Umístění stavby v ptačí oblasti a povolení orgánu ochrany přírody

V České republice existuje více institutů a kategorií ochrany území hodnotných z pohledu přírody a krajiny. Právní úpravu nalezneme v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“).

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Mezi definice, které zákon uvádí, patří:

• územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• planě rostoucí rostlina (dále jen "rostlina") je jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• volně žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.
• biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• evropsky významná lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu1g) a splňující podmínky podle § 45a odst. 1. 2. 3.
• Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť1d) a stanoviště evropsky významných druhů1f) v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Zvláště chráněná území (dále jen „ZCHÚ“) jsou z pohledu zákona národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) a dále soustava Natura 2000. Tu tvoří evropsky významné lokality a ptačí oblasti.

Hodnotnou část krajiny je možné chránit jako významný krajinný prvek (VKP). VKP je zákonem definován jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability (§ 3 odst. 1 písm. b) ZOPK).

Čtěte také: Doprava v Lázních Bělohrad: Autobusové nádraží

Jako VKP je vhodné registrovat například mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy, odkryvy, území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území, hodnotné dřeviny či skupiny dřevin včetně stromořadí, které nenaplňují podmínky pro vyhlášení památného stromu. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich ekologicko-sta bilizační funkce.

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Příslušným orgánem ochrany přírody je obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na pozemcích, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy a mimo územní správní obvody správ národních parků je příslušným orgánem AOPK ČR. Na území ZCHÚ je registrace VKP méně obvyklá, ochrana by měla být zajištěna režimem daného zvláště chráněného území. Není ale vyloučená.

Podnět k registraci VKP může podat kdokoliv. Podnět by měl splňovat náležitosti podání podle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, a musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká, co navrhuje a žadatel musí uvést svou identifikaci. Příslušný orgán vydává souhlas buď ve formě závazného stanoviska jako podklad pro navazující povolující rozhodnutí jiného orgánu (např. povolení k některým činnostem či o souhlas podle vodního zákona na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti.

Pokud víte o území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů, můžete dát podnět na příslušný orgán ochrany přírody, který je může vyhlásit za přechodně chráněnou plochu, a to formou opatření obecné povahy. Přechodně chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu nebo na opakované období (např. po dobu hnízdění).

Čtěte také: Geberit odpad: Umístění krok za krokem

Území, které může mít trvalou hodnotu zejména z přírodního hlediska, může být vyhlášeno jako zvláště chráněné území. Velkoplošná ZCHÚ: národní parky se vyhlašují zákonem č. 114/1992 Sb. a chráněné krajinné oblasti nařízením vlády.

Každé zvláště chráněné území může mít (a v drtivé většině případů má) v rámci vyhlašovací dokumentace stanoveny tzv. bližší ochranné podmínky, které jdou nad rámec běžných zákonných zákazů. Činnosti vymezené v těchto bližších ochranných podmínkách jsou stanoveny individuálně pro dané území, a proto se obsahově liší.

Povinnost opatřit si tento souhlas se vztahuje i na evropsky významné lokality nacházející se v překryvu se zvláště chráněnými územími, avšak pouze v případě, že ochranné podmínky zvláště chráněného území neposkytují přísnější ochranu (zejména se může jednat o II., III. či IV. Vždy, když zamýšlíte provádět činnost, která by mohla vést k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit.

V ostatních případech můžete žádost o souhlas k zásahům v evropsky významných lokalitách předat osobně nebo zaslat poštou místně příslušnému orgánu ochrany přírody, v jehož územním obvodu záměr zamýšlíte uskutečnit. Chráněná krajinná oblast Labské Pískovce a Chráněná krajinná oblast Šumava - zde žádost podáváte Správě národního parku České Švýcarsko (kontakte je uveden zde), resp. Správě národního parku Šumava (kontakte je uveden zde). Chráněné krajinné oblasti (CHKO) mimo území CHKO Labské Pískovce a CHKO Šumava - zde žádost podáváte Agentuře ochrany přírody a krajiny, resp. Pozemky a stavby, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu (mimo CHKO Labské Pískovce a CHKO Šumava) - Agentuře ochrany přírody a krajiny, resp.

