První ekologická auta historie

Nic neprovokuje poslední roky automobilový průmysl tak jako elektřina. Před sto lety se přitom autem na elektrický pohon jezdilo zcela běžně.

Za několik málo let oslavíme už dvě století od chvíle, kdy nastal první počin k sestavení elektromobilu. Roku 1828 slovenský (Maďaři by oponovali, že maďarský) fyzik Štefan Aniján Jedlík sestavil první elektromotor, v němž pevnou i otočnou část tvořily elektromagnety. Stejný muž použil v roce 1842 podobný motor pro pohon vozíku, pohybujícího se na kolejích.

Před více než 120 lety započala elektrická vozidla novou éru dopravních prostředků, které do té doby byly jen ve formě koňských povozů. Mohl za to vynález elektromotoru, jenž byl prvně sestaven kolem roku 1834.

Za první impuls by se dal považovat rok 1828, kdy maďarský vynálezce Ányos Jedlik vynalezl prototyp elektrického motoru a ihned ho napadlo tento motor postavit na čtyři kola. Šest let na to, v roce 1834, sestrojil Thomas Davenport malý prototyp autíčka na kolejích, který měl na stole jezdit dokolečka. Samotný prototyp ale neuvezl ani hmotnost vlastních baterií, a tak byl tento prototyp investory doslova smeten ze stolu. Možná kdyby pan Davenport získal u investorů přízeň, jezdili bychom již přes sto let všichni pouze v elektromobilech.

Jako úplně první elektromobil, nebo minimálně jeho předchůdce, se dá považovat elektrická tříkolka. Ta byla představena v Paříži roku 1881 a její maximální rychlost dosahovala 12 km/h a dojezd měla až 26 km. To bylo i na tehdejší koňskou dobu dosti chabé, neboť průměrný kůň cválal rychlostí cca 48 km/h a ujet mohl přes 45 kilometrů za den.

Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy

První elektromobily vypadaly jako kočáry bez koní, jejich cestovní rychlost dosahovala 30 km/h a měly dojezd asi 60 km. Pokud vezmeme tehdejší prodeje automobilů, elektromobily byly poměrně rozšířené. Na začátku 19. století se ve Spojených státech ročně prodalo přibližně 4500 vozů a třetina z nich byla elektrických.

Klíčovou roli ve vývoji elektromobilů ovšem sehrál vynález střídavého proudu, se kterým přišel slavný Nikola Tesla v roce 1887. Střídavá elektřina, která napájí naše domácnosti a pouliční lampy, přinesla s sebou i střídavé motory, které se dodnes v elektromobilech používají hlavně díky vysoké účinnosti. S vynálezem tohoto motoru už poté nebyl takový problém přijít s prvním opravdovým elektromobilem, který se už v roce 1888 alespoň vzdáleně blížil svou podobou modernímu vozu.

Avšak hromadnější výroba prvních komerčních elektromobilů přišla až v roce 1897. Šlo o elektrické vozy, které se v USA vyráběly pod názvem „Electrobat“ a extrémním způsobem získaly na popularitě. Uměly totiž ujet i 40 kilometrů a jet rychlostí i 32 km/h. Už v roce 1900 tvořily elektrická vozidla téměř 40 % trhu v USA.

První automobil, který překonal magickou rychlostní hranici 100 km/h, byl elektromobil a stalo se tak v roce 1899. Tehdy se o toto prvenství zasloužil belgický závodní jezdec Camille Jenatzy s vlastnoručně sestrojeným elektromobilem, a tímto výkonem uvrhl i Evropu do elektromobilní euforie.

Také první rekordy patřily elektromobilu. První silniční vozidlo, které prokazatelně překonalo rychlost 100 km/h, byl elektromobil Belgičana Jenatzyho v roce 1899. Ve vlastnoručně vyrobeném elektromobilu doutníkového tvaru dosáhl rychlosti 105,3 km/h. O pár let později už jezdil i 160 km/h.

Čtěte také: Svojtka: Moje první kniha o přírodě

Již v roce 1896 vznikla první prodejna elektromobilů American Electric. Jeden takový rekord vytvořil Belgičan Camille Jenatzy, když v roce 1899 ve voze Jamais Contente překonal magickou rychlost 100 kilometrů v hodině. Hned tři roky na to elektromobil Torpédo KID dosáhl rychlosti téměř 170 km/h.

