Recyklace křídového papíru: Proces a význam

Vzhledem k dnešnímu technickému pokroku a mnohostranným nárokům na papír existuje ucelená nabídka různých druhů papíru, které se vyrábějí a zpracovávají různými způsoby a mají speciální vlastnosti v závislosti na druhu papíru. Díky tomu jsou vhodné pro různé aplikace. První hrubou klasifikaci typů papíru lze provést s nenatíraným a natíraným papírem. Důraz je zde kladen na povrchovou strukturu a texturu papírů.

Druhy papíru a jejich vlastnosti

Natírané papíry jsou povrchově upraveny tzv. křídovým nátěrem, díky kterému je povrch papíru matný nebo lesklý. Díky tomuto efektu se povrch jeví uzavřený, a tím stabilnější a hladší. To umožňuje dosáhnout vyšší úrovně detailů a kvality tisku. Natírané papíry se také používají k vytváření poutavých efektů typu a obrazu a tam, kde je vyžadována stabilita. U lesklých natíraných papírů poskytuje následný proces kalandrování povrchu papíru větší lesk a hladkost. Kalandrování je proces, při kterém papír prochází několika páry válců různé tvrdosti a materiálů, aby se dosáhlo výsledku. Tento typ papíru je upřednostňován pro brilantnější barevné výsledky a ostré kontrasty při tisku.

Matně natírané papíry nebo umělecké papíry se používají k dosažení reprodukce obrazu bez odrazů se současnou vysoce kontrastní reprodukcí barev. Dosahují také optimální čitelnosti. Matně natíraný papír se používá hlavně tehdy, když mají potištěné produkty působit diskrétněji, ale zároveň ušlechtile a elegantně.

Nenatírané papíry naproti tomu nebyly synteticky upravovány, tedy mají přirozeně matnou a uzavřenou povrchovou strukturu a příjemný pocit.

V dnešní době existuje velké množství různých druhů papíru, což je dáno technickým pokrokem a tím, že ne každý druh papíru je vhodný pro konkrétní použití. V závislosti na tom, která tisková položka má být kde a jakým způsobem použita, jsou pro tento účel vhodné různé typy papíru.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Nejpoužívanější druhy papíru:

