Recyklace hliníkových obalů potravin v České republice

Třídíte odpad? V dnešní době je třídění odpadu běžnou součástí našich životů. Mluvíme ale o třídění základních surovin, jako jsou plasty, papír, sklo a nápojové kartony. Zvykli jsme si také dávat stranou bioodpad, který se vyváží v hnědých popelnicích. Třídit můžeme ale mnohem víc.

Ti, kteří se rozhodli pro vzornější třídění domácích odpadů, mají často problém rozeznat hliník a ostatní kov. Často také netřídí správně. Jedině dobře rozdělený a očištěný kov je při recyklaci užitečný. Poučka je jednoduchá. Vezměte si k ruce magnet. Cokoliv, co se na magnet přichytí, nepatří do hliníkového odpadu. Také lépe sledujte značky na obalu.

Většina obalů od potravin je vyrobena z plastu nebo papíru potaženého tenkou vrstvou hliníku. Tento odpad ale nelze recyklovat a je nutné vhodit ho do směsného odpadu. Pokovený papír od hliníku poznáte následovně. Pokud hliníkové víčko zmačkáte do kuličky, drží tvar. Na hliníku z domácnosti sice moc nezbohatnete, ale netřídíte přece pro peníze. Doporučujeme ho tedy odnést do sběrných surovin zdarma.

Věděli jste, že výroba nového hliníku z bauxitu je o 95 % energeticky náročnější než recyklace z tříděného hliníku? Hliník patří mezi významné druhy kovového odpadu vznikajícího v domácnostech i průmyslu. Setkáváme se s ním zejména u nápojových plechovek, obalových fólií, nádobí nebo stavebních prvků. Hliníku se říká hliník proto, že se v přírodě běžně vyskytuje v horninách a půdách - tedy v „hlíně“.

Jeho latinské označení aluminium vychází z názvu kamence (alumen), sloučeniny známé už od starověku. Oxid hlinitý v kamenci popsal v polovině 18. století německý chemik Andreas Marggraf. Samotný kov se však podařilo izolovat až později - roku 1827 jej německý chemik Friedrich Wöhler připravil redukcí bezvodého chloridu hlinitého draslíkem. Tak vznikl hliník, kov, který dnes patří mezi nejpoužívanější materiály moderní civilizace.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Vlastnosti a využití hliníku

Z chemického pohledu vyniká hliník především odolností proti korozi. Na jeho povrchu se totiž okamžitě vytváří tenká vrstva oxidu hlinitého, která kov chrání před dalším rozpadem. Oblíbený byl i pro svou dobrou elektrickou vodivost. Hliník bývá někdy spojován s možnými zdravotními riziky. Diskutuje se například jeho vztah k některým neurologickým onemocněním, včetně Alzheimerovy choroby, nebo k dalším zdravotním problémům.

Obalový průmysl využívá hliník často v kombinaci s jinými materiály. Důvodem je především ochrana potravin před světlem, kyslíkem, vlhkostí nebo mikroorganismy. Typickým příkladem jsou vícevrstvé obaly (např. obaly, kde je hliník pevně spojen s jiným materiálem (např. Někdy může být obtížné rozeznat skutečný hliník od jeho imitace - například některá víčka nebo fólie mohou být plastová s metalickou vrstvou.

Překážkou recyklace hliníku může být silné znečištění obalu zbytky potravin nebo chemikálií. Obaly proto není nutné důkladně vymývat - stačí odstranit větší zbytky obsahu. Nadměrné mytí by zbytečně zatěžovalo spotřebu vody a zanáší kanalizaci.

Recyklace hliníku

Recyklace hliníku patří mezi nejefektivnější materiálové recyklační procesy vůbec. Metal forever! V čem vězí kouzlo hliníku? Především v jeho recyklovatelnosti. Kromě toho, že je hliník 100% recyklovatelný, jej lze také recyklovat neomezeně bez výrazného snížení kvality.

Proces recyklace hliníku totiž spotřebuje jen pět procent energie, která by byla potřeba na výrobu primárního kovu (vznikne jen 0,5 tuny CO2e/t recyklovaného hliníku - gate to gate). K uspokojení poptávky je však zapotřebí jak primární, tak recyklovaný hliník. Zachování výroby v rámci EU je nicméně ekonomicky i environmentálně výhodné. Je pouze důležité zajistit, aby všechny hliníkové výrobky po skončení životnosti byly v Evropě efektivně shromažďovány a recyklovány.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití je relativně omezená - mají dlouhou životnost (např. ve stavebnictví či dopravě), a proto se na trh jako odpad vrací pomalu. Odhaduje se, že podíl recyklovaného hliníku na pokrytí poptávky se globálně pohybuje kolem 35-40 %.