Vynálezu olověné baterie si všiml i proslulý český elektrotechnik František Křižík. Psal se rok 1895, kdy i on dokončil svůj první elektromobil. Všech pět koní tohoto „monstra” bylo posíláno na zadní nápravu přes planetové soukolí. Původně se vůz řídil pákou, kterou následně vystřídal volant, pohyb vpřed pak řidič kontroloval klasicky pedály. Baterie přitom Křižík uchovával nad zadní nápravou. Jeho nástupce pak obdařil dvěma elektromotory, každý o výkonu tří koní. Auto navíc bylo vybaveno systémem, který bychom dnes nazvali REx (Range Extender). Druhý z vozů tohoto českého vynálezce totiž disponoval benzinovým agregátem zajištujícím zvětšený dojezd - stejným způsobem to dnes řeší BMW se svým modelem i3 nebo Opel s modelem Ampera.

Na českém území je elektromobilita spojena se jménem Františka Křižíka, který už v roce 1895 postavil první elektromobil, poháněný stejnosměrným elektromotorem. Křižík také postavil další typ vozu, který měl hybridní pohon pro prodloužení dojezdu. Prostě takový „range extender“ konce 19. století.

I v Rusku se tou dobou tvořila slušná konkurence. Další elektrotechnik, I. V. Romanov, v roce 1899 představil svůj dvousedadlový stroj dosahující rychlosti až 35 km/h s dojezdem až 60 kilometrů. Nebyly to špatné hodnoty, ale ta pravá revoluce nastala v USA.

Americkou historii mobility měl změnit podnikatel William Whitney. Jeho cílem bylo vybavit velká města Spojených států elektrickými taxíky. Malý dojezd elektromobilů chtěl řešit inovativně a proto měl pro vozidla připravené náhradní, plně nabité baterie, které vyměňoval. Bohužel pro něj, tehdejší elektromobily nebyly spolehlivé a ani zásoba náhradních baterií neodpovídala počtu objednaných vozů. Plán to nebyl špatný, ale pan Whitney měl, jak se říká, velké oči. Začal se třinácti taxíky, firmu ihned rozšířil na 200 vozů a objednal dalších 1 600 kusů. Zásobu baterií ve skladu ale podcenil a taxíky byly velmi poruchové. Firma začala prodělávat a co hůř, elektromobily začaly mít kvůli problémům špatnou pověst.

Čtěte také: IPO: Průvodce

Nálada je dnes celkově vyhrocená asi ve všem a lidi se prostě rádi přidají na nějakou stranu, aby se mohli proti něčemu naprosto jasně vymezit. Nevyjádřit se dnes v mainstreamu negativně vůči elektroautům je bráno téměř jako zločin. V podstatě ze všech stran se valí samá negativa - pár měsíců zpět jel třeba i na idnes.cz jeden negativní článek na EV denně.

Bohužel pro elektromobily, na začátku 20. století přichází firma Ford s pásovou výrobou a modelem T, který radikálně snížil cenu benzinových aut. Ta nyní stála zhruba třetinu ceny elektromobilu. Ford tím zahubil celou řadu tehdejších výrobců bez ohledu na typ pohonu jejich aut. Prostě tu bylo konečně něco tak levného, že si mohl jezdit autem „každý“ (přesněji střední třída) … a to auto mělo spalovací motor (2,9litrový čtyřválec o výkonu 15 kW, maximální rychlost ~65-70 km/h).

Benzín měl výhodu v tom, že byl extrémně levný a postupně se stal i snadno dostupný, což pomohlo vytlačit ostatní formy pohonu na úplný okraj zájmu (tedy alespoň v USA; v ČSR jste mohli ještě ve 20. letech potkat poměrně primitivní parní vozy Sentinel, které byly oblíbené právě díky třetinovým nákladům na ujetý kilometr v porovnání s benzínovými, protože tady benzín tak levný nebyl).

Z hlediska dostupnosti elektřiny jsme na tom v našich končinách nebyli hůře. Stát se na konci desátých let rozhodl masivně investovat do elektrifikace země, což někomu mohlo sice přijít jako plýtvání peněz z daní na rozmary boháčů, ale reálně to brzy výrazně pomohlo ekonomice.

Ani okupace během druhé světové války vývoj elektromobilů nezastavila. Například Škoda Plzeň vyrobila v roce 1944 několik nákladních elektromobilů pro plzeňské pivovary.

Po druhé světové válce se opět začalo mluvit o elektromobilech jako o alternativě spalovacích automobilů. Stoupaly ceny pohonných hmot i plynu a lidé se začínali zajímat o znečištění životního prostředí. V té době se víc než 33 milionů Američanů začalo zajímat o elektrické automobily, ale trh jim nedokázal nic nabídnout.

Paradoxně v Japonsku, které prohrálo válku a mělo velký nedostatek pohonných hmot, vyráběla firma Tama Electric Motorcar Company elektromobil, který byl de facto předchůdcem Nissanu Leaf.

