První pomoc při bezprostředním ohrožení života: Postup

I když schopnost poskytnout základní život zachraňující opatření u postižených osob v kritickém stavu je zákonnou, ale zejména morální povinností každého člověka, realita někdy bývá jiná. U kritických náhle vzniklých stavů máme naději na úspěch pouze v případech, kdy je správně poskytnuta laická první pomoc. Proto by každý člověk měl být informován o posloupnosti v řešení kritických stavů.

Na celém území naší republiky se záchranné služby dovoláme na jednotném národním tísňovém čísle 155, případně můžeme použít alternativně tísňové linky celoevropsky jednotného čísla 112, které je zakončeno u hasičů a dle potřeby je předán požadavek na provedení zásahu příslušné záchranné službě. Ještě před voláním se ujistíme, zda se jedná o stav vyžadující zdravotní péči záchrannou službou a následně voláme na tísňovou linku. Tato volání jsou na celém území republiky bezplatná.

V situaci po nehodě, kde došlo k postižení většího počtu lidí, než se přiblížíte k obětem, vždycky nejdříve zjistěte, zda nehrozí nebezpečí i vám. Zkontrolujte daný prostor, zda v něm nejsou elektrické kabely, oheň, plynové potrubí, padající trosky, nebezpečné části staveb, konstrukcí nebo trosky dopravních prostředků. Při ošetřování postižených je důležité zachovat postup tak, abychom řešili vzniklý stav podle závažnosti a v souvislosti s tím také postupovali.

Při hromadném výskytu postižených se musíme rozhodnout komu poskytneme pomoc neodkladně a komu následně. Pokud je postižený při vědomí, přemístíme jej na rovnou podložku tak, aby měl dolní končetiny zvednuty o 15-20 cm.

Rozpoznání zástavy dechu a oběhu a zahájení resuscitace

Je důležité rozpoznat zástavu dechu a oběhu a bezprostředně zahájit podporu těchto nejdůležitějších funkcí. Okamžitá léčba jakéhokoli stavu, při kterém je nedostatečné zásobení mozkových buněk kyslíkem, se označuje jako resuscitace (oživování). V prvních okamžicích se snažíme postiženého oslovit dotazem: „Co se Vám stalo?“ nebo „Jste v pořádku?“ Zároveň s postiženým jemně zatřeseme ale tak, abychom nezhoršili případná poranění, zejména krční páteře.

Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy

Pokud zjistíme, že stav nemocného vyžaduje takovou péči, kterou nejsme schopni zajistit, voláme o pomoc.

Uvolnění dýchacích cest

Zapadnutí kořene jazyka je nejčastější příčinou neprůchodnosti dýchacích cest a pokud není poskytnuta včasná první pomoc, následky jsou nezvratné a do pěti minut dochází k poškození mozku s následkem smrti. Většinou stačí pro záchranu života pouhý záklon hlavy v šíji. Tímto manévrem se oddálí kořen jazyka od zadní stěny hltanu a průchodnost dýchacích cest se obnoví.

Pokud je záklon hlavy málo účinný, provedeme trojitý manévr, při kterém postupujeme tak, že jednu ruku položíme na čelo postiženého, druhou ruku zespodu k dolní čelisti. Následně zvrátíme hlavu dozadu a zároveň předsuneme dolní čelist. Nutné je vyčištění dutiny ústní prsty a následné vytření.

Druhou nejčastější příčinou uzávěru dýchacích cest je vdechnuté cizí těleso, které není postižený schopen sám odstranit bez cizí pomoci. V těchto případech se pokusíme o odstranění cizího tělesa nejprve údery dlaní mezi lopatky. Tímto postupem jsme většinou úspěšní a nemocný po uvolnění dýchacích cest začne sám dýchat. Postupujeme tak, že nemocného, který může být ve stoje nebo vsedě, uchopíme zezadu, sepneme ruce tak, abychom je měli v nadbřišku a poté několikrát silně stiskneme nadbřišek proti bránici.