Jak probíhá recyklace hliníku?

• Sběr: Sběr probíhá prostřednictvím kontejnerů na kovy, multikomoditních sběrů, výkupen druhotných surovin a sběrných dvorů.
• Dotřídění a separace: Oddělení hliníku od ostatních kovů pomocí magnetů, vířivých proudů (oddělují neželezné kovy) nebo optických separátorů.
• Drcení a lisování: Vytříděný hliník se drtí nebo lisuje do balíků kvůli snadnější manipulaci.
• Tavení: Hliník se taví při teplotě kolem 660 °C. (Rotační bubnové pece, reverbační pece a indukční pece.) Roztavený hliník se dále upravuje.

Problém s tzv. U tenkostěnného hliníku - myslí se tenké fólie používané v potravinářství - dochází při tavení k vysoké oxidaci. Problémem jsou příměsi plastů nebo papíru (nevhodný design výrobce). Poslední je ekonomcký aspekt. V ČR se hliník většinou předtřídí a lisuje a následně putuje do evropských hliníkáren k přetavení.

Legislativa a cíle recyklace

Diskuse o potřebě a efektivitě navrhovaného povinného zálohování se nyní zaměřuje na plnění cílů sběru a recyklace hliníkových nápojových plechovek. Podle prosazovatelů povinných záloh tyto cíle sběru a recyklace ČR nezvládne. Nápojové plechovky z hliníku jsou nyní součástí sběru všech kovových obalů tzn. včetně ocelových plechovek na konzervované potraviny, folií apod.

Podle údajů autorizované obalové společnosti EKO-KOM bylo v loňském roce každým občanem ČR vytříděno v průměru 21 kg kovového odpadu. Recyklováno je pak 99 % těchto vytříděných kovů. Podle evropské Směrnice o odpadech a obalových odpadech musí členské státy EU v roce 2025 recyklovat 50 % hliníku, v roce 2030 je to 60 %.

Česká republika využila možnosti výjimky na cíle recyklace vybraného druhu materiálu obalového odpadu, které Směrnice státům povolovala při její transpozici do národních legislativ. V českém Zákoně o obalech jsou proto uvedeny cíle pro recyklaci hliníkových obalů (tzn.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Nyní přichází nové evropské nařízení, které má nahradit Směrnici o obalech a obalových odpadech. Nařízení o obalech a obalových odpadech (Packaging and Packaging Waste Regulation - PPWR) bylo schváleno předběžnou dohodou Evropským parlamentem. Finální potvrzení by mělo podle aktuálních informací proběhnout 13. - 14. 11. 2024. PPWR zachovalo povinné cíle recyklace obalových odpadů se Směrnice beze změny. Nepromítlo se v něm ovšem zachování platných výjimek.

Pokud by platné a schválené výjimky pro členské státy nebyly zachovány, budou výrazně narušeny plány odpadového hospodářství a rozsáhlé investice lze považovat za zmařené. Rovněž mohou být poškozeny připravované nové investice. Sběr a recyklaci hliníkových obalů (vč.

Například Česká asociace odpadového hospodářství uvádí: „I v případě recyklace kovových obalů jsme v první třetině nejlepších států EU. Navíc aktuálně obce a firmy připravují širokou kampaň na další intenzifikaci sběru všech kovových obalů, včetně nápojových plechovek. Na splnění finálních cílů máme ještě dostatek času a víme, jak je splnit. Zatím jsme jako ČR platné obalové cíle vždy splnili.

Dalším faktem je, že platný zákon v ČR počítá s tím, že veškeré kovové obaly budou muset být od roku 2030, tedy od zákazu skládkování využitelných odpadů, vytříděny buď na třídících a dotřiďovacích linkách, nebo za zdroji na energetické využití odpadů. To platí i pro kovy ve směsném komunálním odpadu. V těchto dvou technologických uzlech se vytřídí prakticky všechny kovové obaly z celé množiny komunálního odpadu.

Následně bude prakticky celý objem takto vytříděných kovových obalů předán do recyklace tak, jak je tomu podle oficiálních dat již nyní (aktuálně 99%). Toto je racionální a nákladově i výkonově efektivní řešení, které splní definované komoditní cíle. Řešení je efektivní i v tom, že je komplexně nastaveno na všechny komodity, nikoli jen na jejich úzkou část.

