Proč lidé nepomáhají přírodě?

Dnešní forma "ochrany přírody" je doménou deprivantů, kteří si užívají svou moc buzerováním normálních lidí údajně v "zájmu přírody". Nejde ale o zájem přírody, ale jejich vlastní ego. Mají možnost mávat razítkem, pokutovat, šikanovat, otravovat přičemž "přírodě" jejich aktivity nepomáhají v ničem.

Tak třeba vidíte, že v "Natuře" sice jezdí zemědělské stroje, ale nedostanete povolení, aby tam prošel zeměměřič / pošlapal by vzácné druhy rostlin nebo ohrozil brouka/. Z celé rozlohy "Natury" se sice ta rostlinka vyskytuje na jediném hektaru u potoka, ale řešení - že by s tím geodetem vyrazil do pole "ekolog" a pomohl mu rostlince se vyhnout nepadá zřejmě v úvahu.

"Ekologům" o žádnou přírodu nejde - jde jim o šikanování ideologických "protivníků". A v neposlední řadě se podobný "ochranář" chová jako vlastník - sám se v lokalitě může promenovat jak mu libo.

Nicméně Šumavu změnili ochránci v KRÁM, ve kterém ZBOŽNĚ -obchodní vztahy určují pravidla ochrany Brouka pod kůrou i v hlavách envirodementalistů...Je to hrozné, ale selský rozum vymřel a byl vybit se sedláky.

Ústečani jsou jako ryby na suchu. Nejspíš si teď do toho přirovnání každý dosadil to svoje, ať už kulturu, komunitní život nebo životní prostředí, ale já jsem až trapně doslovný.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Vodní plocha rozměry srovnatelná s Máchovým jezerem (Milada 2,52 km2, Máchovo jezero 2,84 km2), čistá voda, málo lidí, klid. V roce 1991 byla oficiálně odepsána zásoba hnědého uhlí v povrchovém dole Chabařovice a roku 1997 těžba definitivně skončila.

Revitalizace tohoto lomu se měla stát jakýmsi pokusným králíkem, nebo spíše laboratoří pro všechny budoucí projekty tohoto typu v naší zemi. I přes ohromné investice a počáteční nadšení se totiž zdá, že projekt stagnuje.

Ústecký kraj nemá z turismu a aktivit na Miladě žádné zisky. Aby se stát v zastoupení Palivového kombinátu mohl pozemků vzdát ve prospěch okolních obcí (Ústí nad Labem, Trmice, Řehlovice, Modlany), musí dostat do rukou nějaký projekt, kde bude obhájen ekonomický přínos této oblasti.

Jenže průšvihem je i fakt, že zásoby takto kvalitního hnědého uhlí sice oficiálně odepsané jsou, ale jejich ekonomická návratnost je stále pro stát dostatečně dráždivá. Obnova těžby je proto pořád ještě ve hře.

Americký mořský biolog Dr. Doktor Nichols tvrdí, že naše mysl se v okolí vody, ve vodě nebo pod vodou dostává do lehce meditativního stavu. Několik výzkumů, na kterých se podílel, dokázalo, že v okolí vody se opravdu cítíme mnohem lépe a snadněji odbouráváme stres.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Je proto škoda, že k jezeru nejede žádný spoj MHD ani cyklostezka. Malé stromky zasázené až nepříjemně schématicky, ostré kamínky a nahrnuté valy dávají znát, že ještě chvíli potrvá, než z toho bude oku lahodící krajina.

Určitě je třeba zvážit ekonomické možnosti tak velkého, a tak příhodně položeného jezera. Obzvlášť, když do toho stát zatím jenom sype peníze.

Psychologové Timothy Hart a Terrance Miethe popsali na základě policejních statistik z USA, že u 65 procent násilných trestných činů byl přítomný nějaký další člověk.

Z dotazníkových šetření vyplývá, že nejčastější příčinou toho, že lidé nepomohou při násilném trestném činu, je obava z odvety, ztráta soukromí a také nedostatek důkazů, že má člověk zasáhnout.

Dospěl v ní k názoru, že se lidské jednání v takových situacích jen těžko popisuje pomocí klasické psychologie jednotlivce - jde totiž o fenomén skupinový. Z analýz dat vyplynulo, že přihlížející lidé více než samotný násilný čin sledují jeden druhého a rozhodují, zda zasáhnout tak dlouho, že nakonec je výsledkem nicnedělání.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Další překážkou v akci byla obava ze zodpovědnosti. Zdá se, že svědkové násilného jednání se bojí toho, že by museli přijmout zodpovědnost a tak vyčkávají, zda se nenajde nikdo jiný, kdo by ji na sebe vzal.

Nejde o jedince, kteří by byli lépe fyzicky disponovaní, ale lidé, kteří cítí větší společenskou zodpovědnost a více dodržují morální závazky. Podle Zimbarda se žádný člověk hrdinou nerodí, ale každý se jím může stát - vlastně jen stačí nechovat se jako člen skupiny, nýbrž jako individualita.

Moderní marketing je o číslech - a čísla jsou jasná. Naše kampaň nerozděluje, naopak stmeluje, vyjasňuje stanoviska.

Lesníci v krajině hospodaří už tři sta let a že je vůbec co chránit, je výsledkem jejich způsobu hospodaření. Chceme zvyšovat spotřebu domácího dřeva a výrobků z něj, nedávno se na tom v oficiálním koncepčním dokumentu shodlo hned několik ministerstev, a proti tomu navrhujeme omezení produkce dřeva!

Běžný čtenář je, podle mě, dost komplikovaná, protože v ní najdete souvztažnosti z mnoha studií, praxe, různých úhlů pohledu atd. Přesto by neměla chybět v knihovně každého, komu záleží na budoucnosti našich potomků.

