Výuka dějin 20. století vyžaduje náležitou pozornost, a to jak ze strany ředitelů, tak i pedagogů základních a středních škol. Je nutné zdůraznit důležitost období druhé poloviny 20. století. Český jazyk a literatura, hudební výchova, výtvarná výchova), a to v náležitém kontextu s vývojem v první polovině 20. století.
Základní výchovné a vzdělávací strategie výuky dějin 20. století
Dějiny krátkého 20. století lze chápat jako "věk extrémů". Na jedné straně došlo do té doby k nepředstavitelnému rozvoji vědy a techniky, výraznému zesílení sociálních jistot (idea sociálního státu) i k velkým proměnám kulturního života. Je třeba zohlednit svébytné rysy vývoje zemí "třetího světa".
Výuka o totalitních, nedemokratických režimech 20. století by měla zahrnovat mezinárodně politické, vnitropolitické a geopolitické aspekty. Je důležité, aby žáci chápali jednání postav v odlišných historických kontextech.
Důraz je třeba položit na dějiny 2. poloviny 20. století. Je třeba objasňovat jak obecné mechanismy dějinného vývoje, tak učit jeho konkretizaci na osudech jednotlivců, a využít přitom takových badatelských přístupů, jako je např. zohlednění "dějin všedního dne".
Další vzdělávání pedagogických pracovníků
Doporučuje se využívat další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v problematice výuky dějin 20. století, které je školám nabízeno v rámci akreditovaných kurzů, a to prostřednictvím přímo řízených organizací MŠMT NIDV (Národního institutu pro další vzdělávání) a jeho krajských pracovišť. Mezi dalšími vzdělávacími subjekty jsou krajská vzdělávací zařízení, vysokoškolská a jiná odborně zaměřená pracoviště (např. Ústav pro studium totalitních režimů, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd, Letní škola historie), nestátní neziskové organizace (např. Učitelé dějepisu, Člověk v tísni, sdružení Collegium Bohemicum, organizace Živá paměť, sdružení PANT) nebo instituce - Památník Lidice a Památník Terezín.
Čtěte také: Krajinná ekologie - přístupy
Metody a strategie výuky dějepisu
Výuka dějepisu by se měla zaměřit na rozvoj klíčových kompetencí, které si má žák osvojit na přiměřené úrovni. Činností škol se dosahuje výstupů v jednotlivých předmětech, ve kterých žák získává jistou specifickou odbornost, v tomto případě dějepisnou. Existuje celá řada přístupů spojených s výukou dějin 20. století.
Učební osnovy by měly být založeny na dovednostech, nikoliv převážně na vědomostech. Je důležité pracovat s ikonickým archivním materiálem o 20. století (včetně propagandistických materiálů). Fotografie vztahující se k aktuálním novinkám nebo historickým událostem nejsou neutrální prezentací reality. Podobně zpravodajství a dokumenty nejsou pouze zdrojem svědectví, která mohou být ověřena podle jiných pramenů. Důležité je využívání simulací a hraní rolí ve výuce dějepisu a integrace nových technologií do výuky dějepisu.
Mezi inovativní vyučovací strategie patří ty obecného charakteru, dobře využitelné v praktické výuce dějin 20. století. Zmiňme například projektové vyučování: poskytující výborné podmínky pro rozvoj týmové práce a sociálních vztahů mimo školu.
K vyučovacím strategiím patří například výklad; vysvětlení; vyprávění; popis; přednáška. Důležitá je vícesměrná komunikace, která probíhá mezi několika komunikujícími (např. různé diskuse, debaty, besedy, disputace, event. tzv. hraní rolí). Práce s textem: základem textu je verbální nebo ikonický symbol, případně obojí.
Využívají se učebnice a knihy, fotografie, pohlednice, karikatury, plakáty, komiksy, mapy, schémata, grafy, didaktické kresby aj.) a kombinované texty spojující symboly grafické a verbální, někdy doplněné zvukem. Nechybí ani interaktivní programy. Práce na žákovských projektech: projekty mohou být různě rozsáhlé.
Čtěte také: Děti ohrožené násilím
Zkoumány jsou dílčí jevy jednoho oboru a zpracovány mohou být krátkodobě v rámci jedné třídy při školní i mimoškolní práci žáků. Projekty mohou trvat i několik let. Mohou se jich účastnit i žáci z různých škol z ČR nebo z různých zemí (např. projekt Sokrates). Je důležité využívání volně přístupných elektronických materiálů pro výuku dějin 20. století.
Je vhodné se inspirovat inovačními modely, zkušenostmi a podněty obsažených v projektech pro výuku dějepisu pro 21. století mezinárodních organizací např. Učitelé dějepisu), Georg-Eckert Institut, Koerber Stiftung aj.
Periodický tisk je cenný zdroj pro výuku dějin, dějiny 20. století nevyjímaje. Při práci s prameny je třeba zejména rozlišovat mezi prameny primárními a sekundárními. Použití písemných pramenů je klíčové.
Orální historie
Orální historie: rozumí se jí záznam a analýza ústních svědectví o minulosti. Zkoumána je nejen samotná výpověď svědka, významná je také osobnost tazatele. Orální historie napomáhá rekonstruovat minulost (především dějiny každodenního života, dějiny viděné "zdola"), dále umožňuje poznávat, jak konkrétní lidé vnímali konkrétní události, jak je hodnotili a interpretovali.
Žáci jsou fascinováni slyšenými svědectvími, která je mohou nadchnout. Orální historie je součástí produktivní výuky, při které žáci rozvíjejí své výzkumné dovednosti. Vhodná jsou témata týkající se zkušeností z války, okupace a osvobození, uprchlictví, imigrace a emigrace, zkušeností ze života za totality apod.
