Recyklace obalů potravin v České republice

10.04.2026

Systém třídění a recyklace obalových odpadů, které jsou významnou složkou tříděného komunálního odpadu, je v ČR rozvíjen už 25 let. EKO-KOM je autorizovaná obalová společnost, která zajišťuje finančně a organizačně jeho provoz a je také zodpovědná za plnění recyklačních cílů obalového průmyslu.

V loňském roce uvedli výrobci baleného zboží na český trh 1,33 milionu tun obalů, v systému EKO-KOM se podařilo vytřídit a předat k recyklaci nebo energetickému využití 77 % z nich. Celkové množství obalových odpadů, které byly zpětně odebrány a předány k recyklaci nebo k jinému využití, poprvé překonalo hranici 1 milionu tun za rok. Díky třídění odpadů může dojít k jeho dalšímu využití a recyklaci. Díky dotřídění odpadů vzniká tzv. druhotná surovina, kterou můžeme nahrazovat primární suroviny při výrobě nových produktů.

Tříděním odpadů snižujeme naši uhlíkovou stopu - v roce 2021 nebylo díky třídění a využití obalových odpadů do ovzduší vypuštěno přes 980 000 tun CO2 ekv.

Třídění odpadu v České republice

Třídění odpadů je obyvatelům České republiky vlastní podobně jako láska k chataření, chalupaření, houbaření nebo pití piva. Výsledky za uplynulý rok mluví o tom, že Češi mají jasno a v tomto směru nezměnila náš přístup ani pandemie koronaviru. Třídění odpadu je běžnou součástí pro 73 % z nás.

Češi mohou třídit své odpady prostřednictvím více než 678 000 barevných kontejnerů a menších nádob v ulicích i přímo u rodinných domů - v loňském roce jsme měli k dispozici 558 000 nádob. I v loňském roce jsme pokračovali ve spolupráci s obcemi a městy v ČR v dalším zahušťování sběrné sítě. Pro třídění odpadů je totiž klíčové, aby lidé měli kontejnery na třídění blízko a byla zajištěna jejich dostatečná kapacita.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Při třídění odpadu je důležité sledovat vždy informace na samolepkách, kterými jsou sběrné nádoby označeny. Lidé trávili více času doma, odkud pracovali, dětem navíc z domu probíhala distanční výuka - proto se lidé stravovali z domu častěji - vařili si jídlo nebo si ho kupovali domů.

Kam s EPS odpady?

Odpady z EPS obalů (patří sem i výplňový polystyren) končí v systému nakládání s komunálními odpady, ať už ve sběrném dvoře, nebo ve žlutém kontejneru určeném pro odpadní obaly z plastů. Odpovědnost za zavedení tříděného sběru složek komunálních odpadů včetně plastů má obec. Nejjednodušeji se recyklují obaly ze spotřebičů bez nečistot, resp. pouze s minimálním znečištěním.

Možnosti kam odevzdat EPS odpad:

Sběrný dvůr: obaly televizorů, ledniček, praček se dají odevzdávat i ve sběrném dvoře. Závisí to od obecně závazných vyhláškách jednotlivých obcí.
Žlutý kontejner: je určen ke sběru komunálního plastu. Čisté obaly od potravin lze vhodit do žlutého kontejneru.
Vrácení prodejci: některé prodejny / výrobci nabízejí zpětný odběr obalů ze svých výrobků a postarají se o jejich další využití.

