Recyklace plastů v Asii: Problémy a řešení

Plastový odpad v oceánech je problémem pro živočichy, kteří tam žijí, ale také pro životní prostředí a pro nás. Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb.

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Odpad z našich ulic se může vodou dostat do moří a způsobovat znečištění a kontaminaci vody. Odpad na zem nepatří a měli bychom ho třídit.

Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů (např. chemická recyklace plastů). Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno.

Mikroplasty: Všudypřítomná hrozba

Mikroplasty jsou poslední dobou čím dál častěji zmiňovaným termínem. Jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla!

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

A důležité je nezapomínat, že plasty a mikroplasty mnohdy obsahují i produkty, u kterých nás to na první pohled nenapadne - třeba takové cigarety, resp. cigaretové filtry. Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp.

Aliance pro ukončení plastových odpadů (AEPW)

Osm až devět milionů tun plastů ročně končí v oceánech jako odpad. A na pevnině se jich každý rok vyrobí a uloží na skládkách násobně víc. A zlepšení je v nedohlednu: podle investičních plánů třicítky největších společností, které v návaznosti na těžbu fosilních zdrojů plasty vyrábí, se dá do dalších let počítat se zvýšením objemu produkce až o 40 %.

Nu, a právě ty samé společnosti se teď rozhodly, že je zapotřebí s plastovým znečištěním něco udělat. A tak založily organizaci AEPW. Možná je to chvályhodný příklad korporací, které jeví zájem o environmentální důsledky svého tržního počínání. Nebo je to jen kolosální greenwashing.

Faktem je, že nově založená neziskovka AEPW disponuje kapitálem jedné miliardy dolarů, a další 1,5 miliardy dolarů hodlá v dalších pěti letech investovat do série programů vzdělávání veřejnosti, podpory recyklace a výzkumu/vývoje technologií, které by měly minimalizovat, usměrňovat a předcházet vzniku plastových odpadů po celém světě. Alespoň tak to slibují její zakladatelé: společnosti Chevron Phillips Chemical, ExxonMobil, Shell Chemical, Dow Chemical a Procter&Gamble, a další globálně významní producenti plastů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

„Asi každý souhlasí s tím, že plastový odpad nepatří do oceánů a životního prostředí,“ říká David Taylor, šéfmanažer Procter&Gamble, a předseda AEPW. „Je to problém, který si žádá komplexní opatření, urychlenou akci a přitom silné vedení. A naše aliance vyvine maximální úsilí, aby ukončila éru úniku plastů do životního prostředí.“

Spalování odpadu a chemická recyklace

Spalování odpadu, zejména plastů, produkuje vysoké množství nebezpečných látek obsažených buďto v popílku a popelu anebo v emisích do ovzduší a vody. Studie upozorňuje, že spalování odpadu tak přispívá ke všem třem propojeným problémům, souhrnně nazývaným jako trojitá planetární krize. Jsou jimi úbytek biodiverzity, změna klimatu a toxické znečištění.

„Spalování odpadu a takzvané zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO) představují toxické minové pole pro okolní komunity a produkují toxické emise a odpady, které ohrožují planetu,“ uvádí Jindřich Petrlík, spoluautor studie a vedoucí programu Toxické látky a odpady v Arnice. Podle Světové banky je celosvětově spáleno přibližně 11 % vyprodukovaného odpadu, přičemž toto číslo je ještě vyšší u plastů. Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP ) jde až o 17 % plastového odpadu.

Studie také upozorňuje na problematiku chemické recyklace plastů, která má podobně negativní dopady jako spalování, protože tím většinou končí její produkty namísto opravdové recyklace. Technologie označované jako chemická recyklace mají jen minimální užitné výstupy. „Chemická recyklace plastů je mýtus a neměla by být považována za ekologické řešení plastové krize,“ varuje Gilbert Kuepouo, výkonný ředitel CREPD.

„Projekce ukazují, že do roku 2050 by spalování plastů pro výrobu energie mohlo vytvářet více skleníkových plynů než spalování všech fosilních paliv. Zástupci průmyslu přesto stále více prosazují spalování odpadu v zemích tzv. globálního Jihu, především v jihovýchodní Asii, kde je tato technologie zcela nevhodná kvůli nedostatečným standardům regulace a kontroly. Spalování odpadu nepomáhá řešit trojitou globální krizi, naopak k ní přispívá. “

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Zdroje znečištění oceánů plasty

Nové výsledky výzkumu publikovaného v časopise Science Advances (Meijer et al., 2021) přinášejí zásadní změnu v tom, jak rozumíme globálnímu plastovému znečištění oceánů. Dlouho se předpokládalo, že většina plastového odpadu, který končí v mořích, pochází z několika obrovských řek, jako jsou Ganga, Mekong nebo Jang-c’-ťiang.

