Pokud máte na zahradě okrasné zahradní jezírko, lekníny (Nymphaea) do něj určitě patří. A kvést vám mohou mnoha pestrými barvami. V každém jezírku však lekníny neporostou, musíme jej přizpůsobit jejich potřebám. Obzvláště v případě, kdy v jezírku ještě nic nerostlo. Pěstování leknínů není nijak náročné, ovšem musíme zvolit vhodný druh odpovídající velikosti a hloubce jezírka. Miniaturní odrůdy leknínů pak lze pěstovat dokonce i na balkóně v malé nádobě.
Příprava jezírka pro lekníny
Ještě před zahájením pěstování leknínů musíme jezírko důkladně vyčistit. Proto musíme vyčerpat či vypustit vodu a z jezírka odstraníme veškeré nečistoty, které se na jeho dně a stěnách objeví (pozůstatky tlejícího listí a rostlin, větve, řasy, bahno, …). Zároveň využijeme tento zásah k preventivní kontrole stěn zahradního jezírka. Pokud přes zimu ubyla výrazněji voda, zřejmě nastal nějaký problém.
Substrát pro lekníny
Vodní růže se nám odvděčí především za kvalitní substrát - konkrétně směs jílovité zeminy, rašeliny a pevného hnojiva. Vyloženě si můžeme koupit substrát vhodný pro vodní rostliny, použít ale lze i univerzální zahradnický substrát. Jak jsme již naznačili, zcela ideální směs s pevným hnojivem představuje smíchání pětiny kravského či koňského hnoje, šestiny substrátu a zbytku těžší jílovité půdy (v žádném případě vápenité). Čili v 'koupacím jezírku' lekníny skutečně nebudou a ani nemohou růst. Ovšem substrát je třeba zahrnout vrstvou oblázků či štěrku, aby se nevyplavoval do vody. Po výsadbě je třeba lekníny pořádně zalít, aby zemina slehla. Až poté jezírko napustíme. Kyselost vody by se měla pohybovat od 5 do 6 pH. Při této kyselosti se ve vodě nebudou tvořit řasy, které lekníny udusí. Kyselost vody zjistíme lakmusovým papírkem či testerem.
Kam se lekníny vysazují?
Jednotlivé druhy a leknínů a jejich kultivary sázíme vždy zvlášť a nejlépe po jedné rostlině. Sázíme je buďto přímo do dna pokrytého „živinami“ (viz výše), nebo do prohlubní ve dně, které jsme vyplnili substrátem, případně do nádob, které pak můžeme po jezírku snadno přesouvat. Nádoby by měly být především široké, nikoli vysoké. Určitě volte nádoby nenápadných odstínů, aby vás ve vodě nerušily sytými barvami. Pokud je jezírko hlubší, bude třeba nádoby podložit, abychom dosáhli jejich požadované vzdálenosti od hladiny.
Na hladinách přírodních vodních ploch rostou lekníny pouze tam, kde jsou uchráněné před větrem a v případě, že má vodní plocha alespoň 50 m2 plochy. Nejlépe se jim zde daří v hloubkách cca 80 cm. Mnohé druhy intenzivně narůstají a nakonec jsou i schopny pokrýt celou hladinu. Ovšem v zahradním jezírku můžeme pěstovat lekníny právě s ohledem na jejich nároky na hloubku. Ta může činit u různých menších kultivarů 20 až 40 cm - ovšem pozor, tyto druhy nejsou tolik odolné vůči mrazům jako lekníny velkokvěté. Například tradiční leknín bílý (Nymphaea alba) potřebuje hloubku jezírka od 50 do 220 cm. V zahradních jezírkách je to však pro většinu leknínů kromě těch s miniaturními květy 30 až 90 a nejvýše 120 cm. Lekníny vždy rychleji zakoření a vykvetou v menší hloubce.
