Recyklace plastů v České republice: Grafy a analýzy

V druhé polovině dvacátého století došlo k obrovskému vzestupu použití plastů. Plasty se staly fenoménem naší doby. Jsou všude, plastové tašky a plastové obaly jsou toho příkladem. Rostoucí spotřeba plastů má svá negativa.

Částečným řešením problematiky plastů je jejich recyklace. ČR si stojí v této oblasti celkem dobře, máme jednu z nejvyšších úrovní recyklace plastů v EU (kolem 32 %), recyklace plastových obalů je ještě vyšší (kolem 58 %). V roce 2020 jsme ale povinni, v souladu s legislativou EU, recyklovat 50 % plastů (minimálně těch z domácností).

Plasty se v ČR třídí do žlutých kontejnerů, do žlutých pytlů a velké plastové díly se shromažďují ve sběrných dvorech. Místa pro odkládání plastů z domácností jsou povinni dle Vyhlášky č. 321/2014 Sb. zajistit obce. Ty ve své obecně závazné vyhlášce stanovují, které plasty se v obci třídí a jakým způsobem. Obvykle se třídí všechny druhy plastů dohromady (mimo PVC). Výjimku tvoří obce, kde se třídí jen PET láhve.

Do kontejneru na plasty patří většina plastových obalů, se kterými se setkáme. Výjimku tvoří obaly od olejů (museli bychom je pečlivě vymýt), silně znečištěné obaly, obaly od nebezpečných látek, obaly od chemikálií.

Analýza komunálního plastového odpadu

Mezi odbornou veřejností je dobře známo, že se EKO-KOM věnuje celé řadě rozborů různých odpadů, při nichž analyzuje jejich skladbu. Každý typ odpadu vyžaduje při analýzách mírně odlišný přístup, a to zejména kvůli rozdílným charakteristikám jako je heterogenita, velikost jednotlivých kusů, možnosti manipulace s odpadem, intenzita produkce apod.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Zatímco v některých zemích se obalové odpady třídí odděleně od neobalových, v Česku je systém třídění tzv. integrovaný. To znamená, že se obaly třídí společně s dalšími odpady, které jako obal nesloužily. EKO-KOM jakožto autorizovaná obalová společnost (AOS) proto potřebuje podíl obalů v tocích tříděných odpadů nebo druhotných surovin stanovovat pravidelně. A právě rozbory jsou jednou z běžných metod, jež se za tímto účelem používá.

Rozbory jsou pro EKO-KOM významné také proto, že jejich prostřednictvím může sledovat vývoj třídění odpadů, změnu spotřebitelského chování nebo odlišné charakteristiky různých způsobů třídění odpadu. Metodika rozborů a výsledky provedených analýz jsou součástí pravidelných kontrol AOS ze strany MŽP.

Při přípravě jakýchkoli rozborů je nejprve nutné si ujasnit, k jakým účelům mají výsledky sloužit. EKO-KOM provádí rozbory za účelem stanovení průměrné roční celorepublikové skladby odpadů a sledování jejího vývoje v čase. Výsledky tedy není vhodné používat např. pro porovnání skladby v jednotlivých krajích.

Mezi další stratifikační kritéria, jež je nezbytné při vzorkování obsáhnout, patří velikost obce, v níž je odpad produkován, typ zástavby jakožto indikátor socio-ekonomických poměrů obyvatel, typ sběru plastových odpadů (veřejná sběrná síť, door-to-door sběry nebo třeba pytlové sběry) a samozřejmě roční období. I přesto je nutné pamatovat, že základní charakteristikou všech komunálních odpadů je velká proměnlivost jejich skladby. Právě kvůli této heterogenitě je potřeba analyzovat obvykle větší množství vzorků, aby bylo možné výsledky považovat za reprezentativní.

EKO-KOM proto analyzoval v roce 2022 téměř 150 vzorků komunálních plastových odpadů, v roce 2023 už ale bezmála 180 vzorků plastů a další stovky vzorků jiných odpadů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Metodika rozborů

Jakmile je stanoven plán vzorkování pro celý rok a příslušné vzorky jsou partnerskými svozovými firmami připravené, je možné přistoupit k samotné manuální analýze skladby. Pochopitelně je nezbytné dobře definovat všechny jednotlivé látkové skupiny, které mají být rozlišovány. Jejich přesná specifikace je velmi důležitá k tomu, aby analýzy prováděné různými týmy pracovníků byly vzájemně porovnatelné.

