Prostředky ke snížení emisí

Stát má ve své moci několik nástrojů, jak snižovat emise skleníkových plynů. Například vám může něco zakázat a když to porušíte, tak vás potrestat (tzv. přímá regulace). „Zakazuje se spalovat uhlí!“ Je to velmi účinné, protože se pak uhlí prostě legálně spalovat nebude, ale zároveň je to dost dřevorubecký nástroj. Stát se ho snaží spíš nevyužívat, protože nechce lidi a firmy moc naštvat. Navíc takový zákaz neříká, co tedy mají lidi zvyklí a závislí na fosilních palivech dělat.

Stát proto raději volí měkčí, ekonomické nástroje, které vám nic nezakážou, ale zdraží to, čímž se vás od předmětné činnosti snaží odradit. Typicky je to daň. „Za každý MJ uhlí se zaplatí XY Kč.“ To už má stát raději, protože se přitom může napakovat a tvářit se přitom, že chrání životní prostředí. Problém je v tom, že se dá těžko říct, o kolik se emise sníží, když bude daň zrovna XY. Může se taky dobře stát, že stát vybere spoustu peněz na dani, ale emise neklesnou ani trochu. Je obtížné nastavit daňovou sazbu tak, aby byla účinná, a málokterý politik si troufne nastavit laťku vysoko. Navíc každé odvětví má jiné náklady na snížení emisí, takže zatímco někdo nad daní mávne rukou, pro jiného to může být likvidační. Daň je jednoduchá, ale nepříliš efektivní.

Pak jsou tu tržní mechanismy, jako je emisní obchodování. „Za každou tunu CO2 se musí zaplatit emisní povolenka!“ Stát stanoví nějaký cíl, třeba snížení emisí o 30 % do tří let. Pokud jsou dnes emise 100 tun CO2, vydá stát na příští rok jen 90 povolenek, na druhý rok 80 a třetí rok jen 70. Cenu povolenky určí trh - čím méně je povolenek, tím víc cena roste. Nakonec se cena dostane na úroveň, kdy se někomu vyplatí svoje emise snížit - emise se snižují tam, kde je to nejlevnější. Výhoda je, že jak stát vydává jen omezený počet povolenek, tak se vždy dostane na cílové snížení.

Na různá odvětví se líp hodí jiný nástroj. EU zavedla systém emisního obchodování EU ETS na energetiku (velké elektrárny a teplárny) a těžký průmysl (ocelárny, chemičky, cementárny, sklárny…) a do roku 2020 emise v těchto odvětvích klesly o 42,4 % oproti počátečnímu roku 2005. Chvíli se systém potýkal s přebytkem povolenek a jejich cena byla nízká, teď ale cena roste a firmy si konečně uvědomují, že musí investovat do čistých technologií. U aut se jde cestou regulace a kvót a na emise z budov by byla vhodná daň. Velmi brzy bude každý zdroj emisí nějakým způsobem zpoplatněný a bude to tak dlouho gradovat, dokud ho emitenti nenahradí klimaticky neutrální variantou. Například ve Švédsku mají drakonickou uhlíkovou daň na topení uhlím v domácnostech, ale stát na ní nevybere nic.

ČR nikdy nezavedla žádný nástroj na snižování emisí skleníkových plynů sama, vždy jen zavádí evropská harmonizovaná opatření. Alespoň je neblokujeme. Stát má z prodeje povolenek velmi vysoké výnosy, v roce 2020 to bylo 18,9 miliard Kč. Když už stát ty peníze vybírá, měl by je využít nazpátek a podpořit jimi čisté investice nebo stavět potřebnou infrastrukturu. Jediné opatření, které se ale z výnosů financuje, je ale Nová Zelená úsporám - stát na ni dal jen cca 2 miliardy Kč.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

Žádný nástroj nebude fungovat dobře, pokud ho stát dostatečně nevysvětlí veřejnosti. Komunikace je další zásadní nástroj, stát by měl vysvětlovat lidem, co je za problém, kam to může vést, když nic neuděláme, co tedy dělat budeme a co tak lidi čeká, tzn. jak bude vypadat život v klimaticky neutrální společnosti.

Výrobci, kteří platí za povolenky nebo daně, většinu nákladů promítají do cen výrobků. Takže si zčásti sníží marži, zčásti za to platíme my všichni. Vyšší cena výrobků ale láká nějaký alternativní způsob výroby, který je dražší než fosilní, ale levnější než fosilní plus povolenka. Když na sobě pocítíte zvýšený náklad za fosilní paliva, nebuďte naštvaní na stát nebo na Gretu. To je jen váš dodavatel zvyklý na spalování fosilních paliv a doufá, že na vás ty náklady přenese a vy to zaplatíte. Dříve nebo později se ale objeví nákladově efektivní bezemisní varianta. Porozhlédněte se po ní.