Čtěte také: Ekologický význam dubu bahenního
Nezapomeňte, že lekníny potřebují stojatou vodu, maximálně může být přečerpávaná v uzavřeném okruhu, nebo smí jen málo proudit. Tato voda je vyhřívaná sluncem a má mít přiměřenou, nikdy však přehnanou hloubku. Menší a snáze se prohřívající vrstva vody umožní mladým rostlinám zesílit a vykvést. Čili je ideální umístit lekníny do nádob a až postupně zvyšovat hloubku vody - přesouváme je po jezírku. V nejhlubší vodě mohou být umístěny až dosáhnou dospělosti. A nezapomeňte - lekníny potřebují mnoho slunečního záření, do stínu a polostínu je proto nevysazujte!
Vodu můžete do jezírka napustit ihned, pokud budete lekníny a případně i jiné rostliny vysazovat do nádob. Snadno je do jezírka umístíte kdykoli během sezóny. Jezírko napusťte jakoukoli „nekontaminovanou“ vodou - čili vodou z vodovodu, ze studny, z čistého rybníku, potoka, řeky, ale i nekontaminovanou dešťovou vodou.
Druhy leknínů
Českou klasikou je výše zmíněný leknín bílý (Nymphaea alba), který u nás zdomácněl v přírodních nádržích. Jestliže ale chcete, aby vodní plocha hýřila barvami, můžete si pořídit Nymphaea comanche se žlutavými květy, ohnivě rudý Nymphaea ellisiana, broskvově růžový Nymphaea formosa, Nymphaea gloriosa, který je zvenčí proužkovaný a zevnitř červený. Mezi barevné miniaturní kultivary patří například karmínově červený ‘Froebelii‘, čistě bílý ‘Alba‘, žlutý ‘Helvola‘, světlerůžový ‘Rosea‘, případně třeba vínově červený ‘Laydekeri Lilacea‘. Těmto druhům se bude dařit v malých jezírkách, ale i v nádobách.
Choroby a škůdci leknínů
Nejčastějším nepřítelem leknínů je hmyz. Jinak jim též škodí plži, hlodavci, vodní ptáci, býložravé ryby a hniloba. Především ve vodě žijící larvy některých druhů pakomárů, chrostíků, některých much a brouků. Nejčastěji vykusují už od května listy leknínů a páchají na nich značné škody. Rostliny mohou dokonce přestat kvést. Dobrou obranou může být vysazení ryb do jezírka, které se budou těmito larvami živit. Výskyt larev zjistíme na spodních stranách listů a nebo prostě vidíme na první pohled i shora „požer.“ Ovšem mnoho pěstitelů se nesetká se škůdci na leknínech nikdy a nebo jen výjimečně. Naopak bude nutné použít při masivním napadení larvami postřik. Zvolíme účinnou látku, která je však pokud možno co nejméně škodlivá pro ryby a jiné vodní živočichy. Stříkáme ji pouze na líc listů leknínů a volnou hladinu pro jistotu přikryjeme - třeba bublinkovou fólií.
Kromě larev hmyzu dovedou na leknínech napáchat značné škody i mšice. Dovedou v létě zcela obalit listy, které se pak nerozvíjejí a vypadají, jako by byly popálené. Lekníny také přestávají kvést. Při menším napadení postačí postřik hadicí a nebo zatížení listů, aby se ponořily pod hladinu. Při masivním napadení bude však též nutný postřik přípravkem proti savému hmyzu.
Čtěte také: Ochrana raka bahenního
Plovatka bahenní
Ze žravých plžů škodí leknínům nejvíce plovatka bahenní (má štíhlou vřetenovitou ulitu), ovšem velkým leknínům již neublíží. Okusuje lístky mladých rostlin a na spodní straně po sobě zanechává podlouhlá rosolovitá hnízda vajíček. Pokud máte v jezírku ryby, kterým se plovatky stanou potravou, máte vyhráno, pokud ale v jezírku ryby nejsou, nakrmte plže něčím, co jim víc chutná, třeba listy salátu a čínského zelí. Plovatky se na ně vrhnou a vy je jednoduše vylovíte i s listy podběrákem.