Jedná se o předchozí souhlas, o který je potřeba požádat s dostatečným předstihem alespoň 60 dní (ideálně však 90 dní) před plánovanou realizací. Chráněné krajinné oblasti - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti. Národní přírodní památky, národní přírodní rezervace a jejich ochranná pásma - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti. Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (mimo území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde oznamujete krajskému úřadu. Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (na území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti. V případě kladného rozhodnutí či závazného stanoviska můžete realizovat danou činnost vymezenou v bližších ochranných podmínkách.

Čtěte také: Efektivní řešení reklamy

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných území stanovují ve vztahu ke stavební činnosti řadu zákazů. Ze zákazů může příslušný orgán ochrany přírody na základě žádosti povolit výjimku při splnění důvodů stanovených v § 43 zákona č. 114/1992 Sb.

Limitaci stavební činnosti představuje i ochrana dřevin rostoucích mimo les, pokud přesahují minimální rozměry (obvod kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí; u zapojeného porostu pak rozloha nad 40 m2) a nenaplní jinou výjimku (ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území s druhem pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří) je nutné k jejich kácení povolení dle § 8 odst. 1 ZOPK.

V případě, že se stavební záměr nachází v evropsky významné lokalitě či ptačí oblasti, budete nejdříve muset požádat příslušný orgán ochrany o stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK (vzor žádosti najdete níže), kde bude posouzeno, zda záměr může mít významný vliv na předměty ochrany těchto území.

V závislosti na parametrech konkrétního stavebního záměru, jeho umístění a rozsahu dotčení zájmů chráněných dle ZOPK je nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o správní akty, potřebné k povolení stavebního záměru. Posouzení, co vše je pro povolení stavebního záměru z hlediska ochrany přírody a krajiny potřebné, může být často obtížné.

Pokud se stavební záměr, podléhající povolení dle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, („stavební zákon“), nebo jeho část nachází ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti posoudí záměr na základě žádosti orgán ochrany přírody z hlediska všech zájmů chráněných ZOPK ve společném řízení (předmětem společného řízení budou všechny potřebné správní akty dle ZOPK) a vydá ve věci společné rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK.

Pravomocné společné rozhodnutí je samostatným správním rozhodnutím, které se předkládá jako povinná součást žádosti o povolení záměru podle § 184 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Bez pravomocného společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK nelze stavební záměr povolit. Režim společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK pro posouzení zájmů chráněných dle ZOPK je speciální postup oproti zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád.

Pokud se stavební záměr, který podléhá povolení dle stavebního zákona, nachází pouze v ochranném pásmu zvláště chráněného území (záměr nezasahuje ani zčásti na území žádného zvláště chráněného území, evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti), budou zájmy chráněné dle ZOPK posouzeny v rámci jednotného environmentálního stanoviska dle zákona č. 148/2023 Sb.

Příslušným orgánem k vydání jednotného environmentálního stanoviska je v závislosti na parametrech konkrétního záměru obecní úřad s rozšířenou působností, krajský úřad nebo MŽP. K problematice jednotného environmentálního stanoviska a společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK viz samostatnou životní situaci.

Pokud stavební záměr nepodléhá žádnému povolení dle stavebního zákona (drobné stavby v příloze č. 1 stavebního zákona) je nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o potřebné správní akty dle ZOPK, které budou zpravidla vydány ve formě správního rozhodnutí popř. společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK.

Orgán ochrany přírody může postupem dle § 83 odst. 5 a 6 ZOPK vydat ke stavebnímu záměru rozhodnutí i jako první úkon v řízení. V případě, že máte zájem na tomto zrychleném správním řízení je nutné o tento postup výslovně požádat v žádosti a doložit souhlas všech účastníků řízení (minimálně vždy jím bude obec/obce dle § 71 odst. 3 ZOPK v jejímž obvodu je záměr situovaný). Souhlas musí být vyznačený v situačním výkresu projektové dokumentace.

Souhlas spolku s podanou žádostí o informování dle § 70 odst. 2 ZOPK může být nahrazen vyjádřením spolku, že se řízení nebude účastnit. Informace o přihlášených spolcích, se kterými je nutné záměr projednat si vyžádejte u příslušného regionálního pracoviště AOPK ČR, případně mohou být informace zveřejněny na webu příslušného regionálního pracoviště AOPK ČR.

AOPK ČR je k této životní situaci na úseku ochrany přírody příslušná na území chráněných krajinných oblastí vyjma CHKO Labské pískovce a CHKO Šumava a dále kdekoliv na území národních kategorií maloplošných zvláště chráněných území (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka) a jejich ochranných pásem, pokud neleží na území národního parku a vojenského újezdu. A dále také na území, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy a správní obvody správ národních parků.

