Atmosférická depozice je tok látek z atmosféry k zemskému povrchu. Jedná se o významný proces přispívající k samočištění ovzduší, na druhé straně je však vstupem znečišťujících látek do jiných složek prostředí. Atmosférická depozice má mokrou a suchou složku.
Mokrá složka je spojena s výskytem atmosférických srážek (depozice vertikální: déšť, sníh, kroupy; horizontální: mlha, námraza, jinovatka), a je tedy epizodická.
Atmosférická depozice většiny sledovaných látek se v Evropě za posledních dvacet let významně snížila, v řadě regionů však stále zůstává problémem.
V roce 2020 byla do databáze Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) dodána data o chemickém složení atmosférických srážek celkem ze 39 lokalit v ČR. Měření v ČR zajišťuje ČHMÚ (14 lokalit), ČGS (10 lokalit), VÚLHM (10 lokalit), HBÚ AV ČR (2 lokality) a ÚH AV ČR, ÚVGZ AV ČR a GLÚ AV ČR (po 1 lokalitě). Dále byla dodána data ze 6 polských lokalit (GIOS) v příhraničních oblastech.
Látky prezentované v kapitole atmosférické depozice nemají legislativně stanovené limity, jak je tomu v případě imisí. Podrobnější informace o atmosférické depozici, odběrech vzorků, měření a kvantifikaci jejích složek a specifikace tvorby map jsou k dispozici v ČHMÚ (2021d).
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Rok 2020 byl v ČR srážkově nadnormální. Průměrný roční úhrn srážek 766 mm představuje 112 % dlouhodobého normálu 1981-2010.
Depozice síry
Průměrná hodnota depozičního toku síry v roce 2020 byla 0,388 g.m-2.rok-1. Pole celkové depozice síry vyjadřuje celkovou úroveň depozice síry na plochu ČR. Její kvantifikace se provádí na základě měřených koncentrací SO42- v atmosférických srážkách a imisních koncentrací SO2.
V roce 2020 byla tato hodnota 30 577 t, oproti roku 2019, kdy byla hodnota celkové depozice síry 33 032 t. Nejvyšších hodnot celkové depozice síry bylo dosaženo v oblasti Krušných hor a Ostravska.
Mokrá depozice síry (S_SO42-) dosáhla v roce 2020 hodnoty 13 793 t, zatímco v roce 2019 hodnoty 13 657 t. Nejvyšších hodnot mokré složky pak bylo dosaženo v horských oblastech, a to v Moravskoslezských Beskydech, Jeseníkách, Krkonoších, na Českomoravské vrchovině a na Šumavě.
V roce 2020 činila suchá depozice síry (S_SO2) 16 784 t, zatímco v roce 2019 to bylo 19 365 t. Nejvyšších hodnot suché složky bylo dosaženo na území Krušných hor a Moravskoslezských Beskyd.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Podkorunová depozice síry (S_SO42-) na zalesněný povrch ČR dosáhla v roce 2020 hodnoty 7 492 t, přičemž maximálních hodnot bylo dosaženo v horských oblastech.
Mapové zobrazení podkorunové depozice síry bylo vytvořeno pro místa s porosty na základě pole koncentrací síry v podkorunových srážkách („throughfall“) a z verifikovaného pole srážek procentuálně modifikovaného množstvím srážek naměřeným pod porosty na jednotlivých stanicích v rozsahu 49 % (Luisino údolí) až 90 % (U dvou louček) srážkového úhrnu na volné ploše pro rok 2020.
Depozice dusíku
Průměrná hodnota depozičního toku dusíku v roce 2020 byla 0,715 g.m-2.rok-1. Celková depozice dusíku na plochu České republiky byla v roce 2020 rovna hodnotě 56 396 t. Oproti depozici síry zde došlo k nárůstu ve srovnání s rokem 2019, kdy byla hodnota rovna 54 749 t. Nejvyšších hodnot celkové depozice dusíku bylo dosaženo na území Jeseníků, Moravskoslezských Beskyd, Orlických hor, Šumavy a Novohradských hor.
Naopak nižších hodnot dosáhly některé dílčí složky depozice dusíku. Mokrá depozice oxidovaných forem dusíku (N_NO3-) dosáhla v roce 2020 hodnoty 14 382 t, zatímco v roce 2019 hodnoty 15 815 t.
