Recyklace nápojových kelímků: Možnosti a správné postupy v ČR

04.11.2025

Třídit odpad v každodenním životě je pro většinu obyvatel ČR zcela běžné. Dle nejnovějších dat třídí své odpady 73 % z nás. Ještě aby ne, když můžeme v ČR třídit odpad do sítě veřejně dostupných kontejnerů, ke kterým to máme průměrně pouhých 91 metrů!

Obaly výrobků nejsou jen pro parádu - plní nejen úlohu nepostradatelné ochrany výrobku, ale předávají i důležité informace spotřebitelům. Mezi ty patří právě i to, jak s nimi správně naložit ve chvíli, kdy se z nich stane odpad. K tomuto označení materiálů slouží tzv. recyklační symboly.

S chladnými dny přichází kromě těšení se na Vánoce i zvýšená chuť po dýňovém latéčku, čokoládě, svařáku a dalších teplých nápojích, které zahřejí i potěší chuťové pohárky při procházkách a různých venkovních společenských příležitostech. Jenže „kelímky všeho druhu“ jsou oblíbené i v létě na festivalech a rodinných a jiných setkáních. A až doslouží, bude z nich odpad - a že ho není málo! Právě proto bude v tomto článku řeč o jednorázových kelímcích. Vychutnat si nápoje z jednorázových kelímků zvládáme hravě, někdy ale může být pořádným třídicím oříškem, kam použitý jednorázový kelímek správně odložit. Je jich totiž celá řada, až z toho jde hlava kolem…

Kam vyhodit jednorázové papírové kelímky?

Na úvod: obecně platí, že se u všech možných modifikací papírových kelímků používá vrstva, která zajišťuje jejich nepropustnost. Tato vrstva může být materiálová, ale i chemická. Všechna tato řešení musí být v souladu s užitím pro tzv. foodcontact - styk s potravinami.

Bohužel ale představují kelímky s těmito úpravami v běžné papírenské recyklaci v ČR problém - pokud by se měly recyklovat jako součást sběrového papíru, pak by příměsi bohužel dávaly vzniknout nekvalitnímu papíru, který by jen těžko hledal uplatnění. Právě proto musí takové kelímky skončit ve směsném komunálním odpadu, kde mají však možnost být dále využity energeticky.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

O jaké konkrétní jednorázové papírové kelímky jde? Papírové kelímky s plastovou povrchovou úpravou tedy NEPATŘÍ do modrého kontejneru. Tato vrstva totiž zaručuje kýženou nepropustnost, ale komplikuje recyklaci spolu se standardním papírem. Papír společně s polyethylenovou, tedy plastovou vrstvou tvoří kompozitní obal, který patří do směsného odpadu. Stejně tak tam třídíme i kelímky vyrobené z lakovaného papíru nebo s voskovanou povrchovou úpravou. Běžně se vyrábějí tzv. termopapírové kelímky, které mohou mít více vrstev kvalitního papíru, a jsou tak vhodné na horké nápoje.

Papírové kelímky s vrstvou polyetylénu nelze v ČR recyklovat.

Co je důležité si zapamatovat?

V běžných podmínkách na domácím kompostu se takový kelímek ani nerozpadne, proto tam také nepatří! Do hnědé popelnice má smysl tyto kelímky odložit, pouze pokud víme, že tento bioodpad skončí v průmyslové kompostárně nebo v bioplynové stanici.

Kam vyhodit bambusové jednorázové kelímky?

Podobně je tomu u bambusových kelímků, které mají také své mouchy. U některých typů byly po rozboru dokonce detekovány chemické sloučeniny (třeba formaldehyd), navíc mohou obsahovat syntetické pryskyřice.

Bioplastové kelímky z přírodního bambusu můžeme třídit do bioodpadu, ostatní s chemickými látkami patří do směsi.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Plastové kelímky třídíme do žlutých kontejnerů na plasty.

Jedlé jednorázové kelímky

Novinkou a čím dál populárnější alternativou jsou jedlé kelímky. Ano, tyto kelímky můžeme, podobně jako zmrzlinové kornoutky, po vypití nápoje sníst!

Jedlý kelímek udrží i horký nápoj až 12 hodin, skoro hodinu vydrží křupavý, a dokonce zvládne i horké nápoje do 85 °C!

Na trhu se postupně objevují nové a nové typy jedlého nádobí, některé je zatím střeženo výrobním tajemstvím, jiné je vyrobeno například z otrub (odpadního materiálu, který zůstává při zpracování obilí), takový talíř je navíc výborným zdrojem vlákniny!

Tyhle kelímky bychom měli samozřejmě ideálně sníst, pokud to nezvládneme, mohou na kompost či do bioodpadu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Jak ulehčit přírodě a nevzdat se horkých nápojů na cesty?

