Psychosociální péče v environmentální oblasti: Environmentální žal a jak s ním bojovat

Zapnete zprávy a vyskočí na vás požáry v Austrálii. Jdete na sociální sítě a vidíte ostrov odpadků uprostřed oceánu nebo ledovec bortící se do vln. Důsledky klimatické krize můžete sledovat v přímém přenosu, a tak vůbec není divu, že máte strach z budoucnosti, té svojí i celé planety. Pro tento strach se vžilo označení environmentální žal, někdy taky klimatický žal, klimatická úzkost nebo ekologická úzkost.

Co je environmentální žal?

Jde o smutek, strach a bezmoc, které jsou reakcí na aktuální environmentální problémy. Nese s sebou hlubokou emoční bolest a může zajít až tak daleko, že přestanete v životě vidět smysl.

Těch pocitů se ve vás může mísit celá řada:

• Smutek z vymírání ekosystémů a ze ztracené budoucnosti.
• Úzkost z toho, kam environmentální krize povede, a z ohrožení života.
• Vztek na ty, kdo v našich očích klimatickou krizi způsobili, neuznávají ji a nic proti ní nedělají.
• Pocit viny například z toho, že sami neděláte pro změnu dost.
• Bezmoc, protože víte, že vy sami nemůžete klimatickou krizi zvrátit.
• Beznaděj a ztráta smyslu, kdy nevíte, proč se o něco snažit, když stejně brzy budeme bojovat o život.

Klimatická úzkost prožívá polovina mladých

Cítíte se podobně? Rozhodně v tom nejste sami. Nejčastěji klimatická krize trápí mladší generaci. Dostala totiž do rukou problém, který nezpůsobila. Možná to tak vnímáte i vy. Vidíte, že nemáte moc s takovou situací něco zásadního udělat, a tak přichází beznaděj.

Podle studie na deseti tisíci mladých lidí (16-25 let) z různých koutů světa prožívá extrémní úzkost ze změny klimatu 59 % z nich. U nás to není o moc lepší. Podle české studie cítí 40 % lidí ve věku 15-20 let ve spojitosti s klimatickou krizí bezmoc. Celých 67 % si myslí, že budou žít v horším světě, než žijeme teď.

Čtěte také: O psychosociální podpoře a environmentálních aspektech

Americká asociace psychologů dokonce klimatickou změnu vnímá jako největší hrozbu duševního zdraví ve 21. století. Opravdu v tom nejste sami. A právě to může být nadějí na změnu.

Všechny emoce, včetně těch nepříjemných a bolavých, patří do života a mají svůj důležitý smysl. Chrání nás, motivují a pomáhají nám orientovat se v životě. Potíž s enviromentální úzkostí je, že jako jedinci jen málo zmůžeme, proto nás tak zaplaví. Kromě hrozby silně vnímame i naši bezmocnost. I právě proto je důležité úzkost v sobě nepotlačovat, nedevalvovat. Věnovat ji přiměřenou (ne bezbřehou) pozornost, sdílet ji s blízkými a současně se podporovat v činnostech, které nám dávají smysl a pomáhají ochraně životního prostředí. Podporovat v sobě vědomí, že malé kroky vedou k velkým změnám. A pokud cítíme, že nedokážeme myslet na nic jiného a jsme ji doslova zaplaveni, nebát se vyhledat odbornou pomoc.

Mgr. Zuzana Steigerwaldová

Strach z budoucnosti, který rozděluje i spojuje

O klimatické krizi se sice v posledních letech mluví čím dál víc. Silné emoce, které někteří z nás prožívají, jsou ale často nepochopené. Možná vás označují za přecitlivělé, emocionálně labilní nebo zveličující problémy.

A tak se začnete izolovat. Nemluvíte o svých pocitech a odpojíte se od těch těžkých emocí. Ekopsycholožka Leslie Davenport proto environmentální žal označuje taky jako tzv. zanedbávaný smutek. Truchlení je ale opravdu důležité. Potlačené emoce totiž jen tak nezmizí. Budou narůstat uvnitř.

