Recyklace polystyrenu v České republice: Výzvy a pokroky

Pěnový polystyren (EPS), známý také jako expandovaný polystyren, je plast, který nás obklopuje každý den. Najdeme ho ve stavebnictví jako izolační materiál, v ochranných obalech pro elektroniku, v přepravních boxech na potraviny a v mnoha dalších výrobcích.

Ročně se v Evropě spotřebuje zhruba 2,2 milionu tun pěnového polystyrenu (EPS), v Česku to loni bylo 47,8 tisíc tun. Přestože se jedná o 100% recyklovatelný materiál, podíl recyklace v tuzemsku se pohybuje kolem 50 %. V cestě za naplnění recyklačního potenciálu mu totiž brání řada bariér.

Sdružení EPS ČR ve spolupráci s Českou technologickou platformou PLASTY proto zorganizovalo dne 28.5. v Kralupech nad Vltavou workshop 'EPS a cirkulární ekonomika III.', kde za účasti státní správy, výrobců, recyklátorů, odpadových společností, zastupitelů měst a obcí i soukromých firem, proběhla diskuse o možných řešeních výzev, se kterými se odvětví v oblasti recyklace potýká.

Dále byly představeny příklady dobré praxe třídění a recyklace odpadního obalového polystyrenu od občanů, z retailu, od samospráv, sběrných dvorů a dotřiďovacích linek, které se v minulých letech realizovaly.

Vlastnosti a využití pěnového polystyrenu

Pěnový polystyren je univerzální materiál s pestrou škálou využití. Nejvíce se používá ve stavebnictví, konkrétně při zateplování budov. Dále se užívá jako obalový materiál, nejčastěji k balení elektrospotřebičů nebo např. k přepravě zdravotnických zásob.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Jeho předností jsou především tepelně izolační vlastnosti, odolnost proti vlhkosti, stlačení a nárazům. V rámci Evropy se ho ročně spotřebuje 2,2 mil. tun. Vůbec největším evropským spotřebitelem je Německo, na druhém místě figuruje Polsko.

Právě díky tomu, že je z 98 % tvořen vzduchem, má nízkou uhlíkovou stopu a lze ho velmi dobře recyklovat.

Odpad z EPS v České republice

Lze předpokládat, že v Evropě se ročně vyprodukuje přes 500 tis. tun odpadu z EPS, jeho největšími producenty jsou Německo, Francie a Itálie. V České republice loni vzniklo 4,6 tis. tun odpadu při spotřebě 47,8 tis. tun.

Zhruba 3 tis. tun pocházelo z obalů a 1,3 tis. tun z polystyrenových odřezků vzniklých při zateplování budov, zbývající část je poté z demolic a dekonstrukcí. EPS je objemný a lehký materiál, a proto se i při relativně nízké hmotnosti nejedná o zanedbatelné množství.

Cíle a závazky Sdružení EPS ČR

Sdružení EPS ČR se zavázalo EU, že se do roku 2025 pokusí dosáhnout 50% míry recyklace v tuzemsku, což se nám podařilo splnit. Míra recyklace za minulý rok se pohybovala lehce přes 50 %. V našich snahách o postupné navyšování tohoto čísla ovšem neustáváme.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Do roku 2030 bychom chtěli dosáhnout 55% míry recyklace.

Workshop EPS a cirkulární ekonomika III.

Po 3 letech zorganizovalo Sdružení EPS ČR ve spolupráci s Českou technologickou platformou PLASTY v Technoparku Kralupy nad Vltavou další workshop, kterého se již tradičně zúčastnili zástupci celého hodnotového řetězce pěnového polystyrenu, obcí, státní správy i odpadových společností.

Cílem byla výměna informací mezi jednotlivými účastníky, pochopení systému, definování kroků pro jeho zlepšení a analýza toho, jak se od posledního setkání v roce 2022 situace posunula. Jedná se zejména o zlepšení evidence materiálových toků a koncepční podporu recyklace ze strany státu.