Pokud postižený leží, zatlačíme opakovaně na nadbřišek proti bránici. Tímto postupem dojde ke zvýšení nitrohrudního tlaku, zvýší se tlak v dýchacích cestách a cizí těleso tak může být vypuzeno. U žen v pokročilém stupni těhotenství, kojenců a obézních osob tímto způsobem postupujeme jen v případech nejvyšší nouze.

Čtěte také: Svojtka: Moje první kniha o přírodě

Umělé dýchání

V situacích, kdy uvolněním a zajištěním průchodnosti dýchacích cest jednoduchými opatřeními nedojde k obnově spontánního dýchání, je pro záchranu postiženého nezbytné umělé dýchání. Umělé dýchání se provádí buď s pomocí jednoduchých pomůcek nebo bez nich. Nejjednodušší způsob provádění umělého dýchání je z úst do úst, z úst do nosu a u malých dětí z úst do úst a do nosu.

Při vdechování většího množství vzduchu se může jeho část dostat do žaludku a následně může vyvolat zvracení spojené s vdechnutím žaludečního obsahu. Vlastní postup umělého dýchání je tak, že zachránce klečí vedle hlavy postiženého, jednou rukou provede záklon hlavy, druhou rukou otevře ústa. Při dýchání z úst do úst rukou, která je uložena na čele uzavře mezi palcem a ukazovákem dutinu nosní. Následně zachránce vdechne z úst do nemocného potřebné množství vzduchu.

Nepřímá srdeční masáž

2-3 prsty nad dolním koncem prsní kosti vyhledáme tlakový bod, na který přiložíme hranu dlaně, na ni přiložíme dlaň druhou. Horní končetiny musí být natažené, tak abychom stlačovali hrudník proti páteři 4-5 centimetrů. Frekvence stlačení hrudníku u dospělého člověka je v rozmezí 80-100 stlačení za minutu. U malých dětí je frekvence stlačení vyšší, hodnoty srdeční frekvence jsou 100-120 za minutu, hloubka stlačení je výrazně menší a stlačení provádíme pouze jednou rukou.

Pro kombinaci umělého dýchání z plic do plic je nejúčinnější poměr dechů a stlačení hrudníku 2:15 při jednom i dvou zachráncích. V minulosti se doporučoval poměr 1:5 v případech, kdy byli zachránci 2. Na základě nových poznatků se původní poměr dechů a stlačení hrudníku změnil. I při správně prováděné nepřímé srdeční masáži je jeho účinnost přibližně 30% oproti normálním poměrům.

Stabilizovaná poloha

V případech, že postižený je v bezvědomí, má zachovaný tep a po uvolnění dýchacích cest sám dýchá, je výhodné jej uložit do stabilizované polohy na boku. Nesmíme opomenout základní podmínky pro správné rozhodnutí o tomto opatření. Zejména si musíme být jisti, že není poraněna páteř, a tudíž je možno s nemocným manipulovat bez rizika prohloubení závažnosti stavu.

Čtěte také: IPO: Průvodce

Stabilizovaná poloha na boku pomáhá udržovat volné dýchací cesty a zejména brání vdechnutí žaludečního obsahu a zatékání krve do dýchacích cest. Vlastní postup provedeme tak, že bližší horní končetinu přiložíme nataženou těsně k trupu postiženého a podsuneme ji pod jeho hýždě. Následně ohneme bližší dolní končetinu v koleni do ostrého úhlu patou k hýždi. Tlakem na kolenní kloub směrem od sebe se zdvihne hýždě a pod ní položíme předloktí bližší horní končetiny. Poté tahem za vzdálenější rameno a kyčel přetočíme trup postiženého k sobě tak, aby se zapřel loktem výše uložené horní končetiny o podložku. Hlava musí být v šíji zakloněna a podložena prsty horní končetiny, které tak udržují vstup do dýchacích cest průchodný a brání tak otočení úst a nosu proti podložce. Spodní dolní končetinu uvolníme za záda tak, aby bránila převracení na záda.

