Recyklace PVC a její dopad na životní prostředí

PVC (polyvinylchlorid) je plast, který má největší dopad na životní prostředí i naše zdraví. Jeho výrobu, použití i likvidaci provází úniky řady toxických látek. Jak řekla již v roce 1995 Anna Lindh, ministryně životního prostředí ze Švédska, dnes není otázkou, zda výrobu PVC ukončit, ale jak to udělat.

V roce 2000 schválila Evropská komise Zelenou knihu o PVC, která výše uvedené problémy dobře popisuje. Evropský parlament, výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzval ve své zprávě z 12. prosince 2006 Komisi, aby vzhledem k problémům, které PVC způsobuje, navrhla samostatnou směrnici o PVC [4]. Roční produkce PVC celosvětově roste a to z 3 miliónů tun za rok 1965 na 20 miliónů tun za rok 2000.

V západní Evropě se v roce 1998 spotřebovalo 5,5 miliónů tun PVC. V roce 1999 se v zemích EU PVC používalo nejvíce ve stavebnictví (57%), v domácnostech (18%), na obaly (9%), v elektrotechnickém (7%) a automobilovém (7%) průmyslu. V odpadech PVC odpovídá za 38 až 66% distribuci všeho chloru [1].

Tento materiál se věnuje problematice PVC v odpadech. Jeho vyšší obsah v nich působí potíže provozovatelům skládek i spaloven. Pokud se dostane mezi vytříděné plasty, působí problémy i zde. Odhady přitom ukazují, že jeho množství v odpadech bude přibývat. Podle [1] to bude o 30% do roku 2010 a o 80% do roku 2020.

Skládkování PVC

Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a kde se z něho uvolňují ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody a když je likvidujeme na čistírnách odpadních vod , dostanou se tyto látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Čistírny je nezachytí a ani jejich únik nesledují. Technologicky by to bylo drahé.

Čtěte také: Kreativní zábava s dětmi: Ekologie

Ftaláty byly zjištěny i ve skládkovém plynu. Při aerobních podmínkách (za přítomnosti kyslíku) se z PVC uvolní 30-35% a při anaerobních podmínkách (bakteriálním rozkladu za vzniku metanu) 4-40% ftalátů [2]. Dlouhodobě není vyloučena možnost uvolnění celého objemu těchto látek. Díky degradaci PVC může snadněji docházet k jeho vstřebání různými organismy.

Výrobci PVC zatím tvrdili, že materiál je stabilní a že dlouhé polymerové řetězce nemohou vstupovat do biologických organismů. Při požáru skládek se PVC podílí na vzniku vysokých emisí dioxinů.

Podle US EPA požáry skládek patří k největším zdrojům emisí dioxinů vůbec [3]. V České republice dochází k několika stovkám požárů skládek za rok. Emise dioxinů se nesledují, ale při užití emisních faktorů ze Švédska by i u nás patřili mezi největší zdroje (emise kolem 40 g TEQ dioxinů).

Spalování PVC

Spalovat PVC je asi vůbec nejhorší způsob, jak s ním nakládat a to proto, že obsahuje velké množství chloru. Pálení PVC vede ke vzniku chlorovodíku a dalších škodlivých látek jako jsou dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy.

Celkově při pálení PVC často vznikne víc odpadu než se spálí, protože je nutné vzhledem ke zvýšené tvorbě kyseliny chlorovodíkové v emisích přidávat větší množství látek během procesu čištění spalin. Současně se celý proces prodražuje a toxické látky zachycené v popílku stejně v lepším případě skončí na zabezpečené skládce.

Čtěte také: Recyklace kelímků: česká debata

Papír, plasty a další spalitelné odpady se dnes mimo jiné často používají k výrobě tzv. alternativních paliv pro cementárny (TAP). Při jejich výrobě musí být dodržen max. přípustný obsah chloru. Jeho vyšší obsah má vliv na kvalitu vyráběného cementu.

Nelegální pálení PVC v domácnostech

Nelegální pálení odpadu je dalším zdrojem emisí nebezpečných toxických látek. Pokyny ke snižování úniků dioxinů, PCB a hexachlorbenzenu zpracované v rámci Stockholmské úmluvy uvádějí spalování PVC jako výrazný zdroj úniků dioxinů. Se zvyšujícím se obsahem PVC ve spalovaném materiálu se výrazně zvyšuje také množství dioxinů v emisích.

