Dopad klimatických změn na ptactvo v České republice

21.11.2025

Globální oteplování a extrémní počasí stále více ovlivňují i divokou přírodu v našich končinách. Podle dat se u nás zkracují zimy a roste počet tropických dnů, přibývá kůrovcových kalamit i náhlých povodní - a to vše v důsledku změn klimatu. Tyto extrémy nutí mnoho druhů měnit své chování a rozmístění. Už dnes pozorujeme, že se celá řada rostlin, ryb, motýlů, obojživelníků, ptáků, plazů i savců stěhuje do chladnějších oblastí - do vyšších poloh či severněji - aby unikli teplejším podmínkám.

Letní tropická horka nad 30 °C jsou život ohrožující také pro volně žijící zvířata. V městech a suchých oblastech mohou ptáci, ježci či drobní savci trpět žízní a přehřátím - nemají majitele, který by jim zajistil vodu a stín. Ochránci přírody proto doporučují jednoduchý krok: umístěte nízkou misku nebo podkvětník s čistou vodou na zahradu či okenní římsu. Již krátce po tom se u ní začnou objevovat vrabci, kosové, drozdi i další ptáci, ale také ježci či kuny, aby se napili či vykoupali. Voda musí být pravidelně doplňována a čištěna. Bez ní může horko způsobit masové úhyny mláďat ptáků i savců - dochází k tomu, že vyčerpaní jedinci padají do ulic, či že mláďata v hnízdech zahynou. V takovém případě je vhodné kontaktovat záchrannou stanici.

Teplotní rekordy a měnící se roční období ovlivňují i chování živočichů. Jedním z pozorovaných efektů je posun migrace a rozmnožování. Například studie dlouhodobého výzkumu sýkor koňader ukázala, že se mláďata těchto ptáků líhnou ve stále vyšším počtu v dřívějších termínech jara, aby se shodovala s předčasným líhnutím housenek - jejich hlavní potravy. Výzkumy naznačují, že mnohé druhy se buď přesouvají v prostoru (do vyšší nadmořské výšky nebo na sever), nebo „přenastavují“ svůj časový rytmus rozmnožování a migrační cykly. V praxi to znamená, že ptáci, motýli či savci dnes častěji mění tradiční trasy a načasování kvůli odlišným teplotám a srážkám.

Tyto fenologické posuny však také přinášejí riziko nesouladu potravních řetězců: pokud by se živočichové adaptovali pomaleji než jejich zdroje potravy, hrozí hladovění mladých druhů závislých na hmyzu či jiných dočasných zdrojích. Změna klimatu umožňuje postup nepůvodních, teplomilných druhů dále na sever. I u nás se objevují noví hosté, kteří by dříve v mírném podnebí nepřežili. Na jižní Moravě byl v létě 2025 poprvé zaznamenán velký druh včely původem z východní Asie (tzv. čalounice jerlínová). A v říjnu 2023 vědci potvrdili první nález invazní asijské sršně u nás - v Plzni byl spatřen druh Vespa velutina, který loví včely a je pro včelaře vážnou hrozbou. Klimatické podmínky, které tento druh v Evropě skvěle vyhovují, umožnily jeho rychlé šíření. Pro přirozené včely i další opylovače to znamená další stres: sršeň asijská se rojí do červených vojáků a může ohrozit nejen medonosnou včelu, ale i volně žijící hmyz.

Stejně tak v městských potocích přezimující nutrie profitují z mírných zim a hojných zdrojů potravy: v posledních letech se přemnožily v několika městech, protože se množí až několikrát do roka, a místní lidé je přikrmují. V důsledku oteplování a úbytku přirozených potravních zdrojů se vlci i medvědi stále častěji přibližují k lidským obydlím. Hladoví jedinci, proto hledají snadnou potravu - objevují se například u popelnic či skládek, případně bloudí na polích, v sadech nebo okolo včelích úlů, kde sbírají ovoce či med. Podle odborníků sucho a úbytek přirozených biotopů doslova nutí velké šelmy opustit lesy: pronikají k vesnicím a městům hledat zbytky sklizně či další snadno dostupné zdroje potravy.