Moderní modely ale ukazují, že realita je mnohem složitější. Podle nich je více než tisíc řek - přesněji 1348 až 1668 toků - zodpovědných za 80 procent všech plastových emisí, které z pevniny proudí do oceánu.

Klíčovým přínosem zmíněné studie je prostorově velmi detailní model, který propojuje údaje o využití půdy, hustotě obyvatel, intenzitě srážek, vzdálenosti od pobřeží a průměrné rychlosti toku. Díky této integraci dokáže výzkumný tým odhadnout pravděpodobnost, že plast vyprodukovaný v určitém místě bude transportován do řeky a následně až do oceánu.

Jedním z nejvýznamnějších objevů studie je role malých a středně velkých toků, které dosud stály mimo pozornost. Ukazuje se, že řeky s průtokem menším než deset kubických metrů za sekundu - tedy běžné městské potoky, drenážní kanály nebo sezónní koryta - tvoří téměř třetinu všech celosvětových plastových emisí. Velké řeky, jejichž průtok přesahuje tisíc kubických metrů za sekundu a které byly dosud považovány za hlavní zdroje znečištění, mají ve skutečnosti relativně malý podíl.

Výzkum také ukazuje výrazné prostorové a časové rozdíly v emisích. V některých oblastech, jako je například povodí Ciliwung v Indonésii, dosahuje pravděpodobnost přenosu plastového odpadu do oceánu až 15,7 procenta, zatímco v evropských řekách, například v Rýně, je toto riziko pouhých 0,04 procenta.

Hustota obyvatel a slabá odpadová infrastruktura tak vedou k disproporčně vyšším emisím plastu, zejména v obdobích silných srážek, kdy povrchový odtok urychluje mobilizaci plastových částic. Zvlášť zranitelné jsou ostrovní a malé pobřežní státy, které vykazují extrémně vysoké lokální pravděpodobnosti úniku.

Studie Meijer et al. potvrzuje závěry dalších významných vědeckých prací, které společně dokreslují globální a nerovnoměrný charakter plastového znečištění. Lebreton a kol. (2017) ukázali, že 67 procent všech emisí pochází z Asie, především z urbanizovaných oblastí. Jambeck a kol. (2015) odhadli globální únik plastů do oceánů na 4 až 12 milionů tun ročně.

Per capita rozdíly v úniku plastového odpadu do oceánů

Na regionální úrovni přináší cenný pohled analýza společnosti Utility Bidder, která rozpracovává per capita rozdíly v úniku plastového odpadu do oceánů. Podle jejich dat je nejkritičtější situace na Filipínách, kde každý obyvatel v průměru přispívá do oceánu 3,30 kilogramy plastu ročně, což v souhrnu představuje více než 350 tisíc tun - tedy zhruba 36 procent světového úniku plastu. Na druhém místě je Surinam s 2,89 kilogramu plastu na osobu a na třetím Trinidad a Tobago s 2,55 kilogramu.

Nejvyšší lokální pravděpodobnosti úniku plastu do oceánu vykazují ostrovní státy s omezenou infrastrukturou pro nakládání s odpady. V Palau dosahuje pravděpodobnost úniku 13,74 procenta, v Singapuru 10,49 procenta a na Šalomounových ostrovech 10,34 procenta.

Analýza Utility Bidder zároveň ukazuje, že nejvíce ohrožené oblasti spojuje trojice faktorů - vysoká hustota obyvatel, slabá infrastruktura pro nakládání s odpady a vysoká intenzita srážek. Právě tato kombinace výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že plast unikne do vodních toků a následně do oceánu.

Dopady plastového znečištění v Asii

Mangrovové háje ve vietnamských pobřežních vodách obalené polyetylenem, velryba, která u thajského pobřeží uhynula poté, co spolkla desítky igelitových tašek, a obrovské kolonie podvodního odpadu poblíž indonéských „rajských“ ostrovů. To jsou jen některé z tváří chmurného obrazu ekologické krize, která zachvátila Asii, poznamenává agentura AFP. Zhruba osm miliónů tun plastového odpadu je každý rok vysypáno do světových moří.

Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 přitom pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Tyto země patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám Asie, kde se většina světových plastů vyrábí, spotřebovává a likviduje.

„Kvůli plastovému odpadu zažíváme krizi. Můžeme to vidět všude v našich řekách, v našich oceánech… Potřebujeme s tím něco udělat,“ apeluje kampaň indonéské pobočky organizace Greenpeace. Ta vyrukovala se sloganem: „Pokud to nelze znovu použít, odmítněte to“.

