Rak bahenní: Ohrožený druh v České republice

Rak bahenní (Astacus leptodactylus) je druh raka, který se vyskytuje i v České republice, kde je však považován za ohrožený druh. Tento článek poskytuje podrobné informace o tomto druhu, jeho biologii, ekologii, ohrožení a ochraně.

Popis

Délka těla raka bahenního dosahuje 100-150 mm. Karapax (krunýř) je téměř hladký, jen s drobnými hrbolky. Na karapaxu má dvě postorbitální lišty a dlouhé rostrum s kýlem v přední části. Na hlavě má dvě oči a dva páry tykadel, první je krátký, druhý pár výrazně dlouhý. Klepeta jsou poměrně mohutná, zvláště u samců, výrazně hrbolatá. Spodní strana klepet je červená a okolo kloubu prstů klepeta je červeno-oranžová skvrna. Článkovaný zadeček je zakončen pětidílnou ploutvičkou.

Možná záměna

Od ostatních našich druhů raků ho poznáme podle výše uvedených znaků.

• Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) má mohutná hrbolatá klepeta a karapax má jen jednu lištu, spodní strana klepet je světlá.
• Rak bahenní (Astacus leptodactylus) má úzká klepeta, zespodu světlá, karapax hrbolatý s dvěma lištami.
• Zavlečený rak signální (Pacifastacus leniusculus) je tmavý a na kloubu prstů klepeta má modrobílou nápadnou skvrnu.

Rozšíření

V ČR roztroušeně po celém území, vyskytuje se zejména v údolních nádržích a tocích. Tento druh byl v ČR vysazován v druhé polovině 19. století v okolí Příbrami, Mladé Boleslavi, Chlumce nad Cidlinou a Blatné.

Biologie a ekologie

Rak říční se vyskytuje v různých menších vodních tocích - potoky, říčky, ale i v jezerech, přehradách a vysazován bývá i do zatopených lomů či pískoven. Vyhovuje mu kamenité dno s dostatkem úkrytů a čistá voda. Rak říční je samotář a noční živočich, který je přes den schován pod kameny, kořeny a jinými úkryty. Z úkrytu vychází až v noci kdy se živí drobnými živočichy nebo vyhledává různé mršiny, často se na jeho jídelníčku objeví také rostlinná strava. Na podzim dochází k páření, poté nosí samice na spodní straně přilepená vajíčka, které přidržuje zadečkovými nožkami. Mladí raci se líhnou až následující jaro.

Čtěte také: Emys orbicularis v Česku

Rak bahenní (Astacus leptodactylus) má podobné nároky na teplotu a pH jako rak říční, oproti tomuto druhu vykazuje vyšší odolnost proti organickému znečištění a menší nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě. Jinak jsou nároky na prostředí podobné raku říčnímu. Vyhovují mu více stojaté (i silně zabahněné) nebo velmi pomalu tekoucí vody.

Ohrožení a ochrana

Přestože je v ČR zatím stále poměrně běžný, je stejně jako všichni raci velmi citlivý na kvalitu a chemické složení vody. I jednorázová změna chem. složení vody je pro populace raků velmi nebezpečná. Také raky ohrožují regulace vodních toků. S nepůvodními druhy raků byl také dovezen ze Severní Ameriky račí mor Aphanomyces astaci, který významně ohrožuje evropské populace raků.

Podle stejných právních norem je rak bahenní (Astacus leptodactylus) řazen k druhům ohroženým. V případě raka bahenního stačí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, tj. většinou referátu životního prostředí.

Vytvoření koncepce pro ochranu původních evropských druhů raků je stěžejním úkolem. Současně uplatňované přístupy se značně liší mezi jednotlivými zeměmi a mezi jednotlivými druhy.

Reintrodukce a umělý odchov

Reintrodukce nebo opětovné vysazování raků jsou pokládány za užitečné ochranářské strategie pro ochranu původních druhů raků, které pomáhají při zachování populací silně ohrožených druhů a nebo v zajištění trvalé využitelnosti u komerčně využívaných druhů raků (rak říční). Pouze ve dvou z 11 evropských zemí se reintrodukce neuplatňuje jako ochranářský nástroj.

Čtěte také: Ekologický význam dubu bahenního

Umělý odchov raků se v současné době stává propracovanou technologií. Je využíván nejen pro obchodní účely, ale ukazuje se být i účinným nástrojem v ochranářské strategii. Úspěšný umělý odchov raků na místní úrovni je lepší než vypouštění raků z neznámých zdrojů nebo ze slabé dárcovské populace.

Invazní druhy raků

V současné době v Evropě evidujeme výskyt celkem 11 nepůvodních druhů raků, z nichž tři jsou v Evropě již dlouho etablovaní; dva z těchto „starých invazních druhů“ se vyskytují i v České republice. Invazní druhy raků jsou v konkurenci s našimi druhy výrazně úspěšnější. V prvé řadě jsou odolnější vůči znečištění a narušení obývaného biotopu, jak prokázala řada studií. Nepůvodní druhy raků mají také výrazně vyšší plodnost.

Nejvážnější hrozbou pro naše raky je ale choroba zvaná račí mor, způsobená řasovkou Aphanomyces astaci Schikora, 1906 (Perenosporomycota: Saprolegniales). Spory A. astaci jsou přenášeny výše uvedenými druhy invazních raků, ale také rybářským vybavením, s převáženými rybami nebo již nakaženými našimi raky (včetně introdukovaného raka bahenního) apod.

Všechny výše uvedené druhy nepůvodních raků jsou uvedeny v národním „černém“ seznamu (rak signální a rak pruhovaný v kategorii BL3) nebo „šedém“ seznamu (rak bahenní); ostatní nepůvodní druhy žijící v Evropě, u nichž hrozí, že se v budoucnu stanou i součástí naší fauny, jsou uvedeny v takzvaném „sledovacím“ (watch list) seznamu nepůvodních druhů.

Čtěte také: Vliv plovatky na lekníny

tags: #rak #bahenní #ohrožený #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Recenze odpadkových košů
• Dopad leteckých bomb na životní prostředí
• Sběrné dvory Kostomlaty pod Milešovkou
• Třídění plastů
• Ekologie a FSv ČVUT