Při návrhu látkových skupin (tj. typů výrobků a jejich materiálů) je potřeba pamatovat na to, že když se z některých výrobků stane odpad, není vždy zřejmé, jakému původnímu účelu sloužil. Například u různých obalů je obtížné v některých případech poznat, jaký výrobek v nich byl původně zabalen. S těmito omezeními musí být dopředu počítáno a je nutné nastavit jednotná pravidla pro zařazení i takových kusů odpadu. Při rozborech komunálních plastů EKO-KOM nyní rozlišuje 19 látkových skupin, ale třeba u SKO se jedná o 47 skupin.

Při samotné analýze jsou jednotlivými pracovníky všechny kusy odpadu v připraveném vzorku ručně roztříděny do definovaných skupin. U každé skupiny je do terénních protokolů zaznamenána hmotnost a případně také objem.

Složení komunálního plastového odpadu

Výsledky v tabulce níže nám říkají, že vážený průměr podílu fólií v komunálních plastových odpadech v ČR v roce 2022 zjištěný z vybraných vzorků byl 27,0 % hm. Hodnota mediánu nám pak říká, že přesně polovina vzorků obsahovala méně než 23 % hm. fólií a přesně polovina vzorků obsahovala více než 23 % hm. fólií. Pokud bychom ale analyzovali absolutně všechny plastové odpady tohoto typu vyprodukované za celý rok 2022 v celé ČR, zjištěná hodnota by s 95% pravděpodobností byla mezi 24,3 % hm. a 29,1 % hm.

Popsaný proces je nezbytnou součástí fungování Systému EKO-KOM, bez něhož by nebylo možné vypočítat míru recyklace plastových obalů nebo stanovit podíly obalů určených k proplacení jednotlivým partnerům Systému.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Analýzy jsou prováděny tak, aby reflektovaly proměnlivost odpadu napříč územím ČR v každém roce. Za pomoci statistických metod je pak stanovena průměrná skladba odpadu, která je v souladu s legislativními požadavky považována za reprezentativní vůči relevantním odpadovým tokům.

Porovnali sme výsledky správ za posledných 9 rokov, t.j. od roku 2003 do 2011, ktoré sú k dispozícii . Množstvo odpadov z obalov od sledovaného roku 2003 bolo najnižšie v roku 2006, a to 300 515 ton. Od nasledujúceho roku množstvo odpadov z obalov stúpalo každoročne v priemere o 28 600 ton.

Pri pohľade na jednotlivé komodity v sledovaných rokoch možno sledovať od roku 2007 každoročné stúpanie množstva papiera a lepenky. V roku 2011 dosiahlo hodnotu 177 742 ton, čo predstavuje až 40% zo všetkých odpadov z obalov v sledovanom roku. Druhým najviac zastúpeným odpadom z obalov bolo do roku 2007 sklo. Od roku 2008 plasty, ktorých množstvo sa každoročne zvyšuje v priemere o 9 300 ton. V roku 2011 bolo množstvo sklenených odpadov z obalov 81 299 ton a plastových 106 624 ton. Za sledované deväťročné obdobie stúplo množstvo drevených odpadov z obalov z takmer 10 tisíc ton v roku 2003 na viac ako 50 tisíc ton v roku 2011. Množstvo kovových odpadov z obalov je najpremenlivejšie zo všetkých sledovaných komodít. V období deviatich rokov sa ich hodnota pohybovala v rozpätí od 10 do 37 tisíc ton.

Využití plastů (a důsledné třídění plastů k recyklaci) je pak paradoxně ekologičtější variantou kvůli jejich nepatrné hmotnosti. Víte že: z 1 kg skla se dají vyrobit 3 litrové láhve, kdežto z 1 kg plastu lahví 20?

Plasty snižují hmotnost výrobků, jejich obalů i dopravních prostředků, které je vozí. Žijeme ve století, kdy náklady na dopravu zásadním způsobem vstupují do ceny zboží a samotná doprava je i jednou z největších ekologických hrozeb.

V grafu zleva doprava jsou zastoupeny zelenou barvou recyklace plastů, oranžovou spalování s komunálním odpadem a červenou skládkování. Pouze u nás, proti jiným zemím, velmi vázne výstavba spaloven.

Trendem moderních zemí je omezení a upozadění skládkování jako takového a snaha o maximální využití odpadu jako druhotné suroviny, nebo jako zdroje tepla ve spalovnách. Moderní spalovny jsou technologicky vyspělými zařízeními, kde spalování i problematických odpadů probíhá při velmi vysokých teplotách a obecně takovým způsobem, který se dá označit jako ekologický.