Alarmující znečištění moří a oceánů už dávno není jen otázkou pohoršení a estetiky. Minulý týden uhynula u břehů jižního Thajska velryba s osmdesáti igelitovými taškami v žaludku. Experti ale varují, že největší hrozba může být neviditelná. Mikroplasty, malé měkké částečky snadno pohlcující toxiny, se dnes nezřídka nacházejí v pitné vodě, řekách, mořích a také ve vnitřnostech ryb, které denně konzumují miliony lidí.

Plastovou krizi pociťuje stále více lidí, zejména pak ti odkázaní na rybolov a sběr mořských živočichů. Své o tom ví rybářka Nguyen Thi Phuong, jejíž ospalá vesnice ve vietnamské provincii Thanh Hoa se v průběhu let pomalu přeměnila na skládku.

Příčiny znečištění plasty v Asii

Příčin zkázy je celá řada. Jednou z hlavních je v mnoha částech Asie zcela nedostatečný proces odvážení a likvidace odpadu. Ve zmíněné pětici zemí se s odpadem zachází řádně jen ve čtyřiceti procentech případů. Velká část plastů a dalších nebezpečných látek tak putuje do řek a moří, píše AFP. Zvlášť alarmující situace panuje v rychle rostoucích megapolích, která se v některých asijských zemích rozrůstají jako houby po dešti.

Organizace Ocean Conservancy předpokládá, že při současném tempu znečišťování se celkové množství plastových odpadů v oceánech do roku 2025 zdvojnásobí na 250 milionů tun. Za dalších pětadvacet let by pak mohlo ve světových mořích být více odpadu než ryb. Tedy pokud s tím lidé nic neudělají.

Řešení a snahy o zlepšení situace

Ochránci životního prostředí nyní apelují na Čínu, aby šla v řešení problému příkladem. Odborníci navíc docházejí ke shodným závěrům: i když se zdá, že problém dnes sužuje takřka celou Asii a plastový odpad je všudypřítomný, řešení stále existují.

Do boje totiž, kromě jiných elementů, vstoupily sociální sítě. Po zhlédnutí drastických snímků umírajících mořských živočichů se zvedá aktivita lidí na celém světě, kteří se snaží neblahý trend zvrátit. Zapůsobilo například i video britského potápěče Riche Hornera, který plaval skrze chuchvalce odpadků v pobřežních vodách Bali.

Zesílily i snahy o efektivnější sběr a recyklaci odpadu. Environmentalisté teď vybízejí firmy, aby urychlily vývoj a výrobu ekologičtějších plastových materiálů. Ve hře jsou rovněž investice do vědeckých výzkumů zabývajících se mechanismy, jak co nejvíce plastů transformovat ve zdroje energie.

Klíčová však bude politická vůle, a to nejen v asijských státech, zdůrazňuje závěrem zpravodajská agentura AFP. Indie končí s jednorázovými plasty. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků už 2. října. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění.

Evropská unie proti plastům

Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři. Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021).

Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat: tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru, jako jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu.

U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby: státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit. Týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků.

Plastový odpad v číslech

• Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech.
• Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím).
• Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb.
• Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.
• Největší koncentraci plovoucího plastu na světě představuje tzv. Velká tichomořská odpadová skvrna (Great Pacific Garbage Patch) - odhaduje se, že má plochu větší než 1,6 milionu čtverečních kilometrů!
• V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně!
• Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno.
• Mikroplasty jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů!
• Nová studie: Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek.

Meijer demonstruje havarijní stav znečištění řek plasty například na srovnání indonéské řeky Ciliwung a Rýnu. Přičemž Rýn je podle měření týmu Ocean CleanUp pro moře zdrojem 3 tun plastů ročně, zatímco Ciliwung 308 tun. Což je dost děsivý nepoměr.

V Indonésii například ročně vyrobí z vlastních zdrojů „jen“ 3,6 milionů tun plastů (1 % z 360 milionů tun plastů vyrobených na světě), ale i to jim stačí k tomu, aby měli nehezkou pověst objemově skoro nejvýraznějších znečišťovatelů. Do oceánu totiž přispívají 6,8 miliony tun jednorázových plastů ročně. Jak je možné, že toho víc vyhodí, než sami vyrobí? To je jednoduché. Plastové odpady k nim zavážíme ze zbytku světa.

Omezování a recyklace plastů

Až 95 procent všeho plastového odpadu se dle odhadů dostává do oceánů prostřednictvím pouhých deseti řek, osmi asijských a dvou afrických.