Zastavení krvácení

Krvácení je velmi častým příznakem nejrůznějších úrazových i neúrazových stavů. Postižení velké cévy může v krátké době vést k ohrožení života a následně k smrti člověka vykrvácením, případně vede k rozvoji šokového stavu. Krvácení můžeme rozdělit podle mnoha hledisek.

• Krvácení vlásečnicové: Vzniká poškozením nejjemnějších cév, jedná se o krvácení nepatrné, které se obvykle samo zastaví. Do rány se nesmí dostat dezinfekční prostředek, proto jím ošetříme její okolí a ránu samu ošetříme peroxidem vodíku.
• Krvácení žilní: Je typické plynulým vytékáním tmavé krve. Jeho velikost závisí na počtu postižených žil a jejich průsvitu. Nejnebezpečnější žilní krvácení bývají na hrudníku, krku a hlavě, kde je negativní tlak. Tím může dojít k nasátí vzduchu do krevního oběhu, následně do srdce, a může tak způsobit náhlou smrt, protože v příslušném srdečním oddílu se nevypuzuje krev, ale pouze stlačuje nasátý vzduch. Při první pomoci postupujeme tak, že po desinfekci okolí rány přiložíme tlakový obvaz.
• Tepenné krvácení: Je charakteristické pulzujícím vystřikováním jasně červené krve z rány. Závažnost krvácení je dána průsvitem příslušné tepny. Tepenné krvácení stavíme co možno nejrychleji, aby krevní ztráta byla co nejmenší. Možností je několik. V první fázi stlačení krvácející cévy přímo v ráně tlakovým obvazem, případně prsty přes mul nebo přímo prsty.

Poranění páteře

Páteř je tvořena sloupcem obratlů, který tvoří oporu těla a skládá se ze 7 obratlů krčních, 12 obratlů hrudních, 5 obratlů bederních, na ně navazuje křížová kost srostlá z 5 obratlů křížových a končí kostrčí. Páteř je zpevněna soustavou vazů. Úrazy páteře dělíme zejména podle závažnosti postižení míchy. Toto postižení může mít za následek ztrátu hybnosti a citlivosti v částech těla pod zraněnou oblastí.

Náhlé ohnutí nebo nešetrné otočení zad či krku může způsobit natažení svalů zad nebo vazů zpevňujících páteř, případně poškození meziobratlových plotének. Silné násilí může poškodit jeden či více obratlů. Lehké poranění se může podstatně zhoršit nesprávným a nešetrným zacházením. Pokud máme jakoukoliv pochybnost, postupujeme tak, jako by byla páteř zraněna a předpokládáme vždy postižení míchy.

Když je zraněný v bezvědomí a nedýchá nebo dýchá obtížně, nezakláníme hlavu, protože bychom mohli poškodit krční páteř, a způsobit tak nenapravitelné škody na zdraví nemocného. Druhý zachránce přidrží hlavu zraněného. Jednou rukou uchopíme dolní čelist a povytáhneme ji dopředu, jazyk se automaticky posune vpřed s čelistí. Rychle vyčistíme zraněnému ústa a hrdlo a odstraníme všechna cizí tělesa z dutiny ústní.

Tato poranění jsou velmi závažná a pokud se postupuje nesprávně, nemocný může mít trvalou poruchu hybnosti a citlivosti. Tento typ postižení je častý zejména při dopravních nehodách a sportu. Nejlepší léčbou je prevence.

Zlomeniny kostí

Spolu s příchodem podzimních plískanic, prudkých změn teploty a ranních mrazíků se objevuje zvýšený výskyt poranění pohybového aparátu, zejména zlomeniny dlouhých kostí, podvrtnutí, naražení a celá řada dalších úrazů. Zlomenina je porušení celistvosti kosti. Dělení zlomenin je velmi složité a na tomto místě se jím nebudeme zabývat. Na mechanizmu úrazu se podílí mnohé vlivy.