Odpověď je jednoduchá - nejlepší je nosit s sebou svoji nádobku na nápoje.

Zajímavost

Snad v každé vyspělé zemi se dnes debatuje minimálně o omezení, ale i o úplném zákazu jednorázových plastů. Ostatně omezení užívání jednorázových plastů už můžeme postřehnout i my.

Není třeba čekat na vládní nařízení, naopak spoustu dobrého, nebo alespoň lepšího, může udělat každý člověk sám teď hned.

Jednorázové kelímky - mnohonásobný problém

Jednorázové kelímky si zjednodušeně můžeme rozdělit na plastové a papírové. Zapomeňme na intelektuální diskuze o tom, které z nich jsou méně škodlivé pro tzv. životní prostředí. Nebo které z nich jsou (nedejbože) ekologičtější-žádný jednoúčelový obal nemůže být z principu ekologický. Oba jsou neřádi a jejich bezmyšlenkovitému používání bychom se měli naučit předcházet.

Ten nejlepší papír na jedno použití

Aby papírový kelímek splnil všechna očekávání a požadavky, musí být vyroben z přírodní celulózy - tedy zjednodušeně řečeno ze stromů. A ještě jinak řečeno: pro výrobu kelímků na jedno použití se používá ten nejlepší materiál (podobně jako k výrobě nápojových kartonů). Tento vysoce kvalitní (někdy se mu říká i panenský) materiál by bylo možné samozřejmě recyklovat, kdyby... kdyby nebyl obalen vrstvou vosku. On to ale není vosk, jak se mylně domníváme. Je to polyetylén (každý kelímek ho obsahuje zhruba 5 %). Tedy syntetický plast, který zajišťuje na jedné straně odolnost proti prosáknutí a na straně druhé nemožnost recyklace.

Z toho je zřejmé, že všechny ty papírové kelímky od kávy (čaje, piva a kdoví čeho ještě) končí buď na skládkách nebo ve spalovnách. Nic jiného s nimi prozatím udělat neumíme a jak se zdá, ani nechceme. K tomu je ještě nutné připočítat miliardy plastových víček (nejčastěji z polystyrenu), které stejně jako kelímky končí v odpadkových koších. Přitom polystyren je běžně recyklovatelný materiál.

Věčné fňukání nad množstvím jednorázových kelímků na nápoje nezastavíme tím, že se budeme snažit vyrábět ekologické jednorázové kelímky. Ale tím, že je nebudeme používat.

Ačkoli spolu jdou mrhání kvalitním materiálem a produkce odpadu ruku v ruce, řetězce prodejců kávy, pivovary a ostatní tento fakt přehlížejí. Nebo (buď úmyslně nebo z naivity) nabízejí různé kompostovatelně-rozložitelné alternativy. Prodejci kávy "s sebou" jsou na existenci papírových kelímků bytostně závislí. Pivovary, popřípadě jiní prodejci nápojů nikoli. Nicméně se nic neděje.

A co ty plastové jednorázové kelímky?

Plastové kelímky jsou stejní prevíti jako jejich papírovo-polyetylénoví bráškové. Většinou jsou vyráběny z polystyrenu, avšak objevují se i kelímky z PETu a v poslední době i z tzv. biomateriálů, které slibují kompostovatelnost. Recyklovatelnost polystyrenu stojí za tím, že ti moudřejší z nás aspoň odhazují tyto kelímky do kontejneru na plast. Bohužel, recyklovatelnost těchto kelímků není na kelímcích zřetelně vyznačena, takže většinu z nich nakonec stejně hodíme do odpadkového koše a pak spálíme nebo uložíme na úrok na skládku. Kromě toho je možné, že při nalití horké tekutiny do některých druhů plastových kelímků, se do ní mohou uvolňovat chemické látky.

Ekologické jednorázové kelímky? Ekonesmysl.

Prodejci nápojů často využívají kelímky, které jsou vyrobeny z tzv. bioplastu. Tato surovina u nich může zaručit kompostovatelnost (ze zjevných důvodů nikoli dokonalou rozložitelnost). Je v tom ale zádrhel. Aby se takový kelímek mohl proměnit v kompost, musí se na něj nejdříve dostat. A aby se takový kelímek na kompost dostal, musel by se vytřídit. A prodejci tuto možnost nám zákazníkům neumožňují. Výsledkem je to, že ty takzvané ekologické kelímky skončí z naprosté většiny v odpadkových koších. Paradoxně se tak dostáváme do situace, kdy konvenční polystyrenové kelímky jsou "teoreticky vzato" méně škodlivé, než ty, které tu a tam označujeme za ekologické. Ano, výrobci a prodejci často zdůrazňují, že takové kelímky (nebo krabičky) jsou vyráběny ekologicky. Ze škrobů brambor, kukuřice nebo řepy. To však je naivní. Vychází to z teorie, že rostliny jsou obnovitelné zdroje, ale opomíjí to skutečnost, že musejí růst. Musejí se pěstovat, zalévat, hnojit, sklízet, přepravovat, zpracovávat. Pak vznikne ten eko kelímek, který, stejně jako jeho plastový (nebo papírový) bráška, skončí v odpadkovém koši. Je v tom nějaký smysluplný rozdíl? Možná.

