Proč lidé nevěří změnám klimatu: Důvody a postoje

Podle výsledků průzkumu veřejného mínění mezi 18 převážně evropskými zeměmi jsou Češi hned po Izraelcích druzí největší klimatičtí skeptici.

Průzkum veřejného mínění

Průzkum veřejného mínění, který vypracovala britská společnost NatCen a který byl publikován v minulém týdnu, odhalil postoje obyvatel ČR a dalších 17 států k tématu klimatických změn a globálního oteplování. V ČR se podle průzkumu obává klimatických změn 54 % obyvatelstva, což je pouze o jeden procentní bod více než v Izraeli. Současně má ČR ve srovnání s dalšími státy i poměrně vysoký podíl obyvatelstva, které v klimatické změny vůbec nevěří (5 %).

Jak by se dalo očekávat, nejvíce se změn klimatu obávají sousední Němci, kde se klimatických změn obává 86 % obyvatelstva. Překvapivý výsledek poskytl průzkum i u sousedního Rakouska, kde bylo možné očekávat, že bude obava relativně vysoká. Česká republika podle výsledků průzkumu vyniká ještě v jednom ohledu. Obdobně je z politického hlediska pro ČR zajímavé, že ve většině testovaných zemí je strach z klimatických změn spojen spíše s levicově smýšlející části obyvatelstva.

Názory české veřejnosti

Část veřejnosti odmítá přiznat, že žijeme v době klimatických změn. „Až 20 % Čechů tvrdí, že změny klimatu nepovažuje za vážné. Taky si vůbec nejsou jisti, jestli na světě existuje nějaký jednotný odborný názor. Ale tak to přece vůbec není,“ říká sociolog a hudebník Petr Vidomus. Sám napsal knihu Oteplí se a bude líp: Česká klimaskepse v čase globálních rizik.

Přitom sucho, extrémní střídání počasí, nebo republika pokryta pylem lidi zajímá. Téma globální oteplování ale společností nejvíc rezonovalo tak před 10 lety. Tehdy vyšla kniha Václava Klause nazvaná Modrá, nikoli zelená planeta. „Tehdy podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) považovalo až 84 % lidí klimazměny za velmi závažný problém. Stačily tři roky a lidi to přestalo bavit,“ tvrdí sociolog.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

„Faktor Klaus je důležitý, ale nedá se říct, že jediný, který ovlivnil společenskou diskusi. Jako prezident ale mohl o klimatu mluvit, a to kdy a jak chtěl. Taky byl tehdy nejcitovanějším ekologickým mluvčím.“ Vlastně ani neměl pořádné oponenty, přestože naše ekologické organizace (Hnutí Duha nebo Greenpeace CZ) jsou u nás aktivní už roky. Postavit se klimaskeptikovi Klausovi ale doopravdy nechtěl nikdo, myslí si Vidomus.

Dnes „sklízíme ovoce“ a myšlenku, podle které za oteplování Země může člověk, tady stále odmítáme. Francouzská města zavádějí veřejnou dopravu zdarma. „Obecně platí, že globální oteplování a změna klimatu Čechy prostě nezajímá.“ Zajímají je ale lokální problémy, jako kvalita vod, odpadové hospodářství či skládky a odpad v jejich okolí. Loni se sociologové zeptali lidí znovu, nedozvěděli se ale nic moc nového. „Až 30 % české veřejnosti se pořád domnívá, že ke klimatickým změnám vůbec nedochází, a 14 % lidí tvrdí, že se ve skutečnosti ochlazuje, ne otepluje,“ shrnuje Vidomus. Je prý vidět, že nám chybí relevantní informace a zřejmě i nějaké ekologické organizace, které by dokázaly pracovat s veřejným míněním.

Role Václava Klause

Hlavní klimaskeptik Klaus se téma pokusil „zvednout“ ještě jednou, v loňském roce. Napsal totiž druhou knihu nazvanou Zničí nás klima nebo boj s klimatem. Na trhu ale propadla, což prý souvisí s koncem Klausova prezidentského mandátu. „Před deseti lety jeho názory zajímaly mnohem víc lidí. Spojení prezident a klimaskeptik bylo pro mnohé jistě kuriózní. Druhá kniha už stejný efekt nevyvolala,“ dodává Petr Vidomus.

Klimaskepse v Evropě a ve světě

Klima-skepticismus není ve Velké Británii příliš rozšířen, byť mezi jednotlivými skupinami funguje různá míra nejistoty a obav. Klimaskepticismus je obecně rozšířen spíše mezi staršími jedinci, s kořeny v nižším socio-ekonomickém zázemí. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že „víra v klimatické změny“ prokazatelně poklesla mezi lety 2005 a 2010 z 91 % (lidé věřící, že se svět klimaticky mění) na 78 %. Za toto sledované období vzrostl počet lidí, kteří „nevěří v klimatické změny“ (tj. svět se z klimatického hlediska nemění) ze 4 % na 15 %.

