Přístup státní ochrany přírody k omezování a likvidaci invazních druhů

Invazní druhy rostlin jsou jedním z hlavních faktorů ohrožujících biodiverzitu v globálním měřítku. Akreditovaný seminář/webinář představí invazní druhy rostlin, které jsou jedním z hlavních faktorů ohrožujících biodiverzitu v globálním měřítku.

Na regionální až lokální úrovni může být management invazních druhů velmi efektivní. Jako klíčový faktor se ukazuje diferencovaný přístup jak k výběru invazních druhů, tak k prostoru a času, ve kterém může být (či naopak není) eradikace/kontrola efektivní.

Görner, T., 2014: Přístup státní ochrany přírody k omezení a likvidaci invazních druhů. Veronica, roč. 28, č. 2, str.

Modelové území Českého Švýcarska

Skutečnost, že detailní a na diferencovaném přístupu založená regionální metodika managementu nepůvodních a invazních druhů rostlin byla zpracována modelovým způsobem právě v regionu Českého Švýcarska, není náhoda.

Správa CHKO Labské pískovce začala pokusně likvidovat křídlatky v roce 1993 (ještě před vznikem NP), a to v povodí říčky Chřibské Kamenice v přírodní rezervaci Pavlínino údolí. V dalších letech probíhalo chemické ošetření herbicidy ploch v západní části CHKO Labské pískovce v povodí Tiského potoka a dalších lokalitách napříč územím.

Čtěte také: Příroda a Environmentální Přístup

V tomto období Správa CHKO spíše intuitivně prováděla zásahy na cenných lokalitách podle způsobu šíření (v rámci povodí vodních toků) a v rámci finančních a kapacitních možností. Velmi se osvědčila intenzivní komunikace s vlastníky pozemků, veřejnou správou a vysvětlování důvodů omezování invazních druhů.

Pískovcová oblast Českého Švýcarska je zajímavá a vhodná jako modelové území i z dalších důvodů. Je zde poměrně nápadný kontrast mezi různými krajinnými celky v rámci této oblasti. Na jedné straně centrální kompaktní pískovcové území s národním parkem, velmi senzitivní vůči invazi borovice vejmutovky, avšak v důsledku nízkého obsahu živin naopak méně atakované některými běžnými invazními druhy, jako jsou např. netýkavky (s výjimkou vodních toků).

Na druhé straně silně urbanizované území města Děčína a jeho okolí, zahrnující mimořádně pestrou garnituru nepůvodních a invazních druhů. Již samotný kontrast mezi oběma kategoriemi, NP a CHKO, je pro řešení tématu invazních druhů velmi příhodný, jak z pohledu různých cílů ochrany, tak různých vlastnických poměrů a tím i podstatně rozdílných možností státní ochrany přírody v realizaci efektivního managementu.

A dále zde máme naprosto specifický kaňon řeky Labe, představující migrační cestu prvého řádu, kde se snoubí výjimečná přírodovědná hodnota (náplavy řeky Labe) s praktickou nemožností eradikovat či kontrolovat většinu invazních druhů pro neustálý přísun diaspor.

Dalším výrazným specifikem této oblasti, opět výjimečným v kontextu celé ČR, je přítomnost největší plochy zasažené požárem (přes 1 000 ha) v roce 2022.

Čtěte také: Environmentální etika

A v neposlední řadě celá oblast, jak národní park České Švýcarsko, tak chráněná krajinná oblast Labské pískovce, hraničí s obdobným národním parkem a CHKO na německé straně, kde je však dosavadní přístup k řešení managementu invazních a nepůvodních druhů výrazně odlišný.

Např. zde nebylo akceptovatelné používání chemických prostředků, a proto používali pouze mechanické metody likvidace jako kosení křídlatky, což však vedlo pouze k omezení vzrůstu, a nikoli plochy. Podobně neúspěšné byly pokusy se zakrýváním rostlin křídlatek, které během následujících let ustoupily, avšak postupně se na plochu opět vrátily.

Tyto zkušenosti byly v roce 2014 důvodem k uspořádání česko-německé konference na téma invazních druhů v chráněných územích (Härtel et al. 2015, příspěvky viz online verze článku). Jedním z motivů pro zpracování této Strategie byla proto i snaha o vytvoření koncepčního materiálu, který může být východiskem pro další jednání se saskou stranou na toto téma. Strategie již byla projednána na přeshraniční Vědecké radě Českosaského Švýcarska.

Strategie managementu invazních druhů

Hlavní myšlenka Strategie spočívá v uznání faktu, že ani přehnaná a nerealistická snaha o zbavení chráněného území nepůvodních druhů, tedy snaha o konzervaci území („skanzen“), ani naopak rezignace na probíhající i budoucí biologické invaze v chráněných územích nemůže být receptem pro adekvátní správu a management chráněného území, které je - jako naprostá většina - pod rostoucím tlakem invazních druhů.

