V České republice se v posledních letech stále častěji objevují případy podvodů spojených s měřením emisí v autoopravnách.
Jak fungují podvody s emisemi?
Podvody s emisemi zahrnují různé praktiky, které mají za cíl obejít zákonné limity množství škodlivých látek vypouštěných do ovzduší. Některé stanice měření emisí (SME) v autoopravnách manipulují s diagnostickými přístroji, aby vykazovaly nižší emise, než jaké vozidlo skutečně produkuje.
Emisní technici, často zároveň i servisní mechanici, používají tzv. šidítka, která umožňují manipulaci například s otáčkami motoru. Další praktikou je zatajení nebo maskování závad na vozidle místo jejich opravy. I když je vozidlo emisně nevyhovující, technik jej podvodnými způsoby učiní emisně vyhovujícím.
Důsledky podvodů s emisemi
Podvody s emisemi mají vážné důsledky pro celou společnost. Především přispívají k vyššímu znečištění ovzduší, což negativně ovlivňuje veřejné zdraví. Tyto podvody také podkopávají důvěru spotřebitelů v systém měření emisí. Řidiči, kteří vědomě či nevědomě projdou emisní kontrolou díky podvodu, mohou být později nepříjemně překvapeni, když jejich vůz neprojde jinými technickými prohlídkami, například při silniční kontrole.
Plošné kontroly stanic STK?
Z veřejných mediálních zdrojů je zřejmé, že emisní kontroly v České republice se staly terčem kritiky ze strany Luďka Fleischhanse z Asociace emisních techniků (ASEM). Tvrdí, že celý systém technických kontrol je podvodný. Luděk Šíp ze STK ČR však tato tvrzení odmítá jako nepodložená. Zdůrazňuje, že současný systém technických kontrol na stanicích STK je spolehlivý a stanice jsou přísně kontrolovány státním odborným dozorem. K chybám nebo selháním jednotlivců sice dochází, ale jsou okamžitě řešeny.
Čtěte také: Jak Správně Vyplnit Bilanci Odpadu?
Pro vysvětlení: V ČR měří emise jen přibližně 100 STK, ale existuje ještě přibližně 1200 nezávislých SME, které nejsou regulovány a nepodléhají tak přísné odborné kontrole jako STK. Šíp varuje, že deregulace STK, kterou navrhuje Fleischhans, by vedla jen k nárůstu podvodů, jak se to stalo v Polsku, kde jako zázrakem je 99,7% vozidel technicky úplně způsobilých, včetně emisí. „Deregulace STK problémy s emisemi skutečně neřeší,“ říká Šíp a obhajuje kvalitu a účinnost stávajících kontrol na STK. Dle průzkumu naší redakce je zřejmé, že mnohé podvody, o kterých Fleischhans mluví, se dějí právě v autoopravnách, nikoli na samotných STK, kde se provádí celková kontrola technického stavu vozidla.
Je ovšem s podivem, že největším kritikem měření emisí je organizace, která sdružuje ty, kteří emise měří. Ministerstvo dopravy ČR si také plánuje důkladněji posvítit na samotné STK. V rámci tiskové konference, která proběhne pozítří 5. září, popíše aktuální situaci, zrekapituluje změny, které již v oblasti proběhly a které se teprve uskuteční.
Podvodné emise korporátních dluhopisů
Stále častěji se pražští kriminalisté setkávají s podvodnými emisemi korporátních dluhopisů a je zřejmé, že tento trend asi jen tak nevymizí, a to vzhledem k tomu, že zhodnocení případných úspor v bance je v dnešní době téměř nulové. Investiční dluhopis je vlastně nákup podílu dané firmy, kdy tato investice slouží jako půjčka této firmě, která jí pomůže v realizaci projektu, či rozeběhnutí konkrétní činnosti. Pro mnohé Čechy je tak velmi lákavé, investovat své finance na základě různých nabídek investičních společností, na které lze velmi jednoduše narazit na internetu či sociálních sítích. Takové subjekty pak nabízí až neuvěřitelné zhodnocení.