Zvýšení úrovně recyklace kovových obalů (vč. hliníkových plechovek) s větším využitím dotřiďovacích linek a za zdroji energetického využití odpadů potvrzuje i odborný text společnosti EKO-KOM z roku 2019: „V tomto procesu lze odtřídit veškeré kovové odpady včetně obalů (nikoli pouze nápojové plechovky), a to jak magnetických pomocí magnetického separátoru, tak i nemagnetických, jako je hliník, pomocí technologie vířivých proudů.

Dále mohou být odtříděny některé druhy plastů, pro spalování nevhodné PVC, ale i pro recyklaci výhodné PET lahve, a konečně, pokud je to potřebné, je možné odtřídit sklo a část papíru. Municipality rovněž argumentují platnou výjimkou cílů recyklace hliníkových obalů a probíhající intenzifikací obalových odpadů.

Starostka a předsedkyně komise životního prostředí Svazu měst a obcí ČR Olga Dočkalová uvádí k dopisu ministra Hladíka adresovaný starostům: „V dopise se uvádí, že musíme zavést povinný zálohový systém na PET lahve a plechovky proto, že nesplníme sběr plechových obalů od nápojů v roce 2026. Není to pravda. ČR má vyjednanou výjimku s Evropskou komisí na hliník do roku 2035. Každý stát mohl zažádat o jednu výjimku a toho využila řada dalších členských států. Tuto výjimku vyjednalo ministerstvo za bývalého ministra Richarda Brabce. S těmito názory ovšem nesouhlasí opět ministr Hladík a podle něj hliníkové plechovky nepatří do kategorie hliníkových obalů … - viz. vyjádření pro idnes.cz.

Hliník jako cirkulární materiál

Přechod na hliníkové obaly sice může pomoci omezit používání plastu, tento krok však vytváří nový problém - zvýšenou poptávku po primárním hliníku. Recyklace hliníku je energeticky únosný proces, ale výroba nového hliníku je energeticky náročná a ničí životní prostředí.

Hliník je bezesporu cirkulární materiál. Lze ho recyklovat znovu a znovu, aniž by ztratil své původní vlastnosti (lehkost, vodivost, tvarovatelnost, odolnost, nepropustnost a mnohonásobnou recyklovatelnost). V Evropě se předpokládá zvýšení poptávky po hliníku do roku 2050 o 40 procent. Odhaduje se, že v roce 2030 bude v oběhu 16 milionů tun hliníku a 18 milionů tun v roce 2050.

Míra recyklace hliníku již nyní patří mezi nejvyšší ve srovnání s jinými materiály: v Evropě je průměrná míra recyklace přes 90 procent v automobilovém a stavebním sektoru a 75 procent u hliníkových plechovek. Výrobky z hliníku však mají dlouhou životnost; v průměru se používají 50 let ve stavebnictví a 15 let v automotive.

Jejich dlouhověkost a rostoucí poptávka po hliníku znamená, že množství hliníku, které dosáhlo konce životnosti a je k dispozici jako šrot, je omezené. V Evropě působí 60 závodů, které produkují přes 75 miliard plechovek ročně, a 20 sléváren hliníku, jež dodávají hliníkové svitky na výrobu plechovek a recyklují hliníkové obaly včetně nápojových plechovek.

Celkem 17 % z celkového evropského trhu s hliníkem skončí v obalech, přičemž nejvýznamnějším obalem je nápojová plechovka. Hliníkové plechovky jsou u spotřebitelů velmi oblíbené, o čemž svědčí nespočet nových produktů v plechu na trhu.

Pro recyklovatelnost je nejdůležitější, že je plechovka monomateriál - čistý hliník,“ podotýká Robert Chrt, ředitel pro strategii & business development společnosti Budějovický Budvar. Martina Vajskebrová, manažerka výrobních materiálů a obalů z Plzeňského Prazdroje, doplňuje: „Barvy a laky u plechovek nemají na recyklaci zásadní vliv, protože během recyklačního procesu shoří. Komplikaci představují kombinace různých materiálů v jedné plechovce, například hliník s ocelí, případně použití kovu a plastu v jedné plechovce.

Snaha lidstva snížit emise skleníkových plynů pouze zdůrazňuje význam recyklace hliníku. S hliníkem se obchoduje globálně. Do EU se dováží téměř 30 procent primárního hliníku. V závislosti na oblasti původu importovaného hliníku se liší také jeho uhlíková stopa. Například při výrobě primárního hliníku v Kanadě se téměř výhradně využívá obnovitelných zdrojů energie (vodní elektrárny).