Jedinou reálnou cestou, jak zabránit pálení PVC v domácnostech a s tím spojený únik dioxinů do životního prostředí je jeho zákaz.

Recyklace PVC

Recyklace PVC se prakticky neprovádí. V roce 2000 se v zemích EU recyklovaly pouhé 3% tohoto plastu. V ČR působí přibližně 9 firem, které deklarují, že se věnují mechanické recyklaci PVC. Zda se jedná o skutečnou recyklaci nemáme ověřeno.

Samotné PVC se netřídí. Pokud se přimísí do ostatních plastů, působí zde problémy. Například linky na zpracování PET lahví, tento plast drtí a potom rozplavováním oddělují jednotlivé druhy plastů od sebe. Polyethylen a polypropylen je lehčí než PET a plave, bohužel PVC stejně jako PET klesá ke dnu a nelze je tímto způsobem od sebe oddělit. Pokud se tedy PVC dostane nějakým způsobem (třeba jako etiketa) mezi PET, znehodnotí cennou surovinu. Internetové zdroje uvádí že jediná láhev z PVC znehodnotí 33 až 50 tisíc PET láhví.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Přes široké možnosti, které nabízejí "klasické" recyklační postupy, zůstává stále značné množství odpadů s obsahem plastů, které tyto recyklační postupy nemohou využít. Pro tento odpadní proud se nabízí možnost jejich využití s opětovným získáním energie obsažené v plastovém podílu. Spalování odpadních plastů s cílem získat energii, která by jinak musela být získána z jiných neobnovitelných zdrojů, lze tedy také považovat za druh recyklačního procesu. Nelze-li PVC recyklovat jinak, můžeme ho spalovat jako odpad.

PVC má podobnou výhřevnost jako dřevo či papír, ale produkuje podstatně méně oxidu uhličitého na 1 kg materiálu, než vzniká při spalování klasických materiálů (oleje, dřevo nebo uhlí). Znepokojení často vzbuzuje výskyt chloru v PVC a vznik sloučenin chloru a dioxinů jako zplodin hoření při jeho spalování. Velké množství složek komunálního tuhého odpadu obsahuje rovněž chlor. Podíl chlorovodíku z odpadního PVC ve spalovnách činí zhruba 38-50 %.

Kouřové plyny ze spalování všech druhů odpadů se ve spalovnách čistí. Při spalování sloučenin obsahujících chlor mohou vznikat dioxiny. Proto mají moderní spalovny odpadů zabudovánu vysokoteplotní sekci, která vznik dioxinů minimalizuje, a vyhovují tak přísným evropským normám. Je pochopitelné, že při nedokonalém procesu spalování se uvolňují dioxiny a chlorovodík.

Recyklačním procesům věnuje průmysl plastů - PVC zejména zvýšenou pozornost a z dříve uvedených informací je zřejmé, že tyto procesy recyklace jsou technologicky zvládnutelné. Je pochopitelné, že tyto technologie, zejména technologie chemické recyklace, jsou náročné a v současných podmínkách ekonomicky málo výhodné. Ekonomická stránka v současnosti limituje možnosti recyklace plastů.

Systém zpětného odběru ("Take Back") zahrnuje organizaci sběru výrobků s ukončenou životností. Je prováděn komerčními společnostmi a místními orgány, vyhovuje zejména většině výrobků z PVC s dlouhou životností. Systém zpětného donosu ("Bring Back"), který motivuje zákazníky k vracení použitých výrobků na sběrná místa (např. kontejnery na lahve).

Systém sběru na ulici poskytuje většinou domovní odpad z různých kontejnerů umístěných v obytných čtvrtích. Stupeň třídění tohoto odpadu je většinou výrazně nižší než v jiných systémech. Typickým příkladem jsou kontejnery pro všechny typy plastových obalů, např. "Duales System" v Německu.

Vypracovat účinné systémy sběru plastových odpadů je velice obtížné. Vyžaduje to patřičnou legislativní a ekonomickou podporu, a zejména trpělivou, dlouhotrvající osvětu občanů. Nový zákon o obalech dává předpoklady pro vznik obdobných systémů sběru i v naší zemi.

Když znovu položíme otázku, zda je PVC výjimkou při recyklaci, můžeme odpovědět, že rozhodně není. Pokud však je, pak spíše v kladném slova smyslu. V recyklačních procesech lze s PVC zacházet jako s jinými plasty.