Čtěte také: Jihoamerické ptactvo v ohrožení

Zajímavým příkladem adaptace živočichů je bobří návrat do krajiny. Bobři budují hráze, které stojí za zmínku. Jejich stavby totiž zadržují značné objemy vody v mokřadech, což pomáhá krajinu stabilizovat: hráze vyrovnávají průtok v tocích, zmírňují návalové povodně i období sucha. Vznikají rozsáhlé vodní louky a mokřady s bohatou biodiverzitou - jedná se o přirozené biotopy, které posilují odolnost ekosystémů vůči extrémům. Na druhé straně však může nadbytečná činnost bobrů vést k lokálním záplavám polí či poškození břehů a hrází. Současné projekty (např. „BIBOB“) proto zkoumají, jak těmto prospěšným efektům při zachování potřeb obyvatel co nejlépe využít.

Naší největší šancí je zvýšit povědomí a vědomí o dopadech změny klimatu v přírodě. Každý může přispět - např. péčí o drobné živočichy v létě (pítko, budka), podporou rozmanité městské zeleně a hmyzožravého života ve své zahradě (kytky pro hmyz, neposekaný kout jako úkryt), či šířením informací o potřebách volné přírody. Důležité je také chránit ekologické koridory a mokřady, které zvířatům poskytují útočiště i vodní zdroje. Výzkumy právě dokládají, že činnost bobrů či jiných tvůrců mokřadů zmírňuje následky klimatických extrémů, a tím má smysl jim v tom za určitých podmínek nebránit.

Klimatická změna se týká nejen lidí, ale i všech zvířat a rostlin kolem nás. Zmiňované studie a zprávy ukazují, že spousta živočichů už adaptaci „rozjela“, ale hranice jejich schopností jsou omezené. Proto není na místě rezignovat - naopak ekologické vzdělávání a osvěta jsou klíčové pro pochopení změn a ochranu biodiverzity.

Úbytek běžných druhů ptáků

Závěry aktualizované zprávy Indikátory běžných a lesních druhů ptáků za rok 2024 ukazují na hlubší změny ve stavu naší přírody. Početnost běžných druhů ptáků v České republice dlouhodobě klesá - od roku 1982 o více než 11 %. Největší populační propad sledujeme u ptáků zemědělské krajiny, jejichž početnost se za posledních 40 let snížila téměř na polovinu. Za dramatickým poklesem ptáků v zemědělské krajině stojí především dlouhodobé, intenzivní a neudržitelné hospodaření, které zásadně proměnilo podobu české krajiny. Po roce 1989 se tlak na pole a louky na čas zmírnil, tento vývoj však netrval dlouho. Intenzita se brzy znovu zvýšila a s nástupem Společné zemědělské politiky EU ještě zesílila.

Zatímco úbytek ptáků v zemědělské krajině je dlouhodobě známý, v lesích byl vývoj zpočátku mírnější. Do roku 2000 byl pokles lesních druhů spíše pomalý, následovalo období stability. V posledních letech však i zde dochází k výraznějšímu úbytku. Důvody zatím nejsou zcela jasné. Pravděpodobně se jedná o kombinaci více faktorů - například dopady sucha, kůrovcových kalamit či změn v lesním hospodaření. Vedle výše zmíněných faktorů stále více ovlivňuje složení ptačích společenstev i změna klimatu. Od poloviny 90. let ustupují ze střední Evropy severské druhy, jako bramborníček hnědý, cvrčilka zelená nebo sedmihlásek hajní.

Čtěte také: Ptačí oblasti a stavební řízení

Modely budoucího rozšíření jednotlivých druhů v reakci na klimatickou změnu předpokládají, že se těžiště biodiverzity, jehož jsme dosud byli součástí, posune severovýchodně mimo území ČR. Dostupná data jasně ukazují, že změny klimatu a způsob využívání krajiny výrazně ovlivňují ptačí populace v Česku. Zvlášť znepokojující je zrychlující se úbytek běžných druhů ptáků a to především specialistů na určité typy biotopů. Opačně jsme svědky růstu početnosti tzv. generalistů - druhů, které dokážou přežít a najít potravu v různých prostředích bez nutnosti specifických podmínek. Výsledkem je, že ptačí společenstva se stávají druhově chudšími a uniformnějšími. Dosavadní ochranná opatření, hlavně v zemědělské krajině, nejsou zatím dostatečná. Indikátor běžných a lesních druhů ptáků je důležitý pro sledování a vyhodnocování změn v biodiverzitě a vývoji životního prostředí v České republice.