„Už u pěti procent bych byl opatrný, obzvlášť u firmy, kterou neznám, nemá žádnou historii, nic o ní na internetu nezjistím. Řeknete si, proč ten člověk nabízí takové zúročení a nejde sám do banky, vzít si úvěr, když má takovou zajímavou investici“ upozorňuje plukovník Miloslav Kocán, vedoucí odboru hospodářské kriminality pražského krajského ředitelství. Za poslední léta řešili kriminalisté téměř třicet kauz a v některých z nich šlo až o miliardy korun, nejméně však o stovky tisíc korun. Scénář je vždy stejný. V posledních dvou kauzách přišly desítky poškozených o miliony korun.
V prvním z nich trojice mužů zastupujících jednu firmu nabízela už v roce 2014 dluhopisy s tím, že bude investovat do obchodů se zahraničními měnami. Nalákali takřka dvě stovky lidí, kteří do společnosti vložili statisícové i milionové částky. Po dvou letech ale zjistili, že přišli o celkem šedesát milionů korun českých. Všichni tři byli obviněni z trestného činu Podvod, kdy jim v případě odsouzení hrozí až desetiletý trest odnětí svobody.
Čtěte také: Fond ohrožených dětí a Klokánek
V té druhé kauze podvedl důvěřivé investory jediný člověk. Rovněž lidem prodával dluhopisy, ale tentokrát s historkou, že bude jiným osobám a podnikatelům půjčovat peníze a z výnosů těchto půjček hradit úroky investorům. „ Hrál si víceméně na banku, ale samozřejmě neměl žádné povolení. Prodal tímto způsobem sedmdesáti šesti investorům celkem čtyři sta padesát dva dluhopisy za téměř sedmdesát pět milionů korun českých“ uvádí Miloslav Kocán. Tento případ byl již prvoinstančně odsouzený a muž dostal šest a půl roku vězení a zákaz činnosti ve statutárních orgánech firem na dobu deseti let.
Mechanismus podvodů s korporátními dluhopisy
Podvody s korporátními dluhopisy jsou založeny na tzv. Ponziho schématu, který spočívá v tom, že první investoři (vkladatelé) vloží peněžní prostředky do nákupu dluhopisů, čímž v podstatě umožní pachateli rozjetí tohoto podvodného obchodního modelu. Další vkladatelé, často to bývají rodinní příslušníci nebo kamarádi prvních vkladatelů, umožní výplaty pro tyto první vkladatele, které pachatel zprvu řádně vyplácí. Jedná se ovšem o past na investory, aby nabyli dojmu, že se jedná o legitimní obchod. Další vkladatelé svými vklady již pouze vytváří podmínky pro další fungování tohoto podvodného modelu a umožňují inkasování peněžních prostředků pachateli, který si finance přisvojuje pro svou osobní spotřebu. Celý příběh pak končí tím, že emitent dluhopisy nezhodnocuje (ani to neměl nikdy v úmyslu) a na výplaty pozdějších vkladatelů už žádné peníze nezbydou, investorům už pak nejsou vypláceny ani slíbené výnosy, ani vložené částky za nákup dluhopisů.
Doporučení pro investory
Občané, kteří se chystají nějakou podobně výhodnou nabídku využít, by si měli uvědomit, že vydávání korporátních dluhopisů nepodléhá de facto žádným pravidlům. Může je totiž vydat jakákoliv korporátní společnost. Před nákupem korporátních dluhopisů by si proto investoři měli ověřit alespoň základní a snadno ověřitelné skutečnosti k emitentovi dluhopisů. Veškeré informace jsou jednoduše dohledatelné v obchodním rejstříku. Jedná se především o informace typu, kdy firma vznikla, kdo je jednatel, kde má sídlo a jaký je předmět podnikání. Dále by firma měla mít zveřejněné účetní rozvahy a výkazy zisků a ztrát.