V posledních letech je čím dál tím jasnější, že recyklace nevyřeší plastovou krizi, ve které jsme se ocitli. Věděli jste, že pouze 10% veškerého plastu, který se kdy vyrobil, bylo zrecyklováno? Většina skončila na skládkách, nebo, ještě hůř, v přírodě a oceánu. V obou těchto situacích se z něj nadále uvolňují mikroskopické částice plastu - mikroplasty.

Recyklace plastu není moc efektivní, ale to neznamená, že všechna recyklace je neekologická. U některých materiálů, které lze recyklovat v podstatě donekonečna, je skvělým řešením. Některé plasty také mohou být využity k výrobě oblečení, nebo bot. Takto se materiály, které by pravděpodobně skončily na skládce nebo v oceánu, dají přetvořit v něco s častým využitím.

Plastová krize, ve které se nacházíme, je vážná, ale naštěstí máme mnoho způsobů, jak jejímu rozšiřování zamezit. Nejdříve se podívejte, odkud se bere většina plastu ve vaší popelnici. Jsou to obaly od jídla? Od kosmetiky? Obaly na jídlo budou pravděpodobně převažovat ve většině domácností. Začněte tedy s malými kroky jako používání látkových nákupních tašek nebo pytlíků na ovoce a zeleninu. V neposlední řadě, nezapomeňte, že plast se může skrývat v neočekávaných místech.

S rostoucí produkcí plastů souvisí i množství plastového odpadu. Plastikářský průmysl v období od 60. do 80. let přinesl jen málo řešení pro likvidaci odpadů. Tato problematika začala být zajímavá až v roce 1991, kdy německá vláda schválila zákon ukládající výrobcům plastových obalů povinnost recyklovat a likvidovat plastový materiál.

Zredukovalo se tak množství odpadů vyváženého na skládky. Asijské země prožívají období nebývalého růstu. Tato skoková proměna se odráží v potřebě velkých změn, protože rostoucí populace i startující průmysl si žádá své. Nová infrastruktura, technologie a specifická odvětví průmyslu přinášejí i nové problémy.

Správná odpověď k řešení asijského scénáře tedy nespočívá ve volbě jedné varianty, ale v integraci všech vhodných přístupů. Chceme jiné řešení a vyměnit plasty za ekologičtější alternativy.

(Ne)problémy s plasty

K posouzení dopadu jednotlivých výrobků na životní prostředí slouží mimo jiné i metoda hodnocení životního cyklu výrobku (Life-cycle assessment, LCA), tento přístup zohledňuje všechny materiálové vstupy, používání výrobku i následnou likvidaci. Několik na sobě nezávislých studií napříč všemi kontinenty se shodlo, že právě u běžných plastových tašek je dopad na životní prostředí ve srovnání s těmi z papíru (a to i když je podíl papíru ze 100% recyklovaných zdrojů) nebo bavlny vůbec nejnižší.

Podíl EU na znečištění plastovými odpady, které se dostanou evropskými řekami do okolních moří, je přibližně 0,3 %. Pro některé angažované je to největší problém, který nás trápí, a bez jeho vyřešení asi „zanikneme“. Už i Jan Ámos Komenský hlásal, že je nutné vzdělávat se od jednoduchého ke složitějšímu. Proto bychom měli i tento problém řešit od základů, v tomto případě začít u největších znečišťovatelů.

Při detailnějším rozboru, čím je vlastně tento odpad tvořen, si lze jednoduše odvodit, že většinu tvoří PE a PP, které zároveň tvoří nadpoloviční podíl produkce všech plastů. U vylovených ryb bylo u 49 z 64 (77 %) prokázáno, že jejich trávicí trakt obsahuje plastové částice, které byly tvořeny z více než 93 % právě PE a PP (tyto plasty jsou lehčí než voda, tudíž neklesnou na dno). Z těchto poznatků lze dedukovat hned několik faktů. Většina mikroplastů je tvořena výše uvedenou dvojicí, oba tyto plasty obsahují minimum potenciálně problematických aditiv, a především žádná odborná studie neodhalila jejich toxické vlastnosti pro člověka. Nakonec, právě většina obalů na potraviny je z těchto plastů a jejich bezpečnost máme ověřenou díky velkému množství studií za poslední desítky let jejich používání.

tags: #recyklace #plastu #v #asii #problémy #a

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat žlutý odpadkový koš
• Koriandr v ekologickém zemědělství
• Podmínky odhlášení komunálního odpadu
• Průvodce výběrem drtiče odpadu
• Statistiky odpadu Kelč