Neustále se měnící klima narušuje naši dříve vyváženou planetu chaosem. Změny teplot se projevují na stavu oceánů, lesů a ekosystémů, což má nepříznivý dopad na zvířata, která zde žijí - na hranici vyhynutí se vlivem toho nachází až miliony druhů. Pro organizmy, které se dokážou přizpůsobit, může však stále existovat naděje, že nezahynou jako dinosauři. Během procházení plných 10 tisíc předchozích studií, které se týkají změn klimatu a jejich dopadu na život fauny rozličných druhů, se vědcům potvrdilo, co již nějakou dobu tušili. To odhalili skrze morfologii a fenologii, což jsou dva biologické vědní obory, na které se musí badatelé podívat vždy, když chtějí zjistit, jak se určitý druh přizpůsobuje klimatu. Morfologie se týká fyziologických změn, jako je například výše zmíněné "zmenšování" různých druhů. Fenologie potom souvisí s načasováním životních událostí, jako je chov a migrace nebo výše zmiňovaná změna doby reprodukce.

Nejsnáze pozorovatelní jsou pro vědce ptáci. Výzkumníci mohou založit tzv. hnízdní boxy, které jim nahlásí, kdy dospělí ptáci snášejí vejce, kdy se z nich líhnou mláďata, jak jsou velká a podobně. Takovým bádáním vědci přišli na to, že 17 druhů ptáků, které zkoumali, mění svou fenologii - vejce kladou dřív, aby se mláďata vylíhla včas a měla dostatek hmyzu ke konzumaci, což se běžně dělo na jaře. Vlivem rostoucích teplot k tomu však nyní dochází mnohem dříve. Nejedná se přitom o jev, za který nese odpovědnost pouze člověk. Život na Zemi je přirozeně různorodý, a právě proto jsou některé druhy tak přizpůsobivé. Stěhují se a vyvíjejí podle stoupajících a klesajících teplot. Méně mobilní tvor, jako je třeba žába, takový luxus volby jako pták nemá. Na tak velkou rychlost zkrátka zvířata nemají odpověď, tvrdí badatelé. Znepokojující je zejména zjištění, že na rychlost změny klimatu přestávají stíhat reagovat právě ptáci.

Vliv změn podnebí na početnost ptáků v ČR prokázala studie odborníků z Přírodovědecké fakulty UK v Praze a z České společnosti ornitologické, uveřejněná v časopise Animal Conservation. Podnebí rozhodujícím způsobem formuje rozmístění organismů na zemském povrchu a v poslední době se ukazuje, že výrazně ovlivňuje i změny početnosti ptáků v čase. Většinou jde o nepřímé dopady, kdy klimatické změny např. způsobují horší souběžnost načasování hnízdění a vrcholu hojnosti potravních zdrojů nebo nástupu olistění vegetace. Ptáci totiž reagují na aktuální průběh teploty daleko pomaleji než hmyz, který tvoří hlavní složku jejich potravy v době hnízdění, a rostliny, kde umisťují svá hnízda. Obojí se projeví ve snížené hnízdní úspěšnosti dotčených druhů. Dále dochází k posunu data příletu mnoha druhů na hnízdiště, zejména migrantů zimujících v mírných zeměpisných šířkách, přičemž mnoho druhů tráví v místech, kde hnízdí, déle času. Důsledkem časnějšího příletu, který není následován posunem doby hnízdění, je prodloužení doby, po kterou jedinci intenzivně obhajují teritoria a vydávají tak více energie, která jim poté chybí během hnízdní péče. V některých případech byla zaznamenána i přímá reakce ptáků na klimatické anomálie - vlna veder ve Francii v roce 2003 způsobila zvýšenou úmrtnost mnoha běžných druhů s nižší klimatickou tolerancí, kterou doprovázel pokles početnosti populací.