Čtěte také: Studium recyklace městského prostoru
Vizuální média
Práci s vizuálními médii ve výuce dějepisu je nutné strukturovat pomocí konkrétních modelů, pracovních postupů, otázek a úkolů. Pro práci s ikonickými texty je vypracováno několik didaktických analýz, vesměs se opírajících o postupy dějin a teorie výtvarných umění. Týká se to zejména ikonografie a ikonologie.
Je třeba rozlišovat, jaké skutečnosti fotografie zobrazují (ikonografie). Důležitá je interpretace toho, jak je realita zobrazena (ikonologie). Využívají se politické, umělecké a reklamní plakáty, které umožňují proniknout do životního stylu své doby. Analyzuje se reklama, konzumní chování, vzdělanostní úroveň cílové skupiny apod.
Komiks, zvaný též "grafická literatura", se stal součástí masové kultury. Je zvláštním druhem historické narace, neboť je schopen o dějinách vyprávět a vyjádřit způsob historického myšlení. Podobné je to s nástěnnými obrazy (v anglické literatuře se užívá pod názvem wall chart). Politická moc často využívala k deformování pohledu žáků a studentů na dějiny.
Je důležité, aby učitelé vybírali žákům vhodné pořady a v rámci vlastní výuky informace o minulosti získané z televize kriticky uchopili a komentovali. Mezi významné audiovizuální prostředky patří: televizní programy, film, práce s videozáznamem nejrůznějšího typu (filmové nahrávky, záznamy televizních pořadů, snímky pořízené žáky např. formou orální historie). Film nabízí pocit bezprostřednosti a poskytuje náhled do zkušeností, myšlenek a pocitů lidí v minulosti. Zvláštní význam pro výuku soudobých dějin mají zpravodajství a publicistické pořady např. projekty ČT Historie.cs (eu), Zašlapané projekty, Souboj vojevůdců, Neznámí hrdinové-Pohnuté osudy, Tajné akce StB. Důležitým historickým pramenem je film. Ve výuce lze využít tři druhy filmů s historickou tematikou: filmové dokumenty (dobové filmové nahrávky), dokumentární filmy (obsahující autentické dobové snímky doplněné o komentáře, grafiku, mapy apod.) a hrané historické filmy.
Výkladové rámce
Výkladové rámce nejsou nijak normativní. Mohou sloužit k formulaci nových otázek po logice moderních dějin. Například: Proč se v dekolonizovaných zemích plošně neprosadila demokracie a evropské hodnoty? Mohla se dekolonizace vyvarovat některých konfliktů? Proč se rozpadl Sovětský svaz? Jak ovlivnila situace v SSSR události v Československu 1989?
Příklady projektů podporujících výuku dějin 20. století
Analyzujte průběh hospodářské krize a způsoby jejího řešení v Německu a USA. Které (další) faktory přispěly k vzestupu NSDAP? Strukturace první války, podle J. M. KEEGAN, J. HOBSBAWM, E. SHIRER, W. L. WINTER, J. M. První světová válka. Vznik a pád třetí říše.
Mezipředmětové přesahy
Žáci se v hodinách českého jazyka a literatury setkávají s celou řadou textů, jež se nějakým způsobem dotýkají problematiky moderních dějin. Pokud si učitelé tyto přesahy uvědomují a dokáží je z perspektivy jednotlivých předmětů tematizovat a vzájemně provázat, výuku to výrazně zefektivní.
V souvislosti s problematikou moderních dějin se mezipředmětová spolupráce nemusí omezit pouze na specifický žánr historického románu. K podobnému využití se nabízí široká škála autobiografické literatury (paměti, deníky, korespondence), primárně ideologických textů. Zajímavé mohou být i literaturou zprostředkované příběhy moderních dějin, které sice nepředstavují "objektivní" historickou zkušenost, přesto však mohou v kontextu školního dějepisu plnit významnou roli.
Učitel dějepisu může efektivně korigovat a komentovat jimi zprostředkovaný obraz minulosti a zasazovat jej do odpovídajících historických kontextů. Kritická analýza ideologické literatury odhaluje žákům manipulativní techniky a též pojmovou osnovu konkrétní ideologie. Je důležité, aby žáci chápali jednání postav v jiných historických kontextech.
Literární výchova přitom věnuje pozornost řadě textů z moderní literatury, jež tyto problémy reflektují. Učitel dějepisu může povědomí o těchto tématech, byť zprostředkované literaturou, u žáků efektivně využít, aby i v minimálním prostoru výuky téma zasadil do odpovídajících souvislostí. S ohledem na téma dekolonizace lze takto pracovat s romány Salmana Rushdieho (Hanba, Děti půlnoci), které se dotýkají moderních dějin Pákistánu a Indie. Obdobně lze využít romány Johna Maxwella Coetzeeho (Hanebnost, Čekání na barbary) pro reflexi jihoafrického apartheidu.
Řadu memoárů lze při výuce dějepisu využít. Často subjektivní interpretace historických událostí v memoárech poskytují vhodný prostor pro konfrontaci s historiografií. Románové vyprávění reprezentuje minulost jiným způsobem než historiografie. Dějepis může na takovéto literární reprezentace dějin vhodně navázat, může je korigovat, doplnit a komentovat. Vedle známého románu 1984 George Orwella se nabízí texty, které se na základě autorského mýtu snaží uchopit fenomén fascinace ideologií, přijetí ideologického obrazu světa.
tags: #přístupy #k #výuce #o #přírodě #a
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]