Ochrana životního prostředí, koncept, který po více než padesáti letech nepřestává být v popředí společenského zájmu, v posledních letech nabývá na stále větším významu. Proměna společnosti spolu s používanými technologiemi mohou představovat příčiny aktuálnosti této problematiky. S pomocí současných metod jsou odhalovány dříve neviděné následky činností, nové technologie však zároveň mohou způsobovat poškození, jejichž důsledky objeví až následující generace.
I přesto, že pokrok na poli vědy a techniky od poloviny 20. Důsledky činnosti průmyslových gigantů či havárií typu Seveso, Černobyl či Exxon Valdez nejsou jediné, které negativně ovlivnily životní prostředí. Historické příklady masivního použití defoliantů či munice s obsahem CBRN látek zařazují do žebříčku znečišťovatelů také ozbrojené složky. Vyvstává však otázka, do jaké míry jsou environmentální důsledky ozbrojených konfliktů z hlediska času a postiženého území srovnatelné s důsledky činností jiných „civilních“ subjektů.
Již v průběhu 70. let minulého století se pozornost veřejnosti zaměřila také na činnost armády, ačkoli po velkou část své existence byla jistým způsobem vyňata z povinnosti chránit životní prostředí. V červnu 2022 uplynulo přesně padesát let od podpisu Stockholmské deklarace, výsledku první světové konference o ochraně životního prostředí, která přiznala lidstvu právo na zdravé životní prostředí. Od roku 1972 se mnohé cíle řešení jednotlivých oblastí životního prostředí pozměnily. Ať už se jednalo o likvidaci starých ekologických zátěží, eliminaci emisí látek rozkládající ozonovou vrstvu či ochranu ohrožených druhů flóry a fauny, celkový koncept zůstává stejný.
Právě legislativní vývoj v této oblasti představuje ústřední téma tohoto článku, jenž si klade za cíl popsat přístup Armády České republiky k problematice ochrany životního prostředí z legislativní perspektivy v kontextu politického vývoje od roku 1989 do současnosti. Ambicí článku je identifikovat současný stav plnění úkolů ochrany životního prostředí jako jednoho ze států Aliance na základě sondy do přístupu českého vojenského sektoru k environmentální problematice, která chronologicky postihuje formy zapracování klíčových oblastí environmentální legislativy z národního, evropského a aliančního rámce. Zhodnocení přístupu AČR k problematice životního prostředí je provedeno formou přehledového článku postihujícího historický vývoj.
Není výjimkou, že v souvislosti s ochranou životního prostředí bývá často uváděn pojem ekologie či dokonce environmentalistika. I přesto, že směřování pozornosti na negativní důsledky antropogenní činnosti na životní prostředí je možné považovat za aktuální téma již od 70. let minulého století, používání patřičného pojmového aparátu obecně stále není jasně ukotveno. Ekologie, na rozdíl od ochrany životního prostředí, představuje vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy navzájem a vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Za ochranu životního prostředí je pak považována činnost, která směřuje k předcházení, omezování a nápravě znečištění či poškození všeho, co tvoří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka. Ekologie tak představuje vědní obor, jehož praktická aplikace se promítá do ochrany životního prostředí, jinými slovy je ekologie vědou o životním prostředí.
Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy
Třetí pojem, environmentalistika, na druhou stranu nepředstavuje ani vědní obor ani jeho praktickou aplikaci. Je vyvozena z tzv. environmentalismu - aktivistického hnutí, jehož stoupenci se snaží prosadit opatření, která podle jejich úsudku zabraňují devastaci životního prostředí. V oblasti ochrany životního prostředí z historického pohledu jistou výjimku představovaly ozbrojené síly. Antropogenní hrozby druhu jiného, než ozbrojený konflikt však s postupem času začaly převracet priority a velení ozbrojených sil začalo řešit environmentální dopady vojenského výcviku a běžného chodu u útvarů. Po zkušenostech s poválečnými škodami není divu, že veřejné mínění 2. poloviny 20. století začalo obracet pozornost právě na činnost ozbrojených sil.
