První emise československých státovek a jejich historie

Československé bankovky představují unikátní kapitolu národních dějin od vzniku republiky v roce 1918. Jejich historie začíná symbolicky v roce 1918, kdy nově vzniklá Československá republika potřebovala vlastní měnu jako důkaz své nezávislosti a suverenity. Československé bankovky jsou jedinečnými svědky dramatických dějin střední Evropy ve 20. století.

Nejslavnějším kapitolou jsou bankovky první republiky, zejména ty navržené legendárním Alfonsem Muchou. Jeho návrhy z let 1919-1920 představují vrchol uměleckého ztvárnění československé měny - secesní elegance spojená s národními symboly vytvořila bankovky, které dodnes patří mezi nejkrásnější na světě.

Po vzniku samostatného Československa bylo třeba vytvořit vlastní měnu. První bankovky byly často přetisky rakousko-uherských platidel, ale brzy následovaly originální návrhy. První bankovky samostatného Československa byly tištěny poměrně jednoduchou technikou knihtisku.

Poválečné bankovky z let 1945-1989 odrážejí turbulentní období měnových reforem a politických změn. Od bankovek s portréty Tomáše G. Masaryka přes socialistické motivy až po poslední emise před sametové revolucí - každá série vypovídá o duchu své doby.

Pro dnešní sběratele představují československé bankovky dostupný způsob vlastnictví národní historie. Jejich hodnota spočívá nejen v numismatické vzácnosti, ale především v emotivním propojení s osudy našich předků.

Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy

Dvacetikoruna jako dobový fenomén

Papírová dvacetikoruna byla shodou okolností první bankovkou rakousko-uherské korunové měny, zavedené v roce 1892. Ještě dalších sedm let však musela existovat jako paralelní měna vedle předcházející měny rakouské a teprve dnem 1. ledna 1900 se stala výlučnou měnou rakousko-uherského mocnářství.

Na rozdíl od mincí, ražených již od roku 1892, bylo vydání prvních korunových bankovek ponecháno až na dobu výlučné platnosti korunové měny. Papírová dvacetikoruna byla poprvé vydána do oběhu v září 1900 a s přestávkou v letech 1953-1971 nás pak provázela až do 31. srpna 2008, kdy byla ukončena platnost posledního vzoru.

Za dobu existence Rakousko-Uherska, Československa a Protektorátu Čechy a Morava byla papírová dvacetikoruna vydána v celkem jedenácti vzorech, počítáme-li pouze základní výtvarné typy, resp. v patnácti variantách, počítáme-li i druhá vydání, kolkování a emisní varianty. Dvanáctým vzorem je pak dvacetikoruna České národní banky z roku 1994. Několik dalších vzorů bylo zvažováno, připravováno či dokonce sériově vyráběno, ale k jejich vydání nakonec z různých důvodů nedošlo. I o některých z nich se zmíníme.

Vzory dvacetikorunových bankovek

První dvacetikoruna vzoru 1900 byla tištěna na papír bez vodoznaku a měla nepotištěný okraj, zjednodušeně rámeček. Hlavní obrazce tištěné měditiskem jsou barvy červené, podtisky pak zelené a černé. Tiskové strany bankovek Rakousko-uherské banky se neoznačovaly jako tradiční líc a rub, ale jako rakouská strana a uherská strana. Obě strany měly totiž shodné nebo obdobné výtvarné řešení a nesly shodný text, což bylo jedním ze symbolů dualizované centrální banky i samotné monarchie.

Na rakouské straně byl text německý i v jazycích dalších národů rakouské části monarchie, na uherské straně však jen text maďarský. Hlavním motivem obou stran jsou ideální ženské portréty, symbolizující na rakouské straně Austrii s hradební korunou na hlavě a na uherské straně Hungarii s korunou svatoštěpánskou. Hlavní motiv doplňují na obou stranách státní znaky a putto s vavřínovou ratolestí. Bankovku podepsali guvernér Biliński, generální radové Suess a Gold a generální tajemník Mecenseffý. Autorem výtvarného návrhu byl Rudolf Rössler, rytiny provedl Ferdinand Schirnböck a bankovku tiskla, stejně jako všechny další rakousko-uherské bankovky, Tiskárna cenných papírů Rakousko-uherské banky ve Vídni. Platila do poloviny roku 1910.