Klimaticko-energetické cíle České republiky

Klimaticko-energetické cíle EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti se propisují i do českých politik v oblasti klimatu a energetiky. České cíle jsou obsaženy ve Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, ve Státní energetické koncepci i Politice ochrany klimatu.

Cíl v oblasti snižování emisí

Evropský právní rámec pro klima zakotvil pro Evropskou unii jako celek cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Česko s těmito cíli souhlasilo a s tím, jak se postupně schvaluje balíček Fit for 55, musí aktualizovat své strategické dokumenty. K tomu došlo v prosinci 2024 s aktualizací Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (NKEP).

NKEP se vyhýbá stanovení konkrétního celkového cíle emisí pro Českou republiku a závazek ČR obecně formuluje jako „snižování emisí v souladu se závazky vyplývajícími z balíčku Fit for 55„. Ten pro rok 2030 na evropské úrovni cílí na snížení emisí o 55 % oproti úrovni roku 1990.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

V roce 2023 jsme byli na úrovni 98,5 Mt CO2 eq., tj. snížení asi o 47 % oproti roku 1990. Úroveň 55% snížení by pro Česko znamenala dosažení hodnoty asi 83 Mt CO2 eq. Modelované scénáře NKEP nicméně ukazují, že prosté plnění dohodnutých cílů v dalších oblastech může vést ještě k rychlejšímu snižování emisí a to jak v základním referenčním scénáři (WEM) -65% tak i v dekarbonizačním (WAM) -68%.

Cíle pro emise v systému ETS

Systém EU-ETS patří mezi hlavní nástroje EU pro snižování emisí. Pokrývá největší stacionární zdroje emisí v členských státech a jejich provozovatelům nařizuje nakupovat emisní povolenky na každou tunu CO2, kterou vyprodukují.

V Česku systém zahrnuje 230 zařízení, přičemž většinu emisí vyprodukují uhelné elektrárny a teplárny. Významným emitentem jsou ale i železárny a ocelárny, rafinerie nebo cementárny. Tyto zařízení dohromady vyprodukují téměř polovinu všech emisí ČR.

Aktuálním evropským cílem je do roku 2030 snížit emise v ETS sektoru o 62 % oproti úrovni z roku 2005. Cíl pro jednotlivé členské státy zde není stanoven.

Snižování emisí v sektoru energetiky do roku 2030 se očekává hlavně skrze rozvoj obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaika a větrná energie). Neméně významný bude i přechod teplárenství na plyn a jiné zdroje, neboť do roku 2033 je plánován odchod od uhlí. Teplárenství, ale i další sektory mohou na tuto transformaci čerpat prostředky z Modernizačního fondu. V aktualizaci vnitrostátního plánu si ČR stanovila cíl:

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

Snížit podíl fosilních paliv (využívaných bez technologie zachytávání) na spotřebě primární energie na 50 % do roku 2030 a 0 % do roku 2050 a zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033.

Po roce 2035 lze očekávat další snižování emisí sektoru energetiky s rozvojem jaderné energie.

Cíle pro emise nespadající pod ETS

Mimo systém obchodování s emisními povolenkami v ČR vzniká asi polovina emisí. Jedná se o emise z dopravy, vytápění budov, ale i zemědělství a menších zdrojů v průmyslu. Česká republika musí snižovat emise i v těchto sektorech. Cíl pro EU jako celek, ale i pro jednotlivé členské státy je stanoven v rámci Nařízení o sdílení úsilí.

Aktuálním českým cílem je do roku 2030 snížení emisí mimo systém ETS o 26 % oproti úrovni z roku 2005.

Cíl v oblasti obnovitelných zdrojů energie

S revizí směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie navýšila EU své cíle v dosahování podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie z 32 % na 42,5 % v roce 2030. Český příspěvek ve směrnici není přímo stanoven. V aktualizovaném NKEP z roku 2024 je pak český cíl stanoven jako:

Dosažení minimálně 30,1% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2030.

V roce 2023 podíl OZE dosahoval 18,6 %.

Rozvoj OZE v dopravě

Revidovaná směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie stanovila cíl podílu OZE v dopravě v roce 2030 na 29 % nebo alternativně úsporu emisí skleníkových plynů v dopravě alespoň 14,5 %, respektive 13,7 % (s využitím odpočtů umožněných směrnicí). To je i varianta, se kterou počítá Česká republika.

Cíl v oblasti energetických úspor

Unijním cílem v energetické účinnosti je podle směrnice o energetické účinnosti snížení primární a konečné spotřeby energie o 11,7 % oproti referenčnímu scénáři spotřeby pro rok 2030. Pro EU i pro Českou republiku to znamená snížení spotřeby energie o více než 15 % oproti dnešku, což není považováno za příliš reálné, nicméně to nutí členské státy se úsporám energie vážně věnovat.

Snižování celkové spotřeby energie

V roce 2023 byla konečná spotřeba v ČR asi 953 PJ, do roku 2030 by podle článku 4 revidované směrnice o energetické účinnosti měla klesnout na 846 PJ.