Čtěte také: Judikatura – porušení péče

Na druhou stranu tahle izolace vede k zakládání různých klimatických hnutí, jako před lety, když Greta Thurnberg založila Fridays For Future. I v Česku jsou různé spolky, kde můžete najít spřízněné duše procházející si klimatickou úzkostí.

Jak s klimatickou úzkostí bojovat

Na klimatické úzkosti je těžký fakt, že vlastně není iracionální. Vy opravdu máte pro své obavy z budoucnosti reálný důvod. Na druhou stranu ale nemáte až tak velkou moc, abyste mohli celou situaci sami zachránit. O to víc je náročné se s tím vyrovnat. Naprosto vám rozumíme.

Co teda dělat? Tady je několik tipů od našich odborníků na psychické zdraví:

• Nezahlcujte se informacemi - sledovat nové a nové zprávy o klimatické krizi k úzkosti jen přispívá. Dejte si také pozor na dezinformace, kterých je stále víc.
• Vnímejte i pozitivní změny - média nám vždy říkají hlavně to negativní. Ve světě je ale i spousta pozitivních změn. Věnujte jim pozornost.
• Zapojte se do komunity - iniciativ pro zlepšení životního prostředí existuje spousta. Najdete tam pochopení a taky budete moct něco reálně změnit. Zase uvidíte v životě větší smysl a bezmoc nebude mít takovou sílu.
• Žijte udržitelněji - změna začíná u každého z nás a vy můžete svým příkladem ovlivnit lidi ve svém okolí. Pamatujte ale, že není potřeba být ve všem 100%.
• Pečujte o své duševní zdraví - s úzkostí vám pomůže například meditace, jóga, mindfullness, dechová cvičení, čas v přírodě nebo vedení deníku vděčnosti.
• Hlavně se nebojte vyhledat odbornou pomoc. Žádný problém není tak malý, abyste na něj museli být sami. Úzkost navíc většinou sama jen tak neodejde. Časem může přinést i nespavost nebo depresi. Psychoterapie vám pomůže se se situací vyrovnat a ukáže vám způsoby, jak pracovat s těžkými emocemi, které vás tíží.

Co můžete dělat jako rodič

Klíčové je emoce dětí a dospívajících nezlehčovat. Jejich obavy z budoucnosti jsou na místě, i když se nám můžou zdát přehnané. Tady je několik bodů, které můžete pro své děti udělat:

• Naslouchejte a ukažte pochopení - povídejte si otevřeně o tom, co cítí, aniž byste emoce zlehčovali.
• Vzdělávejte se společně - zjišťujte si informace o tom, co už se děje pro řešení klimatické situace. Najděte pozitivní příklady a příběhy. Pomůžete tak zmírnit pocit bezmoci.
• Podnikněte něco pro přírodu společně - můžete se vydat na úklid lesa, vysadit stromy nebo si dát menší dosažitelné cíle, jak udělat vaši domácnost udržitelnější.
• Povzbuďte k vyjádření pocitů - umělecké a psané formy sebeprojevu pomáhají vyrovnat se s emocemi.
• Podporujte zdravé návyky - dostatek spánku, pohybu, zdravého jídla, času v přírodě - to všechno pomáhá zmírnit stres.

Ekopsychologie: Hlubší pohled na vztah člověka a přírody

Environmentální psychologie studuje psychologické aspekty tvorby životního prostředí a péče o ně. V anglosaské literatuře nacházíme příbuzný termín psychologie environmentální. Oba pojmy se v mnoha ohledech překrývají. Environmentální psychologie studuje spíše vzájemné vazby osobnosti a bezprostředního, hmotného prostředí, zatímco ekologická psychologie (p.e.) širší vazby a vztahy člověka k životnímu prostředí vůbec, k ekologii, a to v symbolické, kulturní, rozhodovací a výkonné oblasti.

Čtěte také: Přírodní produkty pro miminka

Oblasti zájmu environmentální psychologie

Do p.e. patří především výzkum tzv. environmentální percepce, tj. toho, jak člověk vnímá, hodnotí a interpretuje své životní prostředí (počítaje v to i prostředí pracovní a soukromé). Nejvíce poznatků bylo získáno studiem pohybu a chování lidí ve městech - např. byly zkoumány způsoby, jak lidé kognitivně kódují urbanistický svět kolem sebe. Výslednicí bývá formulace prostorové představy města, tzv. mentální mapa, kterou do p.e. zavedli K. Lynch a S. Milgram.