Přes všechny tyto objektivní skutečnosti je řada lidí s opačným názorem. Důsledkem cíleného tlaku je pak jediné v současné době na světě existující zákonné omezení používání PVC - zákon 125/97 Sb., který v paragrafu 18 zakazuje používání PVC pro výrobu obalů, používání takových obalů a dovoz zboží v těchto obalech od 1. 1. 2008 (v novém zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb., však již tento zákaz není).

Na začátku jsem uvedl, že komunální odpad obsahuje kolem 14 % plastů, přičemž PVC tvoří pouhé 1 % z obsahu plastů. V 1 tuně komunálního odpadu je tedy 1,4 kg PVC. Z obalů pochází pouhých 16 % tohoto podílu.

PVC představuje riziko po celý svůj životní cyklus. „Těžké kovy, organické sloučeniny cínu, změkčovadla (především ftaláty), to všechno jsou reprotoxické látky, s nimiž se můžeme setkat v souvislosti s PVC, do něhož byly nebo stále ještě jsou přidávány.

Celosvětová výroba plastů trvale roste, což má alarmující dopady na naši planetu. Podle statistik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) se za posledních dvacet let celosvětová produkce plastového odpadu zdvojnásobila, a toto tempo se má v příštích desetiletích dále zvyšovat. K této problematice se aktivně staví nový zákon, který byl přijat dne 10. srpna 2022.

Plasty jsou problémem zejména kvůli své trvanlivosti a odolnosti. Rozkládají na velmi dlouhou dobu, takže se hromadí v životním prostředí a ohrožují faunu a flóru. A to nejen ve vodních tocích a oceánech, kde mají až katastrofální dopad na mořské živočichy, kteří plast mohou přijímat jako potravu.

Mikroplasty, tedy drobné částice rozkládajícího se plastu, pronikají do potravního řetězce. A konzumaci takového mikroplastu člověk ani zvíře nemá šanci pocítit. Navíc chemické látky uvolněné z plastů mohou znečišťovat půdní ekosystémy a ovlivňovat rostliny.

Jedním z klíčových kroků k řešení problému plastů je přechod k ekologickým čisticím produktům, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Tyto produkty obsahují méně škodlivých chemikálií a mají snížený negativní dopad na naše vody a půdu. Ale co je ještě důležitější, některé ekologické čisticí produkty jdou ještě dál - ve svých obalech používají recyklované plasty.

Jako spotřebitelé můžete aktivně přispět k ochraně životního prostředí tím, že volíte produkty v recyklovaných obalech. Pamatujte, že ačkoliv je váš odpad odvážen na skládku, existuje riziko, že odpad může uniknout ze skládky a znečišťovat okolní krajinu a vodní toky.

Naším cílem v tomto článku je přiblížit veřejnosti problematiku recyklace v oblasti plastových oken, aby bylo jasné, že recyklace PVC není zlo, nemá žádný negativní dopad na zdraví, naopak, recyklace pomáhá a šetří. Okna obsahující recyklovaný materiál jsou stejně kvalitní jako okna bez něj, navíc jejich uhlíková stopa je podstatně příznivější.

Všichni významní výrobci PVC profilových systémů pro okna a dveře (tzv. Rewindo je německé sdružení pro systémové domy, které nabízí recyklaci starých plastových oken, dveří a příslušenství. www.rewindo.de . Polyvinylchlorid neboli PVC je jedním z nejpoužívanějších plastů na světě.

PVC přináší významné výhody výrobkům a aplikacím v různých oblastech, jako je stavebnictví, automobilový průmysl, zdravotnické přístroje, elektronika a elektrická zařízení, obalová technika a móda. Ať už je PVC tuhé, nebo pružné, pomáhá odlehčit a prodloužit životnost oken. Výrobky z PVC navíc vyžadují minimální údržbu, a proto k zajištění své trvalé funkčnosti potřebují jen velmi málo dodatečné energie, surovin a chemikálií. Po skončení životnosti lze PVC recyklovat.

Kvalita a užitné vlastnosti okenních profilů z PVC-U (v současné době jediný materiál, ze kterého se plastové okenní profily vyrábějí) jsou klíčovou zárukou trvanlivosti a funkčnosti oken a dveří. Systémové domy již desítky let podrobují profily a výrobu certifikovaným kontrolám kvality, jako jsou RAL GZ-716 v Německu, QB 34 ve Francii, KOMO BRL0702 v Nizozemsku a ATG v Belgii.