Mokrá depozice redukovaných forem (N_NH4+) se v roce 2020, stejně jako celková depozice dusíku, zvýšila, a to na hodnotu 28 617 t oproti roku 2019, kdy byla hodnota 24 437 t. Celková mokrá depozice dusíku (součet mokré depozice N_NO3- a N_NH4+) pak byla v roce 2020 rovna hodnotě 42 999 t, zatímco v roce 2019 pouze 40 252 t. Nejvyšší hodnoty celkové mokré depozice dusíku byly zaznamenány v oblasti Šumavy, Krkonoš, Jizerských hor, Orlických hor, Českomoravské vrchoviny, Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Hodnota suché depozice oxidovaných forem dusíku (N_NOX) dosáhla v roce 2020 hodnoty 13 397 t, zatímco v roce 2019 to bylo 14 497 t. Nejvyšších hodnot bylo dosaženo na území větších měst a podél významných komunikací.
Depozice vodíku
Průměrná hodnota depozičního toku vodíku v roce 2020 byla 0,028 g.m-2.rok-1. Oproti roku 2019 (0,032 g.m-2.rok-1) se jedná o pokles o 14 %. Celková depozice vodíkových iontů na plochu České republiky byla v roce 2020 rovna hodnotě 2 224 t. Ve srovnání s rokem 2019 (2 535 t) se tak jedná o mírný pokles. K poklesu došlo i u obou dílčích složek depozice vodíkových iontů.
Mokrá složka dosáhla v roce 2020 hodnoty 218 t, oproti roku 2019, kdy byla hodnota 290 t. Suchá složka byla v roce 2020 rovna hodnotě 2 006 t, oproti roku 2019 (2 245 t).
Depozice olova a kadmia
Mokrá depozice olova byla v roce 2020 (31 t) stejná v porovnání s rokem 2019 (31 t). Nejvyšších hodnot bylo dosaženo v oblasti Jizerských hor, Orlických hor, Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd. Stejně tak je srovnatelná suchá depozice olova, kdy v roce 2020 dosáhla hodnoty 17 t, zatímco v roce 2019 hodnoty 18 t. Nejvyšších hodnot pak bylo dosaženo v oblasti Ostravska, Moravskoslezských Beskyd a Brd.
Mokrá depozice kadmia dosáhla v roce 2020 hodnoty 2 t, což meziročně znamená zvýšení oproti roku 2019 (1,6 t). Naopak suchá depozice byla v roce 2020 (0,9 t) nižší oproti roku 2019 (1,1 t). Dlouhodobě dosahují depozice kadmia nejvyšších hodnot na území okresu Jablonec nad Nisou.
Roční mokrá depozice nikelnatých iontů dosahuje nejvyšších hodnot na lokalitách Lesní potok, Červík, Loukov, Uhlířská a Souš.
Mokrá depozice chloridových iontů nabývá, podobně jako u dalších sledovaných polutantů, v rámci ČR vyšších hodnot v horských oblastech.
Dlouhodobý vývoj depozice
V devadesátých letech 20. století byly hodnoty celkové roční depozice síry výrazně vyšší než 100 000 t. Od roku 2000 lze pozorovat klesající vývoj. V letech 2000-2006 setrvávala hodnota celkové depozice v rozsahu cca 65 000-75 000 t s výjimkou roku 2003, který byl výrazně srážkově podnormální (516 mm, tj. 77 % dlouhodobého normálu). Od roku 2011 hodnoty roční depozice síry nedosahují 50 000 t, od roku 2015 klesly pod 40 000 t na plochu ČR.
Hodnoty mokré depozice síry se v letech 2000-2007 pohybovaly v rozsahu 30 000-50 000 t s výjimkou nižší depozice v roce 2003 (19 128 t). Od roku 2008 depozice nepřekračuje hodnotu 30 000 t, po roce 2015 pokračuje sestupný vývoj pod hodnotu 20 000 t.
Hodnoty suché depozice se do roku 2006 pohybovali kolem hodnoty 30 000 t, v letech 2007 a 2008 došlo k výraznému poklesu na hodnoty pod 20 000 t.
Roční depozice síry na zalesněný povrch České republiky (26 428 km2) vykazuje od roku 2001, stejně jako podkorunová depozice síry, spíše klesající vývoj. Hodnota celkové depozice i podkorunové depozice v roce 2020 je nejnižší od roku 2001.
Na některých územích našich hor jsou dlouhodobě hodnoty podkorunové depozice vyšší než hodnoty celkové depozice síry stanovené součtem mokré (pouze vertikální) a suché depozice z SO2.