Třídění odpadu v cizině vypadá úplně stejně jako u nás (až na naprosto rozdílnou barvu symbolů, pozor), a zveřejněný graf napovídá, že po stránce třídění plastů jsme minimálně stejně úspěšní, jako evropská špička. Stále nicméně zbývá velký díl nevytříděného odpadu, který míří na skládky a časem bude kvůli nové legislativě pravděpodobně končit ve spalovnách.

Efektivní práce s touto druhotnou surovinou totiž znamená jejich mnohonásobný návrat do používání, místo cesty na skládku nebo do spalovny. Plast je před svým úplným znehodnocením schopen projít několika „životy“ po recyklaci.

Svět a náš život bez plastů si umí představit asi jen málokdo. Byť patří tento materiál mezi jedny z nejmladších, stal se běžnou součástí našich životů. S plasty se setkáme hojně v automotive, obalovém průmyslu, zdravotnictví, ale také například při výrobě hraček či vybavení domácností.

Obecně je největší poptávka po tzv. termoplastech, konkrétně po polypropylenu, nízkohustotním polyethylenu (LDPE), vysokohustotním polyethylenu (HDPE), polyvinylchloridu (PVC), polyuretanu (PU) a polyethylentereftalátu (PET).

Se správným tříděním plastů nám pomohou tzv. recyklační značky plastů. Některé plasty ale nelze recyklovat - například PVC či EVA.

Z plastů se uvolňují tzv. mikroplasty a nanoplasty. Tyto drobné plastové částice podle nejnovějších výzkumů představují velký problém - dle nejnovějších informací byly nalezeny v placentě, ale také třeba v lidském mozku, což vědce velmi znepokojilo, protože se domnívali, že se do mozku nedostanou přes ochrannou bariéru.

Plastový odpad označený recyklačními značkami je možné třídit do sběrných nádob označených žlutou samolepkou. V některých obcích se třídí v rámci tzv. multikomoditního sběru odpadu, například společně s nápojovými kartony, nebo také v rámci tzv. pytlového sběru odpadu.

Plastový odpad představuje problém právě pro množství různých druhů plastů, kdy některé z nich je snadné recyklovat, u jiných je takový proces komplikovaný či úplně nemožný. V každém případě bychom se měli snažit předcházet produkci veškerého odpadu. U plastů se pak jedná zejména o jednorázové plastové výrobky, které je možné nahrazovat opakovaně použitelnými alternativami.

Češi rok od roku vytřídí více plastů, skla, papíru a kovů. "Již 98 procent obyvatel má možnost odpady třídit a 70 procent se skutečně třídění účastní," řekla Šárka Nováková, mluvčí EKO-KOM. Podobně příznivá čísla jsou i u papíru a lepenky. Vloni měl stát recyklovat 65 procent, ve skutečnosti to bylo 95 procent. Jen v případě skla plní Česko své závazky pouze s mírným předstihem.

Pokud nové pravidlo projde europarlamentem a kývnou na něj i lídři zemí Evropské unie, bude muset Česko v třídění odpadu výrazně přidat. EU chce limity na třídění odpadu.

Pokud plasty neskončí v koši, ale vytřídíme je, umožníme tak jejich recyklaci a další smysluplné využití. Bez ochoty třídit vyprodukované odpady není možné jejich další efektivní využití.

Dotřiďovací linky slouží k úpravě svezeného vytříděného odpadu na tzv. druhotné suroviny. Cílem je zbavit odpady nežádoucích příměsí, které se nesmí dostat do recyklačního procesu, a dotřídit odpad na jednotlivé materiály dle požadavků zpracovatelů. Odpad nevhodný k dalšímu zpracování se označuje jako výmět.

Z vytříděných plastů vzniká celá řada nových výrobků - například různé druhy obalových materiálů (láhve, vaničky, blistry, kelímky, ale i kanystry, velkoobjemové nádrže) či fólie a pytle, ale také textilní a technická vlákna (stany, koberce, silonová vlákna, lana, sítě, potahy a výplně do aut atd.), stavební konstrukce a materiály i obaly pro drogistické zboží, přepravky, boxy a mnoho dalšího.

Plastový výmět z třídicích linek, který už nelze dále recyklovat, se po další úpravě využívá jako součást tzv. tuhých alternativních paliv (TAP). Tato paliva slouží jako částečná náhrada uhlí v teplárnách a jiných energetických zařízeních, kde se z něj vyrábí teplo a elektřina. Při výrobě cementu je potřeba vysoká teplota (cca 1500 °C), proto se využívají paliva s vysokou výhřevností. Kromě uhlí a plynu mají tuto vlastnost také tuhá alternativní paliva, která jsou vyrobena z odpadních plastů a pneumatik. Ty se při spalování stávají součástí vyrobeného cementu.