Jednorázové nádoby na jídlo, kelímky, tácky z XPS (vytlačovaný polystyren s nadouvadlem), na které se balí maso a jiné potraviny, s nimiž se setkáváme v supermarketech nebo v kterých si odnášíme teplé jídlo z restaurací jsou často zaměňovány za obaly z EPS. Výrobkům z EPS se navenek podobají, jsou však vyráběny jinou technologií. Tyto obaly nelze běžně recyklovat, avšak dají se recyklovat tzv. chemickou recyklací ve spolupráci s výrobci styrenu a polystyrenů. Jak třídit EPS odpad z obalů

Legislativa a předpisy

Problematiku likvidace obalového odpadu řeší v České republice zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a částečně i zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Zákon č. 477/2001 Sb. je implementací evropské směrnice č. 94/62/ES , je postaven na principu sdílené odpovědnosti (povinnými osobami jsou ti, kdo uvádějí obaly jak na trh, tak i do oběhu, a část povinností padá i na dodavatele obalových prostředků). Jeho úkolem je zajistit dosažení cílů Evropské direktivy 2004/12/ES , tedy především stanovených procent recyklace a využití obalových odpadů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Prováděcími předpisy k zákonu č. 477/2001 Sb. jsou:

nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy zálohovaných obalů,
vyhláška č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů,
vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence.

Podle odpadového zákona č. 541/2020 Sb. odpovídají za veškeré odpady (včetně obalových, vznikajících při výrobě) původci odpadů (právnické osoby, fyzické osoby oprávněné k podnikání, obce). Zákon postihuje odpady, které vznikají při činnosti podnikatelských subjektů. Odpady z obalů je možné zařadit podle seznamu skupin odpadů např. jako 15 01 01 či 15 01 11.

Povinnosti vyplývající pro výrobce potravin ze zákona č. 477/2001 Sb. jsou nemalé, a je proto v zájmu každého výrobce se s nimi co nejlépe obeznámit. Pochopitelně je možné v rámci této publikace podat jen základní informaci. Jaké jsou tedy teze tohoto zákona?

Prvá část zákona (§ 2) je věnována definici základních pojmů, např. samotné definici obalu, a dále pojmům jako uvedení obalu na trh, uvedení obalu do oběhu, opakované použití, vratný obal, zpětný odběr atd. Některé tyto definice nejsou v souladu s terminologií v tuzemsku doposud běžně přijímanou, např. termíny vratný obal a obal pro opakované použití, atd., a proto je třeba jejich používání věnovat pozornost tak, aby nedošlo k záměně.

V další části zákona (hlava II) jsou definovány základní povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů. Mezi tyto povinnosti patří prevence vzniku obalového odpadu (§ 3), kdy je osoba uvádějící obal na trh povinna zajistit, aby byly hmotnost a objem obalu co nejmenší při zachování jeho funkčnosti. Další podmínky (§ 4), za kterých je možné uvést obal na trh, se týkají omezení obsahu nebezpečných chemických látek, stanovení limitního obsahu těžkých kovů a možnosti opakovaného použití obalu nebo jeho likvidace recyklací, energetickým využitím nebo organickou recyklací.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Velmi významnou částí zákona je pak další část, tj. § 10-15a, stanovující pro výrobce a uživatele obalů sdruženou povinnost zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Zákon stanoví, že osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu je povinna zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadu z těchto obalů, a podmínky související se zpětným odběrem (§ 10). Kromě zpětného odběru je osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu povinna zajistit využití odpadu z obalů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, který určuje rozsah recyklace jednotlivých druhů odpadů z obalů v souladu s právem Evropského společenství (§ 12).

Recyklace PET lahví

Plast se v dnešní době řadí mezi jeden z nejpoužívanějších materiálů. Většina lahví se vyrábí právě z něj a tyto nádoby jsou všude kolem nás. Proto je důležité jejich správné a důsledné třídění a následná recyklace. PET lahve nebo také lidově řečeno PETky jsou zásadním prvkem potravinářského průmyslu. Nejvíce jsou zastoupeny v oblasti výroby nápojů. Zkratka PET je označením pro plast polyethylentereftalát a jeho výhodou je, že je snadno recyklovatelný. Víčka PET lahví jsou vyrobeny z materiálu HD-PE, což je polyethylen s vysokou hustotou.

