Recyklace papíru a deinking: Cesta od odpadu k novému produktu

15.03.2026

Recyklace papíru - tenhle pojem nejspíš všichni známe už z lavic základních škol v souvislosti s každoročně pořádanými sběry papíru. Je pro děti motivací k třídění odpadu a taky podporuje zdravého soutěžního ducha v kláních o co největší množství sesbíraného papíru mezi třídami ve škole, i mezi jednotlivými školami. Možná, že právě i díky sběru papíru ve školách jsme tu v třídění papíru tak dobří, že pořád patříme v třídění odpadu mezi nejlepší v Evropě.

V každém případě, abychom mohli papír recyklovat, je třeba jej vytřídit do nádob, nebo právě pomoci připravit dětem do školního sběru. Papír, jako noviny nebo časopisy, obvykle patří do modrého kontejneru. Nejvyšší míry vytříděnosti v ČR bylo v loňském roce dosaženo již tradičně právě u papíru. Díky tomu bylo 9 z 10 vyrobených tun papírových obalů recyklováno a opět se tak vrátilo do oběhu. V ČR třídí své odpady ¾ obyvatel, přičemž každý z nás vytřídil v roce 2022 průměrně 23,7 kg papíru.

Proč recyklovat papír?

Recyklace papíru šetří životní prostředí a pomáhá snižovat množství odpadu, kterého v našem moderním světě neustále přibývá. Že je papír, přes veškeré složitosti a energetickou náročnost procesu recyklace, třeba třídit, je jisté a jedná se o nevyvratitelný fakt. Každý z nás si asi dokáže představit, jak by to vypadalo, kdyby se netřídilo a následně nerecyklovalo.

Proces recyklace papíru krok za krokem

Nejběžnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. Pro vaši lepší představu uvádíme stručný postup krok za krokem.