Celková roční depozice dusíku se od roku 2000 pohybuje v rozmezí 40 000-50 000 t. Od roku 2013 pak lze pozorovat klesající vývoj s výjimkou roku 2017. U mokré ani suché depozice oxidovaných forem dusíku lze od roku 2000 pozorovat výrazný vývoj.
S vývojem depozice síry a dusíku lze sledovat vývoj vzájemného poměru těchto prvků v atmosférických srážkách související s vývojem emisí jednotlivých sloučenin. Od roku 2000 lze na některých stanicích pozorovat mírný, i když nikoliv monotónní, nárůst poměru dusičnanů a síranů.
Od roku 2000 nelze sledovat žádný vývoj depozice vodíkových iontů. Hodnoty celkové depozice se pohybují v rozmezí 2 500-4 500 t ročně.
Ve druhé polovině 90. let došlo na vybraných stanicích ČR k poklesu mokré depozice některých látek (převážně SO42-, H+ a Pb2+). Od roku 2000 hodnoty spíše stagnují, po roce 2010 pak dochází u některých látek opět k mírnému poklesu. Jedná se např. o H+ u všech stanic, NO3- zejména na Souši, mírně pak i na Svratouchu, Košeticích a na Přimdě.
Antropogenní vlivy a změny v Krkonoších
V primárních ekosystémech krkonošského bezlesí docházelo v posledních zhruba 400 letech k různým antropogenním vlivům. Jedním z nich je postupné vytvoření husté cestní sítě v této oblasti, která zpřístupňovala a dodnes umožňuje snadný pohyb lidí v nejcennějších částech území.
Krkonoše obecně trpí vysokou a neustále narůstající fragmentací území. Příslušné modely k roku 2018 ukazují, že při použití sedmistupňové škály se převážná většina území NP nacházela ve čtyřech nejvyšších stupních fragmentace a naopak žádná oblast NP již nespadala do stupně s nejnižší fragmentací, což bohužel platí i pro nejvyšší vrcholky.
Významným negativním faktorem bylo také používání kameniva s alkalickou reakcí (zejména vápence) při opravách cest v 70. a 80. letech 20. století, a to i v nejcennějších partiích NP. Vyluhování živin z alochtonního kameniva vedlo k výrazné změně ve složení vegetace v okolí dotčených cest. U části cest byl nevhodný materiál v minulých desetiletích postupně odstraňován a nahrazován autochtonním kamenivem, např. na Úpském rašeliništi a na Pančavě, kde bylo nejen odstraněno nevhodné kamenivo, ale také vytvořeny povalové chodníky, pod nimiž byl alespoň částečně obnoven vodní režim, který byl cestami silně narušen.
Vysoká fragmentace krajiny cestní sítí a její intenzivní využívání vede mimo jiné k nepřirozené redistribuci zvěře, která se soustřeďuje do klidnějších, často právě hřebenových partií krkonošské tundry.
Primární bezlesí Krkonoš trpí návštěvnickou zátěží. Jedná se o turisticky nejvytíženější část hor. Např. v letních měsících (červenec až říjen) bylo v letech 2018-2021 zaznamenáno 870 000 (2019) až milion průchodů (2021) na stabilních sčítacích zařízeních, která jsou instalována na vstupu do vrcholových partií hor.
Vysoká návštěvnost však obecně způsobuje rušení hlukem a eutrofizaci (odhazování odpadků, znečištění exkrementy) v nejbližším okolí cest. Ta vede k výraznému snižování lokální druhové bohatosti, ke změně druhového složení a vzniku druhově chudých lučních porostů s převahou několika málo dominant expanzivních nebo invazních druhů. Časté je také volné pobíhání psů.
Specifickým problémem je v posledních letech rostoucí obliba stavění mužíků či různých ornamentů z kamení. Často při tom dochází k rozebírání strukturních půd, které jsou touto činností nevratně ničeny.
Vstupem do klidových území tak opakovaně dochází k rušení přezimujícího tetřívka obecného nebo hnízdícího sokola stěhovavého a dalších druhů. Přidávají se k tomu i nové aktivity, jako např. snowkiting (jízda na lyžích/snowboardu s drakem) s nelegální jízdou na pláních mimo cesty nebo nelegální noční jízdy skútrů, které mohou na silně vyfoukávaných místech s nízkou vrstvou sněhové pokrývky výrazně poškodit vegetaci a půdní kryt včetně strukturních půd.