Třídění vs. Recyklace

Tato dvě slova se často zaměňují, je ale důležité ujasnit si terminologii a věci nazývat pravým jménem. Systém dnes funguje tak, že občané odpad třídí, obec zajišťuje svoz a pak se jednotlivé komodity dotřiďují na specifické skupiny dobře zpracovatelných plastů. Pak teprve dochází k jejich recyklaci.Recyklace je technologický proces přeměny druhotné suroviny na nový produkt. Ale každý slovo recyklace vnímá jinak. Někdo si myslí, že recykluje doma, když vhodí kelímek od jogurtu do žluté popelnice. To je ale pouze proces třídění, kterým vše začíná. My pracujeme na tom, aby lidé třídili co nejvíce. Protože to, kolik toho vytřídí, ovlivňuje všechny další procesy týkající se recyklace plastů.

Podíl recyklovaných plastů v ČR

V ČR se podle oficiálních údajů EKOKOM podaří vytřídit 69 % plastových obalů. Podle aktuálních údajů se však daří reálně recyklovat, čili odeslat k přeměně na nový produkt, zhruba 50 % plastových obalů, které skončí ve žlutých kontejnerech. Čili polovina z vytříděných plastů neskončí na recyklaci, ale na skládce nebo energeticky využita ve spalovně či v cementárně. Z toho se dá usuzovat, že ČR reálně zrecykluje zhruba 34,5 % plastových obalů.

Recyklace PET lahví

Z celkového množství PET lahví uvedeného na trh skončí zhruba 5 % volně pohozené v přírodě a na veřejných prostranstvích (z toho se ale ještě něco uklidí a skončí ve směsném komunálním odpadu), 4,8 % v cementárnách, 8 % ve spalovnách, 26 % na skládce, 1,6 % ve směsných plastech, ze kterých jsou vyráběny například lavičky.

Složení žlutého kontejneru

V České republice se aktuálně nejvíce vytřizují PET lahve, pěnový polystyren, plastové fólie a duté obaly z tvrdého plastu (např. obaly od kosmetiky a čistících prostředků nebo kelímky od jogurtů). PET obaly, průhledné fólie a pevné duté plasty se rozdrtí na malé PET vločky nebo tzv. PET flakes, které se následně zbaví nečistot praním ve vodě. Proprané PET vločky se roztaví podle druhů nebo se vytvoří směs. Vznikne polotovar vtlačovaný do kovových forem, který dále míří ke svým odběratelům. Někteří odběratelé ale kupují ještě nezpracované PET vločky.

Co se vyrábí z recyklovaných plastů?

V současnosti se bohužel z poloviny plastů vytříděných do žlutých kontejnerů, nic (kromě tuhého alternativního paliva) nevyrábí a proto končí na skládkách, ve spalovnách či cementárnách.

V Česku se recyklují hlavně PET lahve. Ty se drtí na PET vločky nebo regranulát, který slouží jako vstupní produkt pro výrobu vláken, pásek či nových PET lahví. Z PET lahví v ČR se nejčastěji vyrábí PET vlákna do aut nebo plen, následně PET pásky.

Recyklace PET lahví pro výrobu obalů pro styk s potravinami a nápoji probíhá za nejpřísnějších hygienických podmínek. Výroba nových PET lahví ze starých se nazývá Bottle-To-Bottle recyklace. Další využití recyklovaných PET lahví je ale mnohem širší a stále běžnější. Čím dál více oblíbené jsou PET designové dekorace, módní doplňky a oblečení.

Jak zlepšit recyklaci?

Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Proto musíme v prvé řadě omezit produkci a spotřebu plastů na jedno použití. To můžou ovlivnit výrobci lepším designem, stát novými zákony a zákazníci svou volbou.Dále se musíme zaměřit na to, aby se plasty, které už uvedeme na trh, daly znovu použít. Například znovupoužitelné kelímky na kávu či lahve na vodu by měl být spotřebitel schopen použít klidně stokrát, aniž by se to podepsalo na jejich kvalitě. Také je potřeba navrhovat plasty tak, aby se daly výborně recyklovat.