Pokud se vymění dovoz primárního hliníku s vysokou uhlíkovou stopou (10,6 tuny CO2e/t hliníku - cradle to gate) za domácí postspotřebitelský hliník, významně se tím sníží emise skleníkových plynů. Je pouze důležité zajistit, aby všechny hliníkové výrobky po skončení životnosti byly v Evropě efektivně shromažďovány a recyklovány.

V budoucím recyklačním systému budou pravděpodobně hliníkové výrobky rozděleny do uzavřených smyček. Materiál se bude vracet na trh, aby sloužil stejnému účelu jako původní produkt. Potenciál dosáhnout velmi vysoké míry recyklace hliníkových nápojových plechovek je již prokázanou skutečností, v některých zemích dosahuje více než 95 procent (Německo, Belgie, Litva).

Jak zlepšit recyklaci hliníku v ČR?

Evropský průměr je 76,1 procenta (ČR 47 % a Slovensko 75 %), existuje tedy jistý prostor pro zlepšení. „Česko v tuto chvíli ve sběru hliníku hodně zaostává - vytřídí se méně než každá třetí plechovka, a to je skutečně málo, když uvážíme, jak velkou zátěží je výroba hliníku z primární suroviny.

Dosažení cíle, 100% recyklace nápojových plechovek do roku 2030, bude pravděpodobně záviset na chytrých regulačních zásazích v kombinaci s novými technologiemi a na spolupráci v celém hodnotovém řetězci. Bude potřeba postupně ukončit skládkování hliníkového odpadu a zlepšit sběrnou a třídicí infrastrukturu (zavést například pokročilé separátory na bázi vířivých proudů anebo třídiče na bázi indukčních senzorů). I zálohovací systémy mohou být za určitých okolností u nápojových plechovek úspěšné.

„Cestou zálohování se již vydalo 10 evropských zemí, které tak dokážou vysbírat i více než 90 % plechovek uvedených na trh. Více než desítka dalších zemí zálohový systém připravuje. Zavádění požadavků na recyklovaný obsah ve výrobcích může napomoci při získávání kvalitnějšího druhotného materiálu. To je však smysluplné zejména pro materiály s nižší poptávkou po jejich recyklátech.

U hliníkových plechovek je skutečně důležitá míra recyklace. Plechovka je vyrobena z materiálu, který lze opakovaně recyklovat bez podstatné ztráty kvality a po kterém je vysoká poptávka na trhu. Proto čím více hliníkového šrotu se recykluje, tím více hliníku se znovu začlení do nových produktů.

„Podíl recyklovaného materiálu u hliníkových plechovek, které používáme, je zhruba 75 procent. Udržitelnost je jedním ze zásadních kritérií, která zohledňujeme při výběru našich dodavatelů. Tedy samozřejmě sledujeme i poměr využívaného recyklátu v obalech. Věříme, že se výrobcům bude dařit tento poměr ještě zvyšovat,“ komentuje současnou situaci na trhu Denisa Mylbachrová, tisková mluvčí Pivovarů Staropramen.

Robert Chrt dodává, že aktuálně Budějovický Budvar odebírá plechovky od dvou dodavatelů a procentuální zastoupení recyklovaného hliníku se podle dodavatele a produktu pohybuje mezi 50 a 74 %. „Požadavky na dodavatele na navýšení podílu recyklátu v nápojových plechovkách jsou podporovány napříč sektorem nápojářů.

Recyklace hliníkových obalů jako jediné frakce je novou povinností v rámci balíčku CEP s povinnou mírou recyklace 50 % pro rok 2025 a 60 % pro rok 2030. Údaje o hliníku jsou shromažďovány odděleně (a nelze jej dále vykazovat společně se železem v rámci celkové frakce kovových obalů). Nové recyklační cíle jsou také založeny na novém měřicím bodě, po finální třídicí fázi na vstupu do recyklační operace. Hliník získaný ze škváry může být zahrnut do míry recyklace a musí být uveden samostatně.

Protože je v ČR důležité zlepšit třídění hliníku a železa, přistupuje se od 1. V posledním čtvrtletí roku 2020 vykázalo společný sběr kovů s plasty více než 900 obcí. „Předběžné výsledky ukazují rostoucí oblibu nádobových a pytlových sběrů kovů obecně. Ačkoli tato podpora obcím začala platit až v průběhu roku 2020, již za tento rok jsme zaznamenali přibližně padesátiprocentní nárůst celkového množství kovových odpadů sebraných prostřednictvím nádob a pytlů oproti roku 2019,“ říká Lucie Müllerová, tisková mluvčí Eko-komu, a dodává: „Význam vícekomoditních sběrů je patrný na rozvoji sběrné sítě pro sběr kovových obalů. Ačkoliv bylo v roce 2020 instalováno pouze 11 700 kontejnerů určených pro samostatný sběr kovů, ve skutečnosti bylo již možno třídit kovy do více než 73 000 kontejnerů.