Za poslední 3 roky, i díky aktivitám, které Sdružení EPS ČR realizovalo ve spolupráci s Cyrkl, EKO-KOM a dalšími, došlo k výraznému zlepšení v evidenci materiálových toků. Dalším krokem je vytvoření metodiky MŽP, které by v budoucnu mělo být schopno vykazovat oficiální množství zrecyklovaného EPS v Česku.

Výzvy a bariéry v recyklaci EPS

Jednou ze zásadních bariér byly nízké poplatky za skládkování, které se v posledních letech stále navyšují, což by mohlo motivovat k vyšší míře recyklace. Další výzvou je drahá přeprava objemného materiálu. To lze vyřešit tzv. zkompaktováním do bloků, čímž se výrazně zmenší objem odpadního polystyrenu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Na workshopu proběhla diskuse mezi zástupci obcí a státní správou ohledně možné finanční podpory na zakoupení kompaktorů. Veškeré dotační programy na podobné účely jsou totiž založeny na minimálním množství zrecyklovaného materiálu vyjádřeného jeho hmotností.

To je ale u EPS vzhledem k jeho nízké objemové hmotnosti (14-25 kg/m3) téměř nemožné. Zde by pomohla změna podmínky pro objemné a velmi lehké materiály založené na minimálním zpracovaném objemu (m3).

Zde se jedná především o nedostatečnou znalost problematiky a předsudky ze strany veřejnosti. I díky pravidelným edukačním kampaním Sdružení EPS ČR se povědomí o recyklovatelnosti materiálu mezi veřejností v posledních letech strmě zvyšuje.

Důležitost třídění a čistoty materiálu

Pro úspěšnou recyklaci je klíčové, aby nebyl polystyrenový obal moc znečištěný. Separovaný sběr do speciálních nádob, jako se tomu děje např. v Kralupech nad Vltavou či v Letohradě, proto dává z hlediska zachování čistoty materiálu největší smysl.

Bohužel trend doby je opačný, stále více dochází k multikomoditnímu sběru, při kterém je větší šance, že se EPS znečistí o zbylé materiály (kovy, nápojové kartony atd.). Po 3 letech fungování speciálních nádob na separovaný sběr polystyrenu v Kralupech nad Vltavou můžeme říct, že míra znečištění je zhruba 5 %.

Legislativa a poptávka po recyklátu

V diskusi zaznělo, že přední český recyklátor vyváží 100 % recyklátu do zahraničí, jelikož v tuzemsku po materiálu není, i kvůli lehce vyšší ceně oproti nové surovině, poptávka. To by se mělo změnit s evropskou legislativou PPWR, která vejde v platnost v roce 2030. Ta pojednává o tom, že plastové obaly by měly obsahovat minimálně 35 % recyklátu.

Příklady dobré praxe

Pilotní projekty na separovaný sběr od občanů i ve sběrných dvorech fungují. Kralupy, které začaly již v roce 2021 a ročně takto vytřídí 3-4 tuny čistého odpadního polystyrenu, a Letohrad, který za minulý rok ve zkušebním provozu vysbíral 1,5 tuny čistého polystyrenu, jenž byl následně prodán recyklátorovi, jsou toho zdárným příkladem.

Teď je potřeba projekty rozšiřovat do dalších obcí. Stejně tak je potřeba je odladit po nákladové stránce, aby byl separovaný sběr pro obce efektivní a finančně zajímavý.

Odpadářské společnosti, i přesto že je pro ně EPS objemově minoritní materiál, věnují problematice sběru, třídění a následné recyklace odpadního pěnového polystyrenu odpovídající pozornost. Dokonce i vytříděný odpadní EPS z dotřiďovacích linek, který je znečištěný, nachází své uplatnění v podobě izolačních zásypů nebo lehčených betonů.

Hlavním úkolem Sdružení EPS zůstává edukace a propojování odborné i laické veřejnosti v této problematice.

Z debaty mezi výrobci, zpracovateli suroviny, recyklátory a státními institucemi vzešla iniciativa hledat konkrétní cesty k zefektivnění třídění a recyklace EPS. Workshop byl tedy z pohledu Sdružení EPS úspěšný, jelikož si ověřilo, že se ubírá správným směrem.