Nelze tvrdit, že každá emise korporátních dluhopisů je podvodná, ale do některých projektů by drobní investoři investovat prostě neměli, neboť riziko, že narazí na podvodníky a přijdou o všechen svůj vložený majetek, je velmi vysoké. Mezi investory se často objevují i lidé s vysokým vzděláním, například lékaři, právníci, či ředitelé velkých firem. Mnoho z nich pak uvádí, že investovali pouze proto, že nákup dluhopisů považovali za bezpečnou investici, proto žádné další informace o společnosti nevyhledávali. Toto je ale krajně nevhodné uvažování, protože vydávání dluhopisů není nijak limitované a pokud se daný subjekt zavazuje, že dluhopisy prošly kontrolou České Národní Banky, je to nepravdivá informace. Závěrem lze pouze konstatovat, že ve většině případů by stačilo, kdyby si investor ověřil subjekt, jehož dluhopisy se chystá nakoupit.
Podvody v obchodování s emisními povolenkami
Německem otřásá gigantický podvod ve jméně ochrany klimatu. Řidiči aut zaplatili téměř miliardu eur (cca 25 miliard korun) za projekty, z nichž některé neexistovaly. Odhalení vrhá světlo na pochybné struktury v obchodování s emisními povolenkami na naftu a benzín. Němečtí motoristé nepřímo zaplatili údajně téměř miliardu eur na podvodné projekty. Zjevně organizovaný podvod probíhal pod hlavičkou ochrany klimatu. O podvodném schématu podrobně informoval investigativní pořad ZDF Frontal.
Čtěte také: IPPC v České Republice
Již před několika měsíci se hovořilo o falešných projektech v Číně, včetně takzvaného kurník-gate. V pozadí podvodného schématu je obchodování s tzv. kvótami skleníkových plynů (německy THG-Quotenhandel). Jde o obdobu systému emisních povolenek pro domácnosti (ETS2), který letos česká vláda pro odpor veřejnosti neuzákonila. Dovozci, distributoři a obchodníci s fosilními palivy jako nafta a benzín, budou muset platit speciální poplatek za každou tunu CO₂. Spolková vláda na podobný systém naskočila již od roku 2023 a dotýká se velkého množství firem v dopravě, od městských dopravních podniků až po čerpací stanice. Cílem je snižovat neustále emise CO₂ a zvyšovat podíl obnovitelné energie, jako je elektřina, vodík či biopaliva. Procento snížení emisí CO₂ se každoročně zvyšuje.
Distributoři nafty a benzínu si mohou vybrat, jak budou své kvóty skleníkových plynů plnit a emise snižovat. Mohou jít cestou hledání vlastních emisních úspor (např. přidáváním biopaliva, použitím vozů na elektrický pohon, nabíjení elekřinou z obnovitelných zdrojů apod.) anebo se mohou „vykoupit“ investicemi do „udržitelných“, klimaticky přívětivých projektů. Ty musejí být certifikovány. Spolková agentura pro životní prostředí (UBA) vydala pro tento účel odpovídající osvědčení o vhodnosti.
Jedním z možných přístupů snižování emisí je takzvané Upstream Emission Reduction, kdy si distributoři pohonných hmot mohou kupovat certifikáty od svých dodavatelů v zahraničí. Celý systém samozřejmě přináší dodatečné náklady, což zvyšuje ceny pohonných hmot u benzinových čerpadel. Úřad UBA mezitím dospěl k závěru, že 45 z 66 projektů na snižování emisí v Číně, které by mohly být použity pro tento účel, je podezřelých z podvodu. Z tohoto důvodu byly nyní zastaveny.
Příklady falešných projektů
Mezi falešné projekty na ochranu klimatu v Číně patřily například projekty na „klimaticky šetrnější těžbu ropy“. Ty měly zachycovat vznikající plyn a zpracovávat jej na zkapalněný zemní plyn. Na základě anonymních udání Spolkové agentuře pro životní prostředí a poté, co se objevily zvěsti o nesrovnalostech, začala ZDF prověřovat řadu projektů. Například společnost NWAG, která měla provozovat závod na zkapalněný plyn od roku 2022, ve skutečnosti existovala podle Google Earth už v roce 2021. Zatímco v případě NWAG projekt alespoň skutečně existoval, „korporátním sídlem“ jiné společnosti, která prý podobný závod provozovala, byl obyčejný kurník. Německá zkušebna Müller BBM Cert se odvolává na „chybu týkající se souřadnic“, když vyšlo najevo, že „mobilní kotle“, které byly předmětem projektu, se nacházely 30 kilometrů daleko. Jak však výzkumný tým zjistil na místě, žádné kotle tam nikdy nebyly.