Spolu s analýzou vnímání ovšem p.e. zároveň sleduje i způsoby jednání a prostorového chování člověka, které je uváděno do pohybu interpretací vnímaných informací a samotnou komunikací člověka s jeho bezprostředním i vzdáleným prostředím (viz též ekologická komunikace). Významné jsou i studie teritoriality, chování v kritických a mezních situacích během přírodních katastrof, studie environmentálních postojů a reakcí člověka, např. P.e. klade důraz i na studium ontogeneticky formativních vlivů životního prostředí, které jsou v závislosti na geografickém umístění.

Historický vývoj oboru

Příroda a životní prostředí vstupují do zorného pole psychologie počátkem dvacátých let minulého století. Zpočátku okrajová pozornost vědy „o lidském prožívání a chování“ si všímá především vlivu prostředí na člověka, a v druhé polovině století si začíná klást otázky typu: Jaké je to žít v bytě s okny do parku? Jak obyvatele měst ovlivňuje smog, přelidnění a hluk? Podle čeho lidé hodnotí místa? Nový obor se jmenuje environmentální psychologie a bývá v té době vymezovaný jako studium vlivu prostředí na lidskou psychiku.

Když začátkem sedmdesátých let vzniká ekologické hnutí, začínají si otázky spojené s ochranou životního prostředí klást také někteří psychologové. Už nejde jen o to, jak jsou lidé prostředím ovlivňováni, ale ryze ekologicky: jak lidé ovlivňují životní prostředí? Období výrazného rozvoje „ekologických iniciativ“ v psychologii spustí v roce 1992 Theodore Roszak svým ohlášením ekopsychologie.

Potřeba psychologické disciplíny postupně zraje. V roce 2002 vzniká obor conservation psychology, k němuž se přihlásí většina významných odborníků „zeleně-psychologické práce“ uplynulých tří dekád.

Ekopsychologie v České republice

Domácí ekopsychologové zprostředkovávají zahraniční poznatky českému prostředí - publikují články, přednášejí na univerzitách, pořádají besedy, o dění v oboru informuje Český portál ekopsychologie. Pracují na vlastních výzkumech, například hledají souvislosti mezi nedostatkem přírodních zkušeností a odporem k přírodě, motivace k třídění odpadu či charakteristiky osobních vztahů lidí k přírodě.

Ekopsychologická literatura popisuje několik desítek charakteristik, kterými se lidé ve svém vztahu k přírodě a životnímu prostředí liší. Podle stovek zahraničních výzkumů publikovaných v recenzovaných časopisech se navíc ukazuje, že informační programy a kampaně mají jen mizivý efekt na chování - a platí to i pro informace o životním prostředí.

Vznik a vývoj environmentální psychologie

Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím environmentálním hnutím a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz environmentální archeologie, ekologická antropologie, politická ekologie, ekofeminismus). Prvopočátky etablování oboru spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století.

Výzkumné oblasti

Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emocemi, a také způsobem, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli.

Žijeme v době plné krizí - s tou klimatickou v čele. Kvůli velkému množství stresu také roste výskyt úzkostí a dalších psychických potíží.

V médiích nebo mimo naše sociální bubliny přitom bývá téma environmentálního distresu / žalu zlehčováno, potlačováno nebo ignorováno a individuální psychoterapeutická péče o duševní zdraví bývá akutně často nedostupná. Věříme, že duševní zdraví jednotlivců se zdravím společnosti a ekosystémů úzce souvisí. A že je potřeba vytvářet skupiny, kde bude možné právě téma environmentálního žalu bez obav sdílet a pracovat s ním - tím se posílí naše chuť se podílet na aktivní změně ve světě a necítit se v tom všem sami.

tags: #psychosociální #péče #environmentální

Oblíbené příspěvky:

• Autofagie a Zdraví
• Tontarelli Swing Aurora - recenze
• Úvod do petrografie a petrologie
• Výběr sáčků na odpadky pro trek
• Proč třídit odpad