V první pomoci je základním pravidlem u ošetření zlomenin dokonalé znehybnění zlomené kosti, které zabrání dalším komplikacím a výrazně omezí bolestivost. Při znehybnění musíme znehybnit kloub pod a nad zlomeninou. Improvizovaně můžeme dolní končetiny svázat k sobě, můžeme použít jako opory hůlky nebo jiného vhodného předmětu. Při ošetřování otevřené zlomeniny, nikdy nezasunujeme úlomky pod kůži, pouze sterilně kryjeme a dále postupujeme stejně jako u zlomeniny zavřené.

Resuscitace u dětí

Pokud je vaše dítě v bezprostředním ohrožení života, je na vás, abyste mu dokázali poskytnout první pomoc. Pokud máte k dispozici další pomocnou ruku, jeden z vás začne oživovat a druhý volá záchrannou službu. Jste-li sami, začínáte VŽDY NEJPRVE OŽIVOVAT a teprve po cca jedné minutě oživování voláte lékařskou pomoc. Volejte vždy, dojde-li k ohrožení života vašeho dítěte nebo si nejste jisti závažností stavu.

Zjistíte-li, že vaše dítě nedýchá, nereaguje na mírně bolestivé podněty (např. štípnutí, jemné zatřesení), je bledé, až namodralé a nemá hmatný pulz, ujistěte se nejprve, zda má volné dýchací cesty. Zkontrolujte, není-li zapadlý jazyk nebo mu neuvízl v hrdle nějaký předmět, bránící dýchání. Pokud vidíte překážku, pokuste se ji odstranit takovým způsobem, abyste ji nezatlačili hlouběji do krku.

• U malých dětí je možno položit je bříškem na koleno na levé předloktí a pravou rukou udeřit (ne příliš silně) mezi lopatky nebo je obrátit hlavičkou dolů a držením nohou se pokusit předmět opatrně, ale silně „vytřepat“.
• Novorozencům a kojencům, kteří ublinkávají, byste měli postýlku na straně hlavičky vyvýšit. Stačí podepřít nohy postele nebo vložit klín pod matraci.

Nejmenší děti položte na pevnou podložku, a pokud jsou dýchací cesty volné, začněte ihned s vdechováním. Hlavička by měla být rovně nebo jen mírně zakloněná. Dýchejte zároveň do nosu i úst. Proveďte 5 vdechů tak, že vdechnete pouze obsah svých úst, přitom pozorujte, zda se zvedá hrudník dítěte.

Oběma rukama uchopíte hrudníček dítěte tak, aby se vaše palce setkaly v jeho středu (na pomyslné spojnici bradavek), ostatní prsty jsou přitom na zádech. Hloubka a síla stlačení se doporučuje zhruba do 1/3 hloubky hrudníku, což odpovídá přibližně 1,5 cm, po každém 3. stlačení následuje vdech.

Pokud jste nenašli v ústech žádný předmět, který by mohl bránit dýchání, položte dítě na záda na pevnou podložku a zakloňte hlavu mírně dozadu (u dětí starších 8 let a dospělých se navíc předsune brada, jedná se o tzv. Esmarchův hmat), abyste narovnali dýchací trubici a uvolnili dýchací cesty. Jestliže se dýchání spontánně neobnoví, začněte s umělým dýcháním z úst do úst. Proveďte 5 záchranných vdechů a sledujte reakce. Bude-li potřeba, připojte k dýchání také nepřímou masáž srdce.

Přiložte hranu dlaně v místě, kde přechází v zápěstí, na prsní kost. Začněte se stlačováním v poměru 30 stlačení na 2 vdechy. U starších dětí (nad 8 let) můžete přiložit na hřbet ruky i druhou ruku a s propnutými pažemi rytmicky stlačujte hrudník. Hlava dítěte by měla být zakloněná.

Jednou rukou ucpěte dítěti nos a přidržte hlavu v záklonu a druhou rukou si pomozte otevřít ústa. Vdechy směřujte přímo do úst. Pokud je pro vás obojí najednou náročné, snažte se do příjezdu lékařské pomoci alespoň o nepřímou masáž srdce. S resuscitací můžete přestat ve chvíli, kdy dorazí záchranná služba nebo obnoví-li se zřetelně známky života.