V případě, že stavební záměr podléhající povolení dle stavebního zákona zasahuje pouze do ochranného pásma zvláště chráněného území (ani z části nezasahuje do žádného zvláště chráněného území nebo území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti), je nutné se obrátit na příslušný orgán k vydání jednotného environmentálního stanoviska dle zákona č. 148/2023 Sb.

Správní akty potřebné k povolení stavebního záměru vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále speciální obsahové náležitosti stanovené v § 83a ZOPK, v případě kácení dřevin rovněž náležitosti stanovené vyhláškou č. 189/2023 Sb.

Jedná-li se o záměr na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti s potenciálním vlivem na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, je třeba si vždy přednostně zajistit stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK.

Vaše žádost musí obsahovat:

• vaše úplná identifikace - jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, resp. musí být dostatečně specifikován záměr
• je třeba předložit projektovou dokumentaci záměru, kterou předkládáte v rámci povolovacího řízení podle jiných právních předpisů, nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti.
• je třeba uvést výčet a podrobné vysvětlení důvodů pro vydání souhlasu nebo povolení výjimky, jedná-li se o činnost zakázanou podle tohoto zákona, v souladu s tímto zákonem (typicky naplnění důvodů pro povolení druhové výjimky dle § 56 či územní výjimky dle § 43 ZOPK).

K žádosti o vydání společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 ZOPK se přikládá:

• stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 45i odst. 1 nebo posouzení vlivů záměru na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45i odst. 2, nejedná-li se o žádost podle § 45i odst. 2
• pokud je nutné pro účely stavebního záměru žádat i o povolení kácení dřevin musí žádost obsahovat rovněž náležitosti dle vyhlášky č. 189/2023 Sb.

Náležitosti žádosti o povolení kácení dřevin dle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 189/2023 Sb.

V dané věci však pro otázku, zda bylo třeba stanovisko orgánu ochrany přírody vydané podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny k tomu, zda může změna umístění části stavby mít významný vliv na danou ptačí oblast, tj. na ochranu populace tetřívka obecného a jeho biotopu, a tedy zda by případně následně bylo třeba provést hodnocení tohoto vlivu na populaci tetřívka obecného a jeho biotop podle § 45h a § 45i citovaného zákona, není rozhodné, zda bylo toto nové umístění dvou stožárů VTE třeba považovat za nový záměr nebo takovou jeho změnu, která podléhala podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí z roku 2001 zjišťovacímu řízení.

Tato skutečnost je podstatná pouze pro závěr o tom, zda bylo třeba změnu umístění části stavby podrobit novému celkovému posouzení vlivů na životní prostředí, resp. jemu předcházejícímu zjišťovacímu řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo zda postačuje původní posouzení, jež vyústilo do stanoviska k posouzení vlivů původního záměru na životní prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 26. 7. 2004, jehož trvající platnosti se dovolávali jak žalovaný, tak stěžovatelka.

Jednalo se však v každém případě o posouzení záměru z hlediska "obecných" vlivů na životní prostředí; přitom povinnost podrobit daný záměr zjišťovacímu řízení vyplývala přímo z § 4 odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Z hlediska "naturového" posouzení podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny však v každém případě musí být nové umístění dvou stožárů VTE považováno za samostatný záměr ve smyslu citovaných ustanovení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, protože původní záměr umístění a stavby stožárů VTE takto samostatně posuzován nebyl, neboť daná ptačí oblast v době posuzování původního záměru ještě neexistovala.

Jakkoli ze správního spisu vyplývá, že v rámci obecného hodnocení vlivů původního záměru nejen na živou přírodu, ale na veškeré složky životního prostředí a na veřejné zdraví (viz § 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí), byl posuzován také potenciální vliv původního záměru na avifaunu, včetně populace tetřívka obecného, jednalo se, jak již bylo řečeno, pouze o jednu z dílčích řešených otázek v rámci celkového procesu EIA.

Toto posouzení tedy v žádném případě nemůže být považováno za speciální stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody [byť jím je v daném případě rovněž Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství - srov. § 22 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a § 77a odst. 3 písm. w) zákona o ochraně přírody a krajiny, v relevantním znění] podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a případně na něj navazující speciální "naturové" hodnocení věnované výlučně otázce dopadu záměru na ochranu populace tetřívka obecného a jeho biotopu v dané ptačí oblasti.