1. Natíraný umělecký papír: Lze použít pro všechny tiskové procesy v digitálním i ofsetovém tisku. Je k dispozici s matným, hedvábně lesklým nebo lesklým povrchem a vztahuje se na všechny natírané papíry od 70 do 170 g/m2. Od 170 g/m2 do 300 g/m2 se místo toho označuje jako potahovaná umělecká lepenka. Je předurčen pro výrobu obrazových tisků s fotorealistickými hloubkovými efekty. Preferovaný natíraný umělecký papír se používá pro knihy, sešity, brožury, letáky, kalendáře, katalogy, vizitky, papírové tašky, prezentační složky, obálky v měkké vazbě.
2. Ofsetový papír: Je kalandrovaný, klížený a často bez obsahu dřeva. Je přepisovatelný a tisknutelný, takže jej lze použít pro kopírky, laserové tiskárny a inkoustové tiskárny. Na ofsetový papír se dá dobře psát i inkoustem, netřepí se a je vysoce odolný proti vytrhávání. Díky velmi vysokému stupni bělosti se výsledný tiskový obraz leskne. Ofsetový papír je k dispozici v natírané i nenatírané formě, zpracovává se jako listy nebo z role a má plošnou hmotnost mezi 70 a 120 g/m2. Používá se hlavně pro obálky, psací potřeby, letáky, vnitřní strany brožur, a letáky.
3. Ekologické typy papíru: Přírodní papír, recyklovaný papír, ekologický papír. Nenatíraný papír se skládá výhradně z přírodních vláken, jako je dřevo, kokos, konopí, okvětní lístky, zrna nebo trávy. Reklamní materiál s vysokým podílem textu lze kvalitně prezentovat i na nenatíraném papíře. Nenatíraný papír se s výhodou používá pro noviny, časopisy, inzertní časopisy, brožury, formuláře, kreslicí papír, brožované výtisky a právní formy. Recyklovaný papír se skládá výhradně z recyklovaného a běleného sběrového papíru. Používá se pro brožury, papírnictví, katalogy, bloky, vizitky, rejstříky a prezentační složky. Papír na ochranu životního prostředí je také vyroben ze 100% recyklovaného papíru. Oproti recyklovanému papíru je šetrnější k životnímu prostředí, protože sběrový papír není bělený. V důsledku toho má papír na ochranu životního prostředí šedý odstín.
4. Objemový papír a papír Ensocoat: Objemový papír je bezdřevý a má matný povrch podobný uměleckému papíru. Má hmotnost 160 g/m2 a používá se přednostně na obálky knih, protože odpovídající obrázky působí živě. Papír Ensocoat je rovněž bez dřeva a skládá se z bílé chromosulfátové desky o gramáži 276 g/m2 a laminované fólie. Díky těmto kombinacím je papír Ensocoat ideální pro obálky s měkkými vazbami, protože je lze použít k dosažení vynikající reprodukce tiskového obrazu.
5. Fotografický papír a papír na pohlednici: Na fotopapíru je dosaženo živých barev a ostrých detailů. Tím je zajištěno rychlé zaschnutí inkoustu po vytištění, aby se nerozmazával. Pro tisk fotografií se obvykle používá fotografický papír o gramáži 240 g/m2. Pohlednicový papír nebo karton se také vyznačuje vynikající kvalitou tisku a ostrými obrázky. Má jednostranný potahovaný karton o gramáži 280 až 350 g/m2 a je v podstatě směsí ofsetového a potahovaného uměleckého papíru. Pohlednicový papír efektivně zobrazuje vytištěný obraz na hladké přední straně, zatímco na zadní stranu lze psát. Tento typ papíru je navíc velmi odolný.
6. Jemný karton a chromo karton: Ultrajemná lepenka je pevnější typ papíru s gramáží 350 g/m2. Je k dispozici v matné vysoce bílé pro brilantní barevné potisky a také v matné krémové barvě pro obzvláště ušlechtilé výsledky. Jemná lepenka s plátnovou texturou je vhodná zejména pro přáníčka. Chromo deska má hmotnost 320-450 g/m2 a je velmi robustní. Je k dispozici v lesklé bílé, matné šedé nebo černé barvě. Chromoboard lze použít jako karton například na obálky a používá se také na zadní stranu spirálových podložek.
7. Lněný papír a ruční papír: Lněný papír má vysokou poznávací hodnotu, protože má strukturu podobnou lnu a je jedinečný svým omakem. Lněný papír je velmi světlý, ale při tisku byste se měli zdržet používání velkých barevných skvrn. Lze jej použít pro vizitky s gramáží 260 g/m2 i pro výjimečné obálky s gramáží 100 g/m2. Ruční papír dělá každý tisk tak ušlechtilým, jak je to jen možné. Je také příjemně lichotivý na ruce a lze jej použít na vizitky s gramáží 250 g/m2.
8. Odolné a robustní typy papíru: papír Affiche, plakátový papír, syntetický papír. Affiche papír se také nazývá papír s modrou zadní stranou a je odolný vůči UV záření a povětrnostním vlivům. Má gramáž 115 g/m2 a má jednostranně matnou, bezdřevou a bílou přední stranu a modrou zadní stranu (blueback). Plakátový papír lze optimálně využít pro venkovní reklamu: Modrá zadní strana optimálně kryje staré plakáty i při použití metody mokrého lepení. Plakátový papír v klasické podobě je na přední straně stejně jako modrý zadní papír matný, takže do něj lepidlo nepronikne. Má gramáž 150 g/m2 a je odolný vůči dešti, vlhkosti a UV záření. Plakátový papír se s výhodou používá, když má mít tištěný obraz vysokou ostrost bodů a čar. Syntetický papír se vyznačuje měkkým omakem a zároveň odolností vůči vodě a roztržení. Je také odolný proti poškrábání a vydrží intenzivní používání. Proto se používá především pro menu ve venkovním i vnitřním stravování, neboť dosahuje sytého barevného efektu.

Výroba papíru dnes

Historie výroby papíru začala před více než 2000 lety. Papír je jedním z nejdůležitějších vynálezů lidstva, protože umožnil předávání ústní tradice písemně a uchování cenných kulturních statků. Dřevo a voda patří mezi hlavní složky při výrobě papíru, ale v dnešní době existuje i mnoho dalších procesů. Výroba papíru v zásadě probíhá v několika krocích, protože suroviny musí být připraveny, zpracovány a následně speciálně upraveny. V závislosti na typu vyráběného papíru musí být také nařezán na velikost a zabalen. Nyní existují různé papírenské stroje, které jednotlivé druhy papíru vyrábějí.