Na skládky by měly směřovat pouze odpady, které nelze materiálově nebo energeticky využít.

Zjednodušeně lze říct, že vytříděný plastový odpad naloží svozové auto a sveze ho na třídičku, kde jej čeká ruční nebo automatické dotřídění. Jednotlivé skupiny plastů jsou slisovány do kostek a čekají na další cestu. V tomto stavu mohou být předány přímo recyklátorům nebo dalším úpravcům, kteří z nich dle požadavků zpracovatelů připraví tzv. druhotnou surovinu na výrobu nových produktů.

Podle nejnovějších údajů (z roku 2024) bylo předáno k recyklaci nebo energetickému využití cca 260 000 tun plastového obalového odpadu. Recyklace plastů umožňuje ze získaných druhotných surovin výrobu nových výrobků. Energetickým využitím v cementárnách nebo teplárnách rozumíme přeměnu za účelem výroby tepla nebo elektřiny.

Z recyklovaných plastů se vyrábí celá řada produktů - například nové plastové obaly, technická a umělá vlákna (koberce, potahy do aut, stanů, spacáků, oděvů atd.), nádrže, sudy, přepravky a jiné obaly sloužící k uchovávání či přepravě, květináče, kompostéry, popelnice i kontejnery.

Obvykle se TAP vyrábí z plastového výmětu či problematicky zpracovatelných plastů, kompozitních materiálů, textilií nebo pneumatik, a to na základě požadavků odběratele. Jedná se o efektivní využití odpadu, které je navíc přísně regulováno.

Využití druhotných surovin má mnoho pozitiv - šetříme primární zdroje, které se jinak musí těžit (ničení přírody, logistická a energetická náročnost, mnoho procesních kroků…), a navíc využití již zpracovaných surovin vede k významným úsporám například energií.

Naftařské velmoci a zástupci petrochemického průmyslu brání omezení výroby plastů. Jedná se pro ně o další ztrátu zisků po poklesu významnosti fosilních paliv. Argumentují tím, že se zlepšily možnosti recyklace, podle Programu OSN pro životní prostředí je však světového plastového odpadu recyklováno méně než 10 procent a velká část končí v oceánech.

Ti všichni si nepřejí jakékoliv omezení výroby plastů, potažmo polymerů. A věřím, že řada průmyslových manažerů v Evropě a Česku s nimi souhlasí, včetně třeba úředníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Plasty se totiž v drtivé většině vyrábějí z ropných produktů.

Celosvětově se počítá s nárůstem výroby plastů na více jak dvojnásobek. Přestože souhlasily s jednáním o globální plastové úmluvě a uznávají to, co je viditelné a nepopíratelné, tedy zamoření světa plastovým odpadem, nechtějí pro svůj naftový, plastový a chemický byznys žádné omezení.

Problém s plasty je o to komplikovanější, že do řady z nich se musejí přidávat další, často toxické přísady, aby třeba PVC bylo buďto měkké (například podlahová krytina anebo nafukovací hračky) anebo dostatečně tvrdé (okenní rámy, trubky apod.).

Spotřebitel a řada chudých zemí nemá na výběr, prostě musí akceptovat diktát levných plastových obalů.

Grafy a tabulky

Tabulka 1 - Průměrná hmotnostní skladba komunálních plastových odpadů v ČR v r.

Graf 1 - Celkové náklady obcí na třídění plastů

[Zde by měl být graf znázorňující celkové náklady obcí na třídění plastů.]

Graf 2 - Úspory energie při recyklaci plastů a při jeho energetickém využití v porovnání se spotřebou ve výrobě

[Zde by měl být graf znázorňující úspory energie při recyklaci plastů.]

Graf 1 - Vývoj průměrné polymerové skladby komunálních plastových odpadů pocházejících z obecních sběrů v ČR

[Zde by měl být graf znázorňující vývoj průměrné polymerové skladby komunálních plastových odpadů.]

Graf 2 - Průměrná hmotnostní skladba komunálních plastových odpadů v ČR v r.

[Zde by měl být graf znázorňující průměrnou hmotnostní skladbu komunálních plastových odpadů.]

tags: #recyklace #plastu #grafy

Oblíbené příspěvky:

• Nové předpisy pro podnikatele
• Co je Skladka Suti Domažlice?
• Legislativa o odpadech
• Ekologie a Životní Tabulky
• Podmínky prodeje zvířat