K této kauze došlo rovněž letos a od té doby je pověst celého systému obchodování s kvótami silně pošramocena. I v dalších vyšetřovaných případech byly odhaleny pochybné projekty nebo sponzoři. Mimo jiné byly nalezeny adresy firem v obytných domech, kde nikdo nebyl k nalezení. Kromě toho se objevily údajné lokality uprostřed pouště nebo kontaktní osoby, které neexistovaly. V některých případech bylo podezření na krádež identity. V těchto případech se údajní provozovatelé způsobilých projektů vydávali za existující velké společnosti nebo vydávali jejich zařízení za vlastní. Do těchto případů byly zapojeni právníci.
Jak odhalilo vyšetřování ZDF, v centru falešných klimatických projektů byla údajně čínská společnost Beijing Karbon. Tato společnost dodávala německým zkušebnám zakázky na ověřování a certifikaci projektů. Jako hlavní zákazníci se ukázaly tři zkušebny - Müller BBM Cert, Verico a TÜV Rheinland. Vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že existoval „stínový systém“, který společně vytvořili tvůrci projektů a certifikační firmy.
Spolková ministryně životního prostředí Steffi Lemkeová se k podezřením vyjádřila s tím, že problém „zdědila po předchozí vládě“. Projekty tohoto druhu je prý obtížné kontrolovat přímo na místě a prozatím byly zastaveny, uvedla. Podle ní nedošlo ani k žádným výrazným škodám na straně motoristů. Koneckonců, falešné projekty vyšly „u benzinové pumpy levněji“, uvedla. V tom má pravdu, protože podvodné certifikáty stojí méně než kupovat biopalivo od německých dodavatelů.
Kritika EU ETS
Brusel/Praha - Systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), kdysi prezentovaný jako vlajková loď evropské klimatické politiky a geniální tržní nástroj k redukci skleníkových plynů, se stále častěji stává terčem zdrcující kritiky. Pro mnohé občany, firmy i některé experty se z ambiciózního projektu stal spíše symbol byrokratické zátěže, nástroj ke spekulativnímu obohacování a v konečném důsledku i mechanismus, který drtí evropskou ekonomiku a peněženky běžných lidí, aniž by prokazatelně a efektivně řešil globální klimatickou krizi.
Základní myšlenka EU ETS, spuštěného v roce 2005, zněla logicky: stanovit strop pro celkové množství emisí skleníkových plynů, které mohou vypouštět velké průmyslové podniky a elektrárny, a rozdělit tento strop na jednotlivé povolenky. Kdo chtěl vypouštět více, musel si povolenky dokoupit na trhu. Kdo naopak emise snížil, mohl přebytečné povolenky prodat. Realita je však mnohem komplikovanější a pro mnohé bolestivější. Cena povolenky, původně zamýšlená jako motivační nástroj, se stala předmětem masivních spekulací finančních institucí a fondů, které ji vyhnaly do astronomických výšin.
Debaty o budoucnosti systému a jeho rozšíření, například o systém EU ETS 2 pro dopravu a budovy, jen prohlubují nejistotu. Zatímco původní odhady pro cenu povolenky v EU ETS 2 se pohybovaly například kolem 45 Eur za tunu, z kuloárů zaznívají hlasy naznačující, že tato cena je jen orientační a může se „nějak upravit“ podle aktuálních potřeb a politických cílů. Takováto flexibilita v cenotvorbě, která má generovat bilionové výnosy pro státní rozpočty i po plánovaném odklonu od uhlí, vyvolává vážné otázky o předvídatelnosti a skutečných motivech systému.
