Želva bahenní (Emys orbicularis): Ohrožený druh v České republice

Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediný druh želvy, který se přirozeně vyskytuje na území České republiky. Obecně se nedá říct, že by želva byla typickým zvířetem naší přírody, ale tímto vymizelým druhem je právě želva bahenní. Kdysi obývala teplé oblasti našeho státu, zejména stojaté vody na jižní Moravě, ale postupně se jaksi vytratila.

Charakteristika a vzhled

Želva bahenní je menší, až středně velká želva. Želva může dosahovat velikosti 13 až 20 cm. Délka krunýře je u samic až 25 cm, u samců 15 cm. Samci jsou asi o třetinu menší než samice. Má tmavý, nízce klenutý oválný krunýř s hladkým okrajem s drobnými žlutými skvrnkami a proužky. Tmavý krunýř na sobě může mít vzor žlutých teček nebo čar. Stejně zbarvená je i na hlavě, krku a nohou.

Hlavu má pokrytou hladkou kůží bez šupin, ocas je kuželovitý, dosti dlouhý, přední končetiny jsou pětiprsté a zadní čtyřprsté. Na prstech s plovacími blánami má drápky. Prsty na předních i zadních končetinách jsou spojeny plovací blánou a zakončeny ostrými zahnutými drápy. Rozpoznávací znaky: Krunýř dospělých želv je černý, načernalý nebo hnědý. Obvykle se vzorem tvořeným světlými, často žlutými či bílými tečkami nebo paprsky. Zespodu je krunýř žlutavý. Samci se od samic odlišují délkou a šířkou ocasu a zakřivením spodní části krunýře, kdy u samic je plochý. Samci mají hnědou duhovku, samice a mláďata žlutou. Samice jsou většinou větší, jak samci.

Želvy bahenní patří k tzv. přechodovému typu želv. To znamená, že končetinami se podobají suchozemským želvám, ale tvarem krunýře se podobají spíše želvám vodním.

Způsob života a výskyt

Domovem želvy bahenní je území od severní Afriky až po Aralské moře. Převážnou část života tráví ve vodě nebo v její blízkosti. Dává přednost stojatým vodám a často se vyskytuje v rybnících, na březích jezer a potoků. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých zarostlých vodách s bahnitým dnem, tůních, slepých ramenech řek a rybnících, kde dává přednost prohřátým mělčinám.

Čtěte také: Testudo horsfieldii

Jsou aktivní od dubna (května) do října. Přes den jsou aktivní hlavně ráno a večer. Nejaktivnější je přes den, kdy se sluní na břehu nebo padlých plovoucích kmenech. Zimují ve stojatých vodách, na dně rybníků a jezer zahrabané v bahně. Tyto želvy přečkávají zimu ve stavu hibernace a to většinou od října do dubna. Želva bahenní je dlouhověký živočich, má potenciál dožít se i sta let. Želva bahenní se může dožít více než 100 let. Přezimuje ve vodě dle místních podmínek 5-7 měsíců.

Želva bahenní se vyskytuje i v České republice, ale je již velmi vzácná. U nás žije v nejjižnějších částech naší republiky. Potkat ji lze nejpravděpodobněji na jižní Moravě.

Potrava a rozmnožování

V potravě nejsou vybíravé, žerou rybky, žížaly, plže, mlže, obojživelníky i hmyz, na zpestření vodní rostliny. Živí se převážně bezobratlými, drobnými obratlovci a mršinami. Je to dravec, takže kořist si loví. Živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetánky lékařské. Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek.

K páření dochází v květnu až červnu. Samička klade 4-15 vajíček, které zahrabává někdy i stovky metrů od vody. Samice je může zahrabat i poměrně daleko od vody na slunném a nejlépe písčitém břehu. Inkubace trvá asi 100 dní. Mláďata se líhnou asi po 100 dnech, při nepřízni počasí ale vylézají až dalšího jara. Pohlaví mláďat závisí od teploty při inkubaci. O pohlaví mláďat rozhoduje v určité fázi jejich vývinu okolní teplota. Na severu areálu malé želvičky po vylíhnutí většinou neopouštějí hnízdo a přečkávají v něm až do jara. Samice jsou připraveny k rozmnožování až po několika letech. Samice želvy bahenní se o svá mláďata nestará. Po zahrabání hnízda se vrací do mateřské vodní nádrže. Mláďata želv bahenních se líhnou obvykle koncem léta. Po vylíhnutí se mladé želvy bahenní vydávají na cestu k nejbližší vodní nádrži. Během této doby jsou vystaveny nebezpečí ze strany predátorů, včetně lišek nebo kun.