Recyklace EPS: Uzavření cyklu

V oblasti recyklace EPS je cílem dosáhnout úplné zpracování odpadů z EPS tak, aby se životní cyklus výrobků z EPS celkem uzavřel.

Aby však mohla fungovat efektivně, je potřeba, aby se do procesu zapojili všichni: výrobci (používáním recyklátu), obce (zajištěním sběru), firmy (tříděním stavebních odpadů) i jednotlivci (poctivým tříděním doma).

Zdroje odpadního EPS

Odpadní EPS má v zásadě dvě největší zdroje: obaly a stavební izolace. Oba proudy mají svá specifika, která si přiblížíme. Třetím, menším zdrojem může být například vyřazené sportovní vybavení (helmy) nebo komponenty automobilů, ale tyto objemy jsou zanedbatelné a obvykle spadají do směsného plastového odpadu.

Stavební EPS

Ve stavebnictví se pěnový polystyren uplatňuje hlavně jako tepelná izolace. Při zateplování budov vzniká už během realizace staveb odpad v podobě odřezků a zbytků desek. Tento odpad musí na místě roztřídit a předat k dalšímu využití ten, kdo jej produkuje - typicky stavební firma.

Odřezky EPS ze zateplování by se měly shromažďovat co nejčistší, bez příměsí lepidel, betonu, malty či omítky. Každý rok tak v ČR vzniká z nových staveb kolem 1000 až 1300 tun odpadního polystyrenu.

Druhým typem je polystyren z rekonstrukcí a demolic. K němu dochází, když se po desetiletích mění či odstraňuje zateplovací systém budovy. Životnost fasádního polystyrenu bývá desítky let - tento odpad tedy přichází až po 30-50 i více letech od zabudování.

V současnosti je jeho množství malé (řádově desítky tun ročně v celé ČR), ale do budoucna bude narůstat, protože mnoho budov zateplených v minulých dekádách bude postupně rekonstruováno.

Při bourání zateplení nebo demolici budovy je nutné EPS desky oddělit od ostatních materiálů (omítek, lepidel, výztužné sítě, kotev atd.) a zkompaktovat.

Pozor na zpomalovače hoření

Polystyrenové izolace vyráběné v letech cca 1988-2015 často obsahovaly látku HBCDD (hexabromcyklododekan) jako zpomalovač hoření. Tato látka byla později klasifikována jako nebezpečný perzistentní polutant (POPs) a od roku 2016 je v EU její použití v nových EPS a XPS výrobcích zakázáno.

V praxi to znamená, že starší polystyrenové izolace z období 1988-2015 mohou HBCDD obsahovat, kdežto novější od roku 2016 už ne. Při demolici či rekonstrukci tak může vzniknout odpadní EPS obsahující HBCDD, který je nutné evidovat zvlášť a nakládat s ním opatrně. Podle vyhlášky o Katalogu odpadů se takový materiál v ČR zařazuje pod katalogové číslo 17 06 04.01 - „Izolační materiály na bázi polystyrenu s obsahem POPs vyžadující specifický způsob nakládání“.

Naopak polystyrenové odpady bez HBCDD spadají pod číslo 17 06 04.02. Není však třeba panikařit - ani polystyren s HBCDD v běžných koncentracích není považován za nebezpečný odpad, protože obsah bromované látky nepřesahuje 3 % (30 000 ppm).

Shrnutí stavebního EPS odpadu:

• Během stavby vznikají čisté odřezky polystyrenu (okamžitý odpad), které lze snadno recyklovat.
• Při demolicích vzniká starý polystyren (odpad po mnoha letech), který může obsahovat problematické retardéry hoření - ten se zatím většinou spaluje, ale nastupuje technologie pro jeho recyklaci.

Obalový EPS

Druhým velkým zdrojem jsou obaly z pěnového polystyrenu. Sem patří například výplně v krabicích od elektrospotřebičů, polystyrenové „rohovníky“ chránící nábytek při přepravě, termoboxy na potraviny, ale i drobné výplňové „chipsy“ (flo-pak) používané při zasílání balíků.