Medializované masivní používání defoliantů během vietnamského konfliktu, které si vyžádalo nespočet lidských obětí, evokovalo, že právě vojenské aktivity patří mezi první příčky činností poškozující životní prostředí. Navyšující se zájem veřejnosti začal v této souvislosti vyvíjet tlak na zavedení efektivního systému ochrany životního prostředí rovněž v českém prostředí v průběhu 80. let minulého století. Potřeba chránit životní prostředí není záležitostí posledních několika desetiletí. Vliv člověka na přírodu a krajinu bylo zapotřebí regulovat již v průběhu 17. a 18. století, kdy byly vydávány lesní řády s platností pro jednotlivá panství. První unifikující zákon o ochraně lesa - Rakouský lesní zákon č. 250/1852 byl vydán již v polovině 19. století a o několik let později byl vydán Rakouský vodoprávní zákon č. 93/1869 - první vodní zákon na českém území.
V průběhu 20. století byl přístup k ochraně životního prostředí typický svou decentralizací v řízení a roztříštěností mezi různá právní odvětví. Státní správa ochrany přírody zřízená v roce 1918 nejprve spadala do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty a později byla zařazena pod Ministerstvo kultury, kde zůstala až do roku 1989. Předmětem kritiky často bývá československé hospodářství 2. poloviny 20. století ve smyslu neochoty řešit jeho ekologickou zátěž. Opomíná se ovšem, že rovněž vyspělé státy Západu se značnou měrou podílely na znečišťování životního prostředí. První projevy vážného znečištění a narušení ekologické rovnováhy začaly být v Československu pozorovatelné počátkem 60. let minulého století. Krušnohorské lesy začaly mizet a narůstalo znečištění vody - a to i přes skutečnost, že v platnosti byl již zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství.
Problémem těchto zákonů byl však jejich represivní přístup v podobě udělování sankcí místo uzákonění požadovaných limitů. Praktikování intenzivního zemědělství podporované masivním využíváním chemizace tak s sebou přineslo neblahé důsledky v podobě vyčerpávání půdních živin a zhoršování kvality zeminy včetně jejího zamoření pesticidy a hnojivy. Zhoršující se podmínky si vynutily další změnu v oblasti legislativy, která byla provedena v průběhu 70. Potřeba zabývat se problematikou životního prostředí začala pronikat do vojenské sféry již v průběhu 70. let. Do nově vydávaných vojenských předpisů byla ochrana životního prostředí v relevantních pasážích zapracována. Z valné většiny se jednalo o předpisy z oblasti vojenské logistiky. První samostatné, tzv. ekologické orgány byly ustanoveny v roce 1987 a spadaly do působnosti vojenské ubytovací a stavební služby. Téhož roku byla zavedena funkce hlavního ekologa resortu obrany a složky Československé lidové armády (dále jen ČSLA) začaly do své administrativy zapracovávat požadovaná opatření.
Vzniklé ekologické orgány se zabývaly ochranou vod, půdy a ovzduší, údržbou pozemků a nakládáním s odpady. Na vybraných správách resortu obrany a státních podnicích byli určeni pracovníci pro řešení otázek ochrany životního prostředí a rovněž byly zřízeny ekologické komise. Situace ve státech NATO byla do roku 1989 v jistém ohledu obdobná. Alianční standardy se zabývaly především ochranou techniky a výzbroje před nepříznivými okolními vlivy a problematiku životního prostředí explicitně dále nerozebíraly. Důležitým milníkem se na úrovni NATO stalo zřízení Výboru pro výzvy moderní společnosti (Committee in the Challenges of Modern Society, CCMS) v roce 1969, který se začal zabývat problematikou vzdušných emisí, nadměrným hlukem a nebezpečným odpadem. Výbor následně v letech 1982 a 1984 uskutečnil semináře na téma odstraňování hluku vojenských letounů a ochrany flóry a fauny ve vojenských výcvikových prostorech.
Čtěte také: Svojtka: Moje první kniha o přírodě
Období do roku 1989 bylo z hlediska přístupu k životnímu prostředí zajímavé zejména v české vojenské sféře. Ačkoli civilní environmentální legislativa nebyla zcela dobře zpracovaná, zájem ČSLA o zapracování „ekologie“ do vojenských předpisů a vytvoření ekologických orgánů v čele s hlavním ekologem byl nanejvýš pozoruhodný. Do jaké míry však tyto předpisy byly dodržovány a jakou reálnou roli vzniklé orgány zastávaly, je věcí druhou. Obrázek č. Zájem široké veřejnosti o problematiku životního prostředí přišel s koncem roku 1989. I přes diametrální politickou proměnu českého státu je zajímavé, že právě stav životního prostředí společnost považovala za nejnaléhavější problém, který bylo třeba řešit. Nové společenské uspořádání spolu s přidružením České republiky k NATO a Evropské unii (EU) s sebou přineslo nové výzvy a požadavky. Schválení první environmentální politiky se stalo cílem do roku 1993. Dosaženo jej mělo být prostřednictvím tzv.
