Klimatická krize nedopadá pouze na ekosystémy a lidská sídla, negativně působí také na naše duše. Stále více lidí se potýká s ekologickou úzkostí a environmentálním žalem - s pocity, které mají svůj původ ve strachu o planetu. V momentě, kdy začínáme pociťovat důsledky změny klimatu na vlastní kůži, je čím dál tím těžší nepropadat beznaději.
Čeští psychologové, kteří se připojili ke Globální psychologické alianci, chtějí změnit přístup k lidem s takzvaným environmentálním žalem. Nikdo z odborníků by prý už neměl bagatelizovat, že současná klimatická změna může v lidech vyvolávat úzkost.
Změny klimatu se negativně promítají v duševním zdraví. Nejen, že samy o sobě zhoršují zvládání řady psychických onemocnění, ale také přináší obavy o budoucnost jednotlivce i celé společnosti. Extrémní jevy, jako jsou požáry či hurikány, mohou vést k rozvoji deprese, úzkosti a post-traumatické stresové poruchy u lidí různého věku.
Podle Americké psychologické asociace lidé při klimatickém žalu prožívají podobné pocity jako při traumatické události. Zatímco o následcích traumatu se mluví jako o posttraumatické stresové poruše (to znamená, že se projevy dostaví až po prožití traumatu), u klimatického žalu jde o pre-traumatickou situaci.
Klimatická změna je něco, co nemáme pod svojí osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné. U některých lidí se pak přidává i pocit osamělosti, protože okolí jejich pocity mnohdy bagatelizuje.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Pro některé lidi představuje současný stav planety a postupující environmentální krize velikou osobní zátěž. Pocity s tím spojené nazýváme environmentální žal či ekologická úzkost. Environmentální žal může mít mnoho podob. Lidé zpravidla prožívají strach o budoucnost svou i svých dětí, hluboký smutek z devastace přírody, vztek na společnost, že na současnou krizi adekvátně nereaguje, pocity viny, že k tomuto stavu také svým způsobem života přispívám nebo že zkrátka nedělám dost.
Stejně jako se liší naše emoční reakce na osobní krize, mohou se lišit také reakce na krizi klimatickou. Někteří lidé mohou krizi popírat, protože je pro ně těžké postavit se tváří v tvář tak velké existenciální hrozbě. Jiní vnímají přicházející hrozby citlivěji a mohou pociťovat to, čemu se začalo říkat ekologická úzkost. Ta má své kořeny v informacích o zničených ekosystémech, vymírání živočichů nebo znečišťování planety.
Člověk trpící ekologickou úzkosti pociťuje obavy a strach o budoucnost planety i lidstva, které mohou být často spojeny i s typickými příznaky běžné úzkosti, jako je špatný spánek, panické ataky, stres nebo fyzické problémy. Jiní lidé zase cítí environmentální žal. Ten můžeme charakterizovat podobným způsobem jako jakýkoliv jiný žal či trápení. Jde o reakci na ztrátu a do jisté míry i přijetí této ztráty a vnitřní smíření.
Environmentální žal nemá na rozdíl od úzkosti sílu člověka mobilizovat a vybízet k aktivitě. Environmentální žal i ekologická úzkost jsou naprosto normální a pochopitelné reakce na současnou ekologickou krizi. Člověk je nedílnou součástí přírody a není divu, že nám její ničení působí bolest, o to hůř, cítíme-li vlastní vinu. V každém z nás ale mohou nadcházející klimatické změny vyvolat jinou reakci, lidé pociťující ekologickou úzkost mohou být aktivnější a v záchraně klimatu se více angažovat, nelze však mluvit o tom, že by lidé pociťující žal, jenž je spojený s pasivitou, měli cítit něco jiného a být také aktivními občany.
Americká ekopsychoterapeutka Leslie Davenport pohlíží na tento fenomén jako na zanedbávaný smutek, protože bývá společností spíše opomíjen. Ti, kteří ho pociťují, mohou být vnímáni jako přecitlivělí, že problém zveličují nebo že jsou emocionálně labilní. I když mívají tyto pocity mnoho společného, každý je prožívá trochu jinak a stejně tak vyrovnávání se s nimi a zpracování těchto prožitků vnímám jako jedinečnou cestu každého z nás.
Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled
Pokud nevíme, co s nimi dělat, může to vést k tomu, že se stáhneme, ustrneme a vzdáme se předem, místo toho, abychom začali jednat. Na druhé straně cestou k tomu, jak zvládnout své obavy spojené se změnami klimatu, je snažit se svým každodenním životem činit volby, které jsou zodpovědnější.
Terapie mohou poskytnout prostor, aby člověk uvolnil svůj stres i nahlas uvažoval, jak může sám přispět ke změně. „Mnozí máme tendenci obviňovat sebe sama, terapie může pomoci tu vinu přesměrovat do něčeho povzbuzujícího,“ říká terapeut Masler, který stejně jako kolegyně Davenportová působí ve vedení Aliance klimatické psychiatrie.
Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR
tags: #psychologie #změny #klimatu