Z ryb škodí leknínům ty býložravé (především tolstolobik, amur). Buďto je do jezírka nevysazujte, nebo je třeba porosty leknínů oplotit, což však nebude vypadat moc hezky. Pokud máte v jezírku lekníny, zapomeňte na současný chov domácích a divokých kachen. Uštipují listy i květy.
Co se týká hniloby - jde o bakteriální nákazu, která se projeví na rostlinách poškozených během vegetace, při dopravě a přesazování, po extrémně chladné zimě a nebo ve znečištěném jezírku plném tlející rostlinné hmoty. Hnilobný proces se rozšíří právě na kořeny a oddenky oslabených leknínů, které pak uhynou. V tomto případě bude třeba lekníny z nádrže vyjmout, hnilobou napadené kořeny a části oddenků odřezat a rostliny před zasazením vykoupat v desinfekčním roztoku hypermanganu.
Kdy lekníny kvetou?
Dobře zakořeněné zimovzdorné lekníny kvetou v teplejších oblastech od konce května, v chladnějších oblastech od poloviny června. Nejvíce květů spatříme na hladině v červnu a v červenci - v závislosti na nadmořské výšce a klimatu. Od srpna květů pomalu ubývá, ovšem spatříme je na hladinách jezírek až do podzimu (nejpozději v říjnu).
Ochrana leknínů před zimou
Jestliže máte lekníny vysazené v koši a uložené v mělké nádrži, vyjměte je a na zimu přeneste do sklepa. Obzvláště miniaturní kultivary by zimu nemusely přežít. Nádrž lze též vypustit, lekníny přikrýt 40 až 50 cm vrstvou listí, kterou zatížíme chvojím. Na jaře (v dubnu) zákryv odstraníme a nádrž opět napustíme, nejprve je ale vhodné nádrž vyčistit i od starších usazenin. Z koše lekníny vyjmeme jednou za 3 až 4 roky a vyměníme substrát.
Čtěte také: Emys orbicularis v Česku
Množení leknínů
Lekníny snadno namnožíme oddenky s růstovými vrcholy.
Kdy se lekníny vysazují
Lekníny vysazujeme přibližně od dubna až do konce července. Pořizujeme pouze silné rostliny, které v dobrých podmínkách vykvetou již v prvním roce po vysazení.
Cerkáriová dermatitida
Léto znamená pro většinu lidí dovolenou, prázdniny, slunečné počasí a čas trávený u vody. Pro parazitology věnující se v Česku jedné skupině motolic je to však období hektické, plné neplánovaných výjezdů na koupaliště. Řeč je v tomto případě o týmu parazitologů (www.helminthology.cz), kteří se věnují tzv. Po několika týdnech vývoje v mezihostiteli vylučují plži do vodního prostředí infekční larvy zvané cerkárie, které vyhledávají vodní ptactvo (zejména zástupce vrubozobých, jako jsou třeba kachny), do jehož kůže se zavrtají.
Bohužel pro parazita i pro rekreanty na koupalištích, ani cerkárie nejsou neomylné. A protože lidská kůže obsahuje ještě ve větší míře než ta ptačí mastné kyseliny, které cerkárie lákají k parazitaci, nezřídka končí cerkárie namísto v kachně v člověku. Napadená osoba pozná omyl parazitů už asi po hodině, kdy začne pociťovat lehké svědění kůže na místech ponořených při koupání pod vodní hladinou. Zároveň se na napadené kůži objevují červené skvrnky, které se posléze mění ve vystouplé pupínky, na jejichž vrcholu se v další fázi infekce vytvoří puchýřek vyplněný čirou tekutinou. Díky intenzivnímu svědění puchýřky obvykle nevydrží dlouho a po rozškrábání se mění na stroupky.