Respondenti věřící v klimatické změny jsou silně asociováni s indikátory trendu skepticismu. 84 % z těch, co věří v klimatické změny, současně věří, že jsou alespoň z části způsobené antropogenními procesy. Ti, kdo v klimatické změny nevěří, si alespoň z části myslí, že jsou nastalé změny důsledkem přirozených přírodních procesů. Přibližně dvě třetiny těch, co věří i nevěří v klimatické změny, přiznává vysoký stupeň nejistoty, pokud jde o možné dopady klimatických změn.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Většina obyvatel Evropské unie nevěří, že se vládám podaří dosáhnout snížení emisí, které si stanovily do roku 2050. Ukázal to průzkum, který zveřejnila Evropská investiční banka (EIB). Evropská unie chce dosáhnout do roku 2050 neutrality emisí skleníkových plynů, některé členské státy chtějí cíle dosáhnout ještě dříve. Emisní neutralita předpokládá, že pokud se nepodaří zcela zabránit vzniku emisí, budou alespoň kompenzovány zachycováním uhlíku například pomocí výsadby stromů.

Nejskeptičtější jsou k dosažení cílů obyvatelé Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Jen v pěti zemích EU většina obyvatel věří, že se záměr podaří naplnit. Větší důvěru v naplnění záměru mají lidé v USA, kde 51 procent lidí věří v dosažení emisních cílů.

Přes 80 procent obyvatel Evropské unie si myslí, že klimatické změny představují největší výzvu století, a 77 procent obyvatel tvrdí, že změny klimatu mají nějaký dopad na jejich každodenní život. Tři čtvrtiny lidí v Evropské unii jsou přesvědčené, že se obávají změn klimatu více než jejich vlády.

Obyvatelé Evropské unie většinou podporují silnější vládní opatření, jež povedou ke změnám lidského chování. Podporu přísnějším nařízením nejčastěji vyjadřují Portugalci (85 procent), Italové, Španělové a Malťané (shodně 81 procent) a Švédové (71 procent). Skeptičtější jsou k přísnějším opatřením lidé v Estonsku (53 procent), Lotyšsku (54 procent) a na Slovensku (55 procent).

Mezi opatřeními, jež se těší největší popularitě, je prodloužení záruční lhůty elektronického zboží na pět let či rozsáhlejší vzdělávání dětí ohledně klimatických změn a udržitelného chování. Skoro 90 procent lidí také podporuje nahrazení letů na krátké vzdálenosti rychlovlakovými spojeními.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

V České republice si dvě třetiny lidí myslí, že se obávají změn klimatu více než vláda. Zhruba polovina českých respondentů uvedla, že vláda nejedná dostatečně razantně, aby omezila klimatické změny. Zhruba třetina je také přesvědčená, že řešení klimatické krize je obtížné, protože je těžké změnit chování lidí.

Role kultury a vzdělávání

Andrew J. Hoffman, americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě, který přijel do České republiky na křest své knihy Jak kultura utváří diskuzi o klimatické změně, řekl: „I přesto však mnoho lidí nevěří, že ke změně klimatu dochází. Vždy záleží na tom, z jakého prostředí pocházejí. Pro některé představuje omezení ekonomického růstu. Jiným lidem narušuje jejich představu o světě a o Bohu. Pro další část společnosti je to jen mystifikace ze strany liberálů a snaha omezovat jejich svobodu. Kdykoliv s někým o tomto tématu mluvíte, musíte si být vědomí toho, odkud tito lidé pocházejí. Různé věci. Nejde vždy o intelekt, ale hlavně o srdce a o naše emoce.“

„Vzdělání je důležité, ale hlavně u dětí a mladých lidí. U nás tomu říkáme K12 (pozn. red.: vzdělání od mateřské školky po posledního roku na střední škole, od 4 do 19 let). To je to bojiště. V USA například Heartland Institute vydal knihu o tom, že změna klimatu není skutečná, a poslal 200 000 výtisků učitelům do škol. Jsou to právě učitelé, kteří mají hlavní vliv na to, jaké názory později v životě lidé zastávají. Když jsme dospělí, vzdělání vede hlavně k utvrzování našich názorů. Co se týká vědy, jsme dost vybíraví v tom, čemu věříme a čemu nikoliv. Někteří lidé sice nevěří vědě, která tvrdí, že probíhá změna klimatu, ale když onemocní rakovinou, spěchají do nemocnice. Lidé nemají konzistentní názory.“

„Musíme si uvědomit, že změna klimatu je hlavně kulturní problém, který společnost rozděluje. Měli bychom se soustředit na ty lidi, kteří si nejsou jistí, ale jsou ochotní vyslechnout si vaše názory. Lidé musejí pochopit, že důsledky globálního oteplování ovlivní jejich životy a zasáhnou jejich peněženky. Je důležité lidem dávat naději a ukazovat, že existují řešení. Někdy prostě lidé nepřiznají existenci problému, protože nevidí řešení.“

Vliv médií a dezinformací

Internet tomu také příliš nepomáhá. Jenom boří představu o pravdě. Na internetu člověk najde spoustu věcí, aniž by pochopil, odkud informace pocházejí a kdo za nimi stojí. Zvláště v případě tak zásadních témat jako je změna klimatu je důležité rozlišovat mezi dobrými a špatnými informacemi.