Již počátkem ledna roku 1990 došlo poprvé v historii ke sjednocení péče o životní prostředí zřízením samostatného Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP). Schválením nových ústavních zákonů došlo k zařazení ochrany životního prostředí do ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Československá federativní republika (dále jen ČSFR) rovněž přijala Ramsarskou úmluvu o mokřadech, jejíž nařízení se promítlo také do činnosti armády. Následujícího roku byl zřízen Státní fond životního prostředí České republiky a ustanovena Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP). Téhož roku byly přijaty první zákony upravující nakládání s odpady a o rok později zákon o poplatcích za uložení odpadů. Cílem těchto zákonů bylo zejména zpřísnit činnost spojenou s pohybem odpadů a provozem nezabezpečených skládek. Rovněž byl přijat zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zákon o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.
Rok 1992 se stal přelomovým díky přijetí zákona o životním prostředí. První zastřešující zákon se tak stal výsledkem dlouholetého vývoje na poli ochrany přírody a proces unifikace problematiky životního prostředí byl vedle zřízení samostatného ministerstva tímto zákonem legislativně potvrzen. Téhož roku byl založen Český ekologický ústav, byl přijat zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o ochraně přírody a krajiny, do jehož znění byly transponovány evropské směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, a to i přesto, že bývalé Československo v té době stále nebylo členem Evropské unie. Ne zcela efektivní systém řízení „vojenské ekologie“ do roku 1989 bylo zapotřebí reorganizovat, čímž vznikly předpoklady pro vytvoření samostatného ekologického oddělení a spolu s transformací Československé lidové armády byla v průběhu roku 1990 zřízena ekologická služba resortu Ministerstva národní obrany (dále jen MNO).
Klíčové problémy zahrnovaly budování černých skládek, likvidaci komunálních odpadů, posuzování objektů z hlediska ekologických požadavků či hodnocení radonové zátěže a znečištění ropnými produkty. Roku 1992 byla vydána „Odborná směrnice náčelníka hlavního týlu k hospodaření s odpady materiálu týlových služeb“ a do předpisu Zákl-1 a Všeob-Ř-10 byla zapracována problematika životního prostředí, čímž bylo novelizováno znění již zastarávajícího předpisu Vševojsk-16-7 z roku 1986. Podle Zákl-1 jsou tak velitelé povinni zajistit ochranu životního prostředí, znát stav úseku ochrany životního prostředí u útvaru, dodržovat stanovená regulační opatření, spolupracovat s orgány ochrany přírody, odstraňovat zjištěné nedostatky a hodnotit rizika vojenských aktivit. Období 90. let na úrovni NATO bylo typické pro vedení četných seminářů a studií environmentální problematiky. Studie „Národní environmentální očekávání a požadavky v zemích NATO“ zahájila tzv.
Do roku 1991 byly vypracovány studie zabývající se vlivem vojenské činnosti na životní prostředí a využitím bývalých VVP. Ve Williamsburgu roku 1992 proběhla konference řešící implementaci Montrealského protokolu v NATO a téhož roku proběhla konference CCMS, spolufinancovaná českým ministerstvem obrany (dále jen MO), o environmentálně šetrném plánování životního cyklu vojenských zařízení a výcvikových prostor v norském Dombåsu. Jednalo se o první konferenci, na které se státy „dvou bloků“ shodly na tématu jednání. K zajištění environmentálního výcviku byla ustanovena skupina ETWG (Environmental Training Working Group). Seminářem CCMS v Bruselu roku 1992 byla ukončena první fáze studií a započala tzv. druhá fáze řešení problematiky vztahu armády k životnímu prostředí, která se překrývala se založením a rozvojem programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP) řešící mimo jiné spolupráci aliance s nečlenskými státy v oblasti životního prostředí.
Čtěte také: IPO: Průvodce
Předpokladem pro úspěšné řešení prohřešků 2. poloviny 20. století se stala unifikace environmentální politiky, kdy se tato projevila jako „první vlna“ přijímané legislativy spolu se založením MŽP. Charakter legislativy přijaté do konce roku 1992 naznačuje, že nové zákony se zaměřily na nejpalčivější oblasti, které bylo zapotřebí řešit. Mezi takovou oblast patřila zejména problematika odpadů, jež se dotkla také českého vojenského sektoru. Obrázek č. Příprava nových zákonů mezi léty 1993 a 1998 se ve srovnání s předchozím obdobím viditelně zpomalila. Výjimku tvořilo nakládání s odpady, a to zejména díky vstupu České republiky do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD). Se vznikem samostatné České republiky byla 1. ledna 1993 přijata Ústava České republiky.
