Průměrná denní hodnota emisí CO2 v České republice

09.03.2026

Emise znečišťujících látek se zjišťují podle § 5 písm. znečišťujících látek podle § 5 písm. Kontinuální měření emisí se provádí podle § 11 odst. 1 písm.

Denní střední hodnoty se porovnávají s emisními limity. Dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. Plány snížení emisí podle § 54 odst. 7 zákona musí od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2012 splnit hodnoty emisních limitů uvedených v příloze č. 2.

Emisní limity a jejich dodržování

Provozovatelé zdrojů, kteří obdrželi povolení před 1. června 1999, provedou toto měření do 1. listopadu 2003 se zjišťují emise látek podle § 5 písm. 6 od 1. ledna 2005 zjišťují emise látek podle § 5 písm. 1.

Od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2012 provozovatelé zdrojů poskytnou příslušnému orgánu ochrany ovzduší do 30. ledna 2008 do 31. března 2008 prohlášení, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2012 dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. 2.

Historické emise a srovnání

Dle výzkumu Carbon Dioxide Information Analysis Center (CDIAC) z roku 2014 je Česká republika na 36. místě v produkci CO2 na obyvatele. Česká republika je na 15. místě v porovnání s dalšími 200 zeměmi světa (tabulka zahrnuje pouze země s populací větší než 2 miliony). Pokud sečteme všechny emise jednotlivých zemí v historii, pořadí 20 nejvýznamnějších emitentů je následovné:

Čtěte také: Analýza spotřeby energie tramvají

Pro zjednodušení výpočtu, množství oxidu uhličitého vyprodukované Českou republikou zahrnuje i CO2 vyprodukované Slovenskem za doby Československa, což částečně zkresluje údaje v tabulce. Z koncové analýzy vychází, že Česká republika je evropským číslem jedna v historických emisích na člověka.

Srovnání s Rakouskem

Pro hlubší porozumění historických emisí v kontextu České republiky můžeme porovnat Českou republiku a Rakousko od roku 1830 do roku 2000, protože jsou si tyto země demograficky podobné. Jejich analýza poukazuje na fakt, že největší rozdíly nastaly v poválečném období - do roku 1980. V těchto letech Česká ekonomika stavěla zejména na těžkém průmyslu a naplno využívala svých zásob uhlí.

Kvalita ovzduší v regionech

Toto hodnocení představuje předběžné vyhodnocení kvality ovzduší na území kraje Jihomoravského, Zlínského a Vysočina. Kvalita ovzduší byla v roce 2021 velmi dobrá, rok 2020 ale nepředčila. Příznivý dopad mají na kvalitu ovzduší například vyšší teploty vzduchu v průběhu zimy, a to díky nižší míře vytápění, které často bývá hlavním zdrojem znečišťování ovzduší.

V níže uvedeném grafu jsou zobrazeny průměrné roční koncentrace částic PM10 na stanicích v kraji Jihomoravském, Zlín, Vysočina v roce 2021. Z grafu je patrné, že na žádné stanici nedošlo k překročení daného imisního limitu.

Jak ukazují grafy dlouhodobého vývoje průměrných ročních koncentrací částic PM2,5, přestože došlo od roku 2020 ke snížení hodnoty tohoto limitu o 20 %, v minulosti na stanicích nedocházelo k překračování tohoto limitu.

Čtěte také: Stavební a demoliční odpad v EU

Hlavním zdrojem oxidu dusičitého a oxidů dusíku obecně je doprava. Pro NO2 je v zákoně o ochraně ovzduší stanoven i imisní limit pro hodinovou koncentraci.

Hlavním zdrojem emisí oxidu siřičitého je spalování pevných fosilních paliv obsahující síru. V současnosti jsou tak koncentrace SO2 celorepublikově velmi nízké a na naprosté většině území se pohybují hluboko pod hodnotou imisního limitu.

Stejně jako v případě oxidu siřičitého jsou dnes koncentrace oxidu uhelnatého celorepublikově hluboko pod hodnotou imisního limitu (10 000 µg.m-3 v max. 8h klouzavém průměru za den). Hlavním zdrojem emisí oxidu uhelnatého jsou primárně lokální vytápění domácností, spalovací procesy a doprava.