Ohrožení a ochrana

V ČR je želva bahenní chráněna jako kriticky ohrožený druh a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně. Želva bahenní je chráněna zákonem 114/1992 Sb. a v aktualizované vyhlášce 395/1992 Sb. je zařazena do kategorie zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh. V Červeném seznamu obojživelníků a plazů České republiky je zařazena jako taxon, o němž nejsou dostatečné údaje. Tuto skutečnost potvrzuje i dostupnost, nebo spíše nedostupnost dat.

Čtěte také: Více o želvě sloní

Želva bahenní postupně z většiny oblastí původního výskytu na území ČR vymizela díky dlouhodobému rozsáhlému vysušování mokřadů a tůní, přeměně okolí zbylých tůní na pole nebo lesy a v neposlední řadě díky lovu pro maso. Od středověku, kdy sloužila jako postní jídlo, byla do ČR také dovážena z jižnějších zemí.

Želva bahenní (Emys orbicularis) je jedním z tzv. deštníkových druhů ochrany fauny v Evropě. Na velké části jejího současného areálu rozšíření jde o silně až kriticky ohrožený druh plaza. Z důvodu vazby jeho výskytu na vodní lokality (zejména mokřady a menší vodní plochy) je jeho konflikt se zájmy člověka v krajině častý a téměř nevyhnutelný. Dlouhodobá existence většiny populací tak vyžaduje cílevědomý a specifický management a přísná pravidla ochrany. Bartłomiej Najder, „220 Żółw błotny Emys orbicularis orbicularis", [w]: „Monitoring gatunków zwierząt. Zejména změna životního prostředí je odpovědná za fakt, že je želva bahenní (Emys orbicularis) považována na většině svého areálu za druh ohrožený vyhynutím. U nás je ve vyhlášce č. 395/1992 uvedena jako kriticky ohrožený druh. V celé Evropě i mimo ni probíhá řada záchranných programů a akcí na tento druh zaměřených. Přirozeně nejlepším opatřením je přísná ochrana biotopu stávajících lokalit.

V Česku jsou želvy bahenní přísně chráněným druhem. Od 30. let 20. století se vědci aktivně pokoušejí o reintrodukci těchto plazů. Existuje také nařízení o přísné ochraně jejich přirozeného prostředí. Aktivní ochrana želvy bahenní znamená, že tento ohrožený druh můžete v naší zemi stále obdivovat.

Želva nádherná (Trachemys scripta)

Želvu bahenní v ČR postupně nahradila jiná želva, která je česky nejčastěji nazývána želva nádherná. Dnes se stále častěji setkáváme s jiným druhem želvy - želvou nádhernou. Ta byla do Evropy dovezena ze Severní Ameriky a dlouho se vyskytovala jen jako chovanec v domácích teráriích a bazénech. Želva nádherná (Trachemys scripta) je nejhojnějším druhem želv v ČR. Od roku 2008 je sledování jejího výskytu věnována zvýšená pozornost. Působením člověka je to také nejrozšířenější nepůvodní želva, kromě Antarktidy žije na všech kontinentech.

Přestože je dovoz tohoto poddruhu do Evropské unie zastaven, stále se objevují ve volné přírodě noví jedinci. Jedná se o záměrně vysazované želvy z dřívějších dovozů či odchovů. Podle údajů z posledních let se želva nádherná pokouší v ČR o rozmnožování ve volné přírodě, byly pozorovány snášející samice nebo juvenilní jedinci. Rozmnožováním ve volné přírodě druh prochází procesem naturalizace. Dospělá želva nádherná je všežravá, může tak ovlivňovat faunu i flóru. Obecně vzato je želva nádherná jen další dravý organismus narušující vztahy v původním společenstvu a rozhodně nepředstavuje pro naši přírodu žádný přínos.

Čtěte také: Ohrožení želv zelenavých

tags: #zelva #bahenni #ohrozeny #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• WC mísy se zadním odpadem: Recenze
• Simplehuman 45l – zhodnocení
• Krokodýli a fakta
• Kouzlo fotogramu s Talbotem Tuzkou
• Jihočeská univerzita a polární ekologie