V knize jste upozorňoval na to, že je stále méně novinářů, kteří píšou o životním prostředí. Noviny bojují o přežití a propouštějí lidi. Na druhou stranu specializované sekce o ekologii nedávají smysl. Jsou elektrická auta téma environmentální, nebo byznysové? Je Pařížská dohoda environmentální, nebo politická záležitost? Životní prostředí zasahuje do všech různých oblastí. Celkově vzato vlastně ani změna klimatu není environmentální téma. Nejde tu o zvířata, ale o to, jestli přežijeme. Není to ani o ekonomice, ale o hodnotě lidského života.

Pohled vědy

Steven E. Koonin, jeden z nejuznávanějších amerických vědců, ve své knize Unsettled. What Climate Science Tells Us, What It Doesn’t, and Why It Matters (2021) uvádí: „Ano, je pravda, že planeta se otepluje i že lidé mají na tomto oteplování podíl. Kupříkladu jak odborná literatura, tak vládní zprávy shrnující a hodnotící klimatické výzkumy jasně říkají, že ve Spojených státech vlny veder nejsou nyní častější, než byly v roce 1900, a že nejvyšší teploty v USA se za posledních 50 let nezvedly. Když toto lidem říkám, většina mi nevěří. Někteří lapají po dechu.“

„Veřejnost čerpá informace o klimatu takřka výlučně z médií; velmi málo lidí opravdu čte shrnutí hodnotících zpráv, natož pak samotné zprávy a vědecké články. To je zcela pochopitelné, protože dotčená data a analýzy jsou pro laiky takřka „španělskou vesnicí“, a ani styl psaní není zrovna poutavý. Netřeba se proto cítit provinile.“

Jako vědec jsem měl pocit, že vědecká komunita tím, že celou pravdu nesdělovala prostým jazykem, veřejnost klamala. Jako občan jsem byl znepokojen, že veřejné a politické debaty vycházely z mylných informací. Proto jsem začal mluvit otevřeně, nejveřejněji pak v „Sobotní eseji“ o dvou tisících slovech publikované ve Wall Street Journalu v září téhož roku. [3] V této eseji jsem načrtl některé nejistoty klimatické vědy a zastával názor, že pokud je ignorujeme, škodí to naší schopnosti měnícímu se klimatu porozumět a reagovat na něj: „Tvůrci politik a veřejnost mohou toužit po tom, aby měli v klimatické vědě pohodlí jistoty. Obávám se však, že rigidní šíření ideje, že věda o klimatu se vyjadřuje ,jednoznačně‘ (nebo že to je ,podfuk‘), poškozuje projekt vědy a brzdí pokrok v těchto důležitých věcech.

Komunikace o klimatické změně

Místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), Diana Ürge-Vorsatz, říká: „Velkým selháním vědecké komunity bylo, že jsme fakta sdělovali špatným způsobem. Z behaviorálních věd ale víme, že jen samotné argumenty, více faktů a více dat nepřesvědčí ty, kteří jim odmítají důvěřovat. Dnes většinou platí, že ten, kdo klimatická fakta odmítá, jim nechce věřit, protože chce věřit něčemu jinému. A v takovém případě fakta a důkazy nepomohou.“

„Pokud se příliš zaměříte na strašení lidí a vážnost situace nebo neustále mluvíte o změně klimatu, dalším krokem po „musíme skončit s ropou“ podle nich bude „musíme skončit se vším“. Řeknou si, že taková politika nesvědčí jejich byznysu a že by museli proměnit svůj životní styl, který si užívají.“

Místo říkání, co by neměli dělat a jaké oběti mají přinášet, bychom se měli zaměřit na to, co chtějí, a ukázat jim, že toho mohou dosáhnout s klimatickými opatřeními ještě lépe.

Dezinformace a jejich vliv

Před třemi lety jste ve zprávě IPCC varovali před rostoucím vlivem dezinformací. Od té doby se leccos změnilo i na geopolitickém poli. Jakou roli má světové dění a dezinformační boom na nynější klimatická jednání?