70. léta 20. století přinesla díky ropné krizi nový zájem o vývoj elektromobilů. Téměř všechny velké automobilky se pokusily navrhnout a vyrábět automobil poháněný bateriemi. Výjimkou nebylo ani socialistické Československo. Vysoké učení technické v Brně vytvořilo na začátku sedmdesátých let první elektromobily s názvy Ema 1 a Ema 2. Také amatérští nadšenci se pustili do přestaveb svých spalovacích automobilů. V Anglii jste se mohli mezi roky 1973 až 1977 vozit automobilem Enfield 8000. Dvousedadlový vůz, poháněný jako všechny předchozí vozy olověnými bateriemi, na jedno nabití ujel asi 65 km a dosahoval maximální rychlosti 77 km/h. V Itálii se jezdilo elektromobilem Elcar. Pro praktické využití vyrobil Ford v roce 1990 model Ecostar. Dodávka zvládala rychlost 112 km/h a dojezd byl až 160 km. Při testu dojezdu, kdy se udržovala konstantní rychlost 40 km/h dodávka zvládla urazit až 320 km.

Krátce po listopadu 1989 vzniklo hned několik elektromobilů také u nás. Plzeňská Škodovka postavila několik stovek elektromobilů pro švýcarského zákazníka, několik elektromobilů převzaly také lázně Bardejov a Pražské komunikace. Prvním sériově vyráběným osobním elektromobilem Škodovky byl na začátku devadesátých let model Eltra.

V roce 1993 začala Toyota vyvíjet hybridní vůz Prius, který dokázal nabíjet baterie rekuperací při brzdění. I když se nejedná o čistý elektromobil, Prius hraje v elektromobilitě významnou roli. Vývoj byl v roce 1997 dokončen a Toyota zahájila jeho výrobu. Hned první rok se prodalo neuvěřitelných 18 000 ks automobilu, který je jedněmi milovaný a druhými zatracovaný. Od té doby dokázala Toyota prodat miliony aut s hybridním pohonem, víc než 5 milionů mělo na kapotě označení Prius.

V roce 2008 začala svižná elektro jízda. Tesla Motors totiž světu představila svůj sportovní model Roadster. Pěkně vypadající vůz s dojezdem přes 300 km a zrychlením na stovku za 3,9 vteřiny začal míchat kartami prodejů a přitahoval zájem zákazníků. Stranou nemůžeme ponechat ani Nissan Leaf, který se stal jedním z prvních běžně použitelných elektromobilů.

Rokem 2012 se dostáváme do elektromobilní současnosti. Tesla představila nový model s označením S. Automobil dokáže uvézt až sedm členů posádky rychlostí přesahující 200 km/h na vzdálenost přes 500 km. Tesla ale dokáže nabídnout ještě svižnější svezení. Například verze Ludicrous má „pod kapotou“ 770 koní, jejichž síla je přenášena na všechna čtyři kola. Auto je potom vystřeleno na rychlost 100 km/h za méně než 3 sekundy. V roce 2015 přidává kalifornská automobilka SUV Model X. Tento vůz dokáže zrychlit na stovku za 3 vteřiny, umí jet rychlostí až 250 km/h a dojezd může činit více než 550 km.

Samozřejmě, že ani ostatní automobilky nespí, a tak se na silnicích objevují elektrická Audi, Mercedesy, Volkswageny či domácí Škodovky. Významnými výrobci elektromobilů se stávají Hyundai a Kia, kterým ostře sekundují japonské i čínské firmy. Olovo v bateriích již dávno nahradilo lithium a výrobci koketují také s vodíkovým pohonem. Zde přichází ke slovu Toyota se svým modelem Mirai nebo Hyundai s vodíkovým Nexo.

I když v posledních letech začíná elektrických automobilů na silnicích přibývat, stále jich je v porovnání se spalovacími vozy mizivé procento. Obzvlášť v České republice a ve východní Evropě. Jsme zvědaví, jak dokážeme dohánět rozjetou elektromobilní Evropu v souvislosti se známými návrhy termínů ukončení výroby spalovacích vozů a přechodu na elektrické automobily.

V posledním roce se automobilky předháněly v prohlášeních, kdy přestanou dělat auta s čistě spalovacím pohonem. Spousta těchto prohlášení je především politická a marketingová záležitost a v praxi nejspíš nemají zas až takový význam, jaký se jim přisuzuje, a ač to v minulosti už párkrát vypadalo, že elektrická revoluce přichází, nakonec z toho nic nebylo.

Zatímco v on-line světě je sice každá diskuse stále silně negativní vůči EV (byť ono je potřeba říct, že ti nejhlasitější z obou stran budou jen minority a někde je tu pořád ta mlčící většina), v reálném světě spíš vidím zvědavost a celkově ochotu něco vyzkoušet, až bude přijatelnější pořizovací cena a širší výběr (u nových i u ojetin).

