Revoluce v recyklaci odpadu ve Švédsku

Ve Švédsku v posledních letech zažívají cosi jako revoluci v recyklování. Severská země se tímto způsobem zbavuje už 99 procent veškerého vyprodukovaného odpadu.

Úspěchy a paradoxy švédské recyklace

V množství odpadu se Švédsko od ostatních zemí příliš neliší. Každý obyvatel severské země ho ročně vyprodukuje 461 kilogramů. Z celkového ročního objemu 4,4 milionu tun odpadu ale pouhé jedno procento skončí na skládkách, upozornil web sweden.se. Švédsko domácnosti si totiž zvykly oddělovat zvlášť papír, plast, kov, sklo, elektrické spotřebiče nebo baterie, uvádí web.

Švédsko ovšem řeší paradoxní problém. V zemi jsou více než tři desítky spaloven odpadu, které vyrábějí teplo a elektřinu pro tamní domácnosti. Vysoce efektivní systém recyklace je ovšem připravil o materiál ke spalování.

Problém dospěl tak daleko, že už v roce 2012 chybělo švédským spalovnám asi jeden a půl milionu tun odpadu, aby mohly dál fungovat. Továrny proto přistoupily k neobvyklému kroku - začaly odpad dovážet ze zahraničí. Nejspolehlivějším dodavatelem se ukázalo být Norsko.

„Existuje celý evropský odpadový trh - je to komodita. Dovoz odpadků má pochopitelně i svoje odpůrce „Dovážení odpadků je velký problém. Jsou to další emise, které vzniknou při dopravě, a další náklady. Každá země by si měla své odpadky zpracovat sama. Švédsko bude spalovat evropské odpadky a bude znečišťovat náš vzduch,“ uvedla ředitelka švédské pobočky Greenpeace Annika Jacobsonová.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Dovoz odpadu a jeho dopady

Švédsko tak začíná svážet stovky tun odpadů ze zemí, kde systém spaloven ještě nemá tak pokročilý charakter. Dovozní podmínky jsou dány vzájemnou dohodou: Norové se zbavují "lacino" odpadků, a Švédi si mohou ponechat vzniklé teplo a energii. Celá věc však není tak jednoduchá. Švédští partneři si totiž spolu s příjemným ziskem paliva pro spalovny a vzniklé elektřiny "ponechávají" také emise, nebo dioxiny v ovzduší. Další výsledné produkty spalování, například těžké kovy obsažené v popílku, posílají Norům zpátky k vlastní depozici.

Nelze ovšem říct, že by celé Norsko tento výměnný obchod vítalo nadšeně. Zejména lokální zpracovatelé odpadů, neboť i v této severské zemi pár spaloven najdeme, tvrdí, že jsou pod silným konkurenčním tlakem. Není proto divu, že jen tento rok zamířilo okolo 20 000 nákladních vozů s nákladem 600 000 tun odpadů do Švédska. Håkon Jentoft ze společnosti Waste Norway vyvíjel spolu s kolegy na norskou vládu nemalý tlak, a podařilo se mu v říjnu 2012 dosáhnout zrušení tohoto poplatku.

"I když takto dosahujeme maximální efektivity při nakládání s odpady, v budoucnu musí nutně dojít k systémovým změnám," soudí Ostlundová. "Velká část evropských zemí si totiž začíná uvědomovat vlastní hodnoty odpadů kvůli jejich materiálovému složení. A navíc, raději než dovážet odpadky z Itálie, Rumunska nebo pobaltských zemí, kde je stále velké množství skládek, bude rozhodně lepší, když si tyto země vybudují vlastní systém spaloven. Uvedené země stále recyklují odpady jen v minimální míře, a podobné je to tam i s tříděním. Tyto státy nejprve musí nalézt vlastní cestu k nakládání s odpady."

I když je systém švédských spaloven vynikající, nepovažuje ho sama Ostlundová za dlouhodobé řešení.

Recyklace v Česku a Evropské unii

Množství recyklovaného komunálního odpadu v České republice rok od roku stoupá, přesto je tímto způsobem využita zhruba jen pětina jeho celkového množství. Česko tak stále zaostává za průměrem Evropské unie, jak informoval Český statistický úřad. Například v Německu je podíl recyklace dvojnásobný.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

V roce 2012 bylo v Česku recyklováno 21 procent z celkového množství komunálního odpadu, kterého bylo vyprodukováno přes tři miliony tun. Od roku 2006 se podíl recyklace zvýšil více než trojnásobně. V zemích Evropské unie dosáhl ve stejném roce 27 procent. Zatímco ve Švédsku skončí na skládkách asi jedno procento veškerého odpadu, v Evropské unii je to zhruba 38 procent. Průměr výrazně snižují východní země jako Rumunsko nebo Bulharsko, které odpad nespalují prakticky vůbec a kde všechno putuje na skládky.

