Krajinná Ekologie a Význam Matrice Krajiny

Krajina je otevřený, integrovaný a hierarchicky uspořádaný systém, specificky strukturovaný a dimenzovaný v prostoru a čase. Je složitý systém, který nelze pochopit analýzou jeho jednotlivých částí, ale pouze systémovým a celostním přístupem. Existuje velké množství definic a pohledů na krajinu.

Struktura vertikální je dána geomorfologií, výškovou členitostí terénu. Je výsledkem přírodních vlivů. Taková krajina je tedy tvořena tzv. Na krajinu ale nepůsobí pouze přírodní vlivy, člověk svými zásahy mění charakter a strukturu krajiny a překrývá krajinné složky tzv. krajinnými prvky (vznikají tedy spolupůsobením člověka a přírodních faktorů na krajinné složky) a tvoří tzv. krajinnou mozaiku.

Horizontální struktura vyjadřuje vztahy mezi jednotlivými částmi krajinné mozaiky. Z tohoto hlediska můžeme rozeznávat tři základní skladebné součásti krajiny - tzv. Forman a Gordon (1986) rozlišují tři základní skladebné součásti každé krajiny: krajinou matrix, enklávy a koridory.

Skladba Krajiny: Matrice, Enklávy a Koridory

Krajinná matrice je největší a nejspojitější, dominantní (dominující) krajinnou složkou (např. v lesnaté krajině je to les, v zemědělské krajině pole apod.), rovněž v matrici dominující druhy převládají zároveň v celé krajině, má největší výměru a tedy největší vliv na dynamiku krajiny jako celku. Matrix (matrice) je nejrozsáhlejší a prostorově nejspojitější skladebná součást krajiny. Matrix krajiny České republiky, resp. střední Evropy, je převážně tvořena ekologicky labilnějšími ekosystémy, zatímco úlohu „nositele“ ekologické stability přebírají enklávy a koridory. Složky převažujícího typu také často řídí procesy v krajině (např.

Krajinné plošky (enklávy) představují neliniové, plošné útvary, které se vzhledem a podstatou liší od svého okolí (matrice). Enkláva (ploška) je neliniový, tedy plošný útvar, vzhledem se lišící od svého okolí, často obklopena krajinou matrix. Enklávy se od sebe různí co do své velikosti, tvaru, typu, vnitřní heterogenity i vlastních hranic.

Čtěte také: Co je ZPF a proč je důležitý?

Koridory představují liniové prvky území, které jsou podobně jako enkláva obklopeny odlišným prostředím (matricí nebo enklávami), jde o funkčně velmi významné prvky s liniovou strukturou zpravidla navazují na enklávy podobného typu. Koridor je pruh území, který stejně jako enkláva obklopen odlišným prostředím. Oproti enklávě má však výrazně liniový charakter. Koridory plní pět základních funkcí. Spojením dvou či více míst plní úlohu transportního prostředí., poskytují trvalé existenční podmínky některým druhům, samy o sobě ovlivňují okolní prostředí, mají bariérové, příp.

Terciární struktura - vybrané prvky socioekonomických systémů - jevů (nehmotné vztahy, limity se vztahem k a vlivem na hmotné prvky). Socioekonomické jevy (SEJ) v krajině tvoří tzv. funkční zóny (těžební a průmyslové areály, dopravní plochy, zemědělské kategorie, rekreační areály, chráněná území, lesnické kategorie), jsou nehmotné, proto se mohou prostorově překrývat.

Vývoj Krajiny v Čase

Rozhodujícím obdobím pro vývoj přírodních charakteristik současné krajiny byly čtvrtohory (kvartér) Kvartér dal základní podobu dnešnímu reliéfu a znamenal nástup současných rostlinných a živočišných společenstev. Jeho charakteristickým cyklem je střídání bezlesé krajiny v glaciálech a zalesněné krajiny v interglaciálech. Po vyhynutí většiny druhů v holocénu (době poledové) dochází k jejich opětovné migraci v důsledku především teplotních a srážkových změn. Postupně docházelo k osídlování chladných stepí borovicí a břízou (8-9 tisíc let př. Kr.), které byly s dalším oteplováním vytlačovány dubem a smrkem (6-7 tisíc př. Kr.), později bukem (od 5 tisíciletí př. Kr.). Do té doby byla krajina ovlivňována výhradně přírodními faktory, zejména pak klimatem. S nástupem neolitu se začíná jako zcela nový krajinotvorný faktor uplatňovat i činnost člověka.