Čtěte také: Svojtka: Moje první kniha o přírodě

Druhá dvacetikoruna vzoru 1907 byla rovněž tištěna na papír bez vodoznaku, avšak rámeček ohraničuje jen jeden podtisk, druhý podtisk je dotištěn až k ořezu papíru. Na bankovce se naplno projevilo opojení vídeňské tiskárny z nových technických možností v grafické přípravě i vlastním tisku. V přípravě to byl plochý reliéf, kterým jsou provedeny ženské hlavy z profilu uprostřed obou stran a opakující se hodnotová čísla 20 v podtisku.

V tisku to byl dvojitý křížový iris, tedy přechod jedné barvy v druhou a druhé v třetí z jedné tiskové formy ve vodorovném i svislém směru, rozdělující tiskový obrazec na devět částí, tedy až na devět různých barevností. Hlavní obrazce tištěné měditiskem jsou barvy modré, ale zelená, modrá, oranžová a fialová barva irisových tisků dělají bankovku pestrobarevnou. Hlavním motivem obou stran je ideální ženská hlava en face a státní znaky v giloších. Bankovku podepsali guvernér Biliński, generální radové Suess a Gold a generální tajemník Pranger. Autory bankovky, která platila do konce roku 1915, byli Rudolf Rössler a Josef Pfeiffer, rytinu provedl opět Ferdinand Schirnböck. I přes vysokou ochrannou hodnotu dokonalého tisku byla předčasně stažena z oběhu v reakci na výskyt velmi nebezpečných padělků, zejména v Praze, z padělatelské dílny Bedřicha Černého v Podláskách.

Třetí dvacetikoruna vzoru 1913 byla tištěna na papír s průběžným negativním vodoznakem, tvořeným opakujícím se římským číslem XX. Oba podtisky jsou provedeny na spadávku, tento vzor tedy nemá rámeček. Měditiskem v modré barvě je tištěna pouze rakouská strana, uherská je tištěna jen ofsetem, chybí jí proto dominantní barva, kterou suplují sytější části obrazce. Barevné řešení je poněkud klidnější, i když křížový iris, který je na jedné straně a v jednom směru dokonce trojitý, opět navozuje pestrobarevnost. Hlavním motivem obou stran jsou dvě rozdílné ideální ženské hlavy a státní znaky v bohatých pozitivních i negativních víceetážových giloších.

Bankovku podepsali guvernér Popovics, generální radové Gutmann a Gold a generální tajemník Pranger. Autorem návrhu byl Josef Pfeiffer, vyryl Ferdinand Schirnböck. Na samotném konci existence mocnářství se tato poslední rakousko-uherská dvacetikoruna ještě dočkala „druhého nákladu“ neboli druhého vydání. Bez formálních změn i s původním datem a původními podpisy, ale v tiskovém zjednodušení. Na rakouské straně byl měditisk nahrazen levnějším a rychlejším ofsetem a proto musela být i manuální rytina ženského portrétu překreslena pro ofset, který měl odlišné tiskové možnosti. Změnilo se i rozvržení barev a tím i celkový barevný dojem, zejména na uherské straně. Na obou stranách bylo také doplněno označení druhého vydání, na rakouské straně II. AUFLAGE, na uherské II. KIADÁS.

Druhý náklad vydala Rakousko-uherská banka do oběhu v den vyhlášení československého státu, 28. října 1918. I když ministerstvo financí druhé vydání odmítalo akceptovat pro československý oběh, obyvatelstvem ani úředně při oddělení měny v roce 1919 nebyla obě vydání rozlišována, ačkoliv většina exemplářů se dostala na naše území pravděpodobně až pozdějšími spekulativními dovozy z ostatních nástupnických států Rakousko-Uherka. Obě vydání platila na území Československa až do měnové odluky v březnu 1919.