Ekonomická sebevražda Evropy?
Rostoucí a nepředvídatelná cena povolenek se přímo promítá do ceny elektřiny a tepla. Domácnosti čelí skokovému zdražování energií, které prohlubuje energetickou chudobu a snižuje životní úroveň. Průmyslové podniky, zejména ty energeticky náročné, ztrácejí konkurenceschopnost vůči firmám ze zemí, kde podobná zátěž neexistuje. Výsledkem je nejen zdražování výrobků, ale i hrozba tzv. „úniku uhlíku“ - přesunu výroby (a s ní i pracovních míst a emisí) mimo Evropskou unii.
Kritici poukazují na to, že trh s povolenkami je náchylný k manipulacím a že z něj neúměrně profitují finanční subjekty, které s reálnou produkcí a snižováním emisí nemají nic společného. Otázky vyvolává i samotná efektivita systému. Zatímco Evropa si utahuje opasky a platí stále vyšší ceny, globální emise nadále rostou, protože velcí světoví znečišťovatelé se k podobně drastickým opatřením nepřipojují. Oficiální místa EU systém stále obhajují jako klíčový nástroj k dosažení klimatických cílů. Tvrdí, že trh funguje a motivuje k inovacím.
Je zřejmé, že současná podoba systému emisních povolenek selhává. Místo aby byla motorem udržitelné transformace, stala se brzdou ekonomiky a zdrojem sociálního napětí. Je nejvyšší čas na zásadní revizi, která by zohlednila reálné dopady, omezila prostor pro spekulace a zajistila, že náklady na zelenou transformaci nebudou nespravedlivě přenášeny na ty, kteří si to mohou nejméně dovolit. Možná je čas přiznat, že císař je nahý a „podvod jménem emisní povolenky“ potřebuje buď radikální opravu, nebo nahrazení skutečně funkčními a spravedlivými mechanismy.
Krádeže emisních povolenek
- 1,306 mil. emisních povolenek bylo zatím ukradeno z českého registru OTE.
- 200 mil. korun se denně protočí na českém registru s emisními povolenkami.
Obchodování s emisními povolenkami v Evropě čelí jednomu z největších útoků, který zasáhl šest států včetně Česka. Ze šesti účtů českých obchodníků s povolenkami v registru zmizelo celkem 1,306 milionu emisních povolenek. Každá povolenka opravňující k vypuštění tuny oxidu uhličitého má hodnotu zhruba 15 eur (přes 360 korun). Emisní povolenka, kterou musí hutě, elektrárny či cihelny pokrýt každou tunu svých emisí CO2, je v podstatě jen kód v počítači. Její prodej či koupě jsou operace, jež trvají několik vteřin. V současnosti je zastaveno obchodování v Evropě a evropské registry budou spuštěny, teprve až se ukradené povolenky najdou.
Podle generálního ředitele státní společnosti OTE Jiřího Šťastného, která provozuje v Česku registr povolenek, však budou povolenky opět vráceny majitelům.
Jak mohou být povolenky ukradeny ? Ano, je to jako s elektronickým bankovnictvím. Pokud je povolenka jen jakýsi kód, může ho ukradnout každý, kdo má oči. Lépe řečeno "kdo má oči a hackerské know-how", aby dokázal prolomit bezpečnostní bariéry :). Co se týče Vašeho dotazu ohledně samotného obchodování: pohyb povolenek mezi účty je, jak již bylo řečeno, opravdu srovnatelný s internetovým bankovnictvím. K transferům dochází ze strany znečišťovatelů směrem k registru (vždy jednou za rok na základě verifikovaných emisí), poté ze stran klientů na účty nás obhodníků a nejživější pohyb je právě mezi obchodníky a burzami navzájem.