Gojda (2000) považuje za logické rozdělení vývoje evropské krajiny mírného klimatického pásma do 4 tzv. archetypů kulturní krajiny:

• Neolit (mladší doba kamenná) 5300 - 4300 př. Klima se otepluje. Člověk domestikuje zvířata a pěstuje zemědělské plodiny. V důsledku žárového zemědělství s lesním přílohem (orba doposud nebyla známa) dochází k prvnímu vědomému zmenšování plochy lesů. Lesní pastva prosvětlovala les. Odlesněné plochy umožnily nástup xerotermních stepních druhů.
• Eneolit (pozdní doba kamenná) 4300 - 2200 př. Les je stále ničen vypalováním a vypásáním. Objev primitivní orby zapřičinil vznik stabilních osad. Pozemky jsou obdělávány křížovou orbou po dobu dvou let pak jsou ponechány ladem jako tzv.
• Doba bronzová 2200 - 750 př. Pokračuje pozvolné rozšiřování zemědělské půdy na úkor lesa. Zakládání dalších osad zejména podél vodních toků.
• Starší doba železná 750 - 500 př. Ke konci této etapy dochází člověk k poznání, že louka vyprodukuje až dvacetinásobek biomasy (píce) než les. V důsledku toho dochází k dalšímu odlesnění. Přibližně od 6 stol. př. Kr.
• Mladší doba železná 500 - 0 př. Člověk začal používat kosu a další železné zemědělské nástroje. V úrodných oblastech se dále rozšiřuje zemědělská půda na úkor lesa. Masivní odlesnění je zapříčiněno potřebou palivového dříví na výrobu železa. Dochází ke změně mezoklimatu, k vysoušení a tedy k změně vegetace (xerofytizace). Vznik strukturované krajiny pod vlivem Římanů (1.

Klíčovým momentem pro vznik strukturované krajiny je vznik soukromého vlastnictví půdy. Za účelem výběru daní dochází k prvnímu zaměření půdy na pravidelné dílce.

Čtěte také: Půdy v okolí Kutné Hory

• Raný středověk (6. - 12. stol.) Odhadu je se, že kolem roku 850 zaujímal zemědělská půda na našem území cca 10 % plochy ve 12 st. pak asi 15 %. Urychluje se vývoj sídelní struktury. Hlavní komunikace sledují především toky velkých řek. Vrcholí kolonizace jsou zakládány nové osady, kláštery, hrady a hamry. Vzniká zkladní síť měst. V Evropě jsou budovány některé meliorační a vodohospodářské stavby (maurské zavlažování a odvodňovací systémy ve Španělsku, hrázové systémy ve Flandrech a v Holandsku, vysoušené močály a rašeliniště v Anglii).
• Vrcholný středověk (13. - 15. stol.) Lesů ubývá natolik, že v některých oblastech se zemědělská půda stává převažující kulturou. Odhaduje se 30 % plochy zemědělské půdy. Plužiny jsou transformovány na dlouhé lány. Vzniká nový typ vesnic s tzv. lánová s dlouhými pozemky situovanými vedle sebe kolmo na osu vesnice - cestu, bez návsi. Uplatňuje se převážně trojhonný systém s úhorem.
• Novověk (16. - 18. stol.) Po období první kolonizace (počátek 15 st.) přišlo období husitských válek, které zpustošily celé kraje. Mnohé zemědělsky využívané plochy jsou od období třicetileté války až do dnešní doby zalesněny. Snížení populace o 30 %, zánik vesnic. V 16. století dochází k likvidaci rozsáhlých mokřin, zakládány jsou četné rybniční soustavy. V 2. pol. 18.
• Moderní historie (19. - 20. stol.) Významné intenzifikační trendy v terciální krajinné struktuře spojené s průmyslovou revolucí a industrializací života se odrážejí ve výrazně vyšší fragmentaci krajiny. Především vlivem dědictví pokračovalo drobení půdní držby. Střídavé hospodářství postupně nahrazuje předchozí trojhonný systém. 1. pol. 19. stol. zrychlení procesu urbanizace vznik železnic. Ke konci 19. stol. se začínají objevovat první přehrady.

Z hlediska vývoje krajiny zaznamenaly nejradikálnější zlom události po roce 1948. Nástup stále výkonnější zemědělské mechanizace, demonstrativní scelování pozemků do rozlehlých lánů. Likvidace cenných ekosystémů, zjednodušení krajinné struktury (snížení heterogenity), rušení sítě polních cest, intenzivní vodní a větrná eroze, meliorace.

Ochrana Krajiny a Územní Systémy Ekologické Stability

ÚSES je podle zákona č. Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Generel ÚSES vymezuje ÚSES jen na základě přírodovědných hledisek. Je vymezován co nejvolněji a jsou v něm vyjádřeny pouze přírodní danosti (trvalé ekologické podmínky a vyspělá a okamžitě nenahraditelná společenstva) (LÖW a kol. Plán ÚSES slouží orgánům ochrany přírody pro vymezení místního, regionálního i nadregionálního ÚSES. Plán je podkladem pro projekty ÚSES, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, lesních hospodářských plánů event. osnov. Jeho úkolem je prostorově a funkčně definovat nároky ÚSES v daném území (LÖW a kol.