Tento popis je pouze informativní, ideální je absolvovat kurz první pomoci a vyzkoušet si jednotlivé kroky v praxi.

Další specifické situace a první pomoc

• Vdechnutí cizího tělesa: Začne-li se dítě dusit, což je u menších dětí celkem běžné, stačí ve většině případů úder hranou dlaně mezi lopatky (síla úderu se musí přizpůsobit věku dítěte!). Postup je stejný jako u bodu A. Nezapomeňte, že dětem do 3 let byste neměli podávat žádné malé pochutiny, jako jsou bonbonky, oříšky apod., stejně tak byste z jejich blízkosti měli odstranit drobné předměty a hračky (korálky, stavebnice atd.).
• Popáleniny: Při zasažení menší plochy těla (uvádí se do cca 5 %, pro představu dlaň zabírá asi 1 %) ochlaďte postižené místo proudem studené vody, následně vyhledejte lékařskou pomoc. U větších ploch je nezbytné ihned volat lékaře nebo dítě odvézt na pohotovost.
• Zasažení elektrickým proudem: Dojde-li k zasažení proudem, je nutné vypnout přívod elektřiny a oddělit dítě od zdroje proudu nějakým nevodivým předmětem (např. vařečkou, smetákem apod.). Pozor na vodu! Spotřebiče v koupelně mějte vždy z dosahu vany.
• Krvácení: Masivní krvácení je nutné zastavit přímo v ráně čímkoliv, co máte po ruce (např. ručníkem, oblečením, nejlépe však tlakovým obvazem) a neprodleně vyhledejte odbornou pomoc. Pokud je v ráně předmět, nevytahujte jej, brání krvácení. Menší krvácení ošetříte klasicky převázáním obvazem nebo náplastí na rány. Objeví-li se krvácení z nosu, je dobré nechat dítě předklonit, stisknout nos na několik sekund a na zátylek přiložit studený obklad. Zůstanou-li v nose nějaké sraženiny, měly byste nechat dítě opatrně je vysmrkat, aby se nos zprůchodnil, jinak se smrkat nedoporučuje (hrozí obnovení krvácení). Máte-li k dispozici „houbičky“ k zástavě krvácení z nosu (v lékárně jsou k dostání např. pod názvem Surgispon®), můžete je použít.
• Zlomeniny: Následkem úrazu může dojít ke zlomení kostí, případně poškození tkáně a vzniku tzv. otevřené zlomeniny. V žádném případě zlomenou část nenarovnávejte.
• Amputace: Při oddělení určité části těla jsou zásadní dvě věci, pečlivě uchovat amputovanou část (zabalit do čisté tkaniny - oblečení nebo obvazu, do sáčku a dále pak do sáčku chlazeného ledem nebo studenou vodou) a zastavit krvácení.
• Tonutí: Pokud se začne dítě topit, neprodleně jej vytáhněte. Svlékněte jej z mokrého oblečení a zahřejte. Jestliže nedýchá, začněte bez dalšího otálení s resuscitací a přivolejte co nejdříve rychlou záchrannou službu. Malé děti nenechávejte v blízkosti vody NIKDY BEZ DOZORU! Větší děti opatřete plavacími pomůckami (křidélka, kruh apod.).
• Přehřátí: Může být způsobeno sluncem (úžeh) nebo celkovým přehřátím organismu z horka (úpal). V obou případech je nutné položit dítě do stínu nebo dobře větraného prostoru, zajistit mu dostatek tekutin, odpočinek, případně jej ochladit studeným obkladem. Pokud se objeví zvracení a malátnost, měli byste vyhledat lékaře. Přehřátí je možné předejít dostatečným přísunem tekutin, pobytem ve stínu a vhodnou pokrývkou hlavy.
• Poleptání: Při zasažení pokožky nebo oka nějakou chemikálií se podle doporučení na obalu pokuste postiženou část ošetřit. Obecný postup je omytí vodou a vyhledání lékaře. Dojde-li k požití chemické látky, nevyvolávejte zvracení ani nepodávejte další tekutiny.