Každý členský stát má vlastní certifikované verifikátory, na základě jejichž závěrů musí daná firma "vyřadit" množství povolenek k pokrytí své spotřeby. Ptám se Vás proto, že jako inteligentní člověk jistě víte, že celý tento tyjátr kolem emisních povolenek je lumpárna a životnímu prostředí ani v nejmenším neprospěje. Pouze se na tom sveze a více či méně obohatí spousta příživníků.
nejsem tu od toho, abych hodnotil názory vědců a zejména politiků, přestože si o všem samozřejmě myslím své, zejména z jednoho důvodu - EU se podílí na světových emisích (cca. 45 miliard tun ročně) zhruba 2 miliardami, čili i kdybychom udělali přepdoklad, že je cap-and-trade obchodování tím správným nástrojem ke snižování emisí, musel by se k tomuto úsilí připojit i zbytek světa.
Zejména podniky ve střední a východní Evropě profitují z existence povolenek, a to mnohokrát více než obchodníci. Důvodem je výchozí rok ke snižováni emisí 1990 (stejně jako Kjótský protokol), od té doby došlo v 90. letech k významnému poklesu těžkého průmyslu a v souvislosti s tím samozřejmě i emisí (jistě, o volbě právě toho „alibistického“ roku můžeme vést diskuze...).
Problémem je, že záznamy o těch kódech vede až elektronická platforma, ať už burza či právě registry, čili kradené povolenky mohou několikrát změnit majitele na OTC trhu (mimoburzovní transakce), než se přijde na to, že se jedná o kradené povolenky. Společnosti, které je mezitím obchodují, mají posléze asi problém, ale to je otázka spíše pro právníka (samotného by mě to zajímalo).
Pokud se nemylim tak vystopovani by nemelo trvat dyl nez par hodin nez se najde konecny ucet kam se povolenky presunuli. Odpověď na Váš dotaz je obdobná jako v případě Martye, i když 100% souhlasím s tím, co píšete. O veškerých transakcích a transferech se vedou záznamy, nemělo by být proto ani pro jednotlivé národní registry, ani pro centrální log (CITL), problém všechyn pohyby dohledat...
Chápu tedy dobře, že pro firmy nemá smysl záměrně kupovat kradené emisní povolenky. Mají tedy firmy nějaký nástroj, jak si ověřit původ a pravost povolenek? I kdyby firmy kradené povolenky dostaly darem, je to dar Danajský :). Až rok by mohly žít s pocitem, že mají povolenky pro každoroční vyřazování, poté by jim je registr vrátil, pravděpodobně bez nároku na jakoukoliv náhradu. Firmy obvykl tento nástroj nemají, větší obchodní domy a zejména burzy mají. Pro naše klienty nakupujeme povolenky pouze prostřednictvím etablovaných mezinárodních burz a významných bank, elektrárenských či plynárenských společností, nejčastěji v Londýně. Zisk tito zloději generují tím, se snaží prodat kradené povolenky nějaké protistraně a získat zaplaceno (a zmizet) dříve, než na to nebohý kupující přijde...
Obávám se však, že uvalit podobnou zátěž i na odpad, lesy, louky a příkopy by byly ještě "zaneřáděnější" (promiňte mi to slovo, ale jít šumavskou pustinou a vidět v lese tu pneumatiku, tu kýbl, mě přivádí k nepříčetnosti) než doposud.
Ten konec může nastat rychleji než si myslíme, bude-li tento už dnes poměrně křehký a pro mnoho lidí kontroverzní systém nadále neúspěšně čelit podobným destrukčním vlivům (podvody s DPH typu dříve LTO, útoky hackerů) a zůstane i nadále osamocen ve světě z důvodu neexistující globálně zavazující klimatické dohody, resp. následníka Kjótského protokolu. Dva nesmiřitelné tábory v popředí s USA a EU vs. jak už jste naznačil v předchozí odpovědi, firmy v ČR jsou "přealokovány", tedy s pomocí vlády si vylobbovaly mnohem více povolenek, než kdy budou potřebovat, a prodávají je do zemí, kde vláda není detašovaným pracovištěm ČEZu. To je nenutí nijak zefektivňovat výrobu a snižovat emise.