Popsané příznaky typické cerkáriové dermatitidy jsou přitom pouze obrannou reakcí lidského organismu na průnik parazita, kterého náš imunitní systém správně vyhodnotí jako nebezpečný cizí objekt a podle toho s ním také jedná. Výsledkem je usmrcený parazit, který nedokáže pokračovat ve svém vývoji v nepřirozeném hostiteli. Jeho tělo však zůstává zavrtané v kůži až do doby, než je výkonnými složkami imunitního systému zcela zlikvidováno. Je to tedy naše imunita, zastoupená v tomto případě zejména neutrofily, makrofágy, lymfocyty a žírnými buňkami, která parazita zabije, ale v důsledku boje za sebou zanechá stopy v podobě nepříjemné kožní vyrážky.
Z údajů zjištěných na experimentálním myším modelu (výzkumy tohoto typu na lidech jsou z důvodů etiky i rozměrů hostitele v podstatě neproveditelné) víme, že některým parazitům se podaří uniknout první linii obranného systému v kůži, takže při primární infekci jsou schopni pokračovat v migraci dál do těla hostitele. První setkání s cerkáriemi nemusí mít tak závažný průběh a člověk ho mezi štípanci od suchozemského bodavého hmyzu nebo popálením od kopřiv často ani nezaznamená.
První záznamy o cerkáriové dermatitidě vyskytující se na území Česka jsou dokumentované už z šedesátých let minulého století z jižní Moravy (Hrubý 1976). Poté, co vznikl zárodek prvního vědeckého týmu věnujícího se výhradně ptačím schistosomám, se záznamy začaly objevovat častěji (Kolářová a kol. 1997). Z jižních Čech (okolí Blatné) byl tou dobou dokonce popsán i zcela unikátní druh ptačí schistosomy nazvaný Trichobilharzia regenti (Horák a kol. 1998). V Česku se ale již několik desetiletí rozvíjí výzkum ptačích schistosom a cerkáriové dermatitidy v té nejširší podobě.
Vědci se při něm nevěnují jen terénním průzkumům lokalit a hledání nových druhů parazitů, ale přímo v laboratoři na experimentálních modelech podrobně zkoumají mechanismy, jakými paraziti své hostitele hledají a pronikají do nich, jak se proti nim hostitelé brání, co přesně stojí za schopností savčích hostitelů parazity eliminovat, případně, jak lze tyto poznatky využít při diagnostice onemocnění, ale i jinde v parazitologii (Horák a kol. 2015, Macháček a kol.
Pokud jde o vlastní monitoring těchto nákaz, je aktuální meziroční nárůst v počtu lokalit s hlášeným výskytem dermatitidy působené ptačími motolicemi bezpochyby výrazně ovlivněn právě zvýšeným zájmem vědců. V posledních letech je však výrazný vzestup případů přičítán i dalším faktorům. Prvním z nich je osvěta. Veřejnost už tuší, že „pupínky z vody“ nemusí mít na svědomí jen často uváděné sinice. V současné době, kdy existuje nespočet oficiálních koupališť, která za vstup vybírají poplatek, mají návštěvníci rovněž tendenci si více hlídat potíže způsobené kontaktem s vodou, a pokud se po koupání vyskytne vyrážka, dožadují se u provozovatelů, případně u příslušné krajské hygienické stanice vysvětlení.
Potvrzování původců cerkáriové dermatitidy na lokalitě však není jednoduchá věc a většina laboratoří zdravotních ústavů nebo hygienických stanic se mu zatím rutinně nevěnuje. A to i přesto, že v kritických případech není výjimkou, že koupaliště je z důvodu ochrany veřejného zdraví nutné zcela znepřístupnit a koupání omezit.