V důsledku změny podnebí se může rozšíření vlhy pestré posunout v Evropě směrem na sever. V regionálním a globálním měřítku dochází k posunu rozšíření hlavních typů prostředí, v důsledku čehož byly zaznamenány i posuny hranic areálů mnoha ptačích druhů směrem na sever. Do budoucna se očekávají ještě rychlejší změny rozšíření ptáků, zejména v mírném pásu severní polokoule a v Arktidě. Na rozdíl od mnoha prací zaměřených na kontinentální rozšíření ptáků byly změny početnosti a distribuce v jednotlivých zemích studovány podstatně méně. Když si uvědomíme, že nástroje ochrany přírody jsou z velké části vytvářeny národními vládami a parlamenty, a to dokonce i ty, které mají mezinárodní platnost, je tato situace varující. Aby se měly environmentální strategie, koncepce, programy i každodenní činnost jednotlivých států o co opřít, je třeba začít zkoumat, jaké jsou dopady klimatických změn na ptačí populace hnízdící na jejich území.

Čtěte také: Mistr vzdušného prostoru: Rorýs obecný

Ve vývoji podnebí v České republice dochází během posledních několika desítek let k mírnému nárůstu průměrných ročních teplot. Pro ptáky jsou nejdůležitější teploty v jarních měsících, kdy se téměř všechny naše druhy rozmnožují a aktuální stav počasí rozhoduje o úspěšnosti jejich reprodukce, a v zimě, kdy jsou populace stálých druhů limitovány nízkými teplotami. Budeme tedy hledat možné projevy tohoto nárůstu na početnost hnízdních populací ptáků v České republice.

Abychom zjistili, jak se klimatické změny podepisují ve změnách početnosti ptáků, je třeba přesněji poznat nároky jednotlivých druhů na klimatické podmínky. Předpokládá se, že druhy s rozdílnými klimatickými nároky by měly reagovat na dlouhodobé změny podnebí rozdílně, což by se mělo projevit ve změnách jejich abundance. Klimatické nároky jednotlivých druhů ptáků můžeme zjišťovat i v případě, kdy nemáme přístup k velkoplošným klimatickým datům. Víme, že průměrná teplota klesá s rostoucí zeměpisnou šířkou, a proto lze předpokládat, že druhy, které obývají severněji položené oblasti zájmového území, budou spíše chladnomilnější. Naopak druhy, které hnízdí v jižních oblastech, budou teplomilnější. Můžeme tak používat zeměpisnou charakteristiku areálu rozšíření jako odraz klimatických nároků daného ptačího druhu.

Při formulaci hypotéz, které bude tato studie ověřovat, budeme vycházet z předpokladu, že ve střední Evropě mohou působit stejné mechanismy jako ty, které vyvolávají posun rozšíření ptáků v kontinentálním měřítku, pouze jejich dopady budou méně nápadné. V důsledku nárůstu průměrných teplot by se měly areály rozšíření jednotlivých druhů posunovat na sever a sledovat svá klimatická optima. Dopady změn klimatu by se však měly různit podle toho, které oblasti v rámci Evropy jednotlivé druhy ptáků obývají. Početnost populací druhů s centrem rozšíření v jižní Evropě a vyskytujících se v ČR by měly narůstat, naopak druhy s centrem rozšíření v severní Evropě by měly ubývat.

Kvantitativní údaje o vývoji početnosti ptáků v ČR jsou shromažďovány v rámci Jednotného programu sčítání ptáků v ČR (JPSP). Ačkoliv JPSP běží neustále a shromažďuje stále nová data, omezili jsme časovou řadu na období let 1982-2006, pro které jsme měli k dispozici odpovídající klimatické údaje. Z hrubých dat terénních spolupracovníků, která pocházejí z celkem 335 lokalit, jsme pomocí log-lineárních modelů v programu TRIM 3.51 spočítali dvě charakteristiky změn abundance jednotlivých druhů - index početnosti a trend početnosti. Pro následující analýzu jsme tedy použili soubor obsahující 103 druhů našich ptáků.

Klimatické nároky jednotlivých druhů ptáků jsme popisovali pomocí zeměpisných proměnných charakterizujících jejich rozšíření v Evropě. Pro tento účel jsme použili mapy hnízdního rozšíření ptáků v Evropě publikované v Atlasu EBCC. Pro každý druh jsme spočítali latitudinální střed jeho areálu, tj. rozdíl mezi zeměpisnými šířkami nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu areálu vydělený dvěma a odečtený od zeměpisné šířky nejsevernějšího bodu. Dále jsme jednotlivé druhy rozdělili do čtyř latitudinálních skupin, které se mezi sebou lišily oblastí rozšíření jednotlivých druhů. Jednalo se o druhy severní, jižní, centrální a široce rozšířené. Trendy početnosti ptáků jsme k latitudinálním středům jejich areálů vztahovali lineární regresí. Porovnání trendů mezi jednotlivými latitudinálními skupinami druhů jsme provedli jednocestnou analýzou variance.