Problematický je i provoz a zásobování vybudovaných objektů ve vrcholových partiích hor, které vede k vysoké frekvenci automobilové dopravy, což opět působí rušení živočichů a také sešlap okolí cest uhýbajícími pěšími. Kvůli vyhledávání nevšedních zážitků dochází k poměrně vysokému pohybu lidí v noci, zvláště na trase za východem slunce na Sněžce.
Krkonošská tundra je součástí klidových území se zákazem vstupu mimo vyhrazené cesty a trasy.
Porosty borovice kleče (kosodřeviny) jsou jednou z nejvýznamnějších vegetačních formací v Krkonoších. Těžiště jejich výskytu se nachází právě nad alpínskou (horní) hranicí lesa (na rozloze ca 2 055 ha). Z tohoto množství však pouze necelé ¾ tvoří porosty přirozené, zbývajících asi 680 ha bylo uměle založeno. Vysázeny byly ve dvou hlavních obdobích - v letech 1879-1913 a 1952-1992.
Správa KRNAP naopak v tomto období iniciovala řadu multidisciplinárních výzkumů, které vedly k definování krkonošské arkto-alpínské tundry a zároveň hodnotily interakce kosodřeviny (a to v přirozených i vysazených porostech) a jednotlivých tundrových fenoménů.
V managementovém plánu byla navržena redukce poválečných výsadeb kosodřeviny (které měly nejvýznamnější vliv na přírodní hodnoty dotčeného území) na 180 ha. Redukce však neměla být celoplošná, ale odstupňovaná v rozsahu 10 až 90 % podle přírodních hodnot jednotlivých lokalit. Dalších asi 110 ha poválečných výsadeb bylo navrženo ponechat bez zásahu.
V období 2010-2022 bylo ve třech etapách na celkem 160 hektarech v oblasti Pančavské a Labské louky a širšího okolí Luční boudy a Chalupy Na Rozcestí převážně ručně vyřezáno 112 900 keřů kosodřeviny, tedy přibližně 4 450 tun hmoty. Z tohoto množství téměř 1 600 t bylo z pracovních ploch staženo na plachtách k nejbližší cestě a odvezeno lehkou mechanizací. Celkové náklady na prořezávky činily 36 mil.
Klimatické změny
Probíhající změna klimatu a její projevy v horských oblastech jsou aktuálně předmětem řady studií. Již obecně známým faktem je, že k nejrychlejšímu oteplování a následným změnám v živé i neživé přírodě dochází v citlivých ekosystémech polárních a horských oblastí.
Ze studie Kliegerové a Kašičkové (2019) vyplývá, že ve srovnání s klimatickým normálem 1961-2000 se v období 2001-2016 zvýšila průměrná roční teplota vrcholových partií o 1 °C (stanice ČHMÚ Luční a Labská bouda). Z vlastní analýzy posledních dostupných dat vyplývá stoupající trend průměrné teploty i při srovnání období 1961-2000 a 2006-2021.
Růst průměrné teploty vzduchu způsobuje pokles průměrného ročního počtu mrazových dní s minimální teplotou pod 0 °C. Ve srovnání s normálem 1961-2000 v období 2001-2016 na Luční a Labské boudě ubylo 18 mrazových dní. Naopak počet letních dnů s maximální teplotou převyšující 25 °C zůstává na hřebenech téměř stejný s nepatrným nárůstem o asi půl dne.
Průměrný roční úhrn srážek na hřebenech vzrostl o přibližně 11 %. Co se týče sněhové pokrývky, z dostupných naměřených ročních maxim pro déle měřící stanici Labská bouda nelze zjistit spolehlivý trend, nicméně z referenční časové řady pro stanici Harrachov z let 1961-2021 vyplývá zřejmý pokles naměřených hodnot přibližně o 1 cm za rok (vzhledem k rozptylu však s nízkou hladinou spolehlivosti).
I přes velkou meziroční variabilitu četnosti zaznamenaných lavin lze vypozorovat trend mírně klesajícího množství lavin, které spadnou během zimní sezony. Nápadný je tento pokles hlavně v posledních letech.
Z uvedených faktů vyplývá zásadní vliv klimatické změny na další vývoj přírody Krkonoš, byť proměny zdejších citlivých ekosystémů reagují na změny až po dlouhodobějším působení.
tags: #znečištění #ovzduší #a #atmosférická #depozice #Krkonoše
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]