Technologie pro snižování emisí CO2

Je stále jasnější, že kromě výrazného snížení emisí produkovaných antropologicky, budeme muset z atmosféry také extrahovat více CO2. Abychom omezili globální oteplování na 1,5 nebo 2 stupně budeme muset realizovat negativní emise.

Výroba biocharu je technika, při níž se uhlík z určité biomasy přeměňuje na stabilní uhlík, který lze zachytit v půdě. Různé technologie pro výrobu biocharu mají různé úrovně efektivity přeměny uhlíku. Obecně se uvádí, že 1 tuna biocharu může sekvestrovat přibližně 2,2 tuny CO2[11].

Čtěte také: Doporučení pro čistší MHD v Brně

Podle IEA 50 [13] je BECCS - Bioenergie se zachycováním a ukládáním uhlíku jedinou technikou odstraňování oxidu uhličitého, která může také poskytnout energii. EU také zahrnula BECCS do své Zelené dohody pro Evropu.

EW je tedy proces, jehož cílem je urychlit přirozené zvětrávání rozptylem jemně mleté silikátové horniny na veloplošné povrchy, což urychluje chemické reakce mezi horninami, vodou a vzduchem. EW je metoda, která využívá přirozené chemické procesy k odstranění CO2 z atmosféry a zároveň může přinést vedlejší výhody pro zemědělství (např. snížení ztrát dusíku, zvýšení výnosů).

Projekt Carbfix [28] je inovativní v tom, že využívá kyselinu uhličitou k mineralizaci CO2 do podzemních struktur, což vede k tvorbě minerálů jako je CaCO3.

Vývoj emisí CO2 v dopravě

Průměrné homologované emise oxidu uhličitého (CO₂) nově registrovaných osobních vozidel v České republice v roce 2025 meziročně klesly o 5 g/km na hodnotu 128 g/km, což odpovídá poklesu o 3,8 %. K tomuto vývoji přispěla změna struktury trhu, kdy podíl registrací vozidel s naftovým motorem poprvé klesl pod hranici 20 %, a zároveň rostoucí podíl bateriových elektromobilů (BEV) a hybridních vozidel, včetně plug-in hybridů (PHEV).

Zatímco průměr EU dosáhl v roce 2024 hodnoty 107 g/km, český trh je o 21 g/km výše, což dlouhodobě odráží mimo jiné pomalejší tempo elektrifikace vozového parku.

Škoda Auto, jakožto nejregistrovanější značka v České republice, snížila průměrné emise o 9 g/km na 121 g/km. Naftové motorizace naopak vykázaly nejvyšší průměrné emise CO₂, konkrétně 162 g/km, což znamená meziroční nárůst o 4 g/km.

„Za meziročním poklesem průměrných emisí stojí více faktorů - zejména rostoucí nabídka a registrace bateriových elektromobilů a hybridních vozidel. Přesto zůstává český trh ve srovnání s EU výrazně pozadu,“ uvádí Jindřich Frič, ředitel Centra dopravního výzkumu.

V roce 2025 tvořila bateriová elektrická vozidla pouze 5,6 % nových registrací, což je přibližně třikrát méně než aktuální průměr EU, který dosáhl dvouciferných hodnot již před čtyřmi lety.

Všechny značky z TOP 20 registrovaly v roce 2025 lokálně bezemisní (BEV) nebo nízkoemisní vozidla (PHEV). U značky Škoda činil podíl vozidel s externím dobíjením 8,6 % všech nových registrací.

Dálniční poplatky a emise CO2

Od platby dálniční známky jsou osvobozena vozidla s elektrickým, vodíkovým nebo hybridním pohonem, jejichž hodnota emisí CO2 je do 50 g/km a jsou vybavena speciální SPZ začínající písmeny EL.

Dosud byla osvobozena i hybridní vozidla s kombinovaným množstvím emisí do 50g CO2/km, ta budou nově poplatek hradit, ale za výrazně nižší cenu (ve výši 25 % sazby časového poplatku).