Čtěte také: IPO: Průvodce

Měnová odluka a poukázky Zemské banky

Krátce po vyhlášení samostatného československého státu došlo zejména v českých zemích k masivní tezauraci neplnohodnotných a téměř ničím nekrytých bankovek, přestože obíhaly v mimořádně velkých objemech jako důsledek lombardování dluhopisů válečných půjček Rakousko-uherskou bankou. Tezauraci prováděly zejména výrobní závody, venkov a spekulační skupiny v obavě z nedostatku hotovosti při její hospodářské potřebě a k zakrytí válečných zisků pro případ zavedení majetkových daní a dávek. Tíživou situaci bylo třeba okamžitě řešit bez spolupráce s Rakousko-uherskou bankou, která své filiálky na československém území nedostatečně zásobovala vhodnou skladnou platidel.

Na návrh předního finančního odborníka, budoucího ministra financí a později druhého guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše byl již 19. listopadu 1918 přijat zákon o zavedení obchodních platidel. Jedna z nejvýznamnějších českých veřejnoprávních institucí, Zemská banka království Českého, jím byla pověřena emisí vlastních bezúročných poukázek, směnitelných v bankovkách Rakousko-uherské banky. Na československém území měly být přijímány jako zákonné peníze u všech veřejných pokladen bez omezení, jednalo se tedy o platidla s nuceným oběhem.

Během několika týdnů vznikly jednoduché, ale působivé výtvarné návrhy a ve třech pražských obchodních tiskárnách probíhala technická příprava tisku čtyř nominálních hodnot, některé ve více výtvarných typech, z nichž některé začaly být dokonce sériově vyráběny. K emisi poukázek Zemské banky však nikdy nedošlo, neboť potřeba dočasných náhradních platidel na začátku roku 1919 opadla, částečně chováním obyvatelstva, částečně přísnou emisní kázní. První československý ministr financí Alois Rašín od začátku ledna 1919 již směřoval k radikálnějšímu opatření - oddělení rozhodující části oběživa na československém území od oběživa ostatních nástupnických států Rakousko-Uherska a následnému vzniku samostatné československé měny, tzv. měnové odluce.

Dvacetikorunová poukázka Zemské banky

Dvacetikorunová poukázka Zemské banky byla tištěna na papír s průběžným pozitivním vodoznakem mřížového vzoru s podtiskem na spadávku. Hlavní obrazce tištěné knihtiskem ze zinkových tiskových forem rozmnožovaných chemigraficky jsou barvy modré, text je karmínový a podtisk šedomodrý. Po vzoru bankovek Rakousko-uherské banky nemají definitivní návrhy poukázek líc a rub, ale českou stranu a slovenskou stranu s totožným textem v obou jazycích.

Český text zní Zemská banka království Českého vyplatí za tuto poukázku u své hlavní pokladny v Praze dvacet korun v bankovkách Rakousko-uherské banky. Slovenský text vznikl zřejmě překladem českého textu českými úředníky banky se znalostí slovenštiny, vyskytuje se v něm proto několik bohemismů a jiných chyb. Značná variabilita slovenského pravopisu však byla tehdy běžná i ve významnějších úředních dokumentech. Hlavním motivem obou stran je rámec z rostlinných prvků a kompozice tzv. zemských znaků Čech, Moravy, Slezska a Slovenska ve značné autorské volnosti, dané neexistujícím oficiálním znakem nového státu. Heraldické figury nemají koruny, neboť po zániku monarchie se dalo očekávat odstranění znaků panovnické moci ze státních symbolů. Poukázku podepsali vrchní ředitel Emil Roos, volený ředitel Václav Šulc a stálý ředitel Vincenc Dewetter. Autorem výtvarného návrhu byl Alfons Mucha, graficky zpracoval a tiskové formy vyráběl Grafický závod Jana Štence v Praze, tiskla Knihtiskárna Politiky v Praze.

Po měnové odluce a zahájení přípravy definitivních československých platidel jako státovek ztratily poukázky Zemské banky smysl. I přes úvahy o jejich přetištění a využití již vyrobeného množství byl nakonec celý náklad úředně zničen. Pozůstatkem připravované emise je jen malé množství exemplářů ponechaných pro dokumentační potřebu a dochovaných nedůsledností při ničení hotových i rozpracovaných tisků v papírně Eichmann a spol. v Hostinném. Kuriozitou je, že ačkoliv poukázky Zemské banky nebyly nikdy uvedeny do oběhu, vyskytly se po vydání definitivních československých státovek nejméně dva případy zneužití neskartovaných exemplářů v peněžním oběhu namísto platných dvacetikorun.