Článek 7 ústavy uzákonil povinnost státu dbát na „šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. V souvisejícím legislativním dokumentu, Listině základních lidských práv a svobod, je problematika životního prostředí uvedena v čl. 6, odst. 1-4; čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 1-3. Roku 1994 byl schválen zákon, který měnil a doplnil zákon o ochraně ovzduší z roku 1991. Rok 1996 byl zajímavý zejména díky provedení několika studií zabývajících se komparací české a zahraniční environmentální legi...
Významné osobnosti v ochraně životního prostředí
Alena Klvaňová
Alena Klvaňová svou dětskou vášeň pro ptactvo proměnila v celoživotní poslání. Je také šéfredaktorkou časopisu ČSO Ptačí svět. Za sedmnáct let jejího působení se tento popularizační časopis stal čtenářsky oblíbeným čtvrtletníkem, jenž je u nás jako jediné periodikum zaměřen výhradně na zprávy o výzkumu, ochraně a pozorování volně žijícího ptactva a jeho prostředí. Její publikační činnost, ať už odborná nebo popularizační, je rozsáhlá. Podílela se na významné ornitologické monografii Ptáci 3/I (2011), Atlasu migrace ptáků České a Slovenské republiky (2008) či na zprávě Stav ptactva České republiky (2009). Věnuje se také popularizaci vědy (je autorkou více než stovky popularizačních článků) a překladům populárně-naučné literatury o přírodě, zejména ornitologii, pro děti a dospělé. Dosud přeložila 16 knih, mezi nimiž jmenujme například knihu významného britského ornitologa Tima Birkheada Ptačí smysl: jaké to je být ptákem (2020) nebo knihy americké popularizátorky vědy Jennifer Ackermanové Ptačí způsoby (2021) a Co sova ví (2024). V mezinárodní práci prosazuje využívání unikátní databáze o změnách početnosti ptáků ve výzkumu a v evropské legislativě, jako je například Nařízení na obnovu přírody. Působí také jako pozorovatelka ve výboru Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC). Je aktivní i v terénním výzkumu, zabývá se sčítáním a mapováním rozšíření ptáků a je kroužkovatelkou Kroužkovací stanice Národního muzea.
Anna Uhnák Kárník
V neziskovém sektoru působí Anna Uhnák Kárník od roku 2018 (2018-2019 vedla Centrum pro dopravu a energetiku). V letech 2014-2017 vedla na Úřadu vlády Odbor pro udržitelný rozvoj, který zajišťoval koordinaci napříč resorty v agendě udržitelného rozvoje. Se svým týmem připravila rozvojovou strategii Česká republika 2030. Věnuje se propojení environmentálních a sociálních témat. Anna Uhnák Kárník dlouhodobě přispívá ke kultivaci debaty o klimatických a environmentálních otázkách jak na tuzemské tak celoevropské úrovni. V rámci environmentální debaty v České republice zvedá mimo jiné sociální perspektivu, akcentuje otázku, jak globální změna klimatu dopadá na jednotlivé části společnosti. Všímá si energetické chudoby a její souvislosti s klimatickou krizí i význam komunit a jejich roli v prohlubování společenské odolnosti.
Nominaci na výjimečný počin za rok 2024 získala za úspěšné vedení Hnutí DUHA v nelehkých letech epidemie covidu, energetické krize a povodní. Během povodní v roce 2024 bylo Hnutí DUHA ministrem zemědělství neprávem označeno za jednoho z viníků povodní na severní Moravě kvůli blokování výstavby vodního díla Nové Heřminovy, což vyústilo ve vlnu nenávisti a výhrůžky smrti mířené na členy a členky organizace. Toto vše Anna Uhnák Kárník v posledních letech zvládla i při práci ředitelky na částečný úvazek, kterou kombinovala s péčí o malé dítě. Hnutí DUHA také nějakou dobu fungovalo formou sdíleného ředitelství, čímž ukazuje, že je možné vést velkou ekologickou organizaci netradičními způsoby a umožnit kariéru, smysluplnou práci i péči o rodinu.
