V oblasti veřejné správy stále více přibývá subjektů, u nichž vedlejším efektem jejich ekonomických aktivit je produkce různých druhů odpadů. Proto jsou povinny zřizovat, provozovat a následně i rekultivovat skládky odpadů, a to v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o odpadech.
Byť je skládkování odpadu z dlouhodobého hlediska spíše na ústupu, pořád se jedná o velice významný způsob odstraňování odpadu v České republice. Cílem nového zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. („zákon o odpadech“), účinného od 1. ledna tohoto roku, je právě podpora odklonu od skládkování odpadů a snaha motivovat povinné subjekty k dodržování hierarchie nakládání s odpady.
Skládku odpadu nový zákon o odpadech definuje jako „zařízení pro odstranění odpadů pomocí jejich řízeného povrchového nebo podpovrchového ukládání“.
Skládka může být umístěna pouze na pozemku určeném k tomuto účelu územním rozhodnutím a stavebním povolením podle stavebního zákona, a musí splňovat technické podmínky stanovené Ministerstvem životního prostředí (MŽP). K provozování skládky je dále nutné získat souhlas krajského úřadu.
Větší skládky, ve kterých dochází k ukládání více než deseti tun odpadu denně, nebo pokud mají celkovou kapacitu větší než 25 000 tun odpadu, podléhají i režimu zákona č.
Čtěte také: Provoz stanice měření emisí: Co je potřeba vědět
Další povolení a stanoviska (např. stanovisko EIA) jednotlivé skládky odpadů vyžadují v závislosti na konkrétních okolnostech.
Vyhláška č. 294/2005 Sb. definuje skupiny skládek následovně:
Skládky budou i podle nové odpadové legislativy provozovány ve třech fázích.
Tendence vedoucí k významnému omezování skládkování odpadu vycházejí hlavně z legislativy EU, na kterou navazuje i nová odpadová legislativa České republiky. Od 1. ledna 2030 tak nadále nebude možné vůbec skládkovat odpady s výhřevností v sušině nad 6,5 MJ/kg, odpady překračující hodnoty biologické stability (stanoveny v příloze č. 10 zákona o odpadech) a odpady, které bude možné s ohledem na stávající pokrok účelně recyklovat.
Recyklovatelné odpady přitom budou v budoucnu opět konkrétně vymezeny ministerskou vyhláškou.
Čtěte také: Jaderná energie: Pohled na argumenty Greenpeace
Zákon o odpadech za účelem postupného omezení skládkování do roku 2030 zavádí nové nástroje, často diskutovaným je např. zvyšování poplatků za skládkování odpadu. Uvedené dopadne zejména na obce, které by měly snížit množství komunálního odpadu ukládaného na skládky v přepočtu na obyvatele, a to ze současných 200 kg až na 120 kg v roce 2029.
Uvedená opatření mají také nepřímo podpořit třídění odpadu, kdy zákon o odpadech zavádí tzv. třídicí slevu pro obce, na kterou obce dosáhnou podle úrovně vytříděného odpadu.
Již dosavadní podzákonná odpadová legislativa (vyhláška č. 294/2005 Sb., která byla zrušena novým zákonem o odpadech) výslovně zakazovala skládkování odpadů podléhajících povinnosti zpětného odběru, a to např. z elektrozařízení pocházejících z domácností, baterií a s určitými výjimkami i pneumatik.
Omezeno bylo také ukládání vytříděných složek komunálního odpadu, jež šlo uložit na skládku pouze v případě, že nebylo po technické nebo ekonomické stránce možné jejich využití, a pokud to povoloval Plán odpadového hospodářství kraje.
Nový zákon o dopadech výše uvedený výčet ostatně sám významně rozšiřuje, kdy např. § 36 odst. 5 zákona o odpadech úplně zakazuje skládkování vytříděného komunálního odpadu vhodného k dalšímu použití nebo recyklaci.
Čtěte také: Celoroční provoz kotlů: Co říká legislativa?
Uvedené se nevztahuje na odpad, který se do sběrných nádob dostane jeho nesprávným zařazením (např. neplastový obsah v nádobách na plasty) a odpad vzniklý zpracováním odděleně soustřeďovaných odpadů, kdy nebude mít větší výhřevnost než 6,5 MJ/kg v sušině odpadu, jinak musí být primárně energeticky zužitkovány (spalováním).