Na rozdíl od stavebního EPS, který může sloužit desítky let, obalový polystyren se stává odpadem krátce po použití - často hned po rozbalení zboží.

Povinnost zajistit zpětný odběr a recyklaci obalového odpadu má ze zákona každý, kdo obaly uvádí na trh. V praxi tuto povinnost výrobci a dovozci plní zapojením do kolektivních systémů, nejčastěji přes společnost EKO‑KOM, a.s. Ta zajišťuje provoz systému barevných kontejnerů na tříděný odpad a další navazující logistiku recyklace.

Od roku 2021 dokonce EKO‑KOM vede evidenci pěnového polystyrenu samostatně - ve čtvrtletních výkazech jsou obaly z EPS (a příbuzného XPS) vykazovány odděleně, aby byl lepší přehled o jejich toku.

Kde se s EPS obaly setkáme nejčastěji?

V běžné domácnosti se polystyrenový odpad vyskytne hlavně tehdy, koupíme-li nový výrobek v balení chráněném polystyrenem. Typicky jde o velké spotřebiče a elektroniku - televize, monitory, lednice, pračky, mikrovlnky apod., u nichž jsou vloženy tvarované polystyrenové výplně.

Dále to mohou být zásilky s křehkým zbožím, kde jsou polystyrenové výlisky nebo sypké polystyrenové „křupky“ jako výplň.

Ve specializovaných prodejnách potravin (např. rybárny) se můžeme setkat s pěnovými přepravkami z EPS - ty se následně omyjí, slisují a putují k recyklátorovi, který z nich vyrobí surovinu pro nové výrobky, které využívají dodavatelé chlazených ryb, čímž se uzavře kruh.

Jednorázové potravinové boxy, tácky a kelímky na jídlo (např. na fast food nebo balení masa v supermarketu) nejsou vyrobeny z EPS, ale z XPS - extrudovaného polystyrenu ve formě pěnové fólie. Na pohled mohou vypadat podobně (bílý lehký „pěnový“ plast), ale jedná se o jinou technologii výroby.

XPS obaly mají jiné recyklační možnosti (běžně se nerecyklují, spíše spalují, případně zatím experimentálně chemicky recyklují). Je proto důležité rozlišovat EPS vs. XPS.

Do kategorie „ostatní obaly“ z EPS můžeme zařadit ještě speciální využití: například farmaceutické a zdravotnické obaly (chladicí boxy na léky, orgány), obaly pro laboratorní potřeby, dále zahradnické produkty (školkařské boxy na rostliny) nebo kosmetické a detergentní přípravky (některé koncentrované prostředky jsou baleny v polystyrenových „mýdlových“ výplních).

Správné třídění a sběr EPS

Jedním z nejdůležitějších kroků k úspěšné recyklaci je správné vytřídění a nashromáždění odpadu v použitelném stavu. Pěnový polystyren, ať už z obalů nebo staveb, je potřeba oddělit od ostatních odpadů.

Ve veřejných systémech třídění odpadu v obcích spadá obalový EPS do kategorie plastů, ovšem ne všechny žluté kontejnery jsou na něj uzpůsobeny (zejména z hlediska objemu).

Dobrá zpráva je, že obalový polystyren lze recyklovat - patří tedy do tříděného sběru plastů. Polystyrenové obaly by měly být čisté, bez znečištění od zbytků potravin, mastnoty, barev apod.

Lehce zašpiněné obaly (např. od zeleniny) se dají recyklovat, ale silně znečištěné (typicky mastné boxy od hotových jídel) do plastů nepatří - vyhoďte je raději do směsného odpadu. Z obalů od spotřebičů odstraňte všechny přilepené pásky, nálepky, plastové fólie a další cizí materiály.

tags: #recyklace #polystyrenu #bakalarska

Oblíbené příspěvky:

• Život zvířat v zimě
• Znečištění v DR Kongo
• Plastové pedálové koše - recenze
• Alza a recyklace elektroodpadu
• Technologie budoucnosti: 3D projekce