Latitudinální střed areálu vysvětloval poměrně malou, avšak signifikantní část mezidruhové variability v trendech početnosti ptáků. V souladu s naším předpokladem byl vztah negativní, tedy české populace jižněji v Evropě hnízdících druhů přibývaly, zatímco populace severněji hnízdících druhů ubývaly. Každoroční změny v geometrických průměrech sdružených indexů pro jednotlivé skupiny druhů, které byly definované jejich latitudinálním rozšířením, vykazovaly odlišné trajektorie. Zatímco u severních druhů byl zaznamenán výrazný pokles početnosti, vzestup početnosti jižních druhů byl méně nápadný. Je zajímavé, že změny početnosti centrálních druhů měly podobný celkový směr jako u jižních druhů; zároveň početnost široce rozšířených druhů klesala podobně jako u severních druhů. Srovnání trendů početnosti mezi skupinami odhalilo statisticky významné rozdíly. Trendy severních druhů byly negativnější než trendy jižních druhů.

Zjistili jsme, že v rámci souboru 103 druhů ptáků hnízdících v České republice existuje negativní vztah mezi trendem početnosti jednotlivých ptačích druhů pro období let 1982-2006 a polohou jejich hnízdních areálů v Evropě. Čím severněji druh hnízdil, tím více v dané časové periodě ubýval. Tento výsledek je v souladu s naším prvním testovaným předpokladem, který tvrdil, že v důsledku zvyšování jarních teplot by měly druhy, které osidlují studenější části Evropy, v ČR ubývat, a naopak druhy, které jsou rozšířeny hlavně v teplejších částech kontinentu, by měly v ČR svoji početnost zvyšovat. Naše zjištění tedy můžeme považovat za jasný, byť nepřímý důkaz vlivu globálních změn klimatu na dlouhodobý vývoj početnosti ptačích populací v České republice.

Studie ukázala, že v rámci souboru 103 druhů ptáků hnízdících v České republice existuje negativní vztah mezi trendem početnosti jednotlivých ptačích druhů pro období let 1982-2006 a polohou jejich hnízdních areálů v Evropě. Čím severněji druh hnízdil, tím více v dané časové periodě ubýval.

Největšímu počtu hrozeb z celé afropalearktické oblasti čelí ptáci v západní a střední Evropě. Čím více jsou ptáci v mimohnízdním období vystaveni přímým hrozbám, tím více jejich populace ubývají. Tažných ptáků celosvětově ubývá v důsledku toho, jak lidé během posledních desetiletí pozměnili krajinu. Studie ukazuje, že k největšímu poklesu populace dochází u druhů, které migrují do oblastí s větším množstvím člověkem vystavěné infrastruktury - silnic, budov, elektrického vedení, větrných turbín - a také s vyšší hustotou lidské populace a intenzitou lovu. Ukazuje se, že ptáky nejvíce ohrožují takové příčiny, které je zabíjejí přímo - například vlet do větrné turbíny, náraz do prosklené budovy, zásah elektrickým proudem na elektrickém vedení, srážka s vozidly nebo lov.

Autoři studie vypočítali „stupeň ohrožení“ pro faktory, jako je ztráta stanovišť a změna klimatu, a to v celém areálu výskytu studovaných druhů, jak v hnízdních oblastech, tak i na tahových cestách a na zimovištích. Zjistili, že člověkem způsobené změny krajiny v oblastech rozšíření ptáků v Evropě, Africe a západní Asii jsou u více než stovky afroeurasijských stěhovavých ptáků spjaty s poklesem jejich početnosti.