Eskilstuna: Zelené město jako inspirace

Městečko Eskilstuna, ležící hodinu a půl jízdy od Stockholmu, patří ve Švédsku mezi unikáty. Je nejzelenějším městem tohoto severského státu. Jeho obyvatelé ale chtějí, aby se stalo nejzelenějším městem planety. Ekologickými opatřeními, jako je třídění odpadu podle sedmi barev, se snaží bojovat s ekonomickými problémy, napsal britský The Guardian.

Ještě několik let zpět se Eskilstuna dlouhodobě potýkala s ekonomickou krizí. Místní se proto rozhodli vyřešit ekonomické problémy nestandardní cestou: recyklací a ekologizací, píše deník The Guardian. Město se tak začalo proměňovat do současné podoby, kdy veřejná doprava i auta jezdí na biopaliva a elektřinu, domy jsou vytápěny ekologickými elektrárnami a k ohřevu vody slouží tepelná energie vyprodukovaná při výrobě elektřiny.

Obyvatelé třídí odpad do sedmi kategorií podle barev - zelená je pro jídlo, růžová pro textil, šedá pro kovy, žlutá pro papír, modrá pro novinový papír, oranžová pro plasty a černá pro zbytek odpadů. Tím ovšem recyklační vlna v městě nekončí. Věci, které obyvatelé již nepotřebují nebo nechtějí, jsou odváženy do recyklačního obchodního domu ReTuna.

ReTuna: Obchodní dům uprostřed pole

Zakladatelka domu Anna Bergströmová se do Eskilstuny přistěhovala v roce 2012, v době zavádění prvních ekologických opatření. „Ze začátku tu můj obchod neměli rádi. ReTuna se ale uchytila a město se může pyšnit tím, že žádný domácí odpad nekončí ve skládkách. „Systém recyklace je tu skvělý a navíc podporuje komunitu,“ říká Kevin Roxburh, původem Brit, který si kvůli brexitu vyřídil švédské občanství a v Eskilstuně žije pár týdnů.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

V obchodním domě lze najít všechny typy zboží. Nábytek, dětské hračky, rostliny, oblečení… Obyvatelé jej pravidelně navštěvují, přestože se nachází ve skladišti uprostřed pole a cesta z města sem trvá 20 minut. Hned vedle skladiště jsou recyklační centra.

Turistická atrakce i inspirace

„Denně přijde na sedm set lidí. Jezdí sem také turisté, zhruba 300 skupinek za rok,“ popisuje Bergströmová. Mezi návštěvníky se nachází i studenti z různých zemí, hledající inspirace pro možné projekty. Například skupina výměnných indických studentů, jejichž výlet zorganizovala Sonia Khambeteová, Indka vyučující na univerzitě ve švédském Pune.

„V Indii máme velký problém s nakládáním s odpady. Viděla jsem toto místo na sociálních sítích a rozhodla jsem se přijet se studenty, aby se poučili,“ vysvětluje Khambeteová. Recyklační a zelená vlna v podobě ReTuny pomáhá hlavně přistěhovalcům, kteří tvoří 10 procent obyvatel města. Yusuf al-Aboud ze Sýrie pracuje jako opravář v obchodu s nábytkem. „Doma jsme vyhazovali jen věci, které byly opravdu zničené a nepoužitelné,“ popisuje al-Aboud, co ho na práci v obchodě baví.

Obchodní dům v současnosti vlastní město. Aby mohl být v roce 2012 otevřen, investovala do něj obecní rada 19,5 milionu švédských korun (v přepočtu zhruba 46 milionů českých korun). Do loňska fungoval za finanční podpory města, letos poprvé bez ní.

„Abychom přežili bez podpory, musíme zvýšit příjmy. Potřebujeme najmout nové lidi, jelikož naši pracovníci jsou tu sedm dní v týdnu. V současnosti je ale nemáme z čeho zaplatit,“ přiznává Bergströmová.

Přestože jsou obyvatelé Eskilstuny na své město hrdí, ekologizační plány pomohly vytvořit jen na padesát nových pracovních míst. Stále tak zůstává na 15 tisíc lidí bez práce. Možná i tato skutečnost je důvodem, proč podobná ekonomická opatření neučinila další švédská města.

„Projekt vyžaduje velký prostor, na kterém se bude moci operovat,“ popisuje Kristina Birathová, obecní ředitelka pro elektřinu. Dodala také, že k uskutečnění většího zeleného projektu jsou potřeba hlavně politici se zelenou vizí.

I tak ale Bergströmová věří, že další švédská města budou příklad Eskilstuny následovat. „Když se nám to podařilo tady, podaří se to kdekoli.

Systémové prvky švédského úspěchu v recyklaci

Jak s odpadem nakládat, se do Švédska jezdí inspirovat z celého světa. Právě energetické zpracování odpadů je ve Švédsku na výši. Využijí takhle 50,2 procenta odpadů. Více než 15 procent se zpracuje biologicky a 33,8 procenta Švédové zrecyklují. Pro srovnání - v Česku je to 45 procent. Od roku 2024 má platit zákaz odvážet na skládky komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady. Zároveň by se do roku 2020 měla zvýšit míra recyklace na 50 procent.