Tipy pro správné třídění hliníku

Než se vydáme vytříděný kovový odpad odevzdat na jeho další cestu, podívejme se, které kovy vlastně můžeme třídit a věnovat je tak k následné recyklaci. A ukážeme si také, které naopak recyklovat nelze. Recyklační symboly kovů si snadno zapamatujeme. Poznáme je podle znaku trojúhelníku s šipkami, číselného označení v rozmezí 40-49 a příslušné písmenné zkratky.

Tříditelných kovových obalů a předmětů je skutečně hodně, že? Pokud už si někdo nadšeně chystá speciální koš, kam je bude doma třídit, tleskáme! Ale je potřeba si také říci, kam s tím vším kovovým odpadem pak.

První, pro někoho nejjednodušší, je odnést kovový odpad do šedého kontejneru na kovy. Ten ale bohužel zatím není dostupný u všech třídicích hnízd, proto je možné, že jej ve svém nejbližším okolí nenajdete. A také, objemnější odpad se do něj zkrátka nevejde. V tomto případě jsou hlavními místy pro sběr kovů sběrné dvory. Do nich můžeme dokonce odnést i kovy, které nám nevezmou ve výkupnách druhotných surovin.

Šedý kontejner a samolepka na něm nám napoví, co do něj můžeme vyhodit, jedná se o drobnější kovový odpad. Šedý kontejner, sběrné dvory a výkupny nejsou jediná místa, kam lze staré kovy odložit. V některých obcích se stále pořádají tzv. „železné neděle“, kdy je kovový a další odpad sbírán do velkoobjemových kontejnerů.

Už víme, kam které obaly a předměty třídit. Pokud se ale rozhodneme odnést náš kovový odpad do výkupny druhotných surovin, pozor, je třeba jej nejprve rozdělit na železo a hliník. Rozeznáme je bez problému, buď podle recyklačních symbolů, nebo za pomoci magnetu. Ze železa jsou nejčastěji konzervy, hřebíky, zátky či klíče. Hliníkové bývají plechovky, víčka od jogurtů, fólie od tavených sýrů a čokolád, potravinové misky a alobal.

Menší zádrhel může spočívat v nutnosti rozlišovat hliník na tlustostěnný a tenkostěnný. Zejména tenkostěnný (např. Stojí to za to? Řeč v tomto případě není o penězích, ale spíše o dobrém pocitu. Výkupní cena železa se pohybuje kolem 3 Kč za kilogram, za hliník dostaneme zhruba 10 Kč.

Ale! Příroda je ta, která nám opravdu poděkuje. Staré kovy jsou ceněnou druhotnou surovinou. Jejich tříděním a recyklací výrazně šetříme životní prostředí. Můžeme tak snížit znečištění vzduchu o 86 % a vody o 76 %. Recyklací železného šrotu šetříme 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody. Třídění je zkrátka stav mysli a životní styl. Přidejme na seznam našich položek k třídění i kovy! Odměnou nám bude něco, co se nedá koupit. Dobrý pocit a zdravější příroda.

Výzkum složení hliníkových obalů

Na složení potravinových obalů z hliníku se zaměřili vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Zjistili přitom, že dvacet procent vzorků hliník vůbec neobsahuje. „Na první pohled ty materiály působí stejným dojmem. Ve skutečnosti se ovšem výrazně liší obsah hliníku v těchto materiálech," popisuje vedoucí projektu Tomáš Koutný. Složení obalů výrobci potravin neustále mění.

To ale působí problémy odpadovým společnostem, se kterými vědci spolupracují.„Naší snahou je napomoci tomu, aby se zpracovatel správně rozhodl, jakou technologii recyklace zvolí pro daný typ odpadu,“ vysvětluje výzkumník Tomáš Vítěz. Kromě víček plánují vědci otestovat také konzervy nebo plechovky.

tags: #recyklace #hliníku #potravin #obaly

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika středověké literatury
• Akční plán ochrany ovzduší
• Domácnost bez odpadu
• Rostoucí trend třídění odpadu
• Význam Matky Přírody