a ohněm už naši předkové a dlouho před nimi spousta velkých zvířat, která člověk většinou vyhubil.

tags: #přizpůsobení #zvířat #v #přírodě #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Finanční a ekologické aspekty emisí
• Postupy pro odpady železa
• Příroda v umění
• Nové trendy v rychlém občerstvení
• Harmonogram svozu odpadu