Sběr a třídění: Sběr použitého papíru a kartónu je prvním krokem v procesu recyklace. systémů pro sběr papíru. Výrobci papíru obvykle nakupují surovinu pro recyklaci od sběren papíru. sběrná místa mohou vlastnit přímo papírny. Jsou začleněna do procesu oběhu papíru. i nezávislé firmy, které se specializují na určitý typ papíru, nebo na konkrétní geografickou oblast. Evropě roste množství sběrného papíru, který dodávají společnosti zabývající se sběrem odpadů. společnosti začínají chápat, že je pro ně ekonomicky výhodné papír třídit a dále recyklovat. snižuje množství zbytečného papíru, který končí na skládkách. nejjednodušší a ekonomicky nejvýhodnější sbírat papír z těchto zdrojů. papíru roste, je potřeba do procesu zapojit i další zdroje, jako jsou třeba domácnosti.
Rozvlákňování: Použitý papír nejdříve rozvlákníme ve vodě v rozvlákňovači. V nich se papír nasype do velké nádrže s vodou, kde se rozmixuje na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Prvním krokem je namočení vstupní suroviny a její následné rozvláknění. To se děje v nádrži opatřené míchadlem. Obvykle se jedná o čistě o mechanickou záležitost. Jen občas se přidává malé množství hydroxidu sodného (NaOH), který usnadní rozvlákňování (tj. sníží délku pobytu suspenze v nádrži, čímž sníží spotřebu energie). Vlákna a plnidla se z papíru získávají rozvlákněním tzv. rozvlákňovači. na homogenní vodnou suspenzi. Ta obsahuje vlákna, plnidla a chemikálie.
Čištění a třídění: Následně probíhá jeho čištění, kdy dochází k odstraňování kovových sponek, plastových okýnek (obálky), barviv, lepidel a inkoustů. Ta se postupně zbaví nečistot, jako jsou kancelářské sponky, okénka z obálek a další nežádoucí příměsi. Po rozvláknění nadcházejí operace hrubého třídění. Již v rozvlákňovací nádrži obvykle bývá lano (nazývané "cop"), na něž se při míchání suspenze navazují tzv. spřádatelné nečistoty. Jedná se o nitě, fólie pásky izolepy atp. Další fáze hrubého třídění probíhají na samostatných zařízeních, která vždy odstraní určitý typ nečistot. Třídiče pracují obvykle na principu cezení skrz síta s otvory (či štěrbinami) o takové velikosti, aby jimi prošla (nebo neprošla) dobrá vlákna. Anebo se v kónické nádobě vyvolá průchodem suspenze vír, a pak se nečistoty o vyšší hustotě dostávají ke kraji víru a naopak nečistoty s nižší hustotou zůstávají ve středu. Po hrubém třídění (ale někdy i před ním) se dovlákňují nerozvlákněné smotky vláken. Děje s tak ryze mechanicky na dovlákňovacích zařízeních. Pak následuje odstraňování velmi malých či rozpustných nečistot (barviv, pigmentů, plniv atp.) - nastávají operace jemného třídění, obvykle nazývané jako deinking procesy. Těmi bývají obvykle flotace či praní. Ze suspenze se technologicky odstraní těžké a lehké nečistoty.
Deinking (odstraňování inkoustu): Další nutností je zbavit materiál jakýchkoliv známek inkoustu z novin nebo časopisů. Nyní je třeba z kaše odstranit inkoust a barvy. Při flotaci (obvykle za přítomnosti flotačního činidla, které bývá detergentem schopným se jedním koncem molekuly zachytit nečistoty a druhým koncem bublinky vzduchu - tj. druhý konec je špatně smáčivý) se suspenze vláken probublává vzduchem, který vynese nečistoty na povrch v podobě pěny, která se následně odstraňuje. na bublinkách nežádoucí látky usadí. likviduje ve spalovnách. Druhý způsob je praní vláken. Při něm se suspenze zředí větším množstvím vody, aby byla následně zahuštěna na filtrační přepážce. Při deinking procesech se využívají nejčastěji tyto chemikálie: NaOH, siřičitan sodný (Na2SO3), komplexon DTPA, mýdlo, vodní sklo (směs oxidů křemičitých a sodných). Žádná z těchto chemikálií nepředstavuje naštěstí pro životní prostředí hrozbu (neuniknou-li ovšem ve větším množství při havárii - NaOH je silná alkálie, mýdlo a vodní sklo jsou alkáliemi slabými, siřičitan by mohl zapříčinit eutrofizaci vody).
Bělení: A pak přichází další čištění, a pokud je výsledek nepřesvědčivý a není zcela ke spokojenosti obsluhujících zaměstnanců recyklační továrny, je někdy třeba přistoupit i k bělení. na řadu bělení. Do "kaše" se přidávají barviva na bázi chlóru nebo peroxidu vodíku. vlastností papíru se přidávají i další chemikálie. Po vyčištění papíroviny může (ale nemusí) následovat její zesvětlování, či bělení. Zesvětlovací operace spočívá v maskování chromoforních (barvu způsobujících) chemických skupin. K tomuto účelu se obvykle využívá thiosíran sodný (Na2S2O3), či peroxid vodíku (H2O2). Bělí-li se papírovina, využívá se obdobných postupů, jako při bělení buničiny vyrobené čerstvě ze dřeva - tj. za použití chloru, oxidu chloričitého, ozónu, kyslíku, či peroxidu vodíku. Z hlediska ochrany životního prostředí je thiosíran celkem neškodná chemikálie, která v malém množství může nanejvýš přispět k eutrofizaci vody, při úniku při havárii by se však mohl zapříčinit jednorázový úhyn vodních/půdních živočichů. Nemá však tendence se v životním prostředí akumulovat. Peroxid vodíku je velmi agresivní látka. Je však velice nestálá a při běžném provozu zreaguje prakticky veškeré její použité množství, za vzniku vody. Při havárii by byl průběh podobný havárii thiosíranu (jen by okolí místa havárie nebylo pohnojeno). Ozón je jedovatý plyn a to již při nízké koncentraci. Oxid chloričitý je z přírody je hůře odbouratelný. Podle mě není příliš nebezpečný (oproti chlororganickým sloučeninám), ale jeho přesnou toxikologickou a biologickou charakteristiku neznám. Kyslík, jako silné oxidační činidlo, může při úniku (tj. ve vyšší koncentraci, než je ve vzduchu) zapříčinit samovznícení organických látek.
Výroba nového papíru: Až poté můžeme přidat do papírenského stroje recyklovaný papír. Poté se přidají další suroviny a tato směs se nanáší na papírenské síto, kde se již tvoří tenká vrstva papíru. Následuje její lisování, hlazení a sušení. Výsledkem je role papíru, která se může použít na výrobu obvyklých papírových výrobků. Získaná vlákna s obsahem plnidel se opětovně použijí pro výrobu nového papíru. Následně se s recyklovanou papírovinou zachází prakticky stejně jako s nerecyklovanou. Doplní se o různá plniva, klížidla, pomocné papírenské prostředky (odpěňovače, biocidy - pro zabránění vzniku slizů, stabilizátory pH či koloidního systému atd.), případně barviva. Papír je nyní vyroben.