Evropské recyklační cíle

Změnu nakládaní s odpady přináší série nařízení EU - dlouho očekávaný balíček k oběhovému hospodářství, s oficiálním názvem Circular Economy Action Package. Právě recyklační kvóty, zejména na hliníkové a plastové obaly, budou s novou metodikou měření představovat pro ČR problém, jelikož hliníkové obaly se netřídí samostatně a míra jejich recyklace dosahuje 25-35 %. Hliníkových obalů však v roce 2025 budeme muset recyklovat 50 % a v roce 2030 60 %.

Stěžejní kroky k řešení problematiky plastového odpadu

Nejdůležitější je prevence vzniku odpadu, nastavit systém tak, aby jej vznikalo co nejméně. Institut Cirkulární Ekonomiky aktivně pracuje na tom, aby v Česku vznikly dostatečné zpracovatelské kapacity, díky nimž by se tok materiálů uzavřel na lokální úrovni. To je základním stavebním kamenem cirkulární ekonomiky. Pak by nás podobná situace, jako když Čína přestala vykupovat plasty, nemohla překvapit.

Proces recyklace PET lahví

Obecně se proces recyklace plastů rozděluje do tří oblastí: předběžné zpracování, dekontaminace a následné zpracování. V ČR se PET lahve dlouhodobě třídí do žlutých kontejnerů spolu s dalším plastovým odpadem. Obsah kontejnerů je svážen na třídící linky, kde se separují jednotlivé druhy plastů. PET lahve se roztřídí dle barvy a následně se slisují do balíků.

Recyklace probíhá tradičně mechanicky nebo chemicky (např. glykóza pro recyklaci PET). V rámci mechanické recyklace jsou PET láhve podrceny a pomlety. Horkým praním se pak bez strukturálních změn vlastního polymeru vyčistí od zbytku látek a následně se granulují za zvýšené teploty a tlaku a vznikají jednotlivé granule plastu (vločky, flakes). Tento recyklát je připravený k dalšímu využití jako přímý vstupní materiál.

Inovace v oblasti obalů a recyklace

V současnosti se firmy snaží vymýšlet stále ekologičtější balení, která by tolik nezatěžovala životní prostředí. V ČR se aplikovanému výzkumu věnuje například biotechnologický tým z jižní Moravy či Mendelova univerzita v Brně, ale i řada další firem a institucí.

Jak nahradit jednorázové obaly přírodou? Na to našel odpověď biotechnologický tým ze start‑upu Myco. Se svým nápadem houbového obalu zabodovali i ve světové soutěži Energy Globe World Award 2022. Výběr vstupní suroviny, způsobu jejího zpracování a různorodost výrobního procesu pomáhají ke vzniku materiálu s různými vlastnostmi. Tento materiál má jeden spojující parametr - biodegradabilitu.

Vědecký tým z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se zaměřil na výzkum jedlého balení, které by se dalo konzumovat společně sjídlem. „Jedlé obaly představují jednu z cest, jak redukovat velké množství syntetických plastů, které se v přírodě rozkládají až desítky let. Snížit se ale s jejich pomocí dá vyprodukovaný odpad celkově. Na výrobu jedlých obalů totiž dokážeme použít také odpadní suroviny jiných technologií,“ konstatovala výzkumnice Soňa Hermanová z Ústavu technologie potravin AF MENDELU.

Zajímavý experimentální výzkum českých odborníků dokázal, že není pravdou, že se všechny takzvané biodegradabilní plastové obaly samy v přírodě rozloží a zmizí během krátké doby. Spotřebitelé jsou klamáni mnoha různými značkami na obalech značících biorozložitelnost. Výzkum také ukázal, že většinu druhů komerčně nabízených pytlů pro sběr kompostovatelných bioodpadů vyrobených z bioplastů nelze doporučit pro používání v praxi.

Vlastní kontrolu kvality používaných obalových materiálů pak zajišťují orgány státní hygienické služby (zdravotní ústavy), případně sami uživatelé těchto materiálů (potravinářské podniky).