Kolkování bankovek

Měnová odluka byla složitou operací s řadou právních, ekonomických a organizačních opatření, na kterých se podílelo kolem 15 000 pracovníků převážně státní správy a více než 400 komisariátů. Pro hotovostní peněžní oběh znamenala odluka označení pěti nejvyšších nominálních hodnot posledních emisí bankovek Rakousko-uherské banky nalepovacími nebo přímo natištěnými kolky. Bankovky nižších hodnot a mince, množstevně nejrozšířenější, ale ekonomicky nevýznamné, zůstaly zatím v platnosti bez označení.

Kolkování proběhlo ve dnech 3.-9. března 1919 v asi patnácti stech sběrnách, které vyměňovaly předložené bankovky za okolkované nebo je kolkovaly na místě, příp. vydaly příslušný počet kolků „přednostovi domácnosti“ k samookolkování. Polovina soukromé držby bankovek byla zadržena a vydána na ně nucená státní půjčka. Rakousko-uherské bankovky se okolkováním staly tzv. prozatímními československými státovkami, které měly být v nejbližších měsících vyměněny za definitivní československá platidla. Nominální hodnota kolků činila 1 % nominální hodnoty kolkovaných bankovek, kolek pro desetikorunu měl proto hodnotu 10 haléřů, pro tisícikorunu 10 korun atd.

Dvacetikorunový kolek byl tištěn na papír bez vodoznaku, byl zoubkovaný a na zadní straně opatřený vodourozpustným lepem, kterým se lepil na bankovku. Rozměr kolků značně kolísal v závislosti na rozdílné perforaci, tiskový obrazec má rozměr 26×26 mm. Hlavní obrazec tištěný hlubotiskem z leptaných tiskových forem je barvy červené bez podtisku. Menší část nákladu byla pravděpodobně z kapacitních důvodů tištěna litografií, ale pro kolkování byla použita jen okrajově v obavě z podezření na padělky. Místem vylepení kolku měl být prostor uherského státního znaku na uherské straně bankovek, ale vzhledem k individuálnímu charakteru kolkování se vyskytuje řada anomálií ve straně i přesném umístění kolku. Hlavním motivem jediné tiskové strany je korunovaný český lev a název státu v osmiúhelnících, obklopených lipovými ratolestmi s nominální hodnotou.

Bankovky první republiky jako umělecká díla

Bankovky první republiky nejsou jen historickými platidly, ale také uměleckými díly, která odrážejí dobu svého vzniku. V období let 1918-1938 vznikly bankovky, které dodnes fascinují svou estetikou, precizností a symbolikou. Právě v těchto papírových svědcích doby můžeme vidět ambice mladého státu, jeho kulturní vyspělost a důraz na estetickou kvalitu.

Charakteristika bankovek první republiky:

• Hlavní motiv: Alegorické motivy symbolizující prosperitu, práci a sílu republiky.
• Hlavní motiv: Portrét Františka Palackého - významného českého historika a politika 19. století.
• Zajímavost: Tato bankovka představovala v době svého vzniku nejvyšší nominální hodnotu a hodnotu malého automobilu nebo vybavení celého bytu.

Bankovky první republiky představují spojení umění, historie a ekonomiky. Jsou svědectvím doby, kdy se nově vzniklý stát snažil prezentovat svou identitu prostřednictvím krásných a kvalitních platidel. Bankovky první republiky jsou dnes vyhledávaným sběratelským artiklem. Pro maximální ochranu zvažte uložení cenných kusů do profesionálních hodnotících pouzder (tzv. gradingu).

tags: #prvni #emise #ceskoslovenskych #statovek #historie

Oblíbené příspěvky:

• Škoda Felicia LXi a Eko Daň
• Pozemky na prodej u Uherského Hradiště
• Principy a Udržitelnost
• Prevence vyhoření u pedagogů
• Studie o politických zájmech a ochraně přírody