Koloběh papíru od jeho použití, po sběr a recyklaci až následné opětovné využití.

Čtěte také: Jak funguje mechanicko-biologická úprava odpadu?

Co se vyrábí z recyklovaného papíru?

Recyklovaný papír má širokou škálu dalšího využití. Nejběžněji se z recyklovaného papíru vyrábí papírenské zboží (papír, sešity, obálky a poznámkové bloky). Tyto produkty se vyrábějí zpracováním použitého papíru, odstraněním nečistot a jeho rozvlákňováním za vzniku nového papíru. Kromě sešitů, bločků a další plejády věciček tam patří jedna věc, kterou máme doma všichni a používáme ji několikrát denně. Hádejte, co to je? Dalšími produkty, které se běžně vyrábí z recyklovaného papíru, jsou obalové materiály. Patří mezi ně krabice, tašky a další formy obalů, které se používají k ochraně a přepravě zboží. Obaly vyrobené z recyklovaného papíru jsou levnější a šetrné k životnímu prostředí. Z méně kvalitního vytříděného papíru, tedy z papíru s krátkými vlákny se v recyklačním procesu vyrábí výrobky, které nikomu z nás také určitě nejsou cizí. Ba naopak. Jsou to hlavně obaly na vajíčka, papírové ubrousky, utěrky a již zmiňovaný toaletní papír. V neposlední řadě lze recyklovaný papír také použít k výrobě různých domácích a hygienických výrobků (k výrobě kapesníků a papírových ručníků, ale také novin a časopisů).

Omezení recyklace papíru

Většina papíru si recyklační cyklus víc než 4-5x za sebou nezopakuje. Jde o to, že papír po každém kole v oběhu trochu řídne. Celulózní vlákna, která jej utváří, se postupně zkracují. Takže kolem té čtvrté nebo páté recyklace už jsou tak krátká, že už nemohou vytvářet efektivní spojení a kompaktní hmotu. Z těch už papír nikdy nebude. Teoretickou technologickou procesní mez představuje až sedm recyklací papíru za sebou. Ale to už je produktem jen nezužitkovatelná břečka. Po pěti až šesti procesech je tak krátké, že už nejde k výrobě znovu použít. A už druhá recyklace papíru přichází na trh s produktem, který rozhodně nemá takovou hodnotu, jako papír panenský, čerstvý.