PVC-U je plast s dlouhou životností, který lze díky jeho chemickému složení a recyklovatelnosti opakovaně používat. Mnoho stavebních výrobků z PVC-U se nyní recykluje, což nám umožňuje udržet materiály v uživatelském řetězci po delší dobu. Mechanická recyklace, která se používá, je v souladu s kritérii udržitelnosti a zároveň udržuje pod kontrolou látky, které průmysl označil za škodlivé a před lety je vyřadil (např.

Naproti tomu spalování by způsobilo okamžité uvolnění většiny obsažených látek do ovzduší. Skládkování by rovněž vedlo z dlouhodobého hlediska ke spalování. Skládkování a spalování navíc ničí cenný zdroj tohoto žádaného materiálu, který lze použít jako náhradu za nový primární materiál. Mechanická recyklace výrobků z PVC je proto užitečným a udržitelným příspěvkem k ochraně klimatu.

Jedna tuna recyklátu z PVC ušetří 2,027 tuny CO2 ve srovnání s použitím primárního materiálu. V minulosti zpracovatelé PVC používali malá množství přísad na bázi těžkých kovů (olovo a kadmium): stabilizátory, které chránily jejich výrobky před tepelnou degradací, a také pigmenty.

Používání dědičných látek neustále kontroluje a dohlíží na ně Komise EU, která vydala nařízení REACH, jež uděluje výjimku ze zákazu prodeje výrobků z PVC obsahujících olovo na evropském trhu. Omezení se vztahuje na všechny výrobky z PVC, které nelze recyklovat v uzavřeném cyklu.

Materiál, z něhož již byla plastová okna a dveře vyrobena, tj. Interně znovu použitý materiál z vlastní výroby, který nikdy neopustil výrobní závod, nebyl zpracován a pochází ze zbytků, nepoužitých profilů nebo z takzvaných náběhových profilů, které jsou součástí nastavení technologie extruze.

Úspora CO2, snížení uhlíkové stopy a udržitelnost jsou pojmy, které dnes slýcháme a vidíme velmi často. Co je úspora CO2? Například 1 kg recyklátu PVC ušetří 2 kg CO2. Jen v roce 2019 se podařilo snížit emise CO2 o více než 726 000 t, což odpovídá spotřebě města s přibližně 84 000 obyvateli. Standardizované plastové okno tak obsahuje 6,72 kg recyklovaného PVC, což šetří 13,44 kg CO2.

V časopise Svět balení vyšlo několik článků týkající se„černé listiny pro PVC a EPS v obalech“. Např. v čísle 111 - 4-6/2011 uvádí manager udržitelnosti řetězce Makro ČR Martin Čivrný, že„v souladu firemní obchodní politiky odstraňují obaly z PVC a EPS“.

Dobrovolné iniciativy evropských výrobců PVC, aditiv a recyklačních společností, nazvané Vinyl 2010 a VinylPlus vedly mj. k závazkům v recyklovatelnosti. O této iniciativě jsem podrobněji psal v článku V Evropě bylo vloni zrecyklováno 735 535 tun PVC. Za celé období 2000 - 2020 dosáhla míra recyklace PVC 6,5 mil. tun, v čemž je cca čtvrtina výrobků z měkčeného PVC, včetně folií (viz obrázek z Výroční zprávy za rok 2020).

Mezi nejsnáze recyklovatelné plasty patří polystyren. Polystyren lze recyklovat pomocí celé řady technologií, počínaje mechanickými, přes rozpouštění a konče pokročilejšími - chemickými, jako je depolymerizace a pyrolýza.

Evropská asociace výrobců plastů (Plastics Europe) publikovala v květnu sdělení, že očekává nárůst investic do chemické recyklace plastových odpadů z 2,6 miliard euro v roce 2025 na 7,2 miliard euro v roce 2030. Z dřívějších investic do této technologie očekává v roce 2025 výrobu 1,2 mil. tun recyklátu a její nárust do roku 2030 na 3,4 mil.

tags: #recyklace #PVC #dopad #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Proč je ekologie důležitá?
• Srovnání benzínu, nafty a CNG
• Využití kompostu
• Dobrodružství v divočině Sims 4
• Vlastnosti odpadových hadic pro bazény