Byť jde o indikativní cíl, nutí členské státy hledat úspory energie ve všech sektorech.

Emise skleníkových plynů

EU se intenzivně snaží snížit emise CO2 a zároveň usiluje o regulaci dalších skleníkových plynů, které přispívají k oteplování planety Země, jako je metan, fluorované plyny (známé také jako F-plyny) a látky poškozující ozonovou vrstvu. Ačkoli jsou v atmosféře přítomny v menším množství než CO2, mohou mít významný oteplovací účinek.

Srovnání ekologického dopadu nejčastějších dopravních prostředků

Vlaky

Vlaky jsou v oblasti cestování, zvlášť toho dálkového, jednou z nejvíc šetrných možností. Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) produkují vlaky přibližně 14 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, což je výrazně méně než u ostatních dopravních prostředků.

Jedním z důvodů nízkých emisí vlaků je jejich elektrifikace. Mnoho evropských zemí investuje do elektrických železnic, což znamená, že vlaky mohou být poháněny elektřinou z obnovitelných zdrojů.

Autobusy

Autobusová doprava představuje další relativně ekologický způsob cestování, zejména pokud jde o městskou a příměstskou dopravu. Průměrné emise autobusu činí přibližně 68 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.

Letadla

Letecká doprava je z ekologického hlediska největší výzvou, protože produkují opravdu značné množství emisí, což z nich činí nejméně ekologický dopravní prostředek. Průměrné emise letadla dosahují přibližně 285 gramů CO2 na kilometr a cestujícího a i přes vysoké emise letecká doprava neustále roste.

Auta

Automobilová doprava je nejrozšířenějším způsobem cestování, avšak její ekologické dopady jsou značné. Benzinové a naftové automobily produkují přibližně 192 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, zatímco hybridní vozy produkují asi 110 gramů CO2 na kilometr. Elektromobily mají potenciál výrazně snížit emise, protože jejich provoz neprodukuje žádné výfukové plyny.

Uhlíková neutralita

V posledních letech se různé státy i firmy hlásí k cíli dosáhnout uhlíkové neutrality. Uhlíková neutralita označuje stav, kdy lidstvo svým působením nepřidává CO2 do atmosféry. Cíl uhlíkové neutrality zjednodušeně řečeno říká, kdy spálíme poslední tunu fosilních paliv - nijak už ale neřeší, kolik fosilních paliv do té doby spálíme.

Měření i klimatické modely ukazují, že globální oteplení je přibližně přímo úměrné celkovému množství CO2, jež bylo do atmosféry vypuštěno. Jinak řečeno: čím více emisí skleníkových plynů vypustíme, tím vyšší bude průměrná světová teplota. Když si tedy stanovíme určitou hranici oteplení, kterou nechceme překročit, dá se vypočítat, kolik CO2 ještě jako lidstvo můžeme v budoucnu vypustit, abychom se pod danou hranicí udrželi. Mluvíme pak o zbývajícím uhlíkovém rozpočtu pro danou hranici.

Emise skleníkových plynů v živočišné výrobě a možnosti jejich snížení

Hospodářská zvířata se podílejí na celkových ročních antropogenních emisích skleníkových plynů celosvětově více než ze 14 %. Největším zdrojem emisí v živočišné výrobě je bachorová fermentace (39,1 %), následovaná skladováním, zpracováním a aplikací hnoje na půdu (25,9 %), produkcí krmiv (21,1 %), změnami ve využití půdy (9,2 %), zpracováním surovin a potravin (2,9 %) a přepravou (1,8 %).

Až o 15 % lze snížit emise cíleným šlechtěním a dále prodloužením doby přežvykování, zkrmováním kvalitní píce, zvýšením podílu vysokoenergetických složek, tj. bílkovin a tuku v krmné dávce a využíváním krmných doplňků, včetně antimetanogenních látek. Vysoká užitkovost skotu snižuje jeho požadavky na živiny, potřebné k dosažení stejné úrovně produkce mléka, resp. svalové hmoty.

Při manipulaci, skladování a zpracování chlévské mrvy a kejdy dochází k uvolňování CH4 a N2O. Jejich emise závisí na teplotě vzduchu, vlhkosti, pH, době skladování a složení krmné dávky. Z kejdy skladované v lagunách nebo nádržích se uvolňuje více CH4 než z chlévské mrvy. Tyto emise je možné snížit zkrácením doby skladování a snížením teploty exkrementů, včetně separace pevné a kapalné frakce.

Emise dusíku z chlévské mrvy a kejdy jsou závislé na jejich množství a způsobu aplikace na pole, infiltraci půdy, pH, teplotě půdy, srážkách i množství organického uhlíku a míře jeho příjmu rostlinami.

tags: #prostředky #ke #snížení #emisí

Oblíbené příspěvky:

• Důsledky ohrožení ega
• Pravidla pro nakládání s odpady
• Přírodní vs. zemědělský ekosystém
• Přepadení: Definice a právní aspekty
• Poplatky za Odpady