Alternativy k recyklaci: Upcyklace papíru

Místo klasické recyklace je zkrátka lepší up-cyklace. Ze starého papíru se dá vyrobit něco, co poptává stavební průmysl a má to mnohem větší přidanou hodnotu. Chytrý nápad místo recyklace papíru. Honext dělá byznys na tom, že vyrábí udržitelné deskové stavební materiály. A využívá při tom chytré kombinace přírodních enzymů a celulózy, vyzískané při výrobě a recyklaci papíru. Převážně berou to, pro co nikdo nemá užití. Kašovitou hmotu, jejíž celulózní vlákna jsou už příliš krátká na to, aby se z nich dalo vytvořit něco papírově užitečného. Je to v podstatě odpadní materiál, kterého jen v Španělsku ročně vznikne 7 milionů tun. Aby v lepším případě skončil ve spalovně (a v horším případě na skládce). A oni z toho vyrábí něco, za co se platí nemalé peníze. Konkrétně? Izolační desky, příčky a překlady, interiérové obklady, hluk pohlcující akustické panely a dokonce i protipožární panely. Obecně tedy věci, které vás na váhu i objem přijdou o dost dráž, než vyběhané kartonové krabice. Ačkoliv jsou vyrobeny vlastně z toho samého materiálu. Odpadu, o který nikdo dohromady nestál.

Problém odpadních vod

Papír je nyní vyroben, ale zbývá vyřešit problém odpadů (zbývá jen obrazně - papírny jej musí mít, na rozdíl od jaderných elektráren, vyřešen ještě před zahájením provozu). Nejprve se oddělí větší tuhé části pomocí různých zahušťovacích filtrů, kalolisů apod. Poté následuje čištění odpadních vod. U toho se může využívat různých sedimentačních zařízení, odstředivek, flotačních zařízení, koagulačních zařízení (za využití oxidu hlinitého - Al2O3, oxidu železitého - Fe2O3, či síranu vápenatého - CaSO4) nebo pěnových separací (za využití tenzidů). Koagulace je proces, kdy pomocí chemického činidla se mikročástečky, či molekuly shlukují do větších celků, které se dají daleko snáze odstranit (většinou filtrací, či sedimentací). S nečistotami se tak odstraní i použitá chemická činidla. Ta ale většinou nejsou problémem pro životní prostředí. K dočišťování odpadních vod se pak používají fyzikálně chemické procesy, jako jsou reverzní osmóza (za tlaků až 10 MPa) či ultrafiltrace (obvykle za tlaků 0,1-0,5 MPa), nebo se používají čistě chemické metody, jimiž jsou oxidace (za použití manganistanu draselného KMnO4, peroxidu vodíku, chloru, ozónu atp.) či fotochemická čištění (oxidace pomocí UV záření). Ziskem z těchto operací je voda obsahující minimum nečistot a zahuštěný kal.

Co s kalu?

Kal se dá pálit, ale obsahuje ještě příliš mnoho vody (asi 40 %) a příliš mnoho nespalitelných podílů (více než 50 % pevných částí) - muselo by se dodávat mnoho pomocného paliva za relativně nízkého snížení množství odpadu. Dá se využít jako hnojivo. Problém je, že jej nikdo nechce. Vždycky totiž hrozí riziko přítomnosti těžkých kovů. Navíc málokdo má však peníze na kontinuální chemickou analýzu kalu. A tak, bohužel, zbývá skládkování. Ale na skládku by šel i popel z pálení papíru. Nabízí se otázka, stojí-li veškerá ta námaha s recyklací za to. Na to můžou různí lidé odpovědět různě. Každý dle svých zájmů. Pravdou ale zůstává, že bez recyklace papíru by se muselo vyrábět daleko více papíru nového. A to obnáší celou složitou technologii, při níž je potřeba velké množství energie (elektrické i tepelné) a agresivních chemikálií (které se navíc zahřívají na vysoké teploty - okolo 170 °C) a jejíž výstupem jsou vody, které je potřeba čistit často obtížněji, než vody po recyklační lince (i když tyto vody mívají známé složení odpadních látek, což je jejich výhodou) a celulózku poznáte po čichu už na míle daleko (kdo někdy projížděl Štětím, ví, o čem píšu). Navíc bez recyklování papíru by bylo potřeba kácet daleko více stromů (to nepopře nikdo, ale jsou tací, co budou tvrdit, že to lesu prospívá - někteří z nich tomu i věří).

Čtěte také: Kompostovatelné odpady a teplota

Čtěte také: Pařížská dohoda a postoj USA

tags: #proces #recyklace #papiru #deinkoustace