Aby bylo možné kompostovatelné kelímky kompostovat, musí se nejprve zavést jejich separovaný sběr.

Co je větší zlo? Kelímek z plastu, nebo kelímek z papíru a plastu?

Jak bylo zmíněno, jeden je za 18 a druhý bez dvou za 20. I když ne tak docela. Ačkoli se můžete leckde setkat s teoriemi, že papír je ekologický, protože se jedná o tzv. obnovitelný zdroj. Podle některých teorií je výroba papírového kelímku pro tzv. životní prostředí menší zátěží, než výroba kelímku plastového. Už jen proto, že se jedná „jen“ o plast, zatímco papírový kelímek je vyroben z papíru a plastu. Ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je, že? Každopádně zátěží mnohem menší jsou opakovatelně použitelné kelímky. Ty mají navíc tu výhodu, že při jejich používání nepotřebujete brčko.

Kudy z toho ven?

Z dlouhodobého pohledu byla problematika nápojových kelímků opomíjena. Ostatně to platí o všech jednorázových obalech. Doba se změnila. Svince kolem nás přibylo a to naší pozornosti neuniklo. Ti chytřejší z nás se nad tím přinejmenším pozastavili a změnili svůj přístup. Kelímků (podobně jako o něco dříve plastových tašek) si povšimli i někteří výrobci a řetězce. A v problému zavětřili příležitost.

Řešení kelímkové apokalypsy může být již zmíněná motivace. Ta ovšem přijde pravděpodobně spíše z komerční sféry. Motivace totiž ze své podstaty nemůže být restriktivní. Takže na jedné straně se bude pravděpodobně zdaňovat a zakazovat a na straně druhé motivovat a jenom čas ukáže, jak to všechno dopadne.

Albert Einstein prý řekl, že problémy nevyřešíme tím, že k nim budeme přistupovat stejným myšlením, jako když jsme je vytvořili (nebo tak nějak). Takže pokud se snažíme vyrobit ekologický jednorázový kelímek, uvěřit, že je ekologický, děláme velkou chybu. Řešením jsou opakovatelně použitelné kelímky, kterých je na trhu velká spousta.

ALTERNATIVY KE KELÍMKŮM NA JEDNO POUŽITÍ

Jsou. Můžeme si nosit své vlastní kelímky. Pracujeme-li v kancelářích nebo tam, kde je to možné, nic nám v tomto způsobu předcházení vzniku odpadů nebrání. Zkuste například stylové skleněné kelímky JOJOCUP. Další variantou je legendární KEEPCUP. Že je znovupoužitelný kelímek na kávu i věcí trendu a elegance vás může přesvědčit MEGAN HESS. U protinožců se instpirujte kelímky EARTH BOTTLES.

Recyklační symboly na obalech: Jak je číst?

Člověk si ale nemusí být úplně jistý, jak s obaly správně naložit a kam je vytřídit. A přesně pro tyto případy existují nenápadní, ale skvělí pomocníci.

Symbol na obalech může být ještě doplněn o číslo, které blíže určí kombinaci použitých materiálů.

Vlastně je to vcelku jednoduché, a pokud si těch pár symbolů zapamatujeme, bude naše cesta ke kontejnerům efektivní ve všech směrech - díky správnému třídění totiž umožníme recyklaci odpadu.

Příklady recyklačních symbolů a kam obaly třídit:

Skleněný roll-on s plastovou kuličkou: Symbol šipek s číslem 70 a zkratkou „GL“ - kontejner na sklo.
Nápojové kartony (džusy, mléko): Symbol šipek a zkratka „C/PAP“ - oranžový kontejner na nápojové kartony (někde žlutý na plasty, nebo modrý na papír - záleží na místních podmínkách).
Plechovka od nápoje: Symbol šipek s číslem 41 (hliník) nebo zkratka ALU - šedý kontejner na kovy. Plechovky s označením FE (železo) patří také do šedého kontejneru.
Krabice od kakaa: Symbol „PAP“ - modrý kontejner na papír.
Kelímek od jogurtu: Recyklační značka „PP“ (polypropylen) - sběrná nádoba na plastový odpad.

Obecné zásady třídění

Vždy se řiďte informacemi uvedenými na samolepkách na sběrných nádobách.
Obaly před vyhozením vyprázdněte a co nejvíce zmenšete jejich objem.