Neustále mluvíme jen o nákladech, konkurenceschopnosti, omezeních - stále zdůrazňujeme jen oběti, které jsou se změnou klimatu spojené, nikdy ale neukazujeme její přínosy a příležitosti. Často se lidé smíří s tím, že si řeknou: Soused ale tvrdil, že to vlastně není tak zlé, že změna klimatu možná ani neexistuje. A tak vzniká úrodná půda pro šíření dezinformací. Ne proto, že by lidé byli vyloženě oklamáni, ale protože je pro ně jednodušší uvěřit, že problém neexistuje, než přijmout opatření a podstoupit určité oběti nebo cítit vinu.

V mnoha případech ano. Mnoho lidí nechce nést zodpovědnost ani čelit temnější budoucnosti. Chybí jim také pocit, že jsou součástí celého řešení, že mají vlastní vůli. Potom je snazší strčit hlavu do písku. Zároveň se však můžeme bavit i o zlém úmyslu a vlastních zájmech - to třeba v souvislosti s multimiliardovými fosilními společnosti.

Co je podle mě ale ještě nebezpečnější než popírání klimatické změny je opačný extrém - přesvědčení, že už je všechno ztraceno a jediné, co můžeme dělat, je pokusit se zachránit sami sebe. Ve skutečnosti si myslím, že popírání je méně nebezpečné než tento druh fatalismu.

Jsme často obviňováni z nějaké zaujatosti nebo podjatosti. Snažíme se tomu čelit inkluzí - kdokoli, kdo popírá změnu klimatu nebo kdo si myslí, že to, co říkáme, není správně, se může do našeho procesu zapojit. Takoví lidé se mohou například podílet na reportech, samozřejmě pokud splňují vědecké požadavky a mají odpovídající kvalifikaci. Pak mohou přijít a psát s námi.

Odvrácení klimatické katastrofy

Dalibor Janouš z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR říká: „Publikace klimatologů jednoznačně potvrzují, že ke globální změně klimatu dochází, a to vlivem člověka. Jejich argumentem většinou je, že klima přirozeně kolísá, že není možné, aby tak malé množství nějakého skleníkového plynu v ovzduší mělo takové globální dopady. Nevěří, respektive neznají základy fyziky. U řady politiků sleduji, že vidí pouze v horizontu svého volebního období. Nutná opatření nejsou a nebudou populární, každý z nás se bude muset uskromnit. Takže je potřeba v rodinách pěstovat skromnost. Současný blahobyt založený na drancování přírodních zdrojů opravdu už nemůže pokračovat. Dnes v průměru každý člověk spotřebovává 500krát více energie, než přirozeně potřebuje jako živočišný druh - tedy jen energii z potravy, aby žil.“

K tomu, aby se lidi byli ochotni uskromnit, je potřeba, aby měli dostatek informací a nepodléhali falešným a matoucím informacím. Takzvaná klimatická gramotnost je u nás velice špatná. Naše politická garnitura dlouhou dobu nepřijímala ani to, že vůbec k nějaké klimatické změně dochází. Bohužel, současná i minulá hlava státu jsou hlasitými odmítači klimatické změny způsobené člověkem a problém zlehčují. A to je tragické.

Pokrok vidím už v tom, kolik států se připojilo. Ve stoprocentní plnění závazků však nevěřím. Často v konečné realizaci bývá košile bližší než kabát, bez uvědomění si toho, že i ta košile je společná. Co se týče světové komunity politiků, přínosnou roli sehrála švédská aktivistka Greta Thunbergová. Sice nemohu jako vědec souhlasit úplně se vším, co říká, ale faktem je, že aktivizovala mladou generaci, jíž se problém bude týkat nejvíce.

Teoreticky to zatím možné je. Čím později se však k řešení přistoupí, tím to bude těžší. Dostat se do roku 2050 zcela na uhlíkovou neutralitu je velice obtížný cíl. První desítky procent snižování uhlíku mohou být snadné, i když pro někoho bolestivé. Těch posledních pět deset procent však bude velice náročných. Z čistě odborného hlediska by možná bylo reálnější si dát o trošku nižší cíl.

Naší nadějí jsou nové technologie. Už nám bohužel odbíjí dvanáct hodin. Díky rychlému vývoji technologií je snad náprava ještě reálná. Kdo přijme toto řešení, bude ekonomickým tygrem. Pokud bychom zavčas věnovali určitý podíl peněz na vývoj potřebných technologií, nemusel by být úbytek blahobytu tak bolestivý. Pro budoucnost našich dětí a vnoučat jsou však tyto kroky nezbytné. Pokud to ale neuděláme, budoucnost nevidím růžově.

tags: #proc #lide #neveri #zmenam #klimatu #duvody

Oblíbené příspěvky:

• Odnětí půdy a ekologická váha
• Tipy pro focení přírody
• Test Melt čističe ucpaných odpadů
• Problémy s emisemi u Hyundai
• Zlatý řez v umění