Cyril Klepek
Cyril Klepek je zakladatelem technologické, odpadové a poradenské společnosti Cyrkl. Bývalý manažer inovací v Raiffeisenbank a inovační agentury Direct People usilovně pracuje na disrupci odpadového světa s cílem cirkulárního nakládání se zdroji. Projekt nabízí poradenství firmám, pro které odborníci na nakládání s odpadem analyzují odpadové toky a zjišťují potenciál pro úsporu finančních nákladů i pro redukci emisí CO2. Platforma po celé EU eviduje 47 000 registrovaných firem a stovky firem, kterým poradensky pomáhá každý rok. Nově se Cyrkl stal i skutečně revoluční odpadovou firmou, která firmám snižuje náklady, eliminuje odpady a počítá CO2e z jejich produkce. Díky tomuto projektu se Klepek stal jedním z oceněných v žebříčku Innovators 20, společném projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, ve kterém hledali osobnosti, jež byly v roce 2020 zdrojem největších inovací s touhou měnit nejen Českou republiku.
V oblasti, kde až 70 % všech emisí jsou spojeny s materiály a 90% odpadů jsou od firem, Cyrkl nabízí revoluční cestu, jak pochopit hodnotu odpadů a najít nejlepší možné partnery, ale i kompletní cirkulární nastavení provozu.
Dalibor Carbol
Dalibor Carbol je jedním z nejlepších paraglidistů a současně podnikatelem. Dalibor Carbol vnímá svět okolo sebe v souvislostech. Jeho podnikatelská činnost stojí dlouhodobě na udržitelných i prospěšných principech, bez podpory kyslíku podnikl řadu světových prvoletů. Flight Park, který je místem pro výcvik nových pilotů (či jen místem poskytujícím ubytování pro kohokoliv), je postaven s citlivým přístupem k lokálnímu rázu krajiny a jeho technický provoz je udržitelně koncipován. Vzniklo tak pracovní prostředí, které i díky horizontálnímu řízení firmy může být místem, kde jsou lidé v práci rádi.
David Číp
Už přes 30 let aktivně chrání přírodu a propojuje lidi. Jsou lidé, kteří o ochraně přírody jen mluví, a pak jsou tací, kteří ji každý den žijí. David Číp patří do té druhé skupiny. Nominaci získal za založení a dlouhodobé vedení záchranné stanice pro hendikepované živočichy ZO ČSOP Jaro Jaroměř, iniciaci a koordinaci kampaně za omezení používání palmového oleje v ČR, praktickou ochranu řady chráněných území na Královéhradecku, včetně přírodní památky na Plachtě přímo v Hradci Králové a Josefovských luk, zavádění nových způsobů managementu chráněných území (mj.
Jeho činnost přináší zásadní systémové změny v ochraně přírody na Královéhradecku (změna způsobu managementu chráněných území, nové přístupy k ochraně přírody a krajiny, změna postojů veřejnosti i veřejné správy). Už přes 30 let chrání přírodu u nás i v zahraničí. Uplatňuje zkušenosti s ochranou rozmanitých přírodních prostředí na stovkách míst od nížin až po vrcholky Alp. Díky němu rozkvétají orchidejové louky, v mokřadech skřehotají žáby, nebo se po Plachtě v Hradci Králové prohánějí divocí koně. Právě taková krajina kdysi bývala domovem mnoha druhů - a David se snaží, aby se jím znovu stala.
Edvard Sequens
Edvard Sequens se od poloviny 90. let vytrvale věnuje energetice, když upozorňuje na rizika spojená s jadernou energetikou a zároveň neúnavně propaguje obnovitelné zdroje a energetické úspory. Je jedním z mála kritických veřejných hlasů, kteří se vyjadřují k jaderné energetice v Česku. I proto je častým hostem diskusních pořadů, členem pracovních skupin a poradních orgánů. Obnovitelné zdroje představuje veřejnosti - vytvořil Atlas obnovitelných zdrojů. Podílí se na přípravě a prosazování potřebné legislativy - kromě podílu na zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se snažil i o vznik zákona o teple z obnovitelných zdrojům a příslušnou kapitolu zpracoval i pro koncept publikovaný neziskovými organizacemi - pro Chytrou energii.
S organizací Calla, kterou dlouho řídil, se pokusil vybudovat nevládní větrnou elektrárnu. Edvard Sequens si udržel čistý štít i v nerovném prostředí Pačesovy komise, kde nakonec jako jediný, navíc nevládní expert, hájil obnovitelné zdroje a poukazoval na nevhodnost a rizika budování megalomanských a centralizovaných jaderných zdrojů.
tags: #prvni #ekologicka #rec #nacelnik #historie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]