Voda, dřevo nebo dřevní vlákna a energie jsou tři hlavní složky výroby papíru. Jako zdroje těchto surovin slouží vodní plochy, jako jsou jezera a řeky, listnaté a měkké lesy. Energii pro výrobní proces lze získat recyklací výrobních zbytků a odpadů z výrobního procesu a jejich využitím jako paliva. V závislosti na typu vyráběného papíru se používají různé druhy dřevěných vláken, tj. krátká vlákna, dlouhá vlákna a recyklovaná vlákna.

Příprava surovin

Příprava materiálu různých dřevěných vláken také závisí na tom, jaký typ papíru má být získán. V zásadě je prvním krokem rozmělnění dřeva na dřevěná vlákna, a to buď pomocí mechanického rozvlákňování pro získání mechanické buničiny, nebo chemického rozvláknění pro získání chemické buničiny. Mechanické rozvlákňování je také známé jako drcení dřeva, protože odkorněné kusy dřeva jsou rozemlety na dřevěná vlákna rotujícím brusným kamenem. Alternativně lze takzvanou dřevní štěpku defibrovat rafinérem, ve kterém se pomocí dvou rotujících kotoučů a přidáním tlaku a tepla vyrábí termomechanická dřevní hmota. Chemická buničina se získává sulfátovým procesem. Při tomto procesu se dřevo vyvaří ve speciálním louhu a odstraní se pojivo lignin, které drží dřevní vlákna pohromadě.

Po dokončení přípravy látky se získaná dřevitá buničina nebo celulóza musí vybělit. Bělení také podléhá několika krokům, ve kterých se odstraní nečistoty a má se dosáhnout požadovaného stupně bělosti. K bělení se používá ozón, kyslík, chlór, sloučeniny chloru nebo peroxid vodíku v různých formách. Ekologicky šetrnější metoda bělení se provádí bez použití plynného chlóru; místo toho se vyrábí buničina bez elementárního chlóru nebo bez chlóru.

Výroba papíru na papírenských strojích

Výroba papíru také probíhá v několika krocích. V nátokové skříni papírenského stroje se nejprve mezi dvě běžící síta vstřikuje suspenze vláken, aby se vytvořily papírové pásy. Suspenze vláken se skládá z 99 % vody a jednoho procenta vláken a dalších plniv. Poté následuje drátěná část, odkud může odtékat přebytečná voda a vytvářet stejnoměrný papírový pás. V lisovací části papírenského stroje je dalším krokem snížení obsahu vody z 80 na 50 % jejím projetím několika válci, které ji vytlačují. Následuje sušicí sekce, kde se z papíru odstraňuje další tekutina přiváděním horké páry. Konečně poslední částí je sekce přetáčení. V této sekci je hotový papírový pás svinut do strojních kotoučů ("tambourů") a transportován do dokončovacího oddělení.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Recyklace papíru

Recyklace označuje proces nakládání s odpadem, který spočívá v jeho opětovném využití ve výrobním procesu. Recyklace plastu, papíru nebo skla znamená, že se jednou použitý materiál cíleně přetvoří z dále nepoužitelného odpadu na druhotnou surovinu, která je využitelná pro další výrobu. Recyklace tedy spočívá v tom, že se z odpadu stává materiál využitelný v dalším výrobním procesu.

Třídění odpadků z administrativy a výroby se ze zákona o odpadech věnují také podnikatelské subjekty. Podle platné legislativy (zákon č. 185/2001 Sb.) jsou původci živnostenského odpadu povinni jeho produkci předcházet. Pokud něco takového není možné, musí odpad správně vytřídit a zajistit jeho likvidaci.

Až 60 % papíru vyrobeného na světě pochází z recyklovaných materiálů a tento trend se stále zvyšuje. Kvalita recyklovaného papíru se výrazně zlepšila, což umožňuje jeho široké využití v tisku, balení i výrobě hygienických potřeb.

Jak recyklovat papír

Do modrých odpadových nádob patří jen některé z nich. Vyhněte se vhazování křídového a voskovaného papíru. Do popelnice nepatří ani silně znečištěné papírové výrobky, včetně použitých kapesníků nebo toaletního papíru.

Proces recyklace papíru

Vytřízený papír nejdříve projde tzv. rozvlákňováním - rozmočením ve vlažné vodě. Ze vzniklé kaše se magnetem odstraní různé kovové předměty jako sponky apod. Poté se z papíru probubláváním odstraní přebytečný inkoust. Výsledná papírová hmota se pak podle potřeby může barvit nabílo (vzniklá hmota totiž čistě bílou barvu nemá) a může být následně opět použita. Papír lze recyklovat maximálně 7 x (reálně však cca 5x), při každé recyklaci se totiž zkracují celulózová vlákna.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Další materiály a recyklace

Český spotřebitel ročně vytvoří asi 30 kilogramů plastového odpadu. Jeho výroba v posledních letech prudce stoupá. Igelitky a sáčky se k recyklaci nehodí, stejně jako obaly pro skladování nebezpečných chemikálií. Recyklace plastu by ulevila zejména světovým oceánům.