Říká: „Ekologické hnutí nefunguje. Můžete mít i stovky tisíc lidí pochodujících ulicemi Paříže, New Yorku nebo Washingtonu, a když se zeptáte, proč pochodují, řeknou vám: ‚Chceme zachránit planetu‘. Ale když se zeptáte na jejich specifické požadavky, řeknou vám něco jako: ‚Chceme dotace pro solární a větrné elektrárny.‘ A to je velmi zajímavé, protože soláry a vítr ve skutečnosti planetě nepomáhají. To, co dělají, je jen to, že poskytují dodatečnou elektřinu naší kultuře.“Tedy kultuře, která má podle Jensena ničení planety ve své DNA.

Lidé musí v přírodě najít něco, co milují, a pak chránit to své milované. Takže najděte to, co milujete, a začněte to bránit. Pro mě to znamená, že musíme poznat naši kulturu a její podstatu takovou, jaká je.

Na Arabském poloostrově se rozkládala savana se stromy, které byly pokáceny na export. Tam všude je poušť. Naše kultura byla zatím velmi úspěšná v ničení planety jen proto, aby zajistila životní požitky některých lidí.

První krok by tedy mělo být uvědomění toho, jak špatná a destruktivní je naše kultura pro přírodu. Druhý krok je začít být loajální k přírodnímu světu, nikoliv našemu ekonomickému systému.

Jak tedy zničíme civilizační, industriální, kapitalistické prostředky vedení války proti přírodě? Ptáte se, jestli budeme šťastnější? Každá buňka mého těla by ráda věřila v dobrovolnou transformaci, kdy začneme být moudří a přestaneme vyrábět plasty.

Ale příčina toho, proč nebudeme zatím šťastní, je přechod do tohoto stavu, který bude velmi obtížný. Zaprvé - tento způsob života nepůjde udržet a nebude pokračovat. Lidé za sto let, pokud ještě tedy nějací lidé budou žít, se vůbec nebudou zajímat, jestli jsme měli opravdu hodně cool počítačové hry a jestli jsme spolu mohli mluvit po Skype nebo telefonu.

Část našich potíží tkví v tom, že tento systém pevně zakotvil bariéry mezi námi a zdrojem života. Pokud ale vaše jídlo pochází ze země a vaše voda z řeky, budete je bránit, protože váš život závisí na nich.

V jeho vizi by na Marsu a dalších planetách existovaly základny a těžký průmysl by se celý realizoval ve vesmíru. Země by byla jen rezidenční zónou, kam by se cestovalo a kde by byl maximálně lehký průmysl, a příroda na Zemi by tak byla zachráněna. Co by si plejtváci obrovští mysleli o Bezosových nápadech? Jak jim to pomůže vlkům?

Protože ty doly přece budou vybudované na něčí zemi, jejíž obyvatele budeme muset napřed vyhnat. Ale je možné z něj krást a těžit, dokud nezkolabuje.

S Vojtěchem Novotným jsme si povídali si o tom, že k ochraně přírody je potřeba přistupovat kriticky a nikdy by se z ní neměla stát náboženská ideologie. Přitom stačí, aby si lidé v těchto zemích přilepšili o pár tisíc dolarů na osobu na rok a plodnost klesne z šesti dětí na dvě až tři.

Je lépe problém vyřešit rychle, i když to bude bolestné. Uvidíme, jestli se tropům podaří zbohatnout dostatečně rychle, aby se zastavil populační růst, ale aby se nezruinovala planeta.

Podle mě zemím prospívá volný trh a kapitalistická soutěž. Připadá mně, že některé zelené módní vlny jsou škodlivé, jako například podpora lokálního zemědělství a odmítání tropického ovoce.

Je nutné si uvědomit, že ochrana přírody je priorita střední třídy a pokud v tropech žádná nebude, tak se nikam nedostaneme. Lodní doprava znamená pro přírodu minimální zátěž. Vzhledem k tomu, že mým cílem je celosvětová ochrana biologické diverzity, nikoliv pouze té české, tak budu raději podporovat zemědělce z rovníku než našeho bio zemědělce.

Náhodou se trefila do existujících ekonomických zájmů a politických priorit, které ale nemají co do činění s ochranou přírody. Ochránci přírody by měli prosazovat realistická a pragmatická řešení, nikoliv dělat z ochrany přírody kvazi náboženství.

Volba životního stylu by se neměla schovávat za ochranářskou ideologii. Mnozí lidé přešli do zeleného hnutí po diskreditaci marxismu a využívají teď globální oteplování jako argument pro boj proti kapitalismu.

Líbí se mi americký model, kde máte dravou bezohlednou firmu, která natříská kvanta peněz, a pak je věnuje na ty správné účely. Pokud zapomeneme na to, že Exxon těží ropu, tak je to jinak environmentálně velmi zodpovědná organizace.

Buď spolupracujete s velkými hráči, kteří vás sice můžou zadupat do země, ale zase naopak pokud se s nimi něco povede, může to mít mimořádný dopad. Myslím si, že je dětinské říkat: „My s těmito organizacemi nespolupracujeme, protože to jsou naši nepřátelé.“

Do jisté míry je jedno, jak jsou projekty míněny, pro ochranu přírody je důležité, jaký mají výsledek.

tags: #proč #lidé #nepomáhají #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Poplatky za odpady Rokycany
• Zahraniční obchod a životní prostředí v ČR
• Dobrý a Kokořínsko
• Postup pro hlášení o odpadech v ČR
• Nakládání s odpady ve Frýdlantu