Aktuálně je nejrozšířenější metodou sběr plžů na lokalitě a jejich následné laboratorní vyšetření na cerkárie. Obojí je proces náročný na čas i zkušenost pracovníka, který monitoring provádí. Oproti očekávání nestačí pouze sledovat ze břehu, jestli se někde na pláži kromě plavců nevyskytují i velké druhy plžů, jako jsou plovatky. Nezbytný je zevrubný průzkum okrajů vodní nádrže, a to ideálně po celém obvodu zkoumané plochy.
Důvodem je skutečnost, že cerkárie vylučované plži mohou být k plážím pasivně dopraveny vodními proudy. Infekční larvy přichycené k vodní hladině takto dokážou snadno překonávat i vzdálenosti, na které by jejich omezené energetické zásoby využívané zejména pro aktivní pohyb pomocí rozdvojeného ocásku zdaleka nestačily.
Mezihostiteli problematických cerkárií však nebývají jen velcí plži typu plovatky bahenní (Lymnaea stagnalis) dorůstající nezřídka velikosti sedmi centimetrů. Situaci na koupalištích mohou nezřídka zkomplikovat i mnohem drobnější plži, jako například maximálně půlcentimetroví kružníci rodu Gyraulus . Při jejich sběru je nutné důkladně prohlížet ponořené větve, drobnolistou plovoucí vegetaci a otáčet volně ložené kameny, pod nimiž se tito plži často koncentrují.
Druhé úskalí přichází při samotném vyšetřování plžů. To probíhá v laboratoři, kde se plži opláchnou a jednotlivě umístí do malých nádob s odstátou vodou. Následně se na ně posvítí lampičkami a kontroluje se, zda některý z plžů do okolní vody neuvolňuje cerkárie. Tady se však situace dál komplikuje, protože motolic využívajících vodní plže jako mezihostitele je velké množství, a je tedy potřeba správně rozlišit, které z vylučovaných cerkárií jsou zdravotnicky významné a které nikoli.
Typickým znakem ptačích schistosom je podlouhlé tělíčko se dvěma pigmentovanými očními skvrnami a ocásek s rozdvojením (tzv. furkou) na konci. Ostatní cerkárie s jednoduchým ocáskem nebo takové, které sice rozdvojený ocásek mají, ale postrádají pigmentované oční skvrny, jsou z hlediska lidského zdraví v podmínkách Česka bezproblémové.
Podrobnější identifikace cerkárií ptačích schistosom už je však výhradně úkolem pro specializovanou výzkumnou laboratoř. Určení mezihostitelského plže umožňuje díky mezihostitelské specifitě těchto motolic předběžně odhadnout rod nebo druh cerkárií, jednoznačnou diagnostiku je však třeba provést až pomocí molekulárně biologických metod.
Parazitologové se tak aktuálně stali nezastupitelnou složkou při objasňování případů cerkáriové dermatitidy v Česku. Poskytují odborné konzultace a aktivně školí dosud méně zkušené kolegy z řad pracovníků zdravotních ústavů a hygienických stanic, pro které byla až donedávna cerkáriová dermatitida velkou neznámou.
Setkali jste se s cerkáriovou dermatitidou a chcete se stát součástí našeho projektu, který mapuje výskyt tohoto onemocnění v Česku?
AutorMgr. Horák P., Kolářová L., Dvořák J. (1998): Trichobilharzia regenti n. sp. (Schistosomatidae, Bilharziellinae), a new nasal schistosome from Europe. Horák P., Mikeš L., Lichtenbergová L., Skála V., Soldánová M., Brant S. V. (2015): Avian schistosomes and outbreaks of cercarial dermatitis. Hrubý M. (1976): Contribution to the occurrence of cercarial dermatitis. Kolářová L., Horák P., Sitko J. (1997): Cercarial dermatitis in focus: schistosomes in the Czech Republic. Macháček T., Turjanicová L., Bulantová J., Hrdý J., Horák P., Mikeš L.
tags: #plovatka #bahenní #výskyt
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]