Principiální řešení spatřujeme pouze v druhově, územně a časově diferencovaném přístupu k managementu invazních druhů. Do seznamu druhů byly zahrnuty všechny invazní či nepůvodní druhy známé ve studovaném území, pokud se alespoň v jednom z výše uvedených dílčích území předpokládá aktivní management.

Čtěte také: Instalace vany svépomocí

Dále ještě Strategie rozlišuje případy, kdy u některých druhů může být smysluplná eradikace jen v případě zcela izolovaných výskytů. Příkladem je třeba již mnoholetá postupná eradikace/kontrola netýkavky malokvěté v NPP Pravčická brána.

Dále ještě u některých běžně pěstovaných druhů Strategie specifikuje případy, kdy se navrhovaný typ managementu vztahuje jen na zplanělé výskyty mimo kulturu (např.

Zde uvádíme alespoň některé příklady druhů s vysokou prioritou eradikace (1), a to ve všech dílčích územích v rámci NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce: pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), líčidlo (Phytolacca sp.), střemcha pozdní (Prunus serotina), borovice vejmutovka (Pinus strobus), starček úzkolistý (Senecio inaequidens).

Jak z uvedeného výčtu patrno, nejvyšší prioritu obdržely jak druhy, které jsou v území již silně etablované a způsobují vážné problémy (vejmutovka), tak naopak druhy, jejichž současný dopad je marginální, ale mají potenciál se v území rozšířit a vzhledem k tomu, že eradikace za současných podmínek je velmi snadná a efektivní, je správné přiřadit těmto druhům vysokou prioritu (např. líčidlo).

Monitoring a mapování

Zcela klíčovou složkou prevence a regulace je sledování výskytu nepůvodních a invazních druhů. Přestože na území ČR probíhá řada celostátních projektů zaměřených na mapování a monitoring invazních druhů, pro potřeby konkrétního chráněného území je třeba mít dobrá data ve velkém detailu.

V začátcích snah Správy CHKO Labské pískovce o kontrolu nad invazními druhy po roce 1992 byly významným prvotním zdrojem dat výsledky velmi podrobného celoplošného mapování cévnatých rostlin (Härtel et al. 2001). Vzhledem k tomu, jak dynamicky se však invazní druhy šíří, je jejich mapování trvalým úkolem, stejně jako následný monitoring v případě zjištění negativního impaktu. Strategie využívá zejména data získaná během projektu mapování v letech 2020-2022 (Pergl 2023).

Důležitým podkladem jsou i data o lidských aktivitách, která mohou být významná z hlediska potenciálního zavlékání a šíření invazních a nepůvodních druhů. V Českém Švýcarsku jsou to zejména turistické aktivity, pro jejichž posouzení byla využita data z automatických sčítačů Správy NP a z aplikace Strava.

Spolupráce a zapojení veřejnosti

Samotná státní ochrana přírody může jen obtížně dosáhnout úspěchu v kontrole nad šířením invazních a nepůvodních druhů, pokud nebude spolupracovat s celou řadou dalších subjektů hospodařících v krajině a s veřejností. Tato široká škála potenciálních partnerů zahrnuje zemědělce, lesníky, správce povodí, správce komunikací, samosprávy, školy, turistické a horolezecké organizace, ekospolky apod. Samozřejmostí je úzká spolupráce s výzkumnými institucemi.

Zapojení veřejnosti není jen otázkou informovanosti a osvěty ve věci invazních druhů, ale pokud možno i zapojením do praktických činností. Strategie uvádí pro konkrétní druhy možnosti, jak zapojit veřejnost do mapování, monitoringu a v některých případech i přímo do eradikace invazních druhů, což je vhodné např.

Další kroky a aktualizace strategie

Předkládanou Strategii je třeba považovat pouze za východisko, na něž musí navázat další kroky. Tím nejdůležitějším je plánované zpracování akčního plánu, který bude precizovat potřebné postupy i do detailu odpovědnosti jednotlivých útvarů či pracovníků. Praxe totiž ukazuje, že právě tato provozní „koncovka“ představuje kritickou fázi celého procesu managementu invazních druhů, způsobující, že přes rostoucí odbornou, legislativní i finanční podporu věnovanou problematice invazních druhů je zde stále výrazná mezera mezi vědeckými poznatky, které předkládá invazní biologie, a existující praxí, a proto management invazních druhů není vždy úspěšný a efektivní.

Přestože má Strategie definované období platnosti, je evidentní, že bude nezbytná její průběžná aktualizace, jednak směrem k druhům, které se nově objeví, a také na základě průběžného vyhodnocování, jak se daří cíle Strategie naplňovat a do jaké míry jsou skutečně realistické.

tags: #přístup #státní #ochrany #přírody #k #omezování

Oblíbené příspěvky:

• Barvy šetrné k životnímu prostředí pro zinek
• Třídění a recyklace kovů v Česku
• Stuttgart a kvalita ovzduší
• Složení ekologických motorových olejů
• Ochrana přírody