Kdo nám poradí s tříděním?

Hlavní zásadou správného třídění odpadu je řídit se informacemi uvedenými na samolepkách, kterými jsou kontejnery označeny. Další užitečné informace ohledně správného třídění použitých obalů najdeme na obalech produktů jako tzv. materiálové značky.

Třídění a recyklace odpadu

Třídění odpadu je už automatickou součástí mnohých domácností, ale i podniků. V Česku je navíc třídění velmi dostupné a barevné kontejnery najdete téměř na každém rohu. Zároveň je správné vyhazování a zpracování odpadů malým krokem, který může udělat každý z nás k tomu, abychom pomohli přírodě.

Sedmdesát tři procent obyvatel v Česku třídí svůj odpad. V Česku je několik možností, jak třídit odpady z domácností. Obecně platí, že třídíme odpad podle druhů materiálu.

Možnosti třídění odpadu

Veřejně dostupné barevné kontejnery v tzv. třídicích hnízdech.
Individuální sběry do přidělených sběrných nádob nebo speciálních barevných pytlů.
Sběrné dvory.
Výkupny surovin.
Místa zpětného odběru.

Proč třídit odpad?

Každý rok vyprodukujeme obrovské množství odpadu, který končí na skládkách nebo ve spalovnách. Správné vytřídění odpadu ale v některých případech umožňuje znovuvyužití materiálu, a tím také šetří cenné přírodní zdroje. Například recyklace papíru snižuje potřebu kácení stromů a recyklace plastů omezuje množství odpadu v oceánech a snižuje spotřebu ropy.

Mýty o třídění odpadu

I přes snahu o osvětu se stále setkáváme s mnoha mýty, které odrazují lidi od třídění. Má to ale smysl!

Mýtus: Bioodpad není potřeba třídit, protože se rozloží kdekoliv.

Realita: Nesprávně likvidovaný bioodpad vytváří metan, který přispívá ke změně klimatu.

Jak začít s tříděním?

Prvním krokem je prostor a nádoby, do kterých budete odpadky třídit. Pro začátek vám určitě postačí tři oddělené koše - na směsný odpad, na papír a na plast. Nejdůležitější pomůckou jsou samozřejmě odpovídající koše. Je jedno, zda si je barevné odlišíte, popíšte nebo jinak zvýrazníte.

Kam s ním?

Modrý kontejner: papír.
Žlutý kontejner: plasty.
Tmavě zelený kontejner: sklo.

Co do kontejnerů patří a nepatří?

Modrý kontejner (papír):
- Patří: noviny, časopisy, staré knihy, kancelářský papír, reklamní letáky, knihy, sešity, krabice, lepenka, kartón, papírové obaly.
- Nepatří: mastný papír, účtenky od nákupu.
Žlutý kontejner (plasty):
- Patří: PET láhve, další duté obaly (láhve od šamponů, kanystry), kelímky a plastové fólie.
- Nepatří: plastové obaly znečištěné chemikáliemi (např. od motorového oleje), jednorázové plasty.
Tmavě zelený kontejner (sklo):
- Patří: sklenice, lahve, skleněné obaly od potravin.
- Nepatří: nic.
Černý kontejner (směsný odpad):
- Patří: všechny odpady, které nelze recyklovat a nepatří do ostatních kontejnerů.
- Nepatří: nic, co by mělo být recyklováno nebo kompostováno.
Hnědý kontejner (bioodpad):
- Patří: bioodpad.
- Nepatří: znečištěné plasty, živočišné produkty.

Co s ostatními druhy odpadu?

Elektroodpad: speciální červené kontejnery, místa zpětného odběru (obchody s elektrotechnikou).
Textil: speciální kontejnery.
Nebezpečný odpad: sběrné dvory, specializovaná zařízení.
Plechovky: šedivé kontejnery na kovy, sběrné dvory.
Použitý olej: PET láhev, speciální kontejnery na tuky.

Systémy vratných kelímků a krabiček

Oblíbenost alternativy vzít si jídlo či nápoj takzvaně s sebou v posledních letech výrazně vzrostla. A s ní bohužel i spotřeba jednorázových jídlonosičů a kelímků. Do boje proti nim se pustily české nápady jménem REkrabička a REkelímek. Jsou vratné, znovupoužitelné, stoprocentně recyklovatelné a až 400krát použitelné.

Statistiky

Roční spotřeba jednorázového plastového nádobí dělá 20 000 tun odpadu. Pozitivní je, že si to uvědomují nejen autoři REkrabičky a REkelímku, ale spolu s nimi i přes 550 partnerských podniků, které se rozhodly vratné obaly na jídlo a nápoje nabízet. Své objednávky v nich zákazníci dostávají zabalené ekologicky - ve vratných kelímcích či krabičkách.