Je tedy třeba důsledně odlišovat obecné posuzování vlivů záměru na životní prostředí (případně jemu předcházející zjišťovací řízení) podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí od speciálního posuzování vlivů záměru na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, tj. v tomto případě na populaci a biotop tetřívka obecného v dané ptačí oblasti vyhlášené nařízením vlády č. 28/2005 Sb.

Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že i "naturové" hodnocení procesně probíhá, až na odchylky stanovené přímo v citovaných ustanoveních zákona o ochraně přírody a krajiny, podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (viz § 45h odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny); má však jiný (specificky zaměřený) obsah než obecný proces EIA (k tomu viz Miko, L.; Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 218).

S uvedenými závěry pak úzce souvisí i skutečnost, že žalovaný sice v oznámení ze dne 13. 2. 2006 uváděl, že žádostí stěžovatele o změnu umístění dvou stožárů VTE bylo zahájeno "sloučené územní a stavební řízení o změně stavby před jejím dokončením", fakticky však postupoval a rozhodl výhradě podle § 68 stavebního zákona z roku 1976, tj. o změně stavby před jejím dokončením.

Rovněž tento postup hodnotí Nejvyšší správní soud jako nezákonný. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2005 totiž bylo vydáno ve sloučeném územním a stavebním řízení ve smyslu § 32 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976. Územní rozhodnutí přitom dle § 39 tohoto zákona muselo obsahovat (a v daném případě také obsahovalo) určení umístění stavby na pozemku (viz Doležal, J. a kol. Stavební zákon v teorii a praxi. 11. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 103); cílem územního řízení tak bylo mj. rozhodnout o konkrétním umístění stavby na stavebním pozemku, přičemž byla zároveň sledována ochrana rozličných veřejných zájmů.

Na této skutečnosti se nic neměnilo ani v případě, že bylo rozhodováno ve sloučeném územním a stavebním řízení, jehož výsledkem bylo pouze jedno rozhodnutí, mezi jehož podmínky dle § 20 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 132/1998 Sb. patřilo i určení podmínek pro ochranu životního prostředí a ochranu zdraví. Z uvedeného plyne, že i ve sloučeném stavebním a územím řízení bylo třeba dostát požadavkům obou těchto řízení, byť výsledkem bylo pouze jediné rozhodnutí.

Je přitom zřejmé, že v případě žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 25. 5. 2006 žalovaný, jak již bylo řečeno, fakticky postupoval pouze dle § 68 stavebního zákona z roku 1976, přičemž žádost stěžovatele o změnu stavby před jejím dokončením ve smyslu citovaného ustanovení projednal pouze "v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv, právem chráněných zájmů nebo povinností účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných dotčenými orgány státní správy".

Skutečnost, že věc měla být projednána v prvé řadě v územním řízení, potvrzuje např. § 62 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, dle něhož "[v]e stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí".

Dle § 32 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 pak platilo, že "[d]otýká-li se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí".

K tomu dlužno dodat, že v případě žádosti stěžovatelky o změnu stavby před jejím dokončením se jednalo především o změnu v umístění části stavby, přičemž stavba samotná nedoznala zásadních změn. V takovém případě bylo třeba trvat na tom, aby tato změna byla v souladu s územním rozhodnutím, přičemž o změně územního rozhodnutí bylo možné rozhodnout opět ve sloučeném územním a stavebním řízení ve smyslu § 32 odst. 3 a § 65 stavebního zákona z roku 1976, který stanovil, že "[s]e stavebním řízením se spojují, pokud to nevylučuje povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní předpisy jinak, i jiná řízení nutná k uskutečnění stavby" (viz také citovaný komentář ke stavebnímu zákonu, s. 149).

V tabulce níže naleznete shrnutí nejdůležitějších bodů týkajících se umísťování staveb v chráněných oblastech a povolení orgánů ochrany přírody:

tags: #umístění #stavby #v #ptačí #oblasti #povolení

Oblíbené příspěvky:

• Emisní povolenky v Austrálii
• Programy pro školu v přírodě Orlovice
• Průvodce pro učitele
• Zlepšení ovzduší ve Vsetíně
• Detekce ohrožených dětí