Dnes se díváme na elektromobily jako na cosi nového a málo probádaného, přičemž jejich historie je velmi bohatá. První zmínky o elektromobilech sahají až do 19. století a modely z období světových válek uměly ujet i 300 km na jedno nabití.

Pro mnoho lidí vzniklo slovo elektromobil až v posledních pár letech, kdy se ve větší míře rozjela další vlna alternativních pohonů. Elektromobily však nevznikly v tomto, ani v předchozím století. První elektrické automobily spatřily světlo světa již v první polovině 19. století.

Po tomto neúspěchu nastal lehký útlum, hlavně kvůli malé kapacitě a nemožnosti nabíjení baterií přestal být pro zákazníky elektromobil zajímavý. To změnil v roce 1859 francouzský fyzik Gaston Planté vynálezem olověné baterie, kterou bylo konečně možno nabíjet. Olověná baterie byla tak nadčasová, že jí v podstatě beze změn používáme dodnes.

V zámoří proti sobě bojovaly čtyři druhy pohonů: benzinový a elektrický byly již samozřejmostí avšak co by nás mohlo překvapit, byla skutečnost, že své poslední slovo v té době neřekly ani parní stroje a koňské povozy. Koňské povozy však už nebyly „in” a pohon na parní stroj byl velmi nepraktický. Kolem roku 1900 tak představují elektrické vozy v Americe celých 38 procent veškeré produkce automobilů. Pravda, ten rok bylo prodáno pouze 4 192 vozů, ale 1 575 z toho bylo elektromobilů, a to je slušné číslo.

Přesněji v USA tehdy bylo 40 % aut poháněno parou, 38 % elektřinou a 22 % na benzín. V dobách největšího rozmachu bylo v USA registrovaných přes 30 tisíc elektroaut.

Přesněji v USA tehdy bylo 40 % aut poháněno parou, 38 % elektřinou a 22 % na benzín. V dobách největšího rozmachu bylo v USA registrovaných přes 30 tisíc elektroaut.

Elektromobil se tak začínal dostávat do podobné pozice, v jaké je dnes. Zatímco klasický VW up! vás přijde na něco málo přes 200 tisíc korun, elektrická alternativa e-up! je k mání za více než dvojnásobek. Objevil se tak klasický problém týkající se elektromobilů, tedy že dokud se elektromobily nezačnou prodávat ve velkém, cena nepůjde dolů.

Byla nalezena nová ložiska ropy. Tento fakt dramaticky snížil cenu benzínu. Společnosti těžící naftu samozřejmě tíhly k tomu, aby se benzin začal globálně využívat. V roce 1912 Charles Kettering vynalezl elektrický startér, který znamenal revoluci v komfortu. To byla další tvrdá rána pro elektrické automobily. Od roku 1912 již nebyl velký rozdíl při startování benzinového a elektrického vozidla. Nepohodlné, fyzicky náročně a často i nebezpečné startování klikou zůstalo nutností jen pro pár mrazivých zimních měsíců. Nízká maximální rychlost, která se pohybovala mezi 24 až 32 km/h a malý dojezd 50 až 65 km u elektrických automobilů přestával být pro zákazníky zajímavý. Naproti tomu spalovací motory zaznamenávaly i nadále růst prodejů. Výkony rostly a ceny klesaly.

Hlavní výhodou elektromobilů zůstávala tichost. Ticho a čistý vzduch okolo elektromobilu působil jako oáza klidu vedle špatně vyladěných kouřících osmiválců.

Poslední desetiletí bylo nejvýznamnějším obdobím pro elektromobily od první dekády 20. století, kdy 38% všech vozidel fungovalo na nabíjení. Mnohé z nich využívaly elektrické technologie navržené Thomasem Edisonem. Automobilový průmysl se pro elektromobily znovu nadchnul na sklonku století.

Společnost GE intenzivně pracuje na výzkumech v oblasti elektromobilů posledních 40 letech. V roce 2010 se práce zúročila a společnost představila nové baterie pro autobusy a nákladní vozidla. Spolupracuje přitom s předními technologickými společnostmi, jako jsou výrobci baterií A123 Systems nebo firma Better Place, průkopník v oblasti výměny baterií. V státě New York buduje GE novou výrobnu baterií, nedávno také oznámila nákup velkého počtu elektromobilů pro svou flotilu.

Z následujícího ohlédnutí je patrné, že se elektromobilový průmysl během několika posledních let radikálně změnil: technologie se vyrovnala představám.

Vývoj elektromobilů v čase:

tags: #první #ekologická #auta #historie

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální bezpečnost v ČR
• Nalepovací séra a ekologie
• Klíčový dokument o klimatu
• Oživení mamutů: Etické a ekologické aspekty
• Problémy životního prostředí v Mexico City