děkuji za tento zajímavý dotaz, je evidentní, že danou problematiku znáte a navíc s Vámi ve všem souhlasím. Obávám se však, že cena EUA (evropské povolenky) by musela dosáhnout úrovně okolo 60 - 80€ (dnes cca. 14€), což je hodnota, od které se začíná vyplácet například velmi nákladné ukládání uhlíku pod zem (CCS = Carbon Capture and Storage) a další dnes ještě velmi "vzdálené" projekty.
toto jsou otázky spíše na zástupce rejstříku, nicméně ze zkušenosti a při použití selského rozumu musím potvrdit Vaše slova. Kde se stala chyba bude zcela jistě předmětem dalšího šetření, počítám, že i se zásahem mezinárodních vyšetřovacích týmů, vzhledem k tomu, že oněch zmiňovaných ukradených 1.3 mil. EUA má hodnotu okolo půl miliardy korun... Otázka viny by opravdu zajímala i mě, nevím, kdo za to ve finále "zaplatí".
Emisní skandál Volkswagenu ("Dieselgate")
Jak již v březnu informovala média, první čtyřlístek Čechů podal žalobu na automobilky Škoda Auto a Volkswagen kvůli nechvalně proslulému podvodu s měřením emisí. Čtveřice založila společnost s ručením omezeným Safe Diesel, jejímž deklarovaným cílem je zejména „chránit zájmy a prosazovat oprávněné nároky spotřebitelů, majitelů automobilů z produkce koncernu Volkswagen, jichž se dotýká emisní skandál.“
Těm - a také dalším dotčeným subjektům („prodejci, výrobci a distributoři dieslových motorů a automobilů, výrobci a distributoři dieslového paliva a další“) - společnost nabízí, aby se k žalobě přidali. Požadovaná částka, kterou se Safe Diesel prostřednictvím žaloby od VW domáhá, odvozuje z finanční kompenzace, kterou koncern zaplatí ve Spojených státech, tedy 127 tisíc korun na jeden automobil. Konkrétně je škoda podle společnosti způsobena zejména poklesem tržní hodnoty vozů postižených aférou Dieselgate o několik tisíc Kč a zvýšením spotřeby po odstranění nelegálního softwaru až o dvě desetiny litru, ale i řadou dalších skutečností.
Kdyby se k žalobě Safe Diesel přidali majitelé všech 150-165 tisíc „cinknutých“ aut jezdících na tuzemských silnicích, mohlo by se se celkové požadované odškodnění vyšplhat na částku i přes 20 miliard korun. Je dost pravděpodobné, že „celoevropské“ odškodnění by bylo pro koncern VW likvidační, a nabízí se pragmatická otázka, jestli si to - se všemi ekonomickými a sociálními důsledky, které by to přineslo - opravdu přejeme. „Jsem si plně vědoma, že to je evropská firma, která zaměstnává 600 tisíc lidí včetně Čechů,“ řekla k tomu eurokomisařka pro spravedlnost a spotřebitele Věra Jourová.
Koncern Volkswagen však v Evropě odmítá odškodnění z kategorie „hard“ (finanční kompenzace) i „soft“ (pár řádků výše). Co přitom vadí možná nejvíc, je jeho přístup a komunikační styl - opakující se mantra, že auta procházejí technickou kontrolou včetně emisí a nižší životnost motoru ani vyšší spotřeba po přehrání nového softwaru není prokázána. Právní nárok na odškodnění tedy podle něj neexistuje.
Nějak z toho ovšem vypadlo, že podvod zůstává podvodem, i kdyby byl právně nepostižitelný, a „dárek na usmířenou“ by byl opravdu velmi vhodný… Kromě návrhů Jourové by mohlo jít například o platební kartu nabitou na určitou finanční hodnotu, jak si to už VW vyzkoušel u zákazníků v USA, přičemž její přijetí tam nebylo spojeno s žádnými podmínkami.
Jak odhalit investiční podvody
Investiční podvody jsou čím dál sofistikovanější, ale odhalit je můžete už během pár minut - stačí vědět, na co si dát pozor. V tomto článku se společně podíváme na 5 klíčových kroků, díky kterým nenaletíte.
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]