Evropské populace kukačky obecné jsou mimo jiné ohroženy změnou klimatu, která způsobuje, že hostitelské druhy začínají vlivem zvyšujících se jarních teplot hnízdit dříve, zatímco kukačka, která migruje až do subsaharské Afriky a na tahu se orientuje podle délky dne, začátek kladení vajec neposouvá. Dnes v Evropě žije zhruba 60 % kukaček oproti 80. letům 20. století. Čejka chocholatá je jedním z nejvíce ubývajících druhů ptáků. Táhne pouze na krátké vzdálenosti a zimu tráví ve Středomoří. Spolu s bekasinou otavní jde o nejvíce lovený druh na zimovištích ve Francii a Španělsku. Hrdlička divoká táhne do subsaharské Afriky a na svých každoročních tahových cestách čelí velkému loveckému tlaku, zejména ve Středomoří, kde je její lov považován za součást kulturní tradice. I to je příčinou jejího výrazného úbytku. Velikost evropské hnízdní populace se od 80. let 20. století zmenšila až na pouhých 20 % původního stavu.

Nový výzkum australských přírodovědců ale ukazuje, že klimatické změny odsud život vyhánějí, a to velmi rychle. Tým vedený profesorem Tatsuyo Amanem prozkoumal více než 1,3 milionu záznamů o vodních ptácích a z nich zjistil, že zvyšování teploty má dramatický dopad na množství těchto zvířat v tropických oblastech a že změna klimatu je vážnou hrozbou pro tamní bohatství života. Detailní analýza obrovského množství materiálů o výskytu tropických vodních ptáků od roku 1990 do současnosti ukázala, že 69 procent těchto druhů reaguje na zvyšování teplot negativně. Záznamy pocházejí z více než stovky zemí světa a z různých regionů tropických oblastí na více světadílech. Vědci si vybrali právě vodní ptáky, protože se relativně snadno pozorují a dají se proto využít jako měřítko dopadu klimatických změn i na ostatní druhy, ať už rostlinné, nebo živočišné.

Zkoumání několika desítek tisíc ptáků na severu Spojených států ukázalo, že se jejich těla zmenšují a naopak se prodlužuje rozpětí křídel. V Chicagu se za 40 let snížilo úmrtí ptactva po nárazu do budov o tři čtvrtiny. Mezi roky 1978 a 2016 zjistil průměrné zmenšení ptačích těl skoro o 2,5 procenta. Délka křídel se oproti tomu zvýšila, a to o 1,3 procenta. Tím, proč se ptáci zmenšují, si zatím Weeks není úplně jistý. Pravděpodobně to ale souvisí s ochlazováním organismu. Čím větší a hlavně těžší tělo je, tím obtížněji se chladí. Lehčí živočichové s velkým povrchem těla tak dokážou předávat přebytečné teplo okolí lépe.Velikost je ale pro stěhovavé ptáky klíčová. Pokud totiž nebudou mít dost velká těla, nezvládnou obtížnou cestu dlouhou tisíce kilometrů. Větší tělo totiž zpravidla znamená i větší zásoby energie, a proto se jim zvětšuje rozpětí křídel. Podle Weekse mají ptáci s delšími křídly statisticky vyšší šanci na úspěšné dokončení migrace.

To přinášejí závěry aktualizované zprávy Indikátory běžných a lesních druhů ptáků za rok 2024. Indikátor běžných a lesních druhů ptáků je důležitý pro sledování a vyhodnocování změn v biodiverzitě a vývoji životního prostředí v České republice. Od poloviny 90. let ustupují ze střední Evropy severské druhy, jako bramborníček hnědý, cvrčilka zelená nebo sedmihlásek hajní. Naopak ptáci z teplejších oblastí - například hrdlička zahradní, slavík obecný či žluva hajní - rozšiřují svůj výskyt směrem na sever nebo do vyšších poloh.

Vliv prostorově kvantifikovaných hrozeb na populační trendy druhů:

vystavení přímému riziku úmrtnosti mimo hnízdní období
migrační vzdálenost

Čárkované čáry představují 95% intervaly spolehlivosti a body označují hrubé hodnoty pro každý druh. Klimatické anomálie se liší v závislosti na ročním období, proto jsme vytvořili samostatné mapy rizik pro hnízdní a mimohnízdní období. Mapy zobrazují kombinaci faktorů v dané skupině rizik. Při jejich tvorbě nebyly uvažovány informace specifické pro konkrétní druhy.

Relativní míra lovu malých a velkých ptáků ve studované oblasti, kde 0 představuje nulové ohrožení lovem a 1 maximální relativní ohrožení.