• Poranění hlavy: Při pádu dítěte z menších výšek většinou není za potřebí se obávat, můžete se obrátit na ošetřujícího dětského lékaře, který vás může poslat do nemocnice na vyšetření nebo doporučí dítě sledovat a při neobvyklém chování (hyperaktivita nebo naopak spavost, závratě, zvracení) s ním jet přímo do nemocnice.
• Pokousání: Nejčastější úrazy u dětí jsou také následkem pokousání domácím mazlíčkem. Pokud k němu dojde a je v masivním rozsahu, na nic nečekejte a co nejdříve vyhledejte lékaře. Pokuste se zastavit krvácení a není-li zvíře vaše, vyžádejte si potvrzení o bezinfekčnosti zvířete. Pokud to není možné, bude nutné přeočkování proti vzteklině (také při pokousání volně žijícími zvířaty, jako jsou netopýři, potkani a jiné).
• Alergická reakce: Může se objevit po požití silně alergizujících potravin (nejčastěji oříšky, mořské plody) nebo po štípnutí bodavým hmyzem, jako je vosa, včela nebo sršeň. Nejste-li si jistí, zda je vaše dítě na „něco“ alergické, dbejte zvýšené pozornosti při zkoušení nových potravin u dítěte a sledujte reakce na některé druhy ovoce (ovoce se slupkou, se zrníčky), zeleniny a pochutiny obsahující sóju nebo skořápkové plody. Může se objevit mírná alergická reakce, kdy otečou rty, nebo se objeví kožní vyrážka. Závažné alergické reakce mohou nastat při zkonzumování např. buráků nebo po píchnutí včely do jazyka, úst nebo krku a u alergiků pak mohou vyústit až anafylaktickým šokem, kdy je vážně ohrožen život. Jako první pomoc je vhodné podat kostku ledu k cucání, chladit postižené místo, případně podat antihistaminikum (např. Zodac®, Zyrtec®, Claritine® apod.) a neustále sledovat stav dítěte.
• Laryngitida (zánět hrtanu): Jedná se o závažné zánětlivé onemocnění horních cest dýchacích (okolí hlasivek), které se projevuje štěkavým kašlem a sípavým dýcháním. Obvykle se objevuje v noci, kdy se dítě dusí a nedokáže se pořádně nadechnout. První pomoc v tomto případě je nechat dítě vdechovat studený vzduch (z lednice, v zimě z okna).
• Křeče spojené s horečkou: U některých dětí bývají doprovodným příznakem vysoké horečky tzv. febrilní křeče. Pokud zjistíte, že vaše dítě při horečce trpí těmito křečemi, mějte vždy po ruce lék (většinou s obsahem diazepamu - pouze na lékařský předpis), který křeče zmírní a dítě zklidní. Průběhu křečí nebraňte, odstraňte z blízkosti dítěte nebezpečné předměty a sledujte, jestli dítě může dýchat.

Mnohým situacím je možné předejít. Nenechávejte malé děti bez dozoru, dbejte na odstranění nebezpečných předmětů (ostrých nožů, dráždivých chemikálií a horkých nápojů) z jejich blízkosti, nepodávejte jim jídlo a drobnosti, které mohou snadno zaskočit v krku. Pokud dojde k nehodě, snažte se zachovat si chladnou hlavu a co nejrychleji reagovat na vzniklou situaci. Máte-li možnost zúčastnit se kurzu první pomoci, můžete zkusit natrénovat oživování pod odborným dohledem.

tags: #prvni #pomoc #pri #bezprostrednim #ohrozeni #zivota

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště pro javor mléč
• Průvodce výběrem stojanu na odpadkové pytle
• Systém třídění odpadu Hvozdná
• Zemětřesení a životní prostředí
• Klimatické změny Země - podrobná studie