Zákaz skládkování tak nově bez výjimek platí pro odděleně soustřeďovaný odpad bez „nečistot“.
Na skládky nesmí být již nyní ukládány rovněž ani nebezpečné odpady, které lze zpracovat ve spalovnách nebo jiných zařízeních, ve kterých lze tyto odpady materiálově nebo energeticky zpracovat.
Výčet odpadů, které je zakázáno skládkovat, rozšiřuje zákon o odpadech i o odpady uvedené v § 41 odst. 3, např.
Aby bylo možné posoudit, zda je odpad možné uložit na skládku, je nevyhnutelné, aby původce znal jeho materiálové složení a vlastnosti. Odpad se zařazuje do kategorií dle vyhlášky MŽP č. 8/2021 Sb., o katalogu odpadů.
Původce odpadu musí rovněž zvážit, zda odpad nemá nebezpečné vlastnosti, které by mohly nepříznivě ovlivnit životní prostředí a zdraví lidí.
Vzhledem k současné absenci prováděcích právních předpisů lze očekávat, že výše uvedená omezení skládkování se ještě rozšíří. Prozatím mají podle metodického pokynu MŽP subjekty tam, kde chybí prováděcí předpis k novému zákonu o odpadech, dočasně postupovat v souladu s dosavadními vyhláškami.
Výslovné úpravy se v novém zákoně o odpadech dočkaly i tzv. černé skládky. Černou skládkou se rozumí místo, kde je nelegálně uložen odpad. Typickým příkladem černé skládky, se kterým se setkal snad každý, jsou pak menší nebo větší skládky odpadu poblíž odlehlých, méně frekventovaných cest nebo odstavných ploch.
Zákon platný do roku 2021 přitom tuto problematiku vůbec neupravoval. Při přípravě nového zákona o odpadech byly zváženy různé varianty, např.
Pokud vlastník pozemku zjistí, že se na jeho pozemku objevila černá skládka, a to bez ohledu na její velikost, je povinen o této skutečnosti informovat obecní úřad ORP. Obecný úřad se pokusí zjistit vlastníka odpadu.
Pokud se podaří dohledat vlastníka odpadu, obecní úřad ORP uloží provinilci sankci dle zákona o odpadech a stanoví mu lhůtu pro odklizení odpadu.
Černé skládky většího rozsahu může řešit a sankcionovat i ČIŽP, přičemž v tomto případě se u podnikajících subjektů pokuty mohou vyšplhat až řádově do výše desítek milionů korun.
Pokud naopak obecní úřad ORP vlastníka nelegálně uloženého odpadu nenalezne, je k odklizení odpadu vyzván vlastník pozemku, přičemž k odstranění černé skládky mu obecní úřad s ORP stanoví lhůtu 30 dnů, avšak nemá možnost odklizení vymáhat. Podle důvodové zprávy k zákonu o odpadech tato výzva nemá být chápána jako sankce pro vlastníka pozemku, nýbrž se ze strany zákonodárce jedná o snahu co nejrychlejšího podchycení možných nepříznivých vlivů černé skládky na životní prostředí.
Neodstraní-li černou skládku vlastník pozemku, může obecní úřad ORP vlastníkovi pozemku uložit, aby prozatím zamezil navážení dalšího odpadu (např. oznamovací tabulí, přehrazením příjezdové cesty k černé skládce) a/nebo odpad zabezpečil před únikem. Obec však může černou skládku i sama odklidit.
Byť je zřejmé, že nová odpadová legislativa výrazně směřuje k omezení odstraňování odpadů ukládáním na skládky, mnozí jí vyčítají nedostatečnou ambicióznost, a to i s ohledem na posunutí zákazu skládkování využitelného odpadu na rok 2030. Naproti tomu se ozývají zastánci skládkování, kteří téměř úplné zamezení skládkování odpadu nepovažují za reálné ani v roce 2030.
Na zařízení, která jsou určena pro nakládání s odpady, se vztahuje celá řada požadavků. Zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě souhlasu k provozování zařízení a s jeho provozním řádem. Tento souhlas uděluje krajský úřad.
Souhlas k provozování zařízení může být nahrazen integrovaným povolením podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Bez souhlasu k provozování nemůže být vydán kolaudační souhlas, vydávaný podle stavebního zákona pro stavby určené k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů.
