Quid Pro Quo Ohrožení: Definice a Historický Kontext v Českém Právu

Tento článek se zabývá definicí quid pro quo ohrožení, s uvedením historického kontextu a vlivem římského práva na české vodní právo. Romanum ius aquae magnam auctoritatem habebat apud evolutionem iuris aquae in terris Bohemicis. Římské vodní právo mělo významný vliv na vývoj vodního práva v českých zemích.

Římské Právo a Věci Veřejné

V římském právu existovalo povědomí o římském pojmu věc - res. Samostatným předmětem práv je pouze těleso, které tvoří jednotný celek. To, co tvoří jednotný celek, nelze pokládat za věc, pokud to nemůže být předmětem právních poměrů. Věci, které byly vyloučené ze soukromoprávního obchodu nemohly být předmětem vlastnictví a jiných soukromých práv.

Mezi tyto věci patřily:

1. Veřejné řeky - flumina publica.
2. Další veřejné věci v obecném užívání (věci patřící římskému státu nebo obci a sloužící veřejnému zájmu).
3. Věci ničí - res nullius (vzduch, moře). S touto kategorií věcí se setkáváme až v justiniánském právu.

Dále se věci dělily na movité mobiles a nemovité immobiles. Za movité se pokládali v římském právu otroci a zvířata, za nemovité pozemky. Rovněž existovalo dělení na věci zuživatelné a nezuživatelné res, quae usu consumuntur - res quae usu non consumuntur. Věcmi zuživatelnými byly např. obilí, víno, olej, věcmi nezuživatelnými např. pozemek. Dále se věci členily na dělitelné a nedělitelné. Kritériem byla fyzikální vlastnost věci. Pokud se při rozdělení neztrácí hodnota, jedná se o věci dělitelné (např. peníze).

Justinián a Digesta seu Pandectae

Významné právní výroky, které se vztahují k vodoprávní problematice, pocházejí z díla Digesta seu Pandectae, které v roce 533 publikoval císař Justinián. Basileus Justinián vládl v období 527-565. Proslavil se tím, že nechal zpracovat tzv. tria volumina (tři svazky zákonů). Byly rovněž prosazeny nové zásady s ohledem na postavení císaře a úlohu církve. Uložil jí shromáždit císařské konstituce z existujících kodexů. Všechny zásady vyslovil Justinián v zákoně De novo codice componendo (O sestavení nového kodexu).

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Termín Digesta je odvozen od latinského slovesa digero (supinum digestum). Termín Pandectae pochází z řeckého pan dechesthai (vše obsahovat). Sbírka obsahuje 21 083 fragmentů, ve kterých se vyskytuje 814 835 slov. Vodnímu právu je ve sbírce věnována poměrně velká pozornost. Císař ji 21. prosince roku 533 vyhlásil zákonem.

Vliv na České Země

V českých zemích existovalo povědomí o římském pojmu věc - res. Významný vliv na vývoj vodního práva v českých zemích měla česká kodifikace obsažená ve Vladislavském zřízení z roku 1500. Zde se stanovilo, že splavné řeky, stejně jako silnice, jsou obecným statkem. Uvedená zásada byla obsažena i v tzv. Obnovených zřízeních zemských Ferdinanda II.

Veřejné užívání řek

Riparum usus publicus est iure gentium sicut ipsius fluminis. Itaque navem ad eas appellere, funes ex arboribus ibi natis religare, retia siccare et ex mare reducere, onus aliquid in his reponere cuilibet liberum est, sicuti per ipsum flumen navigare. Veřejné užívání břehů, obdobně jako řek; je dáno na základě práva národů. Proto každý může lodí přistávat bez omezení (svobodně) u břehů, vázat provazy ke stromům, které zde rostou, sušit rybářské sítě, které jsou z moře sváženy, a také skládat jakýkoliv náklad na břehu.

Fluminum publicorum communis est usus, sicuti viarum publicarum et litorum. In his igitur publice licet cuilibet aedificare et destruere, dum tamen hoc sine incommodo cuiusquam fiat. Užívání řek je záležitostí veřejnou, podobně je tomu u veřejných cest a mořského břehu. Na těchto místech je všem povoleno (na základě veřejného práva) stavět i bourat, ale pouze v případě, že to nezpůsobí někomu jinému újmu.

Publicum flumen esse Cassius definit, quod perenne sit. Cassius stanovil definici, že řeky s trvalým tokem vody jsou veřejné.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Současná Definice Vodního Toku

Vodní tok je definován v § 43 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako povrchový tok s trvalým nebo občasným průtokem vody, včetně vod v nich uměle vzdutých.

Závěr

Římské vodní právo mělo významný vliv na vývoj vodního práva v českých zemích a jeho principy lze aplikovat i v současnosti. Důležité je si uvědomit historické souvislosti a právní názory, které nejsou vždy zcela jednotné.

Použité Zdroje

• [1] Balík, S. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, 127 s.
• [2] Bartošek, M. Encyklopedie římského práva. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 1997, 469 s.
• [4] Hrdina, A. Sylabus římského práva soukromého. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, 71 s.
• [5] Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s.
• [6] Kindl, M., David, O. Úvod do práva životního prostředí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005, 223 s.
• [7] Krecht, J. Zák. č. 254/2001 Sb. s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Nakladatelství IFEC, 2002, 336 s.
• [12] Rebro, K. Rímske právo súkromné.
• [13] Skřejpek, M. Texty ke studiu římského práva. Praha: Nakladatelství ORAC, s. r. o., 2003, 293 s.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #quid #pro #quo #ohrožení #definice

Oblíbené příspěvky:

• Bedřich Moldan o přírodě a civilizaci
• Průvodce tříděním odpadu
• Vodní ekosystémy Kalifornie
• Studie o emisích zemního plynu
• Biopotraviny a ekologické zemědělství v ČR