Projekt ÚSES je souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace. Je závazným podkladem pro provádění pozemkových úprav a součástí lesních hospodářských plánů (event. osnov). Jeho úkolem je připravovat, kontrolovat a evidovat realizaci dané skladebné části ÚSES, která byla již jednoznačně prostorově vymezena a schválena v plánu ÚSES (LÖW a kol.

NATURA 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami. (Zákon č.

Čtěte také: Ekologické využití a půdní vlhkost

Pozemkové Úpravy a Organizace Území

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.

Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Dle SKLENIČKY (2003, s. 220-221) jsou pozemkové úpravy jedním z nejúčinnějších prostředků postupného zvyšování rozmanitosti struktury krajiny, čímž mimo jiné přispívají i k zvyšování její ekologické stability. Je nutné, aby projektant měl k dispozici kvalitní podklady a aby dílčí problematiky (ÚSES, protierozní opatření, vodohospodářská opatření...) byly řešeny příslušnými odborníky.

Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod. Zejména rozmístění druhů pozemků, jejich velikost a tvar souvisí s podnikatelským záměrem hospodařícího subjektu (například výrobní zaměření, vybavení účelovou technikou). Některé požadavky na území (např. blokace pozemků, rozšiřování orné půdy) se mohou dostat do střetu s dalšími funkcemi krajiny. Nástrojem vhodného kompromisu se stává územní plánování.

Rozptýlená Zeleň a Její Význam

TRNKA (2001) uvádí, že rozptýlená zeleň byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Za 35 let (1950 -1985) bylo v zemědělské krajině odstraněno 3 600 ha rozptýlené zeleně, 4 000 km liniové zeleně na ploše 1 400 ha a nejméně o 2 000 ha se zmenšila plocha zeleně kolem venkovských sídel.

Dle TRNKY (2007) se rozptýlená zeleň různého původu a vzhledu nachází ve všech typech krajin, přičemž v každém krajinném typu existují rozdílné požadavky na její optimální zastoupení. Na základě podrobných průzkumů bylo konstatováno, že nejmenší podíl RZ, který je účinně schopen plnit své polyfunkční poslání, musí být vyšší než 1,5 % zemědělského půdního fondu. Význam forem RZ byl z pohledu ekologické stability agrocenóz podceněn v domnění, že ve zjednodušených agroekosystémech lze nahradit přirozené autoregulační mechanismy chemizací, především v oblasti ochrany rostlin.

Návrat hodnotné RZ do krajiny je nutným předpokladem pro zastavení procesu destabilizace agrární krajiny, ochuzování přirozené biodiverzity na straně jedné a obnovy rozmanitosti krajiny a života v ní na straně druhé. Aby došlo ke stabilizaci ekologických vazeb v širším krajinném kontextu, je nutné plošné útvary RZ vzájemně propojit. K tomu má posloužit vytvoření sítě záchovných center (biocenter), propojených migračními drahami (biokoridory), což je podstatou koncepce územních systémů ekologické stability (ÚSES). I nejmenší fragmenty hodnotné zeleně pak mohou být do lokálních ÚSES zapojeny jako tzv.

Negativní Vlivy Totalitního Režimu na Krajinu

Během totalitního režimu byla změněna krajinná mozaika. Totalitní režim se snaží vymazat paměť (lze pozorovat v naší krajině na rozorávání mezí, devastaci "božích muk" v polích, ale i ve vývoji pozemkových evidencí). mění. TRNKA (2006, s. 196, upraveno) konstatuje, že z historických map, dobových fotografií a leteckých snímků, charakterizovala venkovskou krajinu drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, doplněná menšími ostrovy lesů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních toků. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace počátkem 50. let 20. století.

Pro moderní agrární technologie mnohé ekologicky zajímavé biotopy jako rybníčky, živé ploty, kamenice, remízky a selské (zatravněné) sady ztratily svůj hospodářský význam, mnohdy byly překážkou a byly opuštěny, nebo zcela odstraněny. Venkovská krajina ČR tak byla unifikována. Tato unifikace má environmentálně nepříznivý dopad.

Instituce a Organizace v Oblasti Ochrany Krajiny

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
• Česká geologická služba
• Ministerstvo zemědělství
• Katastr nemovitostí ČR
• Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
• Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP)
• Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
• Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS)
• CENIA

Monitorování (monitoring) je v přírodních vědách i v ochraně přírody často užívaným metodickým postupem. Monitorování (resp. biomonitoring), je v ochraně přírody již řadu let využíváno při studiu kvantitativních i kvalitativních změn v populacích ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů na řadě lokalit. Výsledky jsou pak využívány pro management těchto lokalit.

tags: #pudni #matrix #ekologie #význam

Oblíbené příspěvky:

• Data o ekologickém zemědělství v ČR
• Srovnání genomu a ekosystému v biologii ochrany přírody
• Axentia 2x30l recenze
• Kombi WC s odpadem do podlahy
• Procházky v české přírodě: inspirace