Změní-li zařízení provozovatele, musí ten požádat do třiceti dnů od převodu užívacího práva o nový souhlas. Dosavadní souhlas k provozování zařízení přitom dále platí i pro nového provozovatele, dokud krajský úřad neudělí souhlas nový.
Účastníkem řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem je obec, na jejímž území má být zařízení provozováno. U skládek nebezpečných odpadů se souhlas uděluje na dobu určitou, nejvýše na 4 roky.
Tato lhůta se prodlužuje na základě žádosti provozovatele nejvýše na další 4 roky za podmínky, že jsou splněny povinnosti při provozování skládky stanovené zákonem o odpadech a vyhláškou č. 294/2005 Sb.
Přestože je "nový" odpadový zákon v platnosti již hezkou řádku let, stále se najdou zařízení provozovaná bez příslušného souhlasu krajského úřadu. Nejčastěji se jedná o sběrny a výkupny odpadů.
Původní souhlasy podle zákona č. 125/1997 Sb. (tj. rozhodnutí vydaná do 31. 12. 2001) měla platnost omezenou do 31. 12. 2003. Jednalo se o souhlasy k provozování zařízení ke sběru a výkupu nebezpečných odpadů, zařízení ke zneškodňování odpadů a zařízení k úpravě a využívání nebezpečných odpadů, včetně souhlasů s provozními řády.
Od počátku roku 2004 proto měli provozovatelé těchto zařízení získat nový souhlas, tentokrát již podle současného zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.
Pro některá zařízení nebyl podle zákona č. 125/1997 Sb. třeba souhlas příslušného orgánu státní správy. Jednalo se o zařízení k využívání nebo úpravě odpadů kategorie ostatní. I u těchto zařízení však vyžadoval "nový" zákon č. 185/2001 Sb. po prvním lednu 2003 získání souhlasu k provozování.
Totéž platí pro sběr nebo výkup odpadů - osoby, které ho prováděly, byly povinny získat souhlas podle "nového" zákona do konce roku 2002.
Obsah žádosti o souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů stanovuje vyhláška číslo 383/2001 Sb. Žádost musí obsahovat důkladnou identifikaci žadatele (mj. obchodní firmu nebo název, právní formu a sídlo, identifikační číslo žadatele, adresy všech provozoven, včetně doložení právního vztahu, a identifikaci osoby, oprávněné jednat).
Požadují se také kopie živnostenského listu, výpisu z obchodního rejstříku nebo zřizovací listiny a doklady o odborné způsobilosti odpadového hospodáře. Technický popis zařízení (včetně všech souvisejících) má obsahovat také popis technologického postupu nakládání s odpadem v zařízení, popis přístupových tras, způsob skladování odpadů v zařízení a zejména seznam druhů odpadů podle Katalogu odpadů, se kterými bude zařízení nakládat.
Nezbytný je i návrh sledování (monitoringu) vlivu provozu zařízení na okolní životní prostředí a zdraví lidí, plán odborného vzdělávání pracovníků zařízení a návrh provozního řádu a provozního deníku.
Při žádosti o souhlas k provozování skládky odpadů je kromě uvedených náležitostí potřeba doložit také celkovou kapacitu skládky odpadů podle projektové dokumentace, předpokládané množství odpadů, které naplní její kapacitu, hydrogeologický a inženýrsko-geologický popis a geotechnické podmínky místa skládky, návrh plánu na uzavření skládky a následnou péči o skládku.
Oba dokumenty jsou nutnou podmínkou k udělení souhlasu s provozem. Jejich obsah se liší pro různé typy zařízení a je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 383/2001 Sb.
Provozní řád zařízení k využívání bioodpadů stanovuje vyhláška č. 341/2008 Sb. U zařízení ke sběru a zpracování autovraků stanovuje obsah provozního řádu vyhláška č. 352/2008 Sb.
Zařízení pro nakládání s odpady se pro účely stanovení obsahu jejich provozního řádu dále dělí do skupin A, B, C, D.
V provozním řádu musí být zaveden provozní deník, který slouží k dennímu dokumentování provozu. Dokumenty dokladující kvalitu přijatých odpadů se archivují po dobu 5 let, v případě skládek po dobu 30 let.
V těchto zařízeních je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky pro vstupní suroviny. Při nakládání nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, podle nichž je zařízení provozováno, ani předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí (například zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 86/2002 Sb., zákon č. 258/2000 Sb.).
tags: #provozovani #skladky #odpadu #legislativa