Skleněný odpad je z hlediska opětovného použití zdaleka nejefektivnější surovinou. Na rozdíl od papíru a plastu téměř nepodléhá degradaci a je tak možné jej recyklovat prakticky donekonečna. Významně se tím šetří přírodní zdroje: recyklace 100 kilogramů skla ušetří asi 130 kg surovin potřebných pro jeho výrobu. Při třídění důsledně oddělujte barevné sklo od čirého. Kromě lahví a zavařovacích sklenic můžete do zelených kontejnerů vhazovat i skleněné tabule. Keramika a porcelán tam nepatří.

Pro elektroodpad i nápojové kartony existují speciální recyklační kontejnery. Pro sběr a třídění tetrapaků se využívají černé odpadové nádoby s oranžovým víkem. Před vyhozením nezapomeňte kartony vymýt. Nefunkční elektrospotřebiče spadají do kategorie nebezpečného odpadu. Obsahují vysoké množství těžkých kovů (kadmium, olovo, chrom), polyfenolů, rakovinotvorného azbestu a dalších látek. Vysloužilých elektronických zařízení se zbavíte na sběrných dvorech; některé spotřebiče - zejména mobilní telefony a počítače - vykupují obchodníci s elektronikou. Využít můžete i červené kontejnery s nápisem „elektrozařízení“.

Pro sběr baterií slouží speciální boxy, které najdete ve školách, obchodních centrech a kulturních zařízeních. Baterie mohou případně odnést k likvidaci sami do sběrného dvora.

Obalové materiály potravin a doplňků stravy

U doplňků stravy se většinou (ne však vždy) užívá obalů z plastických hmot, které jsou recyklovatelné. Poznáte je podle značky tvořené třemi zatočenými šipkami s číslem uprostřed a zkratkou, která označuje typ materiálu. Tyto značky pak slouží k finálnímu roztřídění a následné efektivní recyklaci.

Mezi nejčastěji používané recyklovatelné plasty patří:

• Polyethylentereftalát (PET): Nejznámější a nejtypičtější materiál užitý pro výrobu nádob na tekutiny i sypké prášky.
• Polyethylen s vysokou hustotou (HDPE): Hutnější a pevnější než PET.
• Polypropylen (PP): Má velmi dobrou mechanickou odolnost, nízkou hustotu a menší hmotnost.

Recyklace plastů

Recyklace plastů začíná u prvotního třídění spotřebitelem. Setřízený materiál se drtí, očišťuje a přetváří na materiál vhodný pro opětovnou výrobou. Typickým takovým materiálem je tzv. plastový regranulát - vstupní surovina v podobě malých plastových pecek o přibližně stejné velikosti a hmotnosti. Z regranulátu se pak vyrábějí nové plastové výrobky - např. protihlukové stěny, kompostéry, zahradní zatravňovače, plastové pytle a fólie apod. Z recyklovaných PET lahví se také vyrábí také fleecové bundy, izolační materiály, další lahve a celá řada dalších materiálů.

Recyklace skla

Stejně jako u papíru a plastu nejdříve probíhá mechanické a pak i strojové roztřídění. Sklo se pak drtí na velmi malé částečky, které se vrací zpět do skláren do výrobního procesy. Nelze recyklovat všechny druhy skla (například velmi těžko lze recyklovat sklo ze spotřební elektroniky, ze zrcadel nebo žárovek).

Jak můžeme přispět

Kontejnery na třídění odpadu jsou dostupné téměř všude, proč je tedy nevyužívat. V rámci možnosti pak můžeme nakupovat takové produkty, které jsou balené v recyklovatelných materiálech. Dle svých vlastních možností pak můžeme nakupovat větší balení (která jsou ekonomičtější) a nepoužívat tolik balení jednorázová. Můžeme také používat např. látkové nákupní tašky a ne plastové nebo papírové.

tags: #recyklace #křídového #papíru #proces

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky přechodného období v ekologickém zemědělství
• Duchové přírody v české literatuře
• Průvodce počasím v Saúdské Arábii a Ománu
• Kompost z betonových dílců
• Změny klimatu a oceánská proudění