„Švédsko je považováno za jednu z nejlepších zemí EU v recyklování. Ne vždy to tak bylo. V roce 1975 bylo skládkování nejčastější formou nakládání s odpady. Teď v podstatě zmizelo, na skládkách končí půl procenta odpadu,“ říká Nina Avdagicová z Naturva° rdsverketu, vládní agentury, která má na starosti životní prostředí. K tomu, aby se dostali na špici, potřebovali podle Avdagicové několik věcí.

Od roku 1991 musí mít každá obec ve Švédsku plán, jak s odpady nakládat, a cíle, kterých chce dosáhnout. Každé čtyři roky musí své plány obměňovat. Jednoduše řečeno výrobci mají zodpovědnost za svoje produkty i potom, co se z nich stane odpad. Platí to pro elektroniku, léky, baterie, ale například i pro obaly. Od roku 1999 ve Švédsku funguje daň za skládkování, v dalších letech přišel úplný zákaz skládkování hořlavého i organického odpadu.

„Když srovnáte všechny poplatky, tak ten za skládkování je nejvyšší, a to právě kvůli dani,“ popisuje Avdagicová. Zároveň platí daňové úlevy pro ty, kdo jezdí autem na bioplyn, a stát také uděluje nejrůznější granty. Finanční injekci dostaly téměř všechny továrny na bioplyn.

„Jde v zásadě o zákonné, ekonomické, technické a vzdělávací nástroje, využíváme všechny dohromady, což je klíč k úspěchu. Platí to jak na národní, tak na lokální úrovni. Kromě plánování mají několik dalších povinností i samosprávy. Mají odpovědnost za všechen odpad, na který se nevztahuje odpovědnost pro producenty. V zásadě jde o zbytky jídla, směsný, zahradní, nebezpečný a objemný odpad.

„Některé obce mají nízkou hustotu osídlení, jsou malé, ale pro všechny platí stejná pravidla. Takže spolu spolupracují. Vyplatí se jim, aby se spojily, a stejně tak se jim vyplatí spolupracovat i s výrobci,“ vysvětluje Avdagicová. Z 290 švédských obcí jich navzájem spolupracuje 36 procent. Je to i příklad několika obcí v regionu kolem města Västera° s ve středním Švédsku. Dvanáctka obcí, kde žije na 320 tisíc lidí vlastní společnost Vafabmiljö. Ta pro ně zajišťuje sběr odpadů. Kromě toho provozuje například i sběrné dvory nebo továrnu na bioplyn. Ten pak obce dál využívají, ve Västera° s jezdí na bioplyn všechny městské autobusy.

„Ve Västera° su je 98 procent všech budov připojeno k ústřednímu topení, což je celkem unikátní. Nejde ale jen o ústřední topení. Energie se dá ale využít i na klimatizaci, což je pro ně samozřejmě zajímavější. Každá domácnost musí platit obci poplatky za to, že se o odpad postará. Obce ale nesmí na poplatcích vydělávat. „Je velmi striktně regulováno, co do poplatku může obec zahrnout,“ líčí Avdagicová.

Každá domácnost má povinnost třídit mezi deseti až patnácti různými druhy odpadů. Jsou to například zbytky jídla, odpad ze zahrady, kovy, plasty, papír, sklo, elektronika, noviny, nebezpečný odpad, léky nebo baterie. „Průměrná domácnost stráví tříděním odpadu čtyřicet až padesát minut týdně. Je to součástí naší kultury,“ míní Avdagicová. Ostatně ve Švédsku třídí odpad už od roku 1885, první byly skleněné lahve. A dlouhou tradici má ve Švédsku také energetické zpracování odpadu. Využívá se už od čtyřicátých let. „Bylo to považováno za dobré řešení, protože se využívá k ústřednímu vytápění. A také proto, že nikdo nechtěl mít v obcích skládky, které zapáchají,“ dodává Avdagicová. V zemi je na třicet spaloven, které takto odpad zpracovávají. V Česku slouží čtyři - v Praze, Brně, Liberci a Plzni.

Ještě jedna věc je ve Švédsku poměrně unikátní. Snaží se znovu využít i skládky, které už dávno nefungují.

Daň z energetického využití odpadů

Švédský parlament od 1. ledna 2023 zrušil daň z energetického využití odpadů, která byla zavedena před dvěma a půl lety. Daní se země pokoušela zvýšit míru recyklace, i když její první zavedení v letech 2006 - 2010 skončilo neúspěchem.

Nedávné změny na evropském trhu s elektřinou přiměly švédský parlament k tomu, aby zrušil daň ze spalování odpadu na výrobu elektřiny a dálkového vytápění, která vstoupila v platnost v dubnu 2020. Parlament od daně očekával, že zvýší míru recyklace a podpoří efektivnější nakládání s odpady. O dva a půl roku později však švédská vláda tvrdí, že musela své rozhodnutí přehodnotit.

tags: #recyklace #odpadu #Švédsko

Oblíbené příspěvky:

• Monoblok zpracování odpadu – princip fungování
• Ekologická zátěž Technoplast Neratovice
• Aktuality z Lázní Toušeň